ples rodiny Mikaelson

Dneska hned brzkého rána byla v zátoce něco vyřešit a vše jim vysvětlit, vše co se za poslední dobu stalo a také to jak se cítí. V zátoce strávila několik hodin, no poté musela odejít, jelikož se dala do toho, že dohlédne na organizaci plesu, který se koná dnes v odpoledních hodinách v rezidenci. Ne, že by se hrnula do nějakých příprav na ples, ale chtěla to mít aspoň částečně pod dohledem a tak tam musela být. Rezidence se tak proměnila v perfektní místo na organizaci plesu. Šampaňské nesmělo chybět a pokud si někdo chtěl dát něco jiného tak taky měli samozřejmě tu možnost. Bylo zde i na stolech jídlo, které na první pohled vypadalo vážně skvěle a na chuť bude určitě ještě lepší. Vše vypadalo vážně perfektně a elegantně, možná až moc na její vkus, ale už si na to začínala pomalu zvykat, že taková elegance prostě nesmí chybět. Ples by měl začínat za pár hodin, takže měla čas ještě sama na sebe. Teď ale už seděla ve svém pokoji na posteli a sledovala svůj odraz v zrcadle. Poslední dobou vůbec nebyla ve své kůži, jako by tam byl místo ní někdo úplně cizí a choval se úplně jinak než je ona sama zvyklá. To hodlala ale změnit, protože se jí vůbec nelíbilo její chování za poslední dobu. Svůj pohled teď zvedla o trochu nahoru, kde vysely na ramínku zavěšené červené šaty, sahající až na zem. Dnes měla v plánu ukázat se na plese, který se konal zde v rezidenci. Chvíli přemýšlela nad tím, jestli se tam má vůbec ukazovat a chodit tam, no poté se rozhodla, že tam půjde a aspoň nějakou dobu se tam ukáže. Prohrábla si své vlasy, které už měla v jemných vlnách a s hlubokým nádechem vstala z postele, aby se mohla dostat k nádherným, červeným šatům. Sundala ze sebe všechno oblečení i s podprsenkou a začala se pomalu oblékat do šatů. Hayley tyhle šaty perfektně pasovaly, jakoby byly šité přímo pro ni. Otočila se na čelem k zrcadlu a podívala se na sebe, přičemž naklonila hlavu jemně na stranu. Přejela si dlaněmi po šatech a nadzvedla koutky do menšího úsměvu. S vlasy si moc starostí nedělala. Normálně je nechala rozpuštěné, akorát byly v jemných vlnách. Opustila svůj pokoj a na chodbě u schodů se opřela o zábradlí. Chtěla mít přehled o tom, kdo přijde a kdo se tady ukáže. Také čekala jestli její společnost doplní alespoň na chvíli Elijah nebo Klaus, nebo také Rebekah se kterou už dlouho nemluvila. Sledovala přicházející lidi a zanedlouho jich tady bylo hodně, no co se dalo čekat. Hayley také sledovala výzdobu, která byla všude kolem nich. S výzdobou Hayley pomáhala, sice ne hodně, ale ruku k dílu přidala a tak se dívala jestli je všude kde má být. Když uzná, že ano tak se dívá na přicházející hosty, kteří se rozhodli dnešek strávit v jejich rezidenci.

Lucien se doslechl, že se dnes koná jakýsi ples rodiny Mikaelsnových. A to by nebyl on kdyby se tam neukázal. Byl přeci rodinným známým nebo snad ne? Já si myslím, že ano. Ve městě už byl docela dlouhou dobu na to se ukázat i v rezidenci původních. Doufal jen, že se tam něco zajímavého co tenhle ples oživí a že to nebude jen podřadný a nudný ples, kde každý pouze tančí. Protože to by si moc Lucien neužil. Doufal v to, že se tam něco stane, možná že i vyhledával nějaké drama a také je dost možné, že i on sám nějaké to drama vyvolá. Proč si ten večer nezpestřit. Určitě měl v plánu svou návštěvou poctít Klause a možná i ostatní původní, jako je třeba Elijah. I když přiznejme si- radši se mu vždy mluvilo s Klausem. Možná už jen z důvodu, že Lucien byl jeho první proměněný upír. Na sobě měl docela drahý oblek, ale proč taky šetřit, že. Musel dát přeci najevo, že mu peníze nedělají ani ten sebemenší problém. Mohlo být kolem půl čtvrté, což znamenalo že za necelou půl hodinu ples začínal, no i tak nikam nespěchal. Podíval se na sebe do zrcadla a musel uznat, že takhle vypadá vážně dobře a je připraven za chvíli jít. Ještě než ale odejde ze svého apartmá tak zkontroluje jestli je vše na svém místě a až poté může jít. Byl na své věci docela dost háklivý. Opustil jeho apartmán a šel ulicí rovnou k rezidenci Mikaelsnových, kde by se měl pořádat onen ples. Už bylo načase aby se Lucien ukázal na nějaké takové události. Netušil jestli někdo z rodiny ví, že je ve městě, no bylo by lepší kdyby to nevěděli, jelikož tak by to mohlo být aspoň nečekané překvapení. Netrvalo mu moc dlouho a už vcházel do rezidence. Poupravil si oblek, aby vypadal k světu- což už vlastně vypadá, a začne se dívat kolem sebe. Znal to tady moc dobře na to aby věděl, kam má jít když něco bude potřebovat. Není tady přeci poprvé. Lidí tady bylo docela dost, to musel uznat i samotný Lucien. Začal mezi těmi lidmi hledat někoho známého, hlavně tedy Klause se kterým by rád prohodil několik slov. Vezme si šampaňské od nějaké dívky co ho rozdává a pomalu postupuje dále do centra dění, přičemž upíjí ze skleničky šampaňského. Našel si nejvhodnější místo odkud mohl vidět na skoro celé dění v rezidenci a očima hledal pouze osobu, kterou chtěl najít a mluvit s ní, no také se díval po ostatních, aby mu nic neuniklo.

Neví, jak se to stalo, že se právě tento večer chystá jít na ples. Sotva se v New Orleans trochu rozkoukal a ubytoval se v hotelu ve Francouzské čtvrti, dostal pozvánku. Ples v rezidenci rodiny Mikaelson. Nebylo to poprvé, co to jméno slyšel. Ví, že patří k rodině původních upírů. S touhle rasou se za posledních pár dnů seznamuje, jak se dá.  Nyní se připravuje tak upíry na chvilku pustí z hlavy. Na společenské akce jej moc neužije, ale pár jich už absolvoval, takže nějaké povědomí, co čekat, má. S oblečením si nijak hlavu neláme. Zvolí klasiku. Černý oblek, kravatu, boty a bílou košili. Během příprav přemýšlí, kdo a proč ho zve na takový ples. Absolutně nic normálního ho nenapadá. Nijak ho to ovšem nepřekvapuje. V tomhle městě, jak stačil zjistit není normálního absolutně nic. Když dokončí přípravy a nakonec výsledek zhodnotí pohledem do zrcadla, po té, co si upraví uzel na kravatě a z klopy saka smete bílé smítko, usoudí, že ostudu si žádnou neutrhne. Hned na to vyrazí za Braeden, kterou bere na ples jako svůj doprovod. Vyzvedne ji na smluveném místě.
"Ahoj." Uvítá ji a sjede pohledem její sexy postavu. "Vypadáš nádherně, B." Vysekne jí poklonu, když se mu předvede v celé své kráse.
"Můžeme vyrazit?" Ujistí se, že je připravená, načež po jejím svolení jí nabídne rámě a vyrazí taxíkem, které na ně už čeká k rezidenci Mikaelsonů. Vůz je přiveze až před dům, kde vystoupí a pomůže s vystupováním i Braeden. Nabídne jí rámě a po té zamíří dovnitř.
"Nevím, co od toho mám očekávat." Cestou se k ní nakloní a potichu jí povídá do ucha. "Buď raději ve střehu." Nabádá ji, i když ví, že tohle jí říkat nemusí.
Když se ocitnou uvnitř, porozhlédne se kolem sebe. "Tihle teda rozhodně neživoří." Poznamená potichu, po té co zaznamená ten přepych a luxus starého sídla. Po té co si prohlédne dům, tak letmo zhodnotí občerstvení a pití. Není zrovna nadšený z představy, že by měl v tomhle domě něco pozřít či vypít, ale své obavy si nechává pro sebe. Rozhlíží se po ostatních návštěvnících plesu, jestli nezahlédne někoho známého. Jak už zjistil, je jich tady v NO více, než dost.

Braeden vlastně ani nechápe, proč se rozhodla kývnout na to, že půjde na nějaký zpropadený ples. Nebyla zrovna ten typ, který by nosil rád šaty. Bohužel si kožené kalhoty a černé triko vzít nemůže. Ovšem má i pár takových kousků ve svém šatníku, většinou černé. Nakonec se ale rozhodne  pro jednou udělat výjimku a zvolí světlé šaty, přesněji béžové se stříbrnou jako kdyby krajkou, nejsou dlouhé až na zem, končí těsně nad koleny a vzadu jsou překřížené. Vypadají velmi elegantně a ani trochu vulgárně. Obepínají její postavu, zvýrazňují její křivky, avšak neukazují její dekolt ani z části, jelikož vedou až ke krku. Braeden se na sebe podívá do zrcadla a ušklíbne se. Není to ani zdaleka její styl..ale proč by pro jednou nemohla vypadat úplně jinak? Vlasy si mírně navlní a také se jemně nalíčí... jen aby podtrhla svou přirozenou krásu. Jako doplňky si nasadí stříbrné náušnice a také se nasouká do béžových lodiček. Vůbec neví,zda si v nich nerozbije hubu,ale bude se snažit chodit pomalu a ladně,aby se tak nestalo. Přejde před zrcadlo, před kterým se několikrát musí natočit,aby nakonec zhodnotila, že vypadá směšně.
V tu chvíli uslyší klepání na dveře. "To musí být Derek." řekne si pro sebe, ještě vezme z poličky parfém, navoní se jím,z opěradla židle sundá stříbrnou kabelku a zamíří ke dveřím. Vlastně ani netuší,kdo jsou ti Mikaelsonovi,u kterých bude onen ples. Jde však s Derekem,tak nemá tolik obavy o své bezpečí a konec konců se taky umí slušně bránit, že? U dveří ještě z věšáku stáhne sako, které si oblékne a v jehož vnitřní kapse má schovanou malou zbraň,kdyby se náhodou večer nevydařil a byla nucena ji použít.. prostě musela být opatrná..
Teprve potom otevře dveře a ihned se jí na tváři objeví úsměv. "Ahoj." pronese s úsměvem a pomalu ho sjede pohledem.. "Děkuji.. tobě to také sluší." mrkne na něj a kývne hlavou. Jestli je připravena jít do neznáma je otázka.. doufá však, že si večer užije a nestane se nic nepředvídatelného.. proto se opatrně rozejde,aby sebou hned nešvihla a vyrazí s ním do taxíku, který je po chvíli dopraví na místo.
Z auta jí Derek pomůže a ona se za to na něj vděčně usměje. Přijme jeho rámě a je ráda, že tak aspoň získá větší stabilitu a oporu,kdyby se jí náhodou smekla noha. Co si budeme povídat..Braeden a podpatky..to nejde moc dohromady.. snaží se proto jít co nejelegantněji dovnitř..
"Mně povídej..snad bude klid.." odpoví na jeho poznámku s úšklebkem a po jeho šepotu přikývne. Tváří se, že jeho horký dech na jejím krku s ní nic neudělal.. prohrábne si vlasy a snaží se tvářit tak nějak neutrálně.
Ve chvíli,kdy jsou vevnitř se i Braeden rozhlédne kolem.. "To teda.." dodá na jeho slova a neví,kam se má dívat dřív. Rozhlédne se,kdo všechno tu je a poté pohled vrátí zpět na Dereka. "Takže,co si dáš k pití?" popojde ke stolu s pitím a dívá se,co by si dala..nakonec sáhne po sklence s vínem a očekává,co bude chtít Derek.. ani víno zrovna k Braeden moc nesedí,ale pro jednou může být za princeznu a ne tu drsnou dívku pijící whisky bez ledu..

Od doby co se Stefan vrátil zpátky k životu se změnil. Nebyl již člověkem co by si užíval přítomnost lidí či vůbec života. Možná to bylo kvůli tomu, že mu ze života zmizela spousta lidí a většina věcí co z dřívejška znal byla pryč. Možná také prostě jen neměl náladu vyprávět ostatním co se stalo když to sám vlastně nevěděl. Vzpomínal na časy kdy párty byly jeho jediné slovo ve slovníku, no bylo to už dávno ale přeci jen tomu tak bylo. Časy kdy se staral jen sám o sebe a to jak se bavit. Ačkoliv si to nikdy skutečně nepřiznal, občas mu právě tohle chybělo. Díky tomu, že byl teď sám mohl by se opět vrátit k tomuto bezstarostnému životu. Zatím ale nic nenaznačovalo tomu, že by vrátit k onomu životu bohéma. Naopak jeho poslední měsíce byly pravým opakem toho na co myslel. Většinu času trávil uvnitř bytu vyhýbající se jakémukoliv kontaktu s lidmi. Jeho chladný přístup k okolí se ale měl dneškem změnit.
Zhruba v deset ráno mu na dveře kdosi zaklepal. Když otevřel stál tváří v tvář muži, na kterém bylo jasné, že je ovlivněný. Prvně se to Stefanovi zdálo vcelku zvláštní avšak poté co si přečetl jméno odesílatele nebylo to více překvapující. Ovlivněný muž mu tedy nepřišel už nijak zvláštní, co ho ale zaskočilo bylo jméno autora dopisu. Stefan obdržel pozvánku na ples od rodiny Mikaelson. Ano právě na onen pověstný ples. Mikaelsonovi byli vskutku proslulý svými bohatými plesy, o kterých se mluvilo ještě měsíce poté. Sám se několikrát zúčastnil a nemohl říci, že by si zábavu neužil. No, přesto bylo zvláštní, že zrovna on dostal pozvánku. Pro většinu lidí byl stále mrtvý a tak by neočekával pozvání na takový honosný ples avšak stejně jí právě držel v ruce. Jediné vysvětlení, které na to měl bylo, že drby se nesou opravdu rychle.
Celý den zvažoval zda má jít anebo se raději sám utápět v prázdném bytě. Pokud půjde ukáže tak spoustě lidem, že Stefan Salvatore je skutečně naživu. Nemohl říct, že představa těch překvapených obličejů se mu nelíbila, zvláště pak u některých jeho nepřátel, jenže byl skutečně připraven vyjít s pravdou ven. Toť otázka. Dlouhou dobu trvalo než mu došlo, že takto sám žít více nemůže a tak se rozhodl na ples jít. A jelikož ho nikdo a nic více nesvazovalo rozhodl se, že sám už nebude tím mírumilovným Stefanem jakým byl doteď.
Do plesu zbývala jen hodina a Stefan si ještě musel obstarat oblek a odvoz. S oblekem to nebyl zvláště těžký úkol. Pár obchodů bylo ještě otevřených a on jako upír ani platit nemusel. Za pár minut tedy vycházel z obchodu v novém obleku, za který by normální člověk zaplatil i několik tisíc. Odvoz byl o něco těžší ale i ten si zařídit dokázal. Jednoduše si stopl jedno z aut jedoucí kolem.
O půl hodiny později tedy už stál před dveřmi rodinného domu Mikaelsnů. Stál tam upravený v krásném obleku, naprosto jako nový Stefan. Spousta lidí vcházelo dovnitř v davech, on si ale počkal až většina vejde a až poté vešel i on sám. Zatím na sebe nechtěl moc upozorňovat a tak si stoupl stranou rozhlížejíc se po okolí. Sem tam zahlédl známé tváře avšak ani k jedné se nepřihlásil. Jediné s kým zatím promluvil byla žena roznášející sklenky s pitím.
[/url]

Už ráno se postaral o to, aby ovlivnění lidé či upíři dělali svou práci a postarali se o to, aby nejen výzdoba, ale celkový chod dnešního plesu byl přesně podle jeho představ. No sám ovšem příliš nehnul prstem, spíše si jen naporoučel jak má co vypadat a oni to za něj udělají. Pak si šel už po svých a sám se vrátil až ke konci, kdy se ostatní zabývali už jen posledními úpravami. Dokonce i kapela, která zajišťuje živou hudbu byla na svém místě a místnost se zaplňovala už i potřebným personálem, jako jsou například číšníci, kteří budou brzy již chodit mezi lidmi a nabízet jim sklenku nějakého toho alkoholu. Porozhlédl se důkladně po místnosti, aby zjistil, jak to tu zatím vypadá a zda-li to opravdu splňuje jeho představy. Přeci jen je to každoročně pořádaný ples jejich rodinou a nikoho by neměl zklamat. Musí být alespoň stejně dobrý a pokud možno ještě lepší, než předchozí roky. O jejich plesech a i jiných akcí se přeci jenom mluví ještě dlouho a lidé na ně jen tak nezapomínají a nehodlá dopustit, aby se na tom něco měnilo i tenhle rok. Vzhledem k tomu, že ovšem zatím vše vypadalo tak, jak má a do zahájení plesu a příchodu prvních hostů nezbývalo už příliš času, rozhodl se, že by se i on měl připravit. Zamířil tedy do svého pokoje a vytáhl si svůj oblek, který byl složen z klasických společenských černých kalhot, saka a samozřejmě součástí toho všeho byla i bílá košile a černý motýlek. Když usoudil, že vše jak má být, rozešel se nakonec ze své ložnice už přímo na nádvoří, na které již pomalu přicházeli lidi. Chvilku postával nahoře a sledoval dění. Sám ovšem nakonec sešel schody a zastavil se kousek od nich. Rovnou si vezme sklenku šampaňského z tácu jednoho z procházejících číšníků a upije si. Následně se již rozhlídne, jestli tu neuvidí nějakou známou tvář a pak hlavně samozřejmě Caroline, s jejíž příchodem počítá. Konec konců jí nechal poslat pozvánku jako jedné z prvních a přiložil k tomu dokonce i malou sametovou krabičku s decentním stříbrným náhrdelníkem. Navíc, pokud je stejná jako před lety, je si jistý, že by si společenskou událost v podobě plesu nenechala ujít, proto alespoň na chvíli nakonec svůj pohled zabodl k místu, kterým přichází do jejich rezidence noví hosté.

Caroline bola mierne prekvapená po tom ako domov obdržala pozvánku na ples Mikaelsonových a dokonca aj malý darček, ktorý spôsobil to, že v lickach mladého dievčaťa sa objavila červeň. Nebudeme si klamať, Caroline to potešilo rovnako ako by to potešilo každú jednu dámu, ktorej by niekto venoval krásny šperk.
No a samozrejme tu prišiel ten problém. Nevedela čo si má na seba zobrať. Už to nebolo ako pred niekoľkými rokmi, kedy chcela okuzlit každého jedného človeka v miestnosti. V tejto chvíli chcela okuzlit len jedného. A to práve Klausa Mikaelsona.
Caroline po dlhšom hľadaní v meste dospela k malému, rozkošnému butiku v ktorom našla presne to, čo hľadala. Po Tom ako si tie správne a vytúžené šaty so sebou zobrala domov vedela presne ako sa má pripraviť.

Jednoduché svojim spôsobom. Mali na sebe niekoľko kamienkov, ktoré dokonalo ladili s náhrdelníkom nachádzajúcim sa na jej krku. Strieborné šaty bez ramienok s odhalenými plecami. Cez ramená si prehodila bledú kožušinkou ktorú ani len nemala v pláne mať na sebe počas večera no nechcela tam prísť iba tak. Vlasy si sopka do vrchu. Vďaka prirodzeným kučierkam s tým nemala takmer žiaden problém. Vyzeralo to doslova bravúrne. Caroline nechala poodhalený krk z toho dôvodu aby je vynukol krásny darček, ktorý dostala od priateľa. Bolo to zvláštne pomenovanie, no Caroline si ani len neuvedomila, že to bude v skutku po prvý krát kedy sa spoločne ukážu na verejnosti ako pár.
Caroline sa cítila mierne neistá, pozerala sa na ľudí, ktorý prechádzali okolo nej pričom ona sama sa odhodlavala k tomu či má vstúpiť do vnútra alebo naopak, ostať vonku stáť. No po niekoľkých krátkych sekundách premýšľania počas toho ako boli dvere otvorené Caroline vstúpila dnu pozerajúc sa okolo seba. Všetko bolo tak krásne, ako z hotovej rozprávky. Každý jeden detail výzdoby, dokonca aj miesto.

Jaká je nejlepší možnost mít všechny nadpřirozené bytosti na jednom místě než na plese Mikaelsonů? Z toho důvodu tu byli její rodiče, ona se chtěla pobavit a hlavně odsud chtěla odejít živá. Doufá, že se její magie nestane neposlušnou a neodhalí se před tolika lidmi. Vstoupí dovnitř a prohlédne si lidi kolem sebe.

Alex má dlouhé fialové šaty, jejichž konec postupně přechází až do bílé barvy. Vlasy si musela nějak upravit a nesměla vzbuzovat žádnou větší pozornost, aby nebyli její rodiče odhaleni. S povzdechem se na ně podívá a místo toho, aby byla ohromena těmito nádhernými prostory, raději sklopí pohled k zemi a odejde opodál, kde je občerstvení. Neměla však v plánu jíst, šla jen na místo, kde se rodiče nebudou divit, že je a nikdo to nebude brát za podezřelé chování. Jídlo má rád každý, ne?

Zároveň chtěla strašně odhalit, že jsou zde i lovci, ale nemohla to rodičům udělat. Rozhodla se proto nezapojovat ani na jednu stranu a radši stát opodál s pohledem v zemi. Skoro o všechny kamarády teď stejně přišla, takže si ani nevzala nikoho sebou. Kdo by se chtěl bavit s lovkyní, i když vlastně taková nechce být?

Za ty léta už posbíral zkušenosti v tom, co se líbí ženám a když padl do vkusu Caroline tehdy s šaty, které jí poslal, byl si jistý tím, že co se náhrdelníku týče, tak rozhodně nešlápl vedle. Nešlo přeci jen o žádný zbytečně přeplácený a laciný kousek. Naopak se spíše řídil nenapsaným pravidlem, že v jednoduchosti je krása. Navíc musel zvolit něco, co se bude hodit ke spoustě různým kouskům, protože přeci jen nevěděl, co si bude chtít vzít za šaty. Mohl to sice vyřešit tím, že by jí rovnou poslal i šaty, ale no už jednou mu dala najevo, že to nechce a nespoléhal tím pádem na to, že by se něco změnilo. Postupně upíjel tedy svou sklenku šampaňského, když konečně ve dveřích spatřil onu přicházející osobu, na kterou tu čekal.
Svůj pohled tedy přesunul na Caroline, která vypadala opravdu úchvatně. Jakoby z ní snad i na chvíli nemohl spustit pohled. Lhal by totiž, když by řekl, že ho neohromila a zajisté nebude jediným mužem v tomhle sálu, který by na ní mohl oči nechat. No po chvíli se už přeci jen konečně vzpamatoval a s úsměvem na rtech se vydá konečně směrem k jeho doprovodu a vlastně i přítelkyni, což je říct o Caroline stále takové zvláštní, ale měl by si nejspíše začít zvykat. Dal tomu šanci stejně jako ona, tak se holt po dlouhé době bude muset zase naučit žít v nějakém vztahu.
Nakonec tedy konečně posledními několika kroky přeruší mezeru, která až do teď byla mezi nimi. "Dorazila jsi." Podotkne s úsměvem a samozřejmě mu neunikl ten detail, že na krku jí opravdu visí právě onen náhrdelník od něj. "Sluší ti to." Zhodnotí nakonec to, jak se upravila na tenhle ples a nakonec přeci jen překoná i tu poslední malou mezeru mezi nimi, ruku jí položí na bok a následně jí věnuje alespoň jeden malý polibek na přivítanou, než se od ní zase odtáhne. Následně popadne dvě sklenky se šampaňským a jednu jí podá. "A máš na sobě ten náhrdelník." Podotkne. Ne že by si něco dělal z toho, když by ten náhrdelník neměla, ale tak nebylo od věci, že si ho rozhodla vzít.

kravata ho škrtila a on nevedel, či sa bude môcť počas ďalších hodín vôbec nadýchnuť. dokonca sa pristihol pri tom ako kašľal oh a ako často kašľal! prešiel tri kroky, zastavil sa pozrel sa na seba na to ako vyzerá a dokonca aj prevrátil očami. samozrejme, že to bol ten okamih, kedy mu to náramne svedčalo. kedy mal na sebe čierne nohavice, sako a bielu košeľu a dokonca aj krásnu kravatu, ktorú mu uviazal človek, ktorý sa nemohol pozerať na to, ako sa s tým hodiny a hodiny a ďalšie hodiny trápi. no aj tak to bola tá príležitosť, ktorú musel využiť.
stiles dostal pozvánku aj napriek tomu, že to nečakal. možno ten okamih, ktorý strávil v spoločnosti klausa počas toho ako sa abbadon dostával do jeho mysle zapríčinilo tento fakt, no aj napriek tomu nijakým spôsobom nenamietal. odviedol sa taxíkom. nechcel riskovať príchod svojím autom a následne sa báť o to, že by sa ho niekto chcel dotknúť a ublížiť mu. dokonca si so sebou nevzal ani len svoju palku, takže sa v tomto momente na tom mieste cítil mierne nesvoj. mierne ostražito.

stiles vstúpil do miestnosti pričom zahliadol pred sebou tú najkrajšiu vec. samozrejme, že sa v miestnosti nachádzali aj krásne dámy no on pohľad takmer okamžite skončil pri stole s dokonalo vyzerajúcim občerstvením na ktorom si zjavne človek dal veľmi záležať.

Zanedlouho se u ní ucitl i mladík přibližně možná v jejím věku a taky už si asi vybíral, co si dá. Pohledy jim obou spočinuly na tom stejném, ale moc toho nebylo a ona v tomhle ohledu s tímto jídlem byla nenažraná. Bylo to jen jediné pozitivum tohohle plesu.

"To si nárokuji já!" poví rychle a kousek si nabídne, přičemž ho sleduje rozpustilým výrazem. Mohla být sranda zde s někým navázat kontakt, i když třeba o něm neměla tušení, kdo je zač. Mohl to být upír, vlkodlak či kdo ví... Dokonce mohl být jako ona.

Sama si všimne, jak pevně má kravatu uvázanou a jen se pobaveně ušklíbne s myšlenkou, že to musí být nějaké pako. Jen nad tím pokroutí hlavou a snaží se nesmát. Nebylo to tak strašně vtipné, to ne... Jen poslední dobou na něco jako srandu nebyla zvyklá a chybělo jí to.

Když vede Braeden na ples, ačkoliv se nesnaží příliš naslouchat jejímu nitru, jeho vlkodlačím smyslům neujde, že je lehce nervózní. Zvláštní, protože by do ní neřekl, že si někdy bude nejistá.
"Vypadáš skvěle." Chce ji uklidnit a možná i trochu povzbudit a tak se k ní cestou nakloní a poví jí to potichu do ucha. Pak na ni pohlédne a nepatrně se pousměje.
"Klid?" Zopakuje po ní a rozhlédne se kolem sebe. Zatím vidí samé neznámé tváře. "Na plese asi sotva, ale snad se nic nesemele." Pokračuje dále ve své tiché řeči, určené pouze Braeden.
Uvnitř už je docela plno a tak má docela problém zjistit, kdo tady je a jestli někoho z nich zná nebo ne.
Svou pozornost po té, co se Braeden zeptá na pití, zaměří na stoly, které se prohýbají pod občerstvením a nápoji všeho druhu. Všimne si, že je tady nejvíce šampaňského, což neodmítne. Bublinky mu přijdou jako nejmenší zlo.
"Asi šampaňské..." Zauvažuje nahlas a koukne na B. Pozvedne mírně obočí, když vyčkává na to, co si dá ona. Mezitím ji vezme za paži a vydá se i s ní k jednomu ze stolů s pitím. Když se k němu dostanou, přes ty davy lidí, kteří se zde nacházejí, je rád, že se to obešlo bez úhony a nějaké nehody. Do nikoho nevrazil ani nikomu nepřišlápl botu nebo některé dámě šaty.
"Koukni, támhle je naše nová známá Caroline." Kývne směrem, kde zahlédne blonďatou hlavu upírky, která jej zde v New Orleans uvítala mezi prvními. Musí uznat, že jí to sluší. Zaměří svou pozornost na muže, se kterým se Caroline baví a první dojem, který z něj má, nic moc dobrého.
Přestane Caroline s chlápkem sledovat, i když povědomě si dává pozor, aby se k dotyčnému neotočil zády. Vezme ze stolu s pitím dvě skleničky se šampaňským a podá jednu Braeden.
"Na dnešní večer." Pozvedne pak mírně tu svou, když pronese krátký přípitek. "Ať se dobře bavíme." Pousměje se na B a pak zvedne sklenici k ústům a trochu z ní upije.

Stál se sklenkou šampaňského kousek bokem a sledoval hromadící se lidi, kteří samozřejmě nebyli pouze jen lidé. Větší část zde tvořili nadpřirození tvorové jako například upíři nebo vlkodlaci, mohli zde být i čarodějky. Nebylo se ani čemu divit. New Orleans je pro nadpřirozené jako stvořené, ještě když je rodina původních takhle známá. Možná až moc. To teď ale Lucien ani v nejmenším neřešil. Upíjel ze skleničky šampaňského a zkoušel pohledem najít Klause, jenže jak tak sledoval okolí tak ho spatřil, bohužel jeho společnost teď tvořila i dívka s blonďatými vlasy. Nejdříve si myslel, že by to mohla být Camille, kterou by tady i čekal, no jenže se spletl a místo Camille tam stála jemu neznámá dívka. Chvíli je sledoval a začalo se mu jevit, že mezi sebou ti dva mohli něco mít. Ještě, že tady nebyla Aurora, jelikož ta by nebyla vůbec nadšená. Odvrátí od nich zrak s tím, že si Klause ještě během tohohle večera najde a prohodí s ním pár slov. Ani nepostřehl, že mu ve skleničce došlo šampaňské a tak byl nucen si vzít další skleničku, jelikož bez pití by to tady moc dlouho nevydržel. Samozřejmě, že později si tady musí najít i nějakou tu společnost v podobě dívky a nejradši by byl kdyby byla člověk, aby si mohl dopřát čerstvou krev. Rozejde se ke stolu s občerstvením, které už z dálky vypadalo velmi draze, ale on na tohle byl už zvyklý, takže to bylo jen dobře. Při cestě k jídelním stolům se zářivě usmál na jednu z dívek a pokračoval dále v cestě. U stolu si nemohl nevšimnout jedné dívky a nějakého mladíka, kteří nevypadali moc, že by sem nějak patřili. A slova dívky ho v tom ještě více utvrdily. Snad se tady neudusíš. I když možná by zde byla větší zábava. Promluvil směrem k oné dívce s lehkou ironií v hlase. Možná kdyby se tady začala dusit tak by to tady dodalo tu správnou atmosféru a proto svá slova doplnil úsměvem na rtech. Myslím, že není nutné se o jídlo takhle předhánět. Jeho lehké pohrdání muselo být slyšet v jeho hlase, jelikož takové chování se zde vůbec nepatřilo. Kdo je sem vůbec pustil. Někam na bok odloží prázdnou skleničku a sám si vezme další. Pohlédl na kluka kousek od dívky, která se bavila nad jeho těsně zavázanou kravatou. Jako děti. Možná na takové chování nebyl zvyklý kvůli tomu, že se narodil v jiném století. Třeba se mezi sebou tihle mladí baví?

Braeden se vůbec necítila v těch šatech a ještě s podpatky na nohou,ne které nebyla zvyklá. Také šla na místo,o kterém nic moc nevěděla. Zapomněla se Dereka zeptat,tak to bude muset později napravit.. otočí se na něj, když jí složí poklonu a donutí ji to zvednout koutky k úsměvu. "Děkuji. Nějak se v tom necítím." přizná polohlasně,aby to bylo určeno jen jeho uším a následně nad tím pokrčí rameny..
Po vyslovení věty o klidu ihned pochopí, že to byla hloupost..a po poznámce Dereka se o tom i ujistí a ušklíbne se. "Však tak jsem to myslela. Kdo ví, čím vším se to tu bude hrozit." pošeptá,rozhlédne se kolem a poupraví si sako, které nejspíš celý večer nesundá. Má tam totiž pomyslnou záchranu,kdyby na ní chtěl někdo zaútočit. Jasně, že by se nejdřív prala,ale když už by nic nezbývalo, musela by být nucena zbraň vytáhnout.
To teď nechce řešit a jelikož má trochu vyschlé v krku, zaměří pozornost na stoly s občerstvením, zeptá se Dereka,co si dá a jeho věta ji docela překvapí. Nakonec proč ne. "To nezní špatně." prohlásí a to už je chycena za paži a vedena ke stolu s pitím. Celou dobu ji Derek držel, jako kdyby se jí mělo něco stát. Braeden sice nemá z tohoto místa dobrý pocimt,ale nemá strach..ani v nejmenším. Vždy si umělá nějak poradit,tak proč by tomu teď mělo být jinak..
U stolu s pitím ji Derek upozorní na známou tvář,po které se ohlédne. Ani ji to nepřekvapuje a sjede ji pohledem. V šatech vypadá úplně jinak, než v obyčejném oblečení.. pozornost upoutá muž,co se s ní baví a zauvažuje,co bude asi zač. Trochu se začíná obávat,aby tu nebyla jediný člověk,ale to je asi pošetilé,tak to hodí za hlavu.
Pozornost obrátí zpět na Dereka a vezme si od něj sklenku se šampaňským. Usměje se po přípitku Dereka a také sklenku mírně zvedne. "Na dnešní večer." zopakuje po něm, sklenku si přiloží k ústům a slabě upije. Na mysl jí přijde otázka, která jí vrtá hlavou od doby,kdy sem přišli.. nakloní se k Derekovi a tichým hlasem, který slyší jen on,nebo si to aspoň myslí, se zeptá. "Kdo jsou vlastně ti Mikaelsonovi?" podívá se na něj a jasně, mohla se zeptat dřív,ale jaksi k tomu nebyla moc příležitost nebo třeba doufala, že se to dozví. To se nestalo,tak jí to snad Derek objasní. Přitom se rozhlédne po lidech nebo bytostech,co tu zatím jsou..a její pohled spočine na hochovi v obleku tolik připomínajícího známku tvář. Přimhouří oči a párkrát zamrká,aby se ujistila, že vidí dobře. "Dereku,tam je Stiles." ukáže hlavou směrem k němu a prohlédne si dívku, která je u něj a nikoho známého jí nepřipomíná.

Caroline sa pozrela na muža, ktorý teraz patril jej. Nie po materiálnej stránke, to rozhodne nie. Podstúpila k nemu bližšie pričom zatvorila oči v momente, kedy jej venoval malý bozk.
,, nemohla som odmietnuť. Viem predsa aké sú tieto plesy krásne." musela sa pozrieť okolo seba. Bolo to ako kúzlo, niekto by si myslel, že čoskoro z nebies budú padať snehové vločky a toto miesto ešte viac okrášlia. Po tom ako si všimla Caroline pohárik so šampanským na jej tvári sa objavil malý úsmev.
,, chcela by som ti poďakovať za tento náhrdelník. Je v skutku krásnym." povedala Caroline a končekmi prstov si prešla po krku na ktorom sa nachádzal krásny šperk. Páčil sa jej no možno to bolo ešte zdvojnásobené s tým, že to bolo práve od neho a v skutku nečakané.

,, snažila som sa ti dovolať." povedala pomalej chvíľke. Nebola tým človekom, ktorý by chcel v tejto chvíli vedieť presné vysvetlenie, kde a kedy a s kým sa nachádzal. To rozhodne nie. No chcela sa potešiť s tým, že našla to správne miesto na bývanie. Malý, útulný bytík, ktorý bol krásny a presne podľa jej predstáv. No kto vie, možno o tom už Klaus dávno vedel, nebolo by to vôbec prekvapením ak by mu to niekto už stihol pred jej príchodom povedať. ,, našla som si byt a takmer okamžite som sa do neho zamilovala!" povedala Caroline nadšene a zobrala si pohár do pravej ruky.Opatrne a s ľahkosťou si ho priložila k perám a následne sa napila.

Byl rozhodně rád, že Caroline dorazila na tenhle plesa tak nějak právě s její přítomností i počítal. Nakonec právě její příchod mu zajistil společnost, ve které se bude zajisté bavit a může jen doufat, že se dnešní večer nic nepokazí, jak se při klidných a z počátku mírumilovných večerech občas stává, obzvláště když jsou účastníci večera z většiny nadpřirozené bytosti. "Takže ty a tvá láska k plesům se nezměnila." Podotkne. No, on k plesům zas tak moc kladný vztah zase nemá, ale tenhle už se stal takovou rodinou tradicí. Každý rok uspořádají ples a teď je to i v ideální dobu, kdy budou moci třeba zjistit víc, o nově příchozích lidech převážně z Beacon Hills.
Pousměje se při její zmínce o náhrdelníku, který jí nechal poslat spolu s pozvánkou. Tušil, že se jí trefí do vkusu. Už se mu to povedlo několikrát a nezklamal ani teď. Nakonec, když zjistíte, co daná osoba asi přibližně nosí, nemůže být už pro tisíc let starého hybrida, které má s ženami bohaté zkušenosti, takový problém vybrat jeden šperk, který se bude líbit. "Byla to maličkost." Ujistí jí. Oproti takovým šatům, které už jí též posílal, to nakonec maličkost opravdu byla, ale tak pro něj nebyli ani ty šaty nějaký problém. Dostane se bez semenšího problémů prakticky ke všemu, k čemu si jen zamane.
Porozhlédne se po místnosti, zda-li tu vidí už nějaké tváře. Viděl už takovou Hayley a nebo dokonce i poznal Stilese, nebo jak se ten kluk vlastně jmenoval, ale jinak tu v tom davu zatím příliš známých lidí neviděl - nebo ano, poznával New Orleanské obyvatele, ale nebyl to nikdo, s kým by prohodil nějaké slovo. Proto se při jejích dalších slovech na ní zase podívá. "Jo, já vím, musel jsem něco řešit, ale to bych nerozebíral tady." Odpoví jí. Jistěže jí plánuje říct o nové hrozbě v podobě vyššího démona, ale jaká je pravděpodobnost, že by ten vyšší démon začal dělat bordel i na tomhle plese? Určitě chvíli ještě tyhle informace počkají, nebudou si přece tímhle kazit večer ne? Upije si z dnes již druhé sklenky šampaňského. První stihl vypít už během čekání na ní. "Takže už máš svůj vysněný byt s výhledem na franczouskou čtvrť, kde máš svůj klid?" No rozhodně je pro ně oba dobře, že má svůj vlastní byt. Přeci jen i když by někdy případně mohli být tady v rezidenci, tak nemůže zaručit, že se nerozhodnou najednou být všichni jeho sourozenci doma a oni by tak neměli svůj klid.

stiles sa nachádzal na mieste, ktoré nepoznal. nedalo sa hovoriť o tom, že by sa v tej spoločnosti cítil nejako divne ale nebol to jeho šálok kávy. snažil sa ale aby na seba nevzbudil nejakú pozornosť no mal pocit, že po tom, čo prišlo to vôbec tak nevyzeralo. a zasa to bol on, kto sa nachádzal v diani problému. samozrejme, mohol sa zachovať ako nejaký hulvát, ktorý sa doslova pobije o ten kúsok jedla no určite to nemal ani len v pláne a dokonca na to nemal ani len pomyslenie.
,, nech ti len chuti! " povedal s malým úškrnom v momente, kedy si uvedomil, že slečna zjavne mala veľmi dobrý apetít keďže sa na to jedlo takto vrhla a nedala možnosť človeku sa ani len rozmyslieť, čo si vlastne dá. možno nejaký vlkodlak, predsa oni mali ten svoj vycibrený apetít. upír to veľmi nemohol byť, to by sa na to jedlo takto nevrhla. ako inak v jeho hlave sa už nachádzali mnohé konšpirácie s ktorým samozrejme musel ešte počkať. na to bolo priveľa ešte času.

,, je zvláštne vidieť tu tak mnoho ľudí.." povedal stiles možno skôr pre seba ako pre svoje okolie no aj napriek tomu sa pozrel na dievča, ktoré sa nachádzalo v jeho blízkosti. dokonca si ani len nevšimol, že niekto vošiel do ich spoločnosti a obdaroval ich dokonca niekoľkými slovami. prešiel pohľadom po mužovi, určite nebol chlapcom to sa dalo už na prvý pohľad odhadnúť pričom si ho premeral od hlavy až po päty. neušlo mu nič, mimika tváre, držanie tela dokonca aj to ako rozprával. dokonca aj ten ton hlasu, ktorý v tejto prítomnosti nasadil. venoval mu jedno malé, dokonalo formované nadvihnutie kútika pier. nedalo sa to považovať za úsmev. to rozhodne nie. ,, nemyslím si, že by sa muž mal takto v spoločnosti vyjadrovať k žene, ktorú nepozná. nemám pravdu? " povedal stiles v tejto chvíli pomerne vážne, nebol len človekom, ktorý vedel ľudí rozosmiať. vedel byť aj vážnym človekom, ktorý v tejto chvíli udrel na to správne miesto. on by sa takto určite nezachoval. ,, na zdravie. " povedal stiles po tom ako si zobral svoj pohár do ruky a venoval jeden dlhší pohľad práve mužovi pred sebou. nebál sa, to určite nie.bolo to ako sa nachádzať na mieste, kde každý jeden človek má masku. nikto nevie povedať presne, aké individuum pred ním stojí.

,, vieš, že takéto udalosti boli vždy mojou slabosťou, Nik." Caroline sa usmiala, dokonca jej úsmev sa nachádzal na perách v jeho spoločnosti skoro stále ani si to neuvedomovala. Možno to bola pravda, že v okamihu kedy sa človek zamiluje tak má na tvári v spoločnosti toho človeka takmer stále úsmev.

Určite to len stačilo spomenúť. Jednou vetou a v jej očiach sa takmer okamžite objavili tie malé iskričky radosti. " to miesto je doslova dokonalé! ja som sa do neho zamilovala hned na prvý pohľad a teším sa na to, kedy budem mať možnosť ti to tam ukázať. " povedala Caroline a naklonila sa k nemu o niečo bližšie. Uistila sa, že ich nikto nemôže povedať. Nebol to dokonca ani len šepot, boli to len slabé náznaky slov, ktoré hovorila.
" najradšej by som ťa tam vzala hned teraz. " Caroline sa odtiahla a jemne sa zasmiala. Napila sa zo šampanského a po malej chvíľke pohár položila na tácku, pretože vedela, že prvý tanec bude chcieť venovať práve jemu. Pozrela sa na neho, nemusela sa na to ani len pýtať. Ak by sa pozrel do jej očí, určite by videl to, čo nemusela ani len prezrádzať. Chcela si zatancovať, zaspomínať na tie spomienky ich dvoch, ktoré boli tak odlišné od tohto momentu. Prešla pomalým krokom, kedy sa pozerala na stred parketu a následne v strede parketa sa pozrela na Klausa. Bol to ten okamih, kedy mu dávala na výber, či prijme jej pozvanie na tanec alebo sa bude tváriť, ako keby ju nevidel.

"Ano vím. Krom samotné účasti i organizace těchto věcí bylo něco jako stvořené pro tebe." Byl přítomen jen u pár jejich organizací nějakých událostí a může říct, že do toho byla snad vždy plně zapálená, podle čehož vypadal poté i výsledek, který byl víc, než zdařilý. "Když vím, že jsi do tohohle všeho stále natolik zapálená jako před lety, možná nechám příště organizaci něčeho na tobě." On by měl o práci méně, Caroline bude ve svém živlu a výsledek bude pěkný tak jako tak. Bude to vyhovovat všem stranám.
"Je dobře, že se ti tu líbí." Je to vlastně hodně dobře. Má tak větší pravděpodobnost, že se Caroline rozhodne opravdu zůstat déle, i když by měl nejspíše počítat s tím, že bude čas od času muset jet do Mystic Falls, kvůli škole, kterou v Mystic Falls založila a dovolí si i tvrdit, že je dost úspěšná. Nakonec ještě aby ne, když je to nejspíše úplně první taková škola a sjíždí se tam nadpřirozené děti z celého světa. Na tváři se mu objeví lehký úsměv při jejím přiblížení a jejích dalších slovech.
"Dočkáš se lásko, možná po skončení plesu se naskytne příležitost mi to tam ukázat." Ujistí jí. Pokud půjde vše podle představ a nic se nezvrtne, opravdu by se odsud mohl odebrat po boku Caroline, k ní domů. Konec konců v rezidenci stejně budou nejspíše jeho sourozenci a nebo minimálně Hayley a snad i Hope. Když se Caroline vydá do středu tanečního parketu, dopije rychle ten zbytek, který se nachází v jeho skleničce a rozejde se za ní, při čemž po cestě odloží sklenku na tác jednoho z procházejících číšníků. Rozhodně jí neměl v plánu přehlížet. Tančit umí a dát si s ní několik písniček pro něj nečiní nejmenší problém, právě naopak. Nenechal by si to ujít. Proto když k ní dojde, už bez jediného ptání, jí položil jednu ruku na dolní polovinu jejích zad a s tou druhou si chytil za její ruku a začal s ní tedy tančit. Díky ruce na jejích zádech si jí přitáhne blíže ke svému tělu. Rozhodně je jejich tanec teď o něco osobnějším, než byl před lety, kdy si už jen ze zdvořilosti držel jistý odstup, což teď už tak úplně nemusí. "Takže dneska tady budeme dokud to tu bude stát za to a pokud se nic nezvrtne a já nebudu muset nic řešit, mohli bychom se poté odebrat do tvého nového bytu." Odešel by sice hned někdy chvíli potom, co by se oba vzbudili, protože přeci jen vzhledem k situaci týkající se vyššího démona by se měl snažit najít nějaké řešení, ale tak to snad tolik vadit nebude, obzvláště, když s ní stráví celý večer i noc.

" ale to by bolo už úplne o niečom inom, Nik. Už by to nemohlo niesť vaše meno." Caroline chápala, čo pre neho rodina znamená. To isté pre ňu znamenala aj jej matka na ktorú spomína stále so slzami v očiach no s úsmevom. Dala jej všetko, za čo jej nemohla Caroline ani poriadne poďakovať. No možno ak by videla čo sa z nej stalo, ako sa zmenila a ako dospela, určite by bola na ňu pyšná. Verila v to, niekedy dokonca sa vracala na miesto, kde bola pochovaná a hovorila jej mnoho vecí, ktoré spoločne s dcérami v živote prežili. A bolo vážne o čom hovoriť.

V momente, kedy sa k nej Klaus priblížil, pritiahol si ju k sebe a ruku nechal na jej boku neprotestovala. Páčilo sa jej to a v tejto chvíli to bol prvý tanec na tomto plese, ktorý chcela venovať len a len jemu. Nikomu inému. " nemôžeš myslieť na to, že by sa tu malo niečo stať. Samozrejme, je tu mnoho zvláštnych ľudí. Počkaj, nie zvláštnych to je zlé slovo. No ako to povedať, ľudí ktorých nepoznáme. No nemyslím si, že by robili nejaký problém." Caroline mu určite bude musieť povedať o tom, že s niektorými z Beacon Hills sa už pozná. nechcela to držať v tajnosti, chcela mu to povedať pretože očakávala, že by chcel mať prehľad o tom, čo sa deje v meste.
" myslím si, že to je asi najlepšie riešenie. Bývať v hoteli by sa mi nepáčilo na nejaký dlhší čas. Byt si nechám určite na viac rokov." povedala Caroline pričom sa jej na tvári pohrával malý náznak úsmevu. Ruku mala na jeho ramene, prechádzala po ňom jemne končekmi prstov no aj tak to musel nejako cítiť. " vieš o tom, že som si nikdy neuvedomila, že si tak dobrý tanečník?" musela sa Caroline zasmiať pretože neurobil ani len jednu chybičku, ani len jednu malú, malinkú chybičku.

"Přesto jsem si jistý, že by to mělo stejný, nebo minimálně dost podobný úspěch, jako třeba tenhle ples." Caroline zkrátka organizovat uměla, věděl to moc dobře, musela to vědět i ona sama a beze sporu s tím bylo obeznámeno i Mystic Falls. No, to že pro něj rodina znamená hodně je pravda. O tom nelze ani ne na chvilku jen uvažovat, že by to neplatilo. Rodina je pro něj zkrátka hodně cenná a udělal by pro ně všechno. Konec konců spolu s několika málo výjimkami je rodina jediná, na kom mu nějakým způsobem záleží. Samozřejmě právě Caroline pak mezi ty výjimky patří a nebo taková Camille v jisté míře taky, ale není takových moc.
No i on se svým prvním tancem čekal na Caroline a vlastně když by nepřišla, pravděpodobně by se s nějakým tančením ani neobtěžoval. Nemá úplně tu potřebu. I když to umí, není to přeci jen i tak jeho úplně nejoblíbenější činnost a klidně se bez toho obejde. "Fajn, to si myslíš ty. Problém ale je, že oni nejsou jediný, kdo by tu mohli způsobit problém." Odpoví jí. Přeci jen teď když už ví o démonovi, který dokáže ovládnout mysl snad komukoliv, není to úplně radostná a uklidňující zpráva. No, on sám též ví, že by jí měl říct něco víc o celé téhle situaci, už jenom proto bude tedy dobrý nápad, když se nakonec odeberou k ní do bytu, kde bude klid a žádné cizí uši. Nestojí o to, aby o tomhle současném problému zatím vědělo víc lidí, než je nutné, no jeho rodina a Caroline, která už měla taky tu možnost se s vlkodlakem ovlivněným Abaddon setkat a no málem jí zabili.
"Bydlet v hotelu je nepraktické." Odpoví. Nikomu to snad nemůže dlouhodobě vyhovovat. Hotel je dobrý, když jste někde na týden, možná čtrnáct dnů, ale ne když tam někdo chce někdo někde se zdržet o něco delší dobu a tak nějak doufá, že se Caroline opravdu rozhodně zůstat delší dobu a tohle město si zamiluje alespoň podobně, jako on. Její ruku na jeho rameni pochopitelně moc dobře cítil, ale tak nebylo na to třeba nijak reagovat. "Chápu, že jsi měla co dělat s nedáváním najevo toho, že se ti vlastně líbím, proto jsi tohle po každé vždycky přehlídla." Dobírá si jí. No, může doufat, že nebude tohle něco, díky čemu by se urazila, neřekl přeci jen nic zas tak špatného, ale ženy jsou nevyzpytatelné. Podívá se jí přes rameno, při čemž zahlédne další známou osobu. Luciena, jeho prvního upíra. Nečekal by ho tady, ale no ani to nebude teď řešit a místo toho se vrátil pohledem ke Caroline. "Ani ty nejsi špatná tanečnice, ostatně, co by se dalo od Miss Mystic Falls čekat. Možná bych mohl z Mystic Fallského archívu vytáhnout ještě nějaké tvé další zajímavé dopisy." Uculí se. Vidět myšlenkové pochody malé Caroline bylo přeci jen docela zajímavé a hlavně zážitek, nad kterým se zasmál.

Uplynula již nějaká chvíle od doby, kdy se Aurora probudila ze spící kletby, za kterou samozřejmě stála rodina Mikaelson. Aurora v tu chvíli ani na chvilku nezaváhala, sebrala se a na nějakou dobu se rozhodla opustit New Orleans. Nechtěla riskovat, že by se jí zase nějakým způsobem zbavili.
Aurora byla rozzuřená a možná až přehnaně naštvaná, ale kdo by se jí divil, když byla takovou dlouhou dobu mimo? Na druhou stranu si tak trošku za to mohla sama po tom všem, co dokázala způsobit. Ale ona raději házela vinu na druhé, než aby si přiznala svoji vlastní chybu.
Ale neměla v plánu se dlouho držet od New Orleans. Takže jakmile se doslechla o plesu, který je pořádán pravidelně její oblíbenou rodinou, tak si to samozřejmě nemohla nechat ujít. Navíc ještě neměla tu čest, aby se zúčastnila takovéhle jejich události. Nejspíš jí zapomněli i poslat pozvánku, ale to jí nebránilo v tom, aby se tam jednoduše vetřela. Neměla v plánu tam pro zatím dělat nějaké větší problémy, prostě jen chtěla zjistit situaci, která tam panovala a možná se i trošku pobavit v dobré společnosti.
A ona se tam opravdu dostala bez sebemenšího problému! Jakmile vstoupila dovnitř, byla naprosto překvapená tím, jak to tam vypadá. Tedy čekala, že to určitě bude něco noblesního, ale nečekala, že až tak moc. V tu chvíli si vzpomněla na svého bratra, který jí dost chyběl. Dlouho se neviděli a byla by ráda, kdyby ho tu mohla mít po svém boku. Raději si vzala z tácku od číšníka sklenku vína, kterého se hned napila a pokračovala dál do středu toho všeho dění.
Dál se rozhlížela po místnosti, jestli zahlédne nějakou známou tvář, ale zjistila, že je tu docela dost lidí, které si nikam nedokázala přiřadit, které vůbec neznala. Ale přeci jen zahlédla Hayley a nebo Luciena, kterého chtěla jít pozdravit, ale zastavila se v pohybu, když zahlédla Klause s nějakou blonďatou dívkou. Klaus má nejspíš opravdu slabost pro dívky s touhle barvou vlasů. Vzpomněla si na takovou Camille. Svraštila nad tím obočí a založila si ruce na prsou, nemohla si pomoct, ale čím víc je sledovala, že se k sobě měli, tím více byla naštvaná a jak je známo.. Aurora moc nedokáže ovládat své emoce.

Braeden ho o své nervozitě přesvědčovat nemusí. Dobře to z ní vnímá. Přesto by to do ní navenek neřekl. Přijde mu v pohodě a uvolněná.
"Věř mi, že to nejde ani trochu poznat." Odpoví jí tiše a jemně při tom stiskne rukou její předloktí. Pro potvrzení svých slov i pro povzbuzení. Doufá, že se Braeden na plese rozptýlí natolik, že si s tím přestane lámat hlavu.
Využije příležitost k odlehčení atmosféry hned, jak Braeden zmíní klid na plese. Samozřejmě, že pochopil, jak to myslela. Neodpustil si ovšem drobné popíchnutí, aby ji přivedl na jiné myšlenky. Shledá, že jeho taktika byla docela účinná a po jejich slovech na ni krátce pohlédne s potutelným úsměvem na rtech. Ve světle zelených očích mu zajiskří. Něco v tom smyslu - dostal jsem tě.
"Já vím, jak si to myslela." Nakloní se po té k Braeden a opět jsou jeho tichá slova určená, jen pro její uši. "Dělám si legraci." Dodá ještě, aby ji ujistil, jak to celou dobu myslel. Hned na to se zase odtáhne a dělá jako by nic. Doufá, že to Braeden vezme v pohodě.
Jako občerstvení se rozhodne na úvod použít šampaňské. Věří, že tím nemůže nic pokazit. Dovede Braeden k jednomu ze stolů, kde vezme dvě sklenice a jednu ji podá. Nechce, aby se mu někde v tom davu mezi tolika hosty ztratila. Je přesvědčený, že převážná většina patří k nadpřirozenu a i když vi, že se Braeden o sebe umí postarat, nehodlá nic riskovat.
Než se napije všimne si blonďaté hřívy patřící Caroline. Upozorní na ni Braeden, ale v tom davu a hluku nemá smysl na Caroline volat. Nechá ji ve společnosti muže, ze kterého nemá moc dobrý pocit .
Začne se věnovat Braeden a připije si s ní.
"Určitě se vydaří." Odvětí s mírným pousmáním po té, co se napije. "Ani si nevzpomínám, kdy jsme spolu někam šli." Dodá ještě. Jejich společně trávený čas byl většinou o tom, že před někým utíkali nebo někoho honili. A vždy v tom mělo prsty Beacon Hills.
"Jak ses měla?" Zajímá se, protože mají chvilku klidu a nemyslí si, že i kdyby je někdo poslouchal, něco by z takového tématu měl.
Když mu Braeden položí svou otázku, varovně na ni pohlédne. Nepřijde mu, že by se o Mikaelsonových měli bavit v jejich domě na plese, který pořádají. Zcela o odpověď Braeden, ale ochudit nechce a tak k ní přístoupí o něco blíže. Rozpitou skleničku se sektem, při tom postaví na stůl, odkud ji před chvilkou vzal s úmyslem se pro ni záhy vrátit.
"Neměli bychom je pomlouvat na jejich plese, ani v jejich domě." Pošeptá jí do ucha, ke kterému se nakloní, co nejblíže to je v dané situaci možné. Pokud je někdo z nich v blízkosti, nejspíše to i tak uslyší, ale nemá v plánu o nich říkat nic špatného. Pouze fakta, která se k němu donesla.
"Jsou legendou mezi upíry. Původní rodina. Nejstarší upíři na světě." Poví ji ve stručnosti potichu. "Jestli se s některým setkáš, dávej si pozor." Nabádá ji, protože to, co o nich slyšel, moc hezké nebylo. Když poví, co potřebuje zase se odtáhne. Vezme si zpátky sklenici se sektem a znovu se napije.
Zalétne pohledem do míst, kde před tím viděl Caroline, ale nenajde ji a tak pátrá očima dále až ji i se svým společníkem objeví na parketě tancovat. Začne uvažovat, jestli bude mít Braden něco proti tanci, ale než se jí stačí zeptat, ona jej předběhne. Pozvedne mírně obočí, když opět slyší to jméno. Stiles. Otočí se směrem, kterým Braeden ukáže a skutečně objeví dotyčného u stolu s občerstvením, jak si dává docela pěkně do nosu.
"Typické. Vždy ve středu dění." Poznamená. "Zajdeme ho pozdravit." Navrhne a pohlédne zpět na Braeden.
Tady v New Orleans ho chtěl vyhledat, skutečnost, že ho potkává zde na plese bere jako znamení. Nabídne Braeden volnou ruku jako rámě a pak se vydá za Stilesem a jeho společností. Ve druhé si nese sklenici se sektem.
"Stilesi, zase strkáš nos, kam nemáš? Dlouho tě po něm nikdo nepřetáhl, viď?" Pozdraví ho po svém, když i s Braeden dojdou k němu. Přelétne ho pohledem, ale shledá, že je pořád stejný. Po té zalétne pohledem k dívce, se kterou viděl Stilese mluvit a muže, kterého rovněž nezná.
"Bavíte se?" Zeptá se napůl tázavě, napůl pobaveně, protože mezi nimi vnímá docela zajímavou atmosféru. Pozvedne při tom mírně obočí.