ples rodiny Mikaelson

Je Derekovi vděčná,jak se jí snaží uklidnit a také se mu to i překvapivě daří.  Jeho slova i stisknutí paže ji donutí se trochu uvolnit. "Děkuji." Špitne mu polohlasně a ve chvíli,kdy se ocitnou na nádvoří a Braeden se rozhlédne, vysloví také své přání o klidu nahlas. Zprvu to vypadá, že ji Derek nepochopil,ale ve chvíli,kdy se na něj otočí a uvidí jeho pobavený výraz,je jí jasné, že si ji jen dobírá. Na oko se na něj zamračí. "To od tebe není moc hezké si mě takto dobírat." Zavrčí na něj polohlasně a jemně ho loktem dloubne po žebra. Není to bolestivé,jen mu chce Braeden naznačit, že dobírat si ji se nevyplácí. Neměla ráda tento jeho humor,ale byt to chlap,tak se nebylo čemu divit. Poté se také tváří jako by nic a nechá se dovést ke stolu s drinky a nějakým občerstvením.
Vezme si od něj nabízenou sklenku. Je pravda, že bublinky moc v lásce nemá,ale nechce tu působit jako buran s whisky v ruce. Dnes je za dámu,tak by měla pít i babské pití. Před napitím ji Derek upozornil na Caroline, která tu byla s nějakým mužem,tak ji Braeden jen sjede pohledem a pozornost obrátí zpět na Dereka, připije si s ním a poté se i trochu napije. Musí uznat, že není nejhorší. Ale ani nečekala, že by v takovém domě měli nějaké levné pití. Derekovo ujištění ji potěší a nenamítá na něj nic. Nad další větou však pokrčí rameny. "Tak to netuším.." přizná pravdivě, protože je pravda, že spolu moc ven nechodili.. vlastně ani po odjezdu z Beacon Hills. B. měla tolik práce, že si stihli dát sklenku whisky, než šli spát..je tedy ráda, že jsou spolu konečně někde mimo to vše dění v Beacon Hills...i když tady to může být ještě horší. Z těchto nepříjemných myšlenek ji opět dostane Derek, když jí položí otázku. Upře na něj pohled. "Měla jsem hodně práce, ostatně jako vždy.. a co ty? Co jsi dělal potom,co jsi....odjel?" Nechce říkat na plnou pusu, že ji opustil,i když to tak bylo.. také nechce ani dát najevo, jak moc jí to ublížilo a že ji to pořád trochu trápí.. raději si přiloží sklenku k ústům a napije se. Nechce moc myslet na to,co mezi nimi bylo a uvažovat,jak to mezi nimi je nebo bude teď..
Proto se raději zeptala na lidi, kterým patřil tento dům..no,lidi..po chvíli se dozví to důležité..i když se o tom Derek bavit nechtěl. Není divu, měla se ho na to zeptat dříve a ne v jejich domě,kde je může kdokoliv slyšet a dát jim to sežrat. To,co jí Derek řekl jí stačí a na jeho varovná slova jen přikývne. "Budu.." odpoví ještě pro jistotu šeptem a v hlavě jí začne šrotovat. "Původní upíři. Co vše tady na nás ještě vykoukne,co se neobjevilo v Beacon Hills." Pomyslí si a znovu se napije. Rozhlédne se po parketě,kde spatří tančit i Caroline a pokukuje i po dalších lidech. Možná by i Derekovu nabídku na tanec přijala nebo se ho sama zeptala, kdyby ovšem mezi lidmi, kteří tu byli,nespatřila Stilese, který se cpe u stolu z občerstvením. Ihned na něj Dereka upozorní a jakmile ho i Derek spatří, logicky chce jít za ním. B. proti tomu nic nenamítá a zavěsí se do jeho nabízeného rámě. Společně se tedy rozejdou ke Stilesovi a jeho společnici.
Zastaví se u nich a Braeden se musí pousmát Derekovu zvláštnímu pozdravu. "Zdravím tě,Stilesi." Pozdraví ho Braeden a zvedne koutky v pobaveném úsměvu. Pohledem sjede i dívku a muže,co jsou zde také a přešlápne si z jedné nohy na druhou.."Pěkný večer i vám." je zdvořilá, což obvykle nebývá..ale proč si na jeden večer nezahrál na slušnou dívku? To nemůže přece být na škodu..

S tím klukem jí připadalo, že může být přeci jenom sranda. S pobaveným úšklebkem si teda vychutnala  další kousek onoho jídla, ale v tom přišel i jiný muž, který už jí tak příjemný nepřidal. Choval se dle ní dost povýšeně a po jeho větě na něj jen pomalu stočila hlavu. "Wow, gentleman. To bylo milé," uculí se a vlastně mu chce dát najevo, že jí je úplně jedno, co si on o sobě myslí. Pokroutí nad ním následně očkama.

Po větě chlapce se škrtící kravatou se široce usměje, protože šlo vidět, že se ho ani jeden nebojí a přeci jenom se jí celkem zastal. Nebyla na to až zvyklá, protože jí nikdo nikdy nebral jako oběť, což nebylo úplně špatné a bylo jí to jedno, spíše jí vadilo, že jí hodně lidí stavělo do role viníka. Prý si za všechno může sama... Copak může za to, že její rodiče jsou oddaní lovci? Nebylo to něco, co jste si mohli vybrat a kdyby ano, nevybrala by si tohle.

Přidá se k nim další společnost, která vypadá už o něco příjemněji. "Zdravím," lehce se na ně usměje a raději už se tedy necpe tím jídlem, ale vezme si také jednu ze skleniček a pomalu se napije. Nebyla zvyklá pít, ale nechtěla to na sobě dát znát - rodiče by jí stejně asi zastřelili, ale tak... Teď se honili po nějaké nadpřirozené bytosti. Skleničku pak odloží před sebe na stůl a prohlédne si každého z nich. Někteří z nich se určitě znali, to už šlo poznat po krátkém rozhovoru, který proběhl. Ona byla spíše stydlivá, hlavně tady... Ti lidé byli úplně jiní než ona a vůbec nevěděla, o čem by měla tak mluvit, tak raději jen mlčí a skousne si spodní ret.

Caroline sa musela v jednom momente červenať, pretože ju to vážne potešilo. Ale koho by niečo také nemohlo potešiť? samú seba si vedela predstaviť niečo zorganizovať. Nejakú slávnosť alebo niečo podobné. Určite by si dala záležať na každej jednej maličkosti no na to nebolo v tejto chvíli čas.
,, uvedomuješ si, že tým pádom, že ste zorganizovali tento ples mnoho ľudí zabúda aspoň pre tento večer na tie problémy, ktoré sa dejú naokolo? a hlavne ja sama.." jemne prešla po jeho saku pričom sa pozrela do očí a následne sa pozrela okolo seba. Až v ten daný moment si všimla niekoľko známych tvári pričom pri niektorých sa jej na tvári objavil aj malý úsmev.
,, Stiles.." povzdychla si pričom si uvedomila, že sa možno čoskoro dostane do menších problémov. Poznala ho veľmi dobre a vedela, že vo väčšej skupinke ľudí určite niečo vypukne no nechcela sa k nim pridať. Bolo by to predsa len zvláštne. nemohla si nevšimnúť aj dvojicu, ktorú spoznala pred nedávnom pričom vedela, že príde ten správny čas k tomu, aby o nich povedala aj Klausovi.

,, počkaj počakj. vráťme sa k tomu, čo si povedal. Chceš mi povedať, že vieš niečo viac? Klaus? " pozrela sa na neho v jeden moment o niečo prísnejšie pričom si bola istá, že sa čoskoro dozvie viac aj ona sama. Týkalo sa to predsa aj jej. Ona bola tá, ktorú niekto len tak napadol a tá, ktorá chcela prísť na to, čo sa v meste sakra deje.
,, počkaj počkaj, opäť. Chceš mi povedať, že to som bola ja, kto zbalil teba? " musela sa v jednom momente zasmiať. Dobre, možno to bola ona, kto musel niekoľko rokov prichádzať na to, čo vlastne k nemu cíti. No v tejto chvíli to vedela a na tom predsa len záležalo.
,, myslím si, že to bude téma na ktorú si spomenieme aj o päťdesiat rokov.." dávala mu tým najavo, že plánovala to s ním vydržať dlhšie ako len pár mesiacov alebo rokov.

Věděl a uvědomoval si, že organizace snad prakticky čehokoliv je něco, jako pro ní stvořené, ačkoliv stejně tak si uvědomuje, že Caroline si možná na tom dává zbytečně až moc přehnaně záležet. Tak či onak je ale výsledek vždy perfektní, možná více, než by bylo třeba a splní tak očekávání snad i těch nejnáročnějších.
"No vidíš, tak krom toho, že jde o rodinnou tradici jsem udělal přeci jen nějakou dobrou věc pro společnost, vzhledem k tomu, že to ostatní odreaguje." No, dělat nějaký dobrý skutek rozhodně nebyl jeho záměr. Jemu jde čistě jen o tu rodinou tradici, nic víc, ale tak co už. Nemůžou zase od něj lidi něco takového očekávat. Podívá se směrem, kterým se zadívala ona, když vyřčela to jméno, které dokonce už i pro něj bylo známé. No zjistil, že myslela stejného Stilese, který se vybavil i jemu. Proto se otočí směrem k ní a podívá se jí do očí. "Ty ho znáš?" No, že by Caroline třeba znala ještě někoho dalšího z Beacon Hills? Mohlo by se to vskutku hodit. Při jeho prvním setkání se Stilesem, sice Stiles málem nepřežil jeho běsnění, ale no nakonec mu dokázal trochu víc osvětlit situaci s Abaddon a tak ho přeci jen nakonec nechal naživu.
"Ano vím, taky pro to jsem ti nezvedal telefon, zjišťoval jsem něco víc. A nech si ten pohled, mám v plánu ti to říct, jen ne tady mezi všema." Trochu mu připadalo, jakoby si snad myslela, že jí to chtěl zatajit. No nechtěl, jen nechce jít s pravdou tady mezi všemi. Mohlo by to způsobit dost nepěkné nepokoje ve městě a mimo jiné jsou tu i lidi, kteří vůbec o něčem jako jsou upíři či vlkodlaci nevědí.
"Ne, jen tím chci říct to, že jsi měla problém s tím si přiznat, že se ti líbím, protože ostatní by to považovali za něco špatného a nepřípustného." Pravděpodobně i teď by měli předsudky, ale je vidět, že se Caroline někam posunula, že dospěla. "O tom nepochybuji, na tvůj dopis se nedá zapomenout." Zasměje se. Opravdu se tenkrát nad tím dokonale pobavil a i když se Caroline snažila to nedávat najevo, tak se jí to i tak nepovedlo a též se nakonec tomu dopisu smála i ona sama.

Měl v plánu se v New Orleans zdržet co nejdéle to půjde. Mohl také zaslechnout, že se zde sjížděli různí lidé a různá stvoření, kteří nebyli vůbec obyčejní a známí. Už z toho důvodu zde chtěl být o něco déle než plánoval a zjistit o tom co nejvíce. Samozřejmě se k ničemu nechtěl připlést, jelikož Lucien sám moc dobře ví, že on na tohle je docela dost dobrý. Vždy pouze stál stranou a dirigoval všechny okolo, všechny jeho činy. Pamatoval si na časy kdy i on vystoupil konečně ze svých stínů a sám se stal tím, kterým vždy chtěl být. A tak mu to zůstalo až do teď. Vešel do rezidence bez sebemenšího problému. Sice mu žádná pozvánka nepřišla, ale on si dokázal poradit i bez ní. Lucien byl přesně ten typ, který neuznával autority a byl nejlépe dva kroky před ostatními. Stačilo pár sekund a on se octl uprostřed všeho dění. Kolem něho mohl vidět lidi, kteří byli společensky oblečení a vše vypadalo tak draze. Jak on to měl jen rád. Vzal si od jedné ze slečen šampaňské i přesto, že by si dal něco tvrdšího, a zaujal místo bokem společnosti. Netrvalo to moc dlouho a šampaňské bylo pryč, takže si musel jít Lucien dolít. Cestou se ale ještě zastavil u jedné z dám a prohodil s ní pár slov společně s pár úsměvy, nakonec od ní ale odešel se slovy, že si jí ještě najde, a pokračoval ve své cestě k jídelnímu stolu. Nejen v duchu, ale i nahlas litoval toho, že se vůbec rozhodl jít si šampaňské dolít. Usoudil už pouze dle pohledu, že dívka a kluk před ním, byli pouze obyčejní lidé. Nic zvláštního. Hlavně to mohl říct tedy o tom klukovi, o dívce to stoprocentně říct nemohl, ale také mu to nikdo nemohl vyvrátit. Už z tohohle důvodu od nich Lucien měl v plánu co nejrychleji odejít. Vždy obyčejné lidi považoval za nicotné a jistě se nad nimi povyšoval. Věřil totiž v to, že kdyby se potkal člověk s upírem, tak by upír vždycky vyhrál. Jediné co Lucien respektoval byla moc původních upírů, a tu bude respektovat i nadále. Odložil prázdnou skleničku bokem a nadzvedl jedno své obočí nahoru, když na něho ten kluk promluvil.  Ale samozřejmě. Měl bych teď říct, že se omlouvám? Zasmál se a se skleničkou v ruce ukázal jeho směrem. Natočil se poté i k samotné dívce, které tahle slova vlastně i patřila. Nic zvláštního na ní neviděl a kdyby se začala vážně tím jídlem dusit, bral by to jako ozvláštnění tohohle večera. Alespoň by se zabavil. Jistě. Kývne hlavou k chlapcovým slovům ohledně pití a hned na to se ze sklenky napije.Ani nevíš jaký, lásko. Lucien byl vždy svým způsobem gentleman. Dával to znát docela dost. Jen si takovou poznámku nedokázal odpustit. Sklenku semkne v ruce a porozhlédne se kolem sebe. Hned mu padl zrak na Auroru. Tak dlouho jí neviděl, no nezdálo se mu, že se moc změnila. Alespoň ne vzhledově. Stále byla krásná. Určitě s ní bude chtít někdy mluvit, o tom není pochyb. Teď ale od ní odvrátí zrak a po pár vteřinách se u nich objeví i další lidé přidávající se k jejich skupince. Jestli se bavíme? Ale zajisté. Akorát jsem se chtěl představit. Promluvil směrem k muži, který doplnil jejich skupinku po boku s nějakou ženou. Měl v plánu se jim představit, přeci jen ať ví, s kým tady vlastně mluví. Jmenuju se Lucien Castle. Těší mě. Vyřkl své jméno a podíval se na všechny kolem něho. Měli by si to jméno zapamatovat, jelikož ho ještě párkrát určitě zaslechnou. Dodatečná slova ohledně jak ho to vlastně těší, byly dodány s pobízejícím úsměvem na rtech a všechny si prohlédl, alespoň se o to snažil.

Katherine Pierce. Ak si niekto myslel, že niekto ako ona vynechá tú príležitosť dostať sa na ples rodiny Mikaelsonových, tak bol na veľmi veľkom omyle.
Boli to čierno, červené šaty, ktoré mala na sebe. Krásne, ktoré siahali až k zemi pričom jej zvýrazňovali dokonalý dekolt. Hnedé vlasy, ktoré mala prirodzene kučeravé nechala padnúť na ramená a s úsmevom na tvári vkročila dnu. Nemusela sa ničoho obávať. Ak by sa jej zatvorili dvere priamo pred očami, určite by si vybrala okno, ktorým by sa dostala do vnútra.
Vošla dnu. Popravde? Katherine nebola okolím ani výzdobou ohúrená, pretože vedela veľmi dobre, že ich večierky a plesy sú vždy jednými z tých najlepších. Katherine už niekoľkokrát bola na podobnej akcii a v tejto nevidela žiaden rozdiel. Pozrela sa okolo seba ako keby hľadala nejakú známu tvár, pričom si nemohla nevšimnúť priamo v strede parketu blondínu v spoločnosti hlavy rodiny Mikaelsonových.

,, vždy som si myslela, že skončí sám." Na jej tvári sa objavil malý, ohromujúci úsmev pričom si do ruky stihla zobrať pohár so šampanským. jemne svojimi perami sa dotkla dokonalo, čistého krištáľu pričom venovala jeden dlhý pohľad práve ten dvojici, ktorá sa medzi sebou rozprávala a zjavne nevnímala okolie okolo seba. až po nejakej chvíľke si mohla uvedomiť, že sa nachádzala v spoločnosti dámy, ktorá robila to isté. prekvapilo ju to a dokonca sa musela na malý okamih zasmiať.
,, vidím to na vás, to ako to vo vás vrie a pritom to je len jeden obyčajný okamih. no nemám pravdu? budem hádať, nie ste jedna z tých dám, ktorým klaus ukradol srdce? nemyslím to doslovne.." ona sama mala vždy slabosť skôr na jeho brata ako na nika no aj s ním vedela v určitých okolnostiach manipulovať až do toho okamihu, kedy odmietla počúvnuť.

Vyzeralo to nádejne. Damon si myslel, že Elena bude tou ženou v jeho živote, ktorú bude môcť milovať do konca no nič nie je ako krásna rozprávka. Damon sa vracal do starých koľají, kedy sa presmeroval na seba. Nič okolo seba neriešil, žiadneho človeka, ktorý sa mu prihovoril s tým, že by potreboval pomoc. Vracal sa do začiatkov, pri ktorých mal aj ostať. Až v ten moment si Damon uvedomoval ako veľmi sa zmeniť kvôli láske k jednej žene.

Damon mal na sebe tmavý oblek, bielu košeľu a čierneho motýlika. V meste sa nachádzal už nejaký ten deň no nedával na seba žiadnu pozornosť. Nepodarilo sa mu dokonca nikoho vidieť zo známych a bol za to aj pomerne rád. Možno ak by si to v hlave premyslel a vedel by, že tento ples môže byť jedným z tých, kde uvidí mnoho známych tvári, možno by to prehodnotil.
Damon vošiel do vnútra. hudba sa už niesla miestnosťou. Niekoľko párov sa dokonca už aj venovalo tancu. On bol pomerne dobrým tanečníkom, vedel viesť dámu po svojom boku. O tom nebolo žiadnych pochýb. S tým úsmevom, ktorý bol v podobe jedného nadvihnutia kútika pier do vrchu, prešiel vpred.
V strede parketu si nemohol nevšimnúť Klausa v spoločnosti Caroline.
Caroline? možno sa už preniesla cez smrť Stefana, ktorý zomrel. On sa nevedel cez to predniesť, a už dokonca nemal ani chuť na to sa cez to preniesť.

V momente, kedy prešiel k stolu, kde si zobral pohárik alkoholu. Uvedomil si, že sa nachádza v spoločnosti ženy, ktorú mal možnosť už niekoľkokrát vidieť. ,, určite budem hádať, neobjavila si sa tu len tak, že? počul som o tom, že si sa stala súčasťou rodiny. Ale asi to budú už dávne informácie " Damon nebol prekvapený. Skôr bol prekvapený koľko známych tvári sa nachádza na tom plese. Až na jednu tvár, ktorá sa mu zdala povedomá. Tak povedomá, že mal pocit, že sa mu niekto dostával do hlavy.

Stála na schodech vedoucí dolů na parket a sledovala přicházející skupinky lidí. Zatím neměla v plánu sejít dolů mezi všechny ty známé tváře, ale také i ty neznámé. Mohla si všimnout Klause, jehož společnost doplňovala Caroline, která už od pohledu k němu měla docela blízko. Teď to ale řešit nehodlala, jelikož na to neměla náladu a ani se mezi ně nechtěla nijak plést. Její pozornost upoutala skupinka lidí u jednoho z jídelních stolků. Z té skupinky znala pouze jednoho a tím byl Lucien. Neměla tušení co tady dělal a jak se zde vlastně octl, ale zrovna dvakrát se jí to nelíbilo. Raději odvrátila pohled jiným směrem, načež mohla zahlédnout Auroru, kterou zde už vůbec nečekala. Jakoby se všichni rozhodli, že se zde zrovna tento večer ukážou na tomhle plese. Pouze si tiše povzdechla a prohrábla si vlasy. V davu lidí se snažila najít Elijaha, bohužel marně. A tak na schodišti stála sama a pozorovala všechny přítomné. Jenže to jí přestalo bavit a tak se rozhodla sejít těch několik schodů dolů, čímž se následně ocitla mezi lidmi. Snažila se nezkřížit si cestu s Aururou nebo Lucienem, jelikož ty dva teď vážně neměla v plánu poctít svou přítomností. Proto se pomalým krokem vydala k jednomu stolku na kterém byla různá nabídka nápojů a tak si vzala skleničku s vínem do ruky a hned na to se napila. Nestála u stolku dlouho sama, jelikož její společnost doplnil někdo další. Aniž by se na něho podívala tak jemně naklonila hlavu na stranu. Součást rodiny. Ano. Mohli bychom to tak nazvat.*Pověděla jeho směrem a nakonec se na něho i mírně pootočila. Mohla se za těch několik desítek let považovat za člena rodiny? Řekla by, že ano. Jenže ne tak úplně. I přes těch několik desítek let co uplynuli si tímhle slovním spojením nebyla jistá. Ani nečekala, že by ještě někdo nemohl vědět o ní a rodiny původních, ale jak se zdá, všechno je ještě možné. Když už jsou u té rodiny, tak se porozhlédla kolem sebe jestli někde neuvidí Hope, bohužel jí nikde neviděla a tak se zase vrátí pozorností k Damonovi. Damon, že? Bratr Stefana? Prohlédla si ho a napila se ze skleničky. Měla možnost se s ním párkrát potkat při jejím krátkodobém pobytu v Mystic Falls. Stefana si pamatovala o něco více lépe, jelikož ten je navštívil párkrát i zde v New Orleans. Neměla ale žádné tušení, že Stefan zemřel, jelikož tady mají svých starostí dost a o tomhle jí ani nemá kdo informovat. Nejsi nějak daleko od Mystic Falls? Nadzvedne obočí o něco málo nahoru a podívá se na něho. Nejen, že se zde v New Orleans scházejí nadpřirození z Beacon Hills, ale už také několik i z Mystic Falls. Docela jí zajímalo co všechny nutí jezdit zrovna zde do New Orleans.

" myslím si, že tým obdobím, kedy som sa zdržiaval len na jednom mieste som si už prešiel. Poznáš to, ľudia sa postupne začnú otáčať a pýtať sa na otázky, prečo sa nemením." Damon si tým prešiel už niekoľkokrát. A kde sa mal už aj vrátiť? z jeho domu sa stala škola a on sa na miesto toho aby pomohol Caroline rozhodol túlať sa po meste.
" myslel som si, že táto otázka nastane. No doma ak to ešte stále môžem nazývať domovom som nebol už niekoľko rokov. Predsa len určite vieš, že zo sídla v ktorom som žil sa stala škola." Povedal to ticho, nechcel aby niekto okolo, kto by mal natrčené uši vedel niečo, čo malo byť tajomstvom.
" ale dosť rozprávania o mne aj napriek tomu, že sa mi to páči." pousmial sa Damon a pozrel sa do stredu parketu. Pričom jeho pohľad zasa spočinul na Klausovi a na Caroline, ktorá mu aj tak po celých tých rokoch chýbala. Bolo to zvláštne ale bolo to tak. Za tie roky, ktoré spoločne prežili mu ako choroba pod kožu.

" myslím si, že nebudeš jedinou, kto je v tejto zvláštnej rodiny Mikaelsonových. Alebo sa mýlim? nemyslel som si, že by niekto ako on mohol takto prejavovať pre niekoho náklonnosť." povedal Damon hoci jemu na tom nezáležalo.
" no a prečo toto mesto? nemyslím si, že by som sa tu mal aj tak zdržať nejaký dlhší čas. No je to niečo, ako keby ma to tu niečo lákalo." Nevedel to vysvetliť, bolo to nutkanie, ktoré sa nachádzalo v jeho hlave aj v srdci.

stiles stilinski. človek, ktorý sa vždy objaví na tom správnom mieste v správny čas alebo nie? vždy, keď sa dostane do nejakej spoločnosti ľudí, objavia sa okolo neho aj určité problémy. možno by sa správal trocha inak ak by vedel, kto sa pred ním nachádza. no možno ten človek ak by vedel, čo sa nachádza v jeho hlave tiež by sa správal o niečo viac zdvorilo. no to bolo to dané kúzlo, že človek v tento moment nevedel, o koho sa jedná. to, kto sa nachádza pred nimi.
stiles si uvedomil, že mal už už nejaké to slovíčko na jazyku no v momente, kedy si uvedomil prítomnosť ďalších dvoch ľudí, ktorých poznal veľmi dobre tak si do neho poriadne zahryzol. dokonca ho to aj zabolelo, pretože to bolo vážne nepríjemné.
,, uhm Derek? nemyslel som si, že by som ťa mohol stretnúť práve na tomto mieste.." možno ak by sa tam nenachádzalo mnoho ľudí tak by mu skočil dokonca aj okolo krku, no vlastne to ani nevadilo, že sa tam vôbec niekto nachádzal. podišiel k nemu o čosi bližšie a zobral si ho do náručia, potľapkal ho po chrbte jednou rukou a potom sa sústredil na jeho spoločnosť, ktorú samozrejme tiež mal možnosť už niekoľkokrát spoznať.

,, to vôbec nie je pravda. nemôžem za to, že si tu pokojne stojím, snažím sa si vychutnať tento ples, ktorý je v skutku podareným a stretávam sa tu s ľudmi." povedal pričom tá veta vôbec ale že vôbec nedávala zmysel a následne venoval pohľad Braeden.
,, zdravím ťa, dnes ti to náramne pristane.." povedal s úsmevom pričom mal v pláne jej ponúknuť aj pohárik so šampanským pričom si uvedomil, že tie slová vyzneli tak, ako vyzneli.
,, počkaj, nemal som to tak povedať. nechcel som povedať, že ti to pristane len v tejto chvíli.. dobre dobre, prestanem rozprávať." no v ten daný moment sa ozval aj ten muž, ktorý tam stál po celý ten čas pričom Stiles chcel túto situáciu využiť tak, že nebude sa snažiť medzi ľudmi vytvárať nejaké dusno. vystrel ruku pred seba k mužovi a povedal pokojným hlasom. ,, teší ma, moje meno je Stiles. Stiles Stilinski.." v beacon hills mnoho ľudí poznalo jeho meno a mal pocit, že v tomto meste to čoskoro bude podobne.

Aurora sama byla překvapená z toho, že to v ní stále vře, myslela si, že se už přenesla přes tuhle epizodu, kdy byla naivně zamilovaná do muže, který jí nakonec hluboce zklamal, tím že se zamiloval do dívky, která mimo jiné byla obyčejný člověk. A dal přednost jí, před ní.  I tak v ní pořád nejspíš něco zbylo, něco kvůli čemu žárlila, nedokázala se smířím s faktem, že by měl být snad Klaus šťastný s jinou dívkou.
V tu chvíli, kdy byla zabraná do svých myšlenek, vedle ní promluvila dívka, kterou neznala nebo jí alespoň ani nikoho, koho by měla znát nepřipomínala. Na její první poznámku však nereagovala a dál se věnovala svému. Když ale na ní promluví po druhé, tak tentokrát už stočí svůj pohled k ní. Chvilku váhá, jestli jí má vůbec odpovědět.
“S Niklausem máme dlouhou komplikovanou historii” řekne nakonec jednoduše. “Myslím, že to já tenkrát byla ta, co mu ukradla srdce” ušklíbne se a založí si ruce na prsou, přičemž se na ni koukne a tentokrát si jí prohlédne detailněji, jestli ji opravdu odněkud nezná. “A vůbec to ve mě nevře, jen..” zamračí se nad tím a na moment se odmlčí. Snaží se najít ta správná slova k tomu, aby popsala, co vlastně cítí. Ale pravdou bylo, že to v ní opravdu bublalo, jen si to nechtěla přiznat nahlas. “..jen si nemyslím, že by si zasloužil být někým milován, po tom všem co mě a mému bratrovi způsobil” přimhouří nad tím očka a periferně se koukne znovu po Klausovi s Caroline, kteří si nejspíše navzájem užívají společnost toho druhého.
Aurora se jenom zhluboka nadechne, aby se uklidnila a následně svojí pozornost zaměří znovu ke Katherine. “A ty jsi vlastně kdo?” svraští nad tím obočí, protože tahle informace jí docela zajímala. Byla by přeci jen slušnost se představit, když už se tu spolu takhle vybavují. “Nezdá se mi, že my dvě by jsme se snad odněkud znaly” dodá ještě. Mezitím kolem nich prošel číšník, od kterého si z vzala též pohár šampaňského, aby nezůstala na suchu.

" mám pocit, že to meno je známe pomerne každému v našom okolí." Caroline sa musela zasmiať, určite bude rada ak jej to Klaus vysvetlí, možno mu venovala aj pohľad v ktorom sa snažila pochopiť odkiaľ o ňom vie, no ona sama sa na to nechcela opýtať.
Caroline sa musela nad tým zasmiať. Každého koho spoznala a povedala to meno, vedel presne o koho sa jedná.
" mám dokonca pocit, že jeho meno je známejšie ako to vaše. Ale musím uznať, že ho mám rada. Prešli sme si rôznymi situáciami a napokon mi veľmi pomohol." Klaus vedel o jej škole o tom, prečo ju vytvorila a určite vedel aj o tom, že sa musela popasovať s tým, že nepoznala všetky druhy nadprirodzena. Možno ich nepoznal ani on sám no určite tie informácie, ktoré jej podal boli veľmi užitočné.
" som mu zaviazaná, takže nechcem aby sa mu niečo stalo. Hoci viem, že sa mnohokrát vie dostať do rôznych problémov. Musím na neho dať asi pozor." Povedala s úsmevom pričom si uvedomila, že sa k nim pridalo niekoľko viac ľudí. Možno po prvýkrát sa pozrela okolo, pocítila na svojom tele pohľady dvoch žien, ktoré stali vedľa seba. Katherine? jej hrdlo sa na malý okamih stiahlo.
" vedela som, že to takto dopadne Klaus. Mám pocit, že skrývať náklonnosť bude o niečo ťažšie ako som si myslela. nevšimol si si to, že práve na váš ples sa rozhodlo pozrieť mnoho známych tvárí? " pozrela sa aj na ženu, ktorá stála vedľa nej no nespoznávala ju. Nepoznala ju, nikdy ju doteraz nevidela.

V momente, kedy pieseň skončila a ona sa ešte stále nachádzala v jeho blízkosti musela sa usmiať. prvý tanec venoval jej a to ju nesmierne tešilo. " myslím si, že by nebolo fér ak by som si ťa ukradla na celý večer, nemyslíš? " jedným úsmevom dokonca menším smiechom sa na moment zastavila.
" je to téma, ktorú určite ešte niekoľkokrát otvoríme, však? mám pocit, že toto mi budeš vyčítať ešte o niekoľko stáročí! " prešla mu jemne po saku, mala chuť ho pobozkať no vedela, že nie je vhodná doba ani miesto.

Jakmile Damon začal mluvit ohledně toho, že se lidé začali ptát jak to, že nestárne tak nad tím na malou chvíli Hayley zapřemýšlela. Ona nad tímhle nikdy celkově nepřemýšlela, jelikož se jí ještě nestala taková situace, kde by musela obhajovat svůj věk a jak to dělá, že vůbec nestárne. Tohle jí tak velký problém nedělalo, jako například tady Damonovi. Se skleničkou v ruce se dívala po ostatních zde v rezidenci ve snaze zahlédnout třeba jen i Rebeku, se kterou by také ráda mluvila. Ohledně tématu jeho domov kývne souhlasně hlavou. Věděla moc dobře, že se z jeho domu stala škola pro nadpřirozené děti. Ještě aby to nevěděla, když tam Hope také za důležitých okolností poslala. Ano, vím. Myslím si, že to byl vážně dobrý nápad. I na úkor tvého a Stefanova domu. Za tuhle školu byla vážně ráda. Bylo to něco zase jiného a pomáhalo to těm dětem, které si se svými schopnostmi nevěděli rady. Samotnou Hope tam zapsala když byla menší a předala ji do ruk Alarika se kterým se o všech důležitých věcech domluvila a promluvila si také o tom jak to tam vše vlastně probíhá. Nemohla by říct, že nebyla nespokojená. Naopak se jí tenhle nápad líbil a tak ho také podpořila. Usmála se při jeho slovech a s úsměvem se také otočí směrem ke Klausovi a Caroline. Těžko ti na to něco můžu říct, protože o nich nic nevím. Ale vypadá to tak. Nevěděla o tom, že by se dali dohromady. Sama si ještě nevytvořila na Caroline názor, ani z dob kdy ještě ona sama byla v Mystic Falls a zapletla se mezi ní a Tylera. Klaus dokáže ukázat k němu náklonnost.. pouze svým vlastním způsobem. A mluvila pravdu. Klaus svojí náklonnost ukazoval pouze lidem, kterým chtěl a moc často se to tady nestávalo. Hlavně viděla jeho náklonnost vůči rodině. Jenže náklonnost ke Caroline zrovna nečekala. Podívá se zpátky na Damona a kývne hlavou. Takže dle jeho slov nehodlal zůstávat moc dlouho zde v New Orleans, možná je to i dobře. Se vším co se tu teď děje to není nejideálnější město na pobyt. I přesto by se s tímhle městem Hayley asi jen tak nerozloučila. Přeci jen tohle město už je snad i její součástí. Ale ráda by si našla nějaký dům na poklidném místě, od všeho toho nadpřirozena, i když v duši věděla, že od toho se odejít jen tak nedá. Něco tě tady lákalo? Zopakuje jeho slova a podívá se na něho. Nebyl provní od koho tohle slyšela a domnívala se, že nebude ani poslední. Nevěděla co všechny tak najednou lákalo do New Orleans, ale co nejdřív by se to chtěla dozvědět. Nevidím nikde tvůj doprovod. Přišel si sám? Zeptá se ho přičemž nadzvedne obočí a napije se ze skleničky ve které už pomalu dochází víno. Tímhle z něho vlastně chtěla i dostat informaci, jestli s ním přišel i někdo jiný třeba z Mystic Falls nebo přišel pouze on sám. Každá informace je dobrá, to by měl vědět každý. S Damonem mluvila dalších pár minut, něco málo toho řekla a něco málo se na oplátku dozvěděla. Po dopití druhé sklenice šampaňského se s Damonem rozloučila a vydala se z tohohle plesu, který už byl u konce, do svého pokoje ve kterém se poté i následně zavře.

Když mu Braeden děkuje za jeho snahu ji rozptýlit a ujistit ji, že se znepokojuje zbytečně, nepatrně se pousměje.
"Za málo, B." Ujistí ji, že je to nejmenší, co pro ni může udělat. Velmi záhy vymyslí a zrealizuje trochu jinou taktiku, jak Braeden zaměstnat a shledá, že je také účinná. Zatváří se jako největší neviňátko, když se na něj za to B na oko zlobí.
"Řekl bych, že je to docela účinné..." Poznamená na to stále s nevinným výrazem a s jiskřením v očích si Braeden přeměří.
Po té jakmile si obstarají občerstvení ve formě pití, trošku vzpomíná na jejich krátkou společnou minulost, která byla velmi jednotvárná. I Braeden mu potvrdí, že kromě práce toho spolu moc neprožili.
On se potom všem, co se stalo rozhodl odjet za svými příbuznými, aby zjistil něco o své proměně a lépe se poznal. Přišlo mu tehdy, že to Braeden přišlo vhod. Většinou si připadal, že ji zdržuje v cestě za kariérou nájemného lovce. Šel jí tenkrát proto raději z cesty.
Nyní chce vědět, co dělala, ale z jejich slov usoudí, že pokračovala v tom, co po celou dobu. Nemyslí si, že by jí jeho odchod nějak vadil, ale když slyší její odpovědi i otázky na dané téma, nemusel by být ani vlkodlak, aby poznal, že je toho více, co mu neříká, než říká. Vnímá při tom její pocity. Trochu zvážní a zkoumavě si ji prohlíží, i když nemá chuť tohle rozebírat právě tady. Má za to, že jí dluží, alespoň odpověď na to, co dělal.
"Já jsem se vrátil k rodině. Do Jižní Ameriky. Zbytek, co přežil se usídlil v Brazílii. Chtěl jsem více zjistit o své proměně, kterou jsem prošel, a více se s ní sžít." Odpoví jí. "Potom začalo to řádění lovců, nejenom v Beacon Hills, ale i v Brazílii. Snažil jsem se přijít na to, co nebo kdo se zatím skrývá." Pokračuje. "Dlouho jsem tápal a měl jsem dojem, že jsem ve slepé uličce. Mohl jsem, ale tušit, čí práce to byla." Dodá ještě s úšklebkem, když se vše nakonec vyjasnilo a on zjistil, že to má na svědomí jeho starý dobrý nepřítel Gerard. Tou dobou doufal, že je Braeden od toho všeho, co nejdál.
Když jí to povídá, kouká jí při tom do očí. Stále mu zůstává pár věcí, které jí potřebuje říct, ale ne teď a tady na plese. Nechá tohle téma být.

Po té, co B seznámí ve stručnosti s jejich dnešními hostiteli a jakmile zjistí, že je na plese přítomen i Stilese, vydá se i s Braeden za ním.
Skupinka, která se kolem Stilese utvoří ho moc nepřekvapuje. Jako by to přitahoval. Někdy si říká, jestli to tak doopravdy není. Jestli to není Stilesův nadpřirozený talent. Talent na průšvihy a problémy všeho druhu.
Stilese pozdraví po svém. Zbytek krátkým kývnutím hlavy. Když se přidá do Stilesovy společnosti, Zkoumá svými vlkodlačími smysly, s kým už se to tady stačil seznámit. Z neznámé dívky má spíše divný pocit, ačkoliv nedovede určit důvod. Chlápek, co se před nimi naparuje jako páv... má dojem, že bude stejný jako Caroline. Tedy upír. Předpokládá, že jich tady na plese bude jistě hodně.
"Víš, že já tebe taky ne..." Odpoví pak Stilesovi a neubrání se pobavenému úšklebku tak trochu z toho zaznívá ironie. Přesně tohle je pro Stilese typické. Trochu zpozorní, když se k němu Stiles začne přibližovat. Přimhouří trochu víčka a sleduje, co má za lubem. *Ale vážně? Teď a tady?* Z objímání není právě nadšený, ale lhal by, kdyby tvrdil, že toho kluka nevidí rád. Obětí Stilesovi opětuje. Krátce a docela pevně ho sevře na pár vteřin do náruče. Hned ho zase pustí a než se úplně odtáhne plácne ho po rameni. Ani tentokrát silou nešetří, tedy na člověka. Stále pamatuje na to, že Stiles má, jen nadpřirozený talent na problémy, nic více.
"Slyšel jsem, že si se sem přestěhoval, ale netušil jsem, že tě objevím tak brzy." Poznamená k Stilesovi. Nechá mu po té prostor k pozdravení B. Krátce poslouchá jeho blábolení a ujistí se tak, že se vůbec nezměnil.
Kousne se do jazyku, aby zakryl pobavený výraz.
Trochu mu s tím pomůže chlápek, když se jim představí. Usnadní mu tak zjišťování s kým má tu čest.
Pohlédne na něj znovu a přikývne.
"Těší mě." Zareaguje na něj po Stilesovi k němu rovněž natáhne pravici. "Jsem Derek Hale." Představí se nejenom jemu. Koukne při tom i na Stilesovu společnici. Tělesný kontakt chce využít, nejenom k tomu, že si s Lucienem potřese pravicemi. Chce si při tom ověřit i svou teorii.

" nepoznáme sa, to je pravda. Moje meno je katherine. katherine pierce.." na jej tvári sa objavil malý úškrn v podobe úsmevu. jej meno zaznelo už vo svete toľkokrát, že sa postupne stávala legendou. predsa len, kto by dokázal tak dlho utekať pred obávaným klausom mikaelsonovom? kto by sa tak často vedel dostať z problémov, obmotať si okolo prstíka toľko ľudí a vyhnúť sa toľkokrát smrti. a dokonca ju aj poraziť, prešla si už mnohými vecami ako bola druhá strana alebo peklo, ktoré si napokon aj podmanila, že to bolo viac ako nepravdepodobné. od toho momentu sa nebála smrti, ani toho, že sa na ňu niekto pozrel a snažil sa ju nahnať do kúta s tým, že jej ublíži. pretože už bolo len málo spôsobov ako by to niekto mohol urobiť.
" je to pomerne zvláštne ho vidieť takto. mám na mysli to, že sa stáva tým pádom pomerne zraniteľným, alebo nie? " nemala v pláne mu nejako ubližovať. nemala k tomu dôvod, to čo niekedy cítila pominulo a ona pochopila, že v momente kedy prišla o rodinu prišla aj o svoju slabosť, ktorá ju robila zraniteľnejšou. možno nemala nikoho, koho by mohla považovať za rodinu, kto by stál po jej boku no ona to nepotrebovala. mnoho ľudí si myslelo, že to v sebe len skrýva tú potrebu mať niekoho pri sebe, no vôbec to tak nebolo. vedela sa spoľahnúť sama na seba. a práve to bolo sabosťou rodiny mikaelsonových. aj napriek tomu, že sa zdali ako neporaziteľnými a tými, kto by mal byť pomerne obávaným, stačilo sa nejako dotknúť slabých miest, ktorých mali dostatok a všetko postupne mohlo padať ako domček z kariet. už ani samotný klaus nebol takým ako kedysi. nebol obávaným, pretože za tie roky sa našlo mnoho ľudí, ktorí ho o to presvedčili. možno bol prvým hybridom a pôvodným upírom zároveň no na svete sa nachádzali aj iné stvorenia, ktoré boli mocnejšie ako bol on sám. a on si to možno postupne začne uvedomovať.
" myslím si, že práve toto je ten moment. nechať ho nech si prechádza láskou, nech nájde niekoho, na kom mu bude záležať v takomto ohľade. a sledovať ako ho to pomaly ničí. pretože láska dokáže zničiť ľudí.." povedala s malým úsmevom. ona sama očakávala prítomnosť toho, ktorého kedysi milovala no doposiaľ nemala možnosť ho vidieť. no elijah bol úplne iným. bol iným ako klaus a to musel vidieť každý jeden človek. no boli aj momenty, kedy jednal oveľa brutálnejšie ako jeho mladší brat. no hovorí sa, že tichá voda brehy myje.

" no možno by som to mala uprestniť. možno si žena, ktorá ukradla srdce klausovi no ja som žena, ktorá si vedela podmaniť oboch bratov. klausa a taktiež aj elijaha, dokázala som pred klausom utekať storočia a storočia kvôli tomu, že som mu nedala to, čo napokon musel získať o podstatnú časť neskôr. vtedy bolo zaujímavé vidieť, že prišiel o možnosť premeniť sa na hybrida. kedy jeho kliadba sa rozpadla na márne kúsky a on musel čakať na inúho dvojníka." katherine bola na seba patrične pyšná. ved aj mala prečo! katherine sa pozrela okolo, nechcela sa pozerať na klausa a na blondínu, ktorú ona sama zabila a tým pádom stvorila v upíra. možno by jej mal napokon aj podakovať, predsa len ak by bola caroline človekom, určite by to takto nedopadlo.

"Takže má ve zvyku se zaplétat do věcí, do kterých nemá?" Podle slov to tak zní a podle jeho skutečností tomu tak i je. Nakonec ho přeci jen málem zabil. Stačilo by, aby Stiles řekl jedno jediné slovo jinak a už by tu dávno nemusel být, jelikož byl přesvědčen o tom, že on je ten potížista, nehledě na to, že z něj necítil žádnou moc, nebo temnotu, která byla kolem něj ve chvíli, kdy nebyl úplně sám sebou. Jeho impulsita zkrátka vyhrála před zdravým racionálním vysvětlením. To se ale stává často, co si budeme povídat.
"Věděla jsi o tom, že je tady ve městě?" Zeptá se jí po jejích dalších slovech. Jak se zdá, něco spolu prožili, v nějaké situaci jí pomohl. V jaké neví a řešit to na tomhle místě by stejně nemuselo být rozumné, proto volí v tuhle chvíli otázky, které jsou spíše neutrální a nebude vadit, když by je náhodou někdo zaslechl. Jistě si toho mají konec konců hodně co říct, ale většina z toho není určená pro cizí uši, jenž by toho mohli nějakým způsobem využít nebo vyvolat ve městě paniku.
Lehce se musel zasmát, když řekla to, co řekla. "Jo, toho jsem si všiml, málem jsem ho zabil." Nebude jí říkat za jaké situace, alespoň zatím. "Možná bys mu vážně měla vysvětlit, ať se přestane plést do věcí, ve kterých bude působit jako hlavní podezřelý." Dodá ke svým slovům. Konec konců jemu by to bylo jedno, nějak by se s tím vyrovnal, vlastně by se ani s tím vyrovnávat nemusel, když by ho zabil. No, těžko říct, jak by reagovala Caroline vzhledem k tomu, jakým způsobem o něm mluví. Bylo vidět, že je mu vděčná a je si jistý tím pádem tím, že by ho za jeho případnou smrt úplně nepochválila. Sledoval její tvář s jemnými rysy, dokud ovšem nepostřehl lehkou změnu. Spatřil v její tváři náznak nějaké nervozity, rozpoložení nebo něčeho takového. "Děje se něco?" Zeptá se jí a následně když začne mluvit o známých tváří, rozhlédne se tedy po místnosti. No, kromě spoustu jiných známostí i on spatřil dvojici žen, které spolu nemohou věštit vůbec nic dobrého a on konečně měl možnost pochopit to, proč se Caroline zarazila. Pohledem se na nich zastaví jen krátce, zatímco mezi lidmi ještě chvilku pátrá kdo tu je, než se vrátí opět ke Caroline, což už dokonce i skončí píseň. "Až moc známých tváří." Odpoví o něco tišeji.
Následně se jí podívá do očí, při čemž svou ruku položil na její paži hned na místo nad jejím loktem. "Je tu pár lidí, kteří by tu v žádném případě být neměli. Dávej si nejen tady, ale celkově v New Orleans ted pozor, dobře?" V jeho očí bylo nejspíše vidět jisté naléhání. Tahle slova myslel vážně. Že je tu Katherine, budiž. Ale co tu dělá ta satanova dvojice? Co tu dělá Aurora a Lucien? Nemůže to věštit vůbec nic dobrého a to si uvědomuje moc dobře. Jakoby tu snad bylo problémů málo. Museli se vrátit ještě oni dva. "Určitě tě nechám si popovídat s tvými známými, kterých je tu dost, stejně jako já si za někým budu muset zajít, ale během večera si tě ještě najdu." Ujistí jí. Je si jistý, že si ráda popovídá třeba s takovým Stilesem a on zase půjde za Aurorou či Lucienem. Oba dva toho mohou způsobit víc, než dost. "Já ti to nevyčítám." Opraví jí, při čemž jí po její paži přejede až k zápěstí. "Jen ti to připomínám. Bylo hezké, že jsi byla takovým způsobem ambiciozní už od utlého věku." V tom se očividně nezměnila. Měla to v sobě už odmala.

Braeden je Derekovi vděčná, že se ji pokouší rozptýlit a ujistil ji, že nevypadá v těch šatech směšně. Díky tomu se tak i přestane cítit a poděkuje mu za to. Když zmíní, že nemá téměř za co děkovat, nesouhlasí s tím,ale už to dál nekomentuje,s ním nemá cenu se dohadovat,tak jen zvedne koutky k úsměvu a tím to uzavře.
Zanedlouho ji ale provokuje tím svým způsobem a Braeden mu to jen tak nedaruje. Na oko se na něj zamračí,to jí ale dlouho nevydrží, když vidí ten jeho výraz a ty jiskry v očích. Když se tváří nevinně,je vážně roztomilý a Braeden se na něj nemůže zlobit. "Vůbec jsi se nezměnil." poznamená nakonec s úšklebkem ve tváři a zavrtí hlavou do stran.
Později se přesunou  ke stolu s občerstvením a u šampaňského, jež jí Derek podá,se dostanou k tématu, které není Braeden zrovna příjemné. Nerada se baví o tom,co bylo. Připomíná jí to chyby, které udělala. Hlavně to, že se honila za kariérou a nechala si ujít příležitost být šťastná a mít po boku skvělého muže. Jednoho dne toho měl nejspíš Derek dost a tak odjel. Netušila kam a ani,co dělal. Třeba si založil rodinu,kterou mu Braeden nemohla dopřát. Nebyla zrovna ideální partnerka a to moc dobře ví. Proto není vůbec podivné, že jakmile odjel,tak dělala pořád to samé. Vlastně se do toho ponořila ještě víc, aby nemyslela na to, že je opět sama a to mu také poví. Nemá důvod mu lhát. Všimne si,jak u toho povídání zvážněl a jak si ji prohlížel. Ví, že je vlkodlak a musel z ní vycítit její pocity. Nechtěla mu však určité věci  říkat a už vůbec ne teď a tady. Nepřišli sem řešit jejich minulost.
I přes to jej poslouchá, když mluví o tom, co dělal a nakloní hlavu lehce na stranu. "Takže Brazílie? Tam muselo být krásně." poznamená,aby skryla rozpaky a napije se šampaňského. Tyto bublinky moc nemusí,ale není to nejhorší. Derek zmíní proměnu a jeho sžití s ní a to Braeden zajímá,zvedne proto obočí a sjede ho pohledem. "A povedlo se?" zajímá se a poté svraští čelo po zmínění lovců. Neměla ani potuchy, že se dostali až do Brazílie a je to pro ni zajímavé téma. Ovšem otázka je,zda je vhodné ho rozebírat tady,proto mlčky hltá každé další slovo a po dokončení monologu čeká, že to dopoví,ale to se neděje. Proto se Braeden musí zeptat sama. "Čí?" zeptá se a očekává odpověď. Momentálně ji nikdo nenapadá,stalo se toho tolik. Dívá se přitom Derekovi do očí a zjistí, že je tu zřejmě několik věcí, které by si měli říct. Ale snad někdy jindy někde jinde. Ani Derek na to očividně nemá náladu,tak Braeden změní téma a začne se zajímat,kdo jsou hostitelé. Po odpovědi je dost překvapená a má na ně více otázek. Ty však také nepoloží, protože je tady tolik uší a navíc i ti,o kterých by se bavili a netuší,zda nemají stejně zostřené smysly jako vlkodlaci, proto to nechá být.

Při rozhlížení si všimne Stilese,a tak ji nepřekvapuje, že se s Derekem vydají k němu. Braeden trochu překvapí,kolik je u něj osob,ale nekomentuje to. Místo toho ho s Derekem pozdraví a poté Braeden s uchechtnutím sleduje,jak se na Stiles vrhne na Dereka a obejme ho. Na Derekovi jde znát, že tím není zrovna dvakrát nadšený, avšak i tak mu nakonec objetí oplatí a jde vidět, že ho vidí rád. Braeden se otočí na Dereka a věnuje mu úsměv. To netrvá dlouho, protože začne mluvit Stiles a tak se obrátí zpět na něj a s pobaveným úsměvem ho poslouchá. Promne si rty,aby zakryla pobavení z toho, že se vůbec nezměnil. Pořád je to ten samý Stiles. Jeho lichotka ji donutí se usmát. "Děkuji." potěší ji a neskrývá to. Koutky jí začnou cukat, když obhajuje svá slova a chce se jí začít opravdu smát. Zatím se drží a naštěstí nevybouchne smíchy, protože pohledem zabloudí k Derekovi a poslouchá jejich debatu. Braeden vůbec netušila,kde Stiles je, vlastně ani Derek. Opět byla mimo dění okolo toho všeho. A teď se do toho zase dostává. Sleduje,jak se jim přestavil muž,co tam s nimi byl. To, že se mu představil Stiles a natáhl k němu ruku,ji nepřekvapuje. Ovšem u Dereka je to už jiné. Uvědomí si, že asi nemůže zůstat pozadu. I když jí to není zrovna po vůli,nakonec mu také sdělí své jméno. Braeden.." řekne směrem k němu, přimhouří oči a vduchu si polemizuje,co je asi zač. Nemá na nadpřirozené čich jako Derek,tak může jen hádat. Nakonec k němu také natáhne ruku a přešlápne si z jedné nohy na druhou.

Aurora zbystřila, když se jí dívka konečně představila. Bylo pravdou, že to jméno určitě již někde slyšela, ale nemohla si vzpomenout kde, ani podle tváře jí pořád nepoznávala a obličeje si většinou pamatovala dobře. “Já jsem Aurora de Martel” představila se nakonec i ona jí, řekla to s hrdým tonem hlasu, protože ona zase byla pyšná na to, z jakého rodu to pochází. A právě už jen z toho jména mohl každý poznat, že nejspíš nepochází ani z téhle doby. Jakmile Katherine zmíní, že se stává poměrně zranitelným, tak se jí na tváři objeví potutelný úsměv, který snad mluvil v tu chvíli za vše. Líbilo se jí, jakým způsobem nad tím Katherine uvažuje. “Máš pravdu, láska dokáže zničit lidi” přimhouří nad tím nepatrně očka, protože to znala z vlastní zkušenosti. Možná Aurora byla první, kdo ukradl Nikovi srdce, každopádně se karty v dnešní době obrátily a nakonec on zlomil srdce jí. I když by se dalo říct, že se z toho Aurora poměrně rychle vzpamatovala a tak nějak si slíbila, že jakoukoliv náklonnost a city, které k němu chovala, jednoduše vymaže z hlavy. Jediné, co teď cítila byla chuť po jakési pomstě, kterou chtěla uskutečnit hlavně kvůli jejímu bratrovi, který by zajisté udělal to samé. Chtěla ho mít dnes při svém boku, nu bohužel se nepoštěstilo, ale Aurora by si rozhodně nenechala tuhle událost ujít. I když byla pořád naštvaná, že jí neposlali pozvánku, kterou by si od nich za jisté zasloužila.
Každopádně kvůli pomstě tu dneska nebyla, byla tu, aby zjistila, co vlastně nového se za dobu její nepřítomnosti zde v New Orleans stačilo odehrát a měla alespoň možnost vidět, že se zde nachází spoustu nových a jí neznámých tváří. “Ty tu blonďatou dívku znáš?” kývla nakonec hlavou směrem ke Caroline, byla jednoduše zvědavá a na Katherine bylo vidět, že jí už nejspíš někdy potkala. Proto využila příležitosti a zeptala se.
Po chvíli se zájmem začala poslouchat příběh Katherine, který v jednu chvíli připomínal její minulý život. Až na jeden malý podstatný detail, a to ten že oni se museli skrývat před jeho nevlastním otcem. Bůh ví, která z nich to měla o něco složitější. Na druhou stranu Kath alespoň mohla být sama sebou, kdežto Aurora byla v tu dobu úplně někým jiným, nebo si to alespoň myslela. A takhle ztratila podstatnou část svého života, tohle jim nejspíš nikdy neodpustí.
“Dojemný příběh” řekla jen s mírným úšklebkem na tváři. “A to mi chceš říct, že po tomhle všem tě sem Niklaus jednoduše pozval?” zvědavě se po ní koukla a nadzvedla tázavě obočí. Přeci jen tohle jí nedávalo smysl, pokud se před ním skrývala několik století, nedala mu, co chtěla, jak je teď možné, že je tady? Další možnost byla, že se sem dostala stejně jako Aurora, někteří prostě nepotřebují pozvánku. Někteří se pozvou jednoduše sami.

Na jej tvári sa objavil malý úsmev. Tak malý, že možno ak by nestála pri nej tak by si ho ani len neuvedomovala. Katherine sa pozerala na Auroru, meno ktoré povedala nieslo svoj pôvab o tom nebolo pochýb. Z jej rozprávania bolo viac ako len jasné, že je na to meno pyšná. A možno mala aj prečo. no tak rovnako to bolo aj v jej prípade, predsa len Katherine niesla meno, ktoré bolo mnohým ľudom známe. Spájané s eleganciou, manipuláciou. So všetkými tými prívlastkami, ktoré boli pre ňu doslova charakteristickými.
„ myslím si, že sa to dá tak povedať. Vychutnala som si ten moment, kedy som jej zobrala možnosť byť človekom. Teda, áno správne zabila som ju.“ Katherine sa musela zasmiať, to rozhodne. Vážne by jej mal za to Klaus Mikaelson veľkoryso poďakovať, pretože možno niet jej tak by sa to nikdy nestalo a Caroline by prežívala svoj nudný ľudský život, ktorému Katherine nikdy nehodovala. Tak mnoho upírov by sa späť vrátilo do tých pôvodných koľají ako človek, no ona bola jedna z tých, kto by to späť vrátiť nechcel.

„ takže mi chceš povedať, že rodina Mikaelsonových poslala pozvánku práve tebe? Pretože z pohľadu, ktorý mu venuješ mám pocit, že sa nemáte tak celkom v láske a zdá sa mi, že si prišla na toto miesto rovnako ako ja.“ Pozvánka? To ju rozhodne nemohlo zastaviť. Žiadny človek ju nemohol zastaviť v momente, ak po niečom skutočne zatúžila. Katherine sa chcela dostať na tento ples a možno prísť na nové kontakty, no a kto vie, možno sa jej to v tejto chvíli dokonca aj podarilo. Alebo to bude další človek, ktorého si nebude všímať.
„ mimo to by ma možno zaujímalo kde sa nachádza môj milovaný Elijah. Toho určite poznáš však, alebo si mala skúsenosť len s Klausom..“ povedala pričom ona sama mala vždy k Elijahovi o čosi bližšie. Kto vie, ak by sa spoznala s Kolom možno by to bolo celé úplne inak.

Na jeho obličeji jste si mohli všimnout jisté nudy a v jeho hlase byla poznat jeho klasická arogance. Jeho povyšování nad ostatními stále stoupalo a bylo všem jistě známo. Arogance, vysoké ego, sarkastické poznámky. To byl celý Lucien. Žádné dobré chování nezná. Alespoň mu ještě zůstalo slušné chování, které se naučil v minulém století a které se ho drží až do dnes. Občas to nedával najevo, ale vážně to tak bylo. Kolem něho se pomalu začala tvořit menší skupinka různých lidí, kteří se podle všeho spolu znali. Mezitím co se ti dva spolu vítali, tak si je všechny ještě jednou prohlédnul. Dívka vypadala z těch všech asi nejnevinněji, nejméně zajímavě? Ano, asi tak by to řekl. Za to chlapec, který stál naproti němu už byl o něco málo zajímavější. Určitě byl člověk, to šlo poznat skoro ihned. No nad jeho neustálým mluvením musel převrátit oči. Možná to tomu klukovi nějakým způsobem myslelo, jenže to nebylo asi v téhle chvíli. Lucien moc nemluvil a radši popíjel šampaňské. Tohle by do něho skoro nikdo neřekl, ale vše má svůj čas a tak i on se do rozhovoru jednou přimotá a něco způsobí. Lucien je přeci jen velmi ukecaný, když se mu zachce. A co ty, lásko? Budeš stále mlčet nebo nám i něco pěkného řekneš? Podíval se na dívku, která stála kousek od chlapce a nadzvedl obočí, stále se samolibým úsměvem na rtech. Neměl ve své společnosti moc ticho rád a tak se jí zeptal, jestli jim také něco poví nebo tady bude stát jenom tak a mlčet. Po pár sekundách se opět podívá kolem sebe a zastavil se pohledem nejdříve u Aurory se kterou nemluvil od dob, co se oba dva potkali v Paříži a se kterou by také rád mluvil. Poté se ještě podívá ke Klausovi od kterého už pomalu odcházela ta blonďatá dívka, kterou Lucien ještě neměl možnost potkat. Zase se vrátí ke své skupině a každému věnuje jeden zářivý úsměv, jelikož on nemá důvod se neusmívat. Zatím. Musel lehce přimhouřit oči, když zahlédl chlapce jak se přibližuje k muži a následně ho i objímá. Asi toho spolu mají vážně hodně společného. Všem kolem něho se představí svým jménem, aby vlastně věděli s kým se to zrovna teď baví, jelikož nebylo pochyb, že o něm slyší naposled. Přeci jen Lucien si dokázal vybudovat určitou známost. Jak mezi rodinou Mikaelson tak i mezi upíry, no ale samozřejmě také mezi místními čarodějkami. Chtěl aby jeho jméno nikdo nezapomenul, aby si ho všichni dobře zapamatovali. Chvíli se dívá na chlapcovu ruku a následně na to ji i přijme. Lucien jeho dlaň pevně stiskne a potřese si s ním. Hned na to jí pustí a pohledem se přesune k druhému muži u kterého už se stisknutím dlaně neváhá a stiskne jí možná ještě více než by chtěl. Určitě muž nebyl pouhý člověk a už vůbec ne lovec, zdálo se mu, že spíše vlkodlak. S vlky si Lucien moc nerozuměl, no snažil se respektovat všechny rasy nadpřirozena.Takže Alex, Stiles, Breaden a Derek? Derekovo jméno dá schválně s otazníkem a s úsměvem na rtech, jakoby si ho snad za tu malou chvíli nestačil zapamatovat a tak jenom hádá. Jenže Lucien si ho zapamatoval velmi snadno,akorát ho chtěl trochu provokovat. Ne moc. Přeci jen, na to ještě dojde řada. Všechno až postupem času. Rád vás všechny poznávám. Určitě to není naposled co se setkáme. Tím si mohl být jist. Určitě se s některým z nich ještě do budoucna potká, možná s některým ještě dříve než vůbec plánoval. Řekl bych, že jsem si těch pár minut s vámi užil, ale zase bych to tolik nepřeháněl. Už bohužel budu muset jít, ale vy se zatím bavte. Dopil veškeré šampaňské ve skleničce, sklenku odložil a všem ještě věnoval jeden delší pohled. A dávejte na sebe pozor. Dodal. Jkaoby jim snad chtěl vyhrožovat. Následně zmizel mezi tančícími lidmi. Šel pomalým krokem směrem k východu z rezidence a rovnou si to směřoval k sobě domů. Lucien byl na plese docela krátkou dobu, ale bohatě mu to stačilo. Už v hlavě plánoval kdy se znovu objeví v rezidenci a nejlépe, až si promluví s Klausem.

" prosím ťa.." povedala Caroline tichým hlasom a v tejto chvíli dokonca nemala ani na tvári úsmev. Pretože v momente, kedy povedal, že ho skoro zabil jej srdce sa na malý okamih zastavilo. Nechcela prísť o ďalšieho kamaráta, pozerať sa na to ako niekto nesie jeho truhlu v rukách a následne ju kladie do hliny. Bol by to zvláštny a určite nepríjemný pohľad.
" prosím povedz mi, že bude v poriadku a nepokúsiš sa mu nejako ublížiť. Musíš mi to sľúbiť." chytila ho za ruku a pozerala sa mu priamo do očí, pretože chcela aby si uvedomil, že to je pre ňu vážne dôležité.
" ak budeme mať trocha viac času, určite ti o tom poviem viac. No na tomto mieste myslím si, že nie je správne ak by sme hovorili o takých veciach. Možno sa pletie tam, kam nemá možno hovorí strašne veľa a mnoho nezmyslov no nie je to zlý človek." caroline sa napokon rozhodla zmeniť tému, pretože nechcela aby si niekto pomyslel, že stiles je jeden z tých kamarátov, pre ktorých bude mať slabosť.

" myslím si, že by nebolo fér ak by som si ťa ukradla pre celý večer, určite mnoho ľudí čaká na to, kedy bude v tvojej prítomnosti." Na jej tvári sa nachádzal malý, hrejivý úsmev. Caroline sa pozrela do jeho očí a následne na dvojicu žien, ktoré vyzerali zvláštne. Ako keby sa na nich pozerali, no možno sa jej to len pozdávalo. Aj napriek tomu, že vedela o minulosti Katherine a Klausa, no tá žena vedľa nej s bordovými vlasmi a zvláštnym pohľadom a výrazom, jej nepripadala známa.
" nie je to náhoda, že sa tu nachádzajú, že nie? pretože mám pocit ako keby nás prebodávali pohľadom. A nedivila by som sa, ak by si všimli, že sme spolu" tak zvláštne to znelo no aj tak to bola pravda.
Caroline sa pozrela následne na Klausa. Nechcela sa pozerať na dámy a náhodou vidieť ich pohľady. Caroline sa k nemu naklonila, uklonila sa ako správna dáma a venovala mu bozk na líce so slovami, ktoré mali patriť len a len jemu.
" budem ťa čakať doma Klaus.." povedala Caroline pričom sa odtiahla a bez dalších slov sa od neho vzdialila.
Ples u Mikaelsonových sa pre ňu v tom momente skončil. Videla ľudí, ktorých mala vidieť a vedela, že sa s nimi bude musieť čoskoro pozhovárať. Caroline s úsmevom prešla k dverám, pozdravila sa mužovi, ktorý tam stál po celý ten čas a vítal ľudí a opustila celé miesto, ples sa podľa nej náramne vydaril.

"V klidu lásko, nic se mu nestalo." Odpoví jí. Je pravda, že u něj člověk nikdy moc neví, co si zrovna usmyslí. Naštěstí i když od nevyhnutelné Stilesovi smrti nebylo daleko, jelikož jeho přesvědčení o tom, že on je tou zodpovědnou osobou bylo velké, tak i přesto ho Stiles nějakým zázrakem přesvědčil. Stačilo ale opravdu jen málo a vůbec by tu už nemusel být a bůh ví, jak by to potom vypadalo mezi ním a Caroline, když by se náhodou dozvěděla, že za smrt toho člověka, který je imunní vůči tomu ovlivnění Abbadon, může on. "Pokud nebudu mít důvod, nic se mu mou rukou nestane." Ujistí jí. Když by si nemyslel, že má důvod, vůbec by po něm nešel ani předtím.
Na její další slova souhlasně přikývne. "Na tomhle místě není vhodné se bavit o spoustě věcí." Byla to pravda. Nezáleželo na tom, jestli šlo o to, jak se ona setkala se Stilesem, nebo o to, že ví nějaké informace o tom všem, co se tady děje. Jsou to věci, které by měli probrat někde, kde nebudou nějaké cizí uši, pro které to není určené. Kdyby to byla ještě jen jeho rodina, tak to probém nebude, ale vzhledem k tomu, že jsou tu i jedinci jako je Aurora, Katherine či Lucien.
Jistě tu bylo pár lidí, se kterými by měl něco probrat. No, uvidí se, jestli je zastihne. Když ne, tak si je najde někde v New Orleans, to už takový problém pro něj přeci jen nebude. Ne, když má v tomhle městě poměrně velký, nebo minimálně pro něj dostatečný přehled a stačí obvolat jen pár upírů a někdo mu zjistí, kde najde požadovanou osobu.
Na Katherine s Aurorou se díval jen krátce, nepotřeboval na ně nadále upírat zrak. Stačilo mu, že se přesvědčil o tom, že tu opravdu jsou a možná je to právě znamení pro to, že by odsud Caroline měla zmizet. "Nevím, lásko. Pravděpodobně to náhoda nebude a obzvláště před Aurorou by sis měla dávat dobrý pozor a vyhýbat se jí." Na jednu stranu nepochybuje o tom, že by se o sebe Caroline nedokázala postarat, na druhou stranu si moc dobře uvědomuje, že je Aurora mnohem starší než jeho blonďatá společnice a neměla by proti ní téměř žádnou šanci. To, že je tu vidí spolu, nemusí z toho vzejít nakonec vůbec nic dobrého. Naopak jí to může ohrozit neskutečným způsobem a těžko říct, jestli by po tom následně Aurora nevydechla naposledy. Jeho city k ní se po spoustě událostech už dávno změnili.
Ve chvíli, kdy mu věnovala polibek na líc, jen lehce jí pohladí po její odhalené paži a poté jí už nechá jít. Až skončí ples, určitě za ní zajde. Možná ještě dřív. Přeci jen s ní potřebuje ještě něco málo probrat, co tady nebylo možné.
Poté co mu Caroline zmizela z dohledu, i on se vydal po svých a zanedlouho, když začali z plesu postupně odcházet hosté, se i on vydal již dovnitř rezidence, kde se ples nekonal.

„ vedel som, že to je ten správny okamih, aby som ukázal svetu svoje schopnosti. A myslím si, že toto miesto je priam stvorené pre niekoho ako som práve ja.“ Na jeho tvári sa objavil obvyklí úsmev, ktorý nahováral to, že sa konečne na tomto mieste cíti ako človek. Nie tak celkom ako človek, človek ale ako človek, ktorý niekam patrí. Nevidel Dereka nejaký ten čas no vedel, že ho bude musieť čoskoro odchytiť a pozhovárať sa s ním. O tom, čo sa dialo v meste pred rokmi o tom, čo sa deje v tomto meste a určite mu bude musieť povedať aj to, čo mal možnosť vidieť a prežiť. Sakra! Musel to niekomu povedať, pretože sám si pripadal ako blázon, ktorý nevie, čo v skutočnosti robí.
Pozrel sa na človeka, ktorý stál pred ním, to ako sa rozhodol napokon opustiť ich skupinku ľudí. Dokonca si všimol aj to, že Breaden sa nachádza až príliš blízko Dereka. Ako to urobí, aby sa s ním mohol niekedy pozhovárať osamote? No samozrejme, že Stiles nepremýšľal tou jednoduchou cestou, kedy by jednoducho povedal Derekovi, že sa s ním potrebuje pozhovárať. Už v hlave sa mu naskytovalo tak mnoho vecí. No ako prvé samozrejme zavrhol zašifrovanú správu, ktorá by sa niesla v štýle nejakých znakov podľa čoho by musel Derek usúdiť, že sa s ním chce pozhovárať.
Možno by mal niekoho poveriť k tomu aby niekoho poveril poveriť niekoho, aby mu odovzdal správu o tom, že Stiles sa s ním musí pozhovárať. No do toho by musel opäť dostať niekoľko ľudí a to sa mu určite nepáčilo. Bolo tak mnoho možností ako to urobiť a zatiaľ neprišiel na žiadnu, ktorá by sa mu skutočne pozdávala.
„ no musím uznať, že toto miesto má niečo do seba. Samozrejme, že to nie je ako Beacon Hills no aj tak sa mi tu páči. Dokonca som sa pred niekoľkými dňami dostal zo spárov smrti. Pretože som zjavne povedal niečo, čo niekoho nahnevalo. Zvláštne alebo nie? Mne sa to predsa nikdy nestáva!“ musel sa sám tomu zasmiať pričom si uvedomil, že jeden človek za druhým možno odchádza. Stiles sa pozrel na dievčatá, ktoré sa pri ňom nachádzali, ku každej jednej prišiel osobitne pričom im venoval nežný bozk na ruku a následne sa postavil k Derekovi. Tak blízko, že nebola žiadna šanca k tomu, aby to počul niekto iný len on sám.
„ Derek. Mám málo času na to, aby som ti to povedal. Chcem aby sme sa čoskoro stretli osamote, niekde na mieste kde by sme boli len ty a ja. Bolo by to možné? Iba ty a ja, žiaden ďalší človek. V tomto meste sa niečo nachádza, niečo skutočne nebezpečné. A ja mám tie správne odpovede..“ povedal Stiles pričom sa odtiahol a následne venoval Derekovi ešte jeden dlhý pohľad pričom dúfal, že ho pochopil dostatočne jasne. Nechcel to opäť opakovať. Nechcel aby to niekto počul a určite nie ten človek, ktorý by to nejakým zlým spôsobom využil. Stiles v tej chvíli vedel, že jeho prítomnosť na plese nie je už potrebnou. Odišiel, pričom sa mu v hlave opäť objavilo niekoľko otázok.

Aurora se tedy nakonec mohla přesvědčit, že Katherine tu blonďatou dívku opravdu zná, konec konců ale nečekala, že to ona jí zabila a nakonec jí i proměnila v upíra. “Ah, takže ona je tvoje práce” vydechla s úšklebkem na tváři. Rozhodně se jí Katherine líbila, nebyla jako ostatní, které znala. Zdála se jí jiná a rozhodně si bude muset zjistit víc o Katherine Pierce, už jen kvůli tomu, jak moc jí její život připomíná ten její. Možná jsou si víc podobné, než by si chtěly přiznat.
“Máš pravdu, ani mě rodina Mikaelson neposlala pozvánku. A v lásce se opravdu nemáme, už jen kvůli tomu, jak mi z jejich strany bylo ukřivděno” svraštila nad tím obočí a založila si ruce na prsou. Rozhodně se teď nechtěla bavit o tom, co za problémy jí tahle rodina způsobila, tohle by bylo nejspíš téma na hodně dlouhou chvíli a nechtěla se tím ani teď zatěžovat. “Ale ani jsem si nechtěla nechat ujít možnost podívat se na jejich legendární ples” dodala a pokrčila nad tím rameny. Tuhle událost by si opravdu nenechala ujít, když už o ní slyšela. Navíc tohle byla pro ní vhodná doba se ukázat. Už to bylo dlouho od chvíle, co se neviděli a proto jim musela dát o sobě vědět, že přeci jen je stále tady, že jen tak nezmizela z povrchu zemského.
“Elijaha moc dobře znám! Navíc tam, kde je Klaus je i on, takže by bylo nemožné potkat jen jednoho z nich” podotkne. “Navíc můj bratr byl první upír, kterého Elijah stvořil” dodala ještě, protože přeci jen tohle byla docela důležitá doplňující informace.
Po chvíli už Aurora mohla vidět, jak se ostatní vydávají pryč, dokonce i Lucien zmizel z jejího dohledu, takže se rozhodla, že by také měla už jít po svých pryč.
“Myslím, že je na čase zmiznout” řekla nakonec a s úsměvem se ještě podívala na svojí večerní společnici.. “Ráda jsem tě poznala Katherine, doufám, že budeme mít ještě příležitost se někdy setkat. Myslím, že by z nás někdy mohly být velké kamarádky” řekla se značnou nadsázkou a zacukaly jí nad tím koutky. Přeci jen Aurora opravdu neměla moc přátel, měla spíše nepřátele, ale to jí nikdy nevadilo.
Nakonec se tedy rozešla pryč s vědomím, že se ještě musí v následující době setkat alespoň s jedním členem rodiny Mikaelson.

Nepočítal s tím, že se s Braeden právě zde na plese rodiny Mikaelsonů dostanou k takovým tématům, jako byl jejich rozchod, či rozloučení, protože tak mu to tehdy přišlo. Neměl dojem, že by to mělo budoucnost a tak raději šel. Nepřišlo mu to jako vhodná konverzace na zábavu, ale dospěli k tomu docela nečekaně. Už to nevrátí, každopádně mu toho Braeden prozradila docela dost i beze slov, svými pocity. Přestane se k tomu už více vyjadřovat a nějak ji dále zpovídat.
"Bylo to fajn." Připustí pak, když přijde řeč na Brazílii. "Zpočátku." Pokračuje a zvážní, když na tu dobu nyní s odstupem vzpomíná. "Dokud nezačalo to vraždění." Dodá ještě. Také to nechce rozebírat, ale stručně na její otázku odpoví.
"Řekl bych, že docela ano." Přikývne a při tom se dívá na Braeden. Když pak pokračuje o tom, co se událo, stáhne podmračeně obočí neboť to v něm probouzí zlost ještě dnes.
"Gerard Argent, můj starý známý." Odpoví ve stručnosti B. Tím tohle téma uzavře a už se k tomu nechce vracet.
Krátce na to se po dlouhé době setká se Stilesem. Ten je jako vždy obklopený nejrůznějšími známými.
Když se s ním přivítá, má možnost poznat jednoho z hostí, který se představí jako Lucien Castle. Jméno mu nic neříká. Po té, co si podají ruce, jeho podezření, že to není člověk se potvrdí už, jen díky tomu, jak silně mu ruku stiskne. Není to pro něj nic, co by mu ublížilo. Nehne při tom brvou, ale když se při tom podívá chlápkovi do očí, je vidět, že i díky chladnější kůži má docela jasnou představu, koho má před sebou.
Jakmile pak ruku stáhne, strčí si ji do kalhot svého černého obleku. Docela klidně své okolí sleduje, včetně Luciena. Když si ověřuje jejich jména, nevidí zatím nic divného. Jen krátce kývne hlavou, že si je pamatuje dobře.
"Vážně?" Zajímá se, když se Lucien zmíní, že se nevidí naposledy. Jeho napadne, že on jej určitě vyhledávat nebude. Přesto to položí jako řečnickou otázku. Vzhledem k tomu, že se Castle začne loučit, nevyzvídá, jak to myslel. Místo složitého loučení mu na rozloučenou krátce pokývne hlavou. Když Lucien odejde, zaměří svou pozornost na Stilese, který se znovu rozpovídá. Poslechne si ho a snaží se pochopit význam jeho rychle plynoucích slov a pochytit pointy. Když se Stiles zmiňuje o tom, že unikl smrti a důvod, proč se do takové situace vůbec dostal, pozvedne v ironické grimase obočí a trochu se ušklíbne. Po té zavrtí mírně hlavou, jako by dával Stilesovi za pravdu, že rovněž nechápe. Poznámky na to si, ale odpustí. Naštěstí si Stiles i sám odpoví a tak může být v klidu.
Koukne pak ze Stilese na B a nepatrně se ušklíbne, napůl pohoršeně, napůl pobaveně. Spustí Stilese na chvilku z očí a přelétne pohledem nejbližší okolí. Všimne si, že se hosté začínají pomalu rozcházet. Zvedne ruku a poodhrne rukáv ze zápěstí. Koukne na hodinky a zjistí, že už se blíží půlnoc. Přijde mu, že ten čas neskutečně utekl.
"Je docela pozdě. Půjdeme?" Pohlédne s otázkou na B. Než se dočká odpovědi, přistoupí k němu Stiles. Otočí hlavu k němu a tázavě na něj pohlédne. Zpozorní, když na něj spustí a opět se snaží pochytit význam jeho slov. Jelikož vyrozumí, že s ním chce Stiles mluvit, tak mu na to kývne. Hlavně i proto, že s ním chce také mluvit. Překvapí ho, i když by nemělo, že to vypadá, že budou mluvit právě o tom, co jej sem do NO přimělo přijít.
"Jasně." Přikývne pak. Hlas má také tichý. "Bydlím v hotelu ve francouzské čtvrti. Pokoj 304." Prozradí Stilesovi, kde ho najde. "Klidně zítra." Dodá ještě, že i pro něj je to setkání dost důležité. Pak se odmlčí a opětuje Stilesův pohled. Rozhodně pohledem neuhne dříve, než on.
Když se Stilesem domluvil, po té, co se vzdálil on, neměl moc chuti zůstávat na plese ani on. Caroline, jedna z mála jeho nových známých už také nebyla nikde v dohledu.
Koukne po té na Braeden. Když se s ní shodne na to, že odsud odejdou je spokojený.
Krátce na to společně ples i sídlo Mikaelsonových opustí.