Derek Hale

Chcela spoznať miestny les viac než ho doteraz poznala. Vedela o pár miestach kam chodila no rozhodne sa v lese nájde viac zaujímavých miest. Dopočula sa v škole o tom, že je v lese starý zhorený dom. Nedalo jej to pokoj až do doby než sa nakoniec naozaj nešla sama pozrieť do lesa.
Kráčala už asi dve hodiny a začínalo sa pomaly stmievať a ona ešte stále nenašla dom o ktorom hovorili v škole. Už si aj začínala myslieť, že sa stratila no to jej veľkú starosť nerobilo. Z tašky ktorú mala prehodenú cez rameno si vybrala baterku ktorú si zapla aby lepšie videla a kráčala ďalej. Obzerala sa okolo seba až nakoniec naozaj zbadala to čo hľadala.
Zhorený dom tam len tak stál v strede ničoho. Na nič nečakala a ihneď sa rozbehla jeho smerom. Dom...no skôr zrúcanina vyzerala...no zrucane. Avšak niektoré časti vyzerali ešte obytne no pochybuje o tom, že by tu niekto mohol byvať. Pomalým krokom vyšla tých pár schodov a nkukla dnu cez okno. Nič tam samozrejme nevidela a tak sa rozhodla vojsť dnu.
Škrípanie dverí sa razom ozvalo po okolí hneď ako dverami pohla čo i len o malý kúsok. Bola si istá, že tam nik nie je a tak vošla dnu nezatvarajúc za sebou dvere. Pred ňou zbadala schody vedúce do druhého poschodia no ona sa rozhodla ísť preskúmať najskôr podlažie domu. Prechádzala sa po miestnosti a sledovala či nenájde nejaké papiere ktoré by jej mohli povedať viac o histórii tohto miesta no nič nenašla. Prešla všetky miestnosti a až v poslednej zbadala policu s knihami. Veľa ich tam nebolo avšak bola tam aj krabica ku ktorej ihneď prišla a otvorila ju. Nič zaujímavé len pár papierov na ktorých stálo veľa mien no všetky niesli jeho priezvisko.
"Hale..." Prečítala nahlas.

Když nyní tráví čas v Beacon Hills, rozhodne se navštívit i starý ohořelý dům. Místo mu připomíná tragédii, která postihla jeho rodinu. Svým způsobem je to pro něj pomník, místo, kde ztratil část svých příbuzných. Tohle město svým způsobem již opustil, ale když se občas zastaví, k domu si cestu najde pokaždé. K domu se rozhodne vyrazit autem. V téhle době tady své vlkodlačí schopnosti předvádět nehodlá. Cestu zná zpaměti. Našel by ji i poslepu. Nejspíše by mu stačil jeho nos. Spáleninu po tom požáru cítí ve vzduchu v okolí zříceniny ještě dnes. Trochu se zdržel a tak k domu přijede ve svém jaguáru až když už se stmívá. Dojede k zřícenině, zastaví kousek od vchodu a vypne motor. Sotva se krajinou rozhostí ticho, zpozorní. Přimhouří oči, protože si všimne, že dveře ruiny jsou pootevřené. Náhoda? Sotva. Na náhody on nevěří a zvláště tady v Beacon Hills, kde za každým stromem číhá lovec. Vytáhne klíče se zapalování a schová si je do kapsy své černé kožené bundy. Otevře dveře auta, vystoupí, potichu je zavře a pak se co nejtišeji, jak dokáže vydá k domu. Oči i uši má nastražené. Naslouchá a větří. Vzduch mu napoví, že tudy nedávno někdo prošel. Ten pach nezná, ale přesto mu něco nebo někoho připomíná. Vrtá mu to hlavou. Dojde až ke dveřím a vejde do domu. Sotva vstoupí na prkna podlahy, ty pod ním krapet zavržou. Znehybní a podmračeně se rozhlíží. Pach, který ho mate je všude kolem něj. Nechápe, co to má znamenat. Rozhlíží se po místnostech v přízemí, ale nic ze své pozice nevidí. Zdá se mu, že nějaký šramot či hluk slyší shora.
"Hej! Vím, že jsi tady. Ukaž se!" Houkne do domu. Nechce se mu vetřelce hledat a tak se rozhodne použít trochu zastrašování a vyhrožování. Zůstane stát pod schody a hlavu zvedne vzhůru v očekávání toho, kdo a jestli vůbec se dotyčný ukáže.

Bola tak zahľadená do papierov až prepočula zvuk motora. Možno ho aj počula no zabudla na to kde sa nachádza takže jej nedošlo, že to môže znamenať niečo zle. Avšak ako sa rozliahol po tichom mieste jeho hrubý a mocný hlas ihneď spozornela. Rýchlo vrátila krabicu na jej miesto a vypla svoju baterku ako keby dúfala, že jej to pomôže. Rýchlo sa porozhliadne kam by sa mohla ukryť no moc možnosti sa jej tu práve nenúka. Očami ďalej blúdi po miestnosti až si uvedomí, že je tu kopa odpadu. Pomalým krokom sa tam rozkráča avšak podlaha s ňou práve nespolupracuje keďže nepríjemné zavrzga pod jej nohami.
"Sakra...." Potichu zakľaje a rýchlo sa ukrije za kopu veci sledujúc dvere do miestnosti. Dá si dole z chrbáta svoj batoh a snaží sa v ňom nájsť nejakú zbraň no jedine čo momentálne pri sebe ako obranu má je tá baterka. Preto ju pevne zovrie v ruke a ďalej sa krčí za kopou.

Když pozoruje to místo nahoře na schodech, odkud jedině se může vynořit vetřelec, doufá, že se dotyčný ukáže, aby si ušetřil cestu vzhůru a následně jej odtamtud vykopal osobně. Ačkoliv je to pouze ohořelá ruina, nemyslí si, že se tady má někdo nárok potloukat. Zaslechne nad sebou vrzání trámů, což mu napoví, že tady rozhodně někdo je. Vyčkává, jestli se někdo objeví, ale vrzot ustane a kolem něj zbude pouze ticho, přerušované zvuky večerního lesa rozprostírajícího se kolem domu. Nevypadá to, že by se dotyčný chtěl ukázat dobrovolně. Poklepe párkrát špičkou boty o podlahu. Odpočítává. Jedna, dva tři. Při třetím klepnutí vykročí k prvnímu schodu a pak po nich začne stoupat vzhůru. Jde co nejtišeji to jde, ale i tak se občas pod jeho podrážkou dřevo vrzne či zapraská. Nad každým zvukem v duchu kleje a nadává, ale moc mu to nepomůže v tom, aby se pohyboval nehlučně. Netrvá to příliš dlouho. Vystoupá na vrchol schodiště a pak se vydá chodbou rovnou za nosem. Ví, kde zhruba vetřelce hledat. Dům zná velmi dobře a vrzot se tak mohl ozývat, jen z jednoho místa. Zanedlouho dojde k ohořelým dveřím a vejde do místnosti, která požár přežila. Zůstane stát ve dveřích a přelétne místnost očima. Moc zde toho není. Mimo jiné, co upoutá jeho pozornost je hromada odpadu. Popojde kousek k ní, ale nevzdaluje se moc daleko od dveří. Dá si ruce v bok a přivře oči.
"Já tě vidím." Zkusí malou lest, opět. "Tvá skrýš už dávno skrýši není, tak se ukaž." Pokračuje a čeká, jestli bude neznámý spolupracovat nebo jestli si tam pro něj bude muset dojít.

Počúvala každé jedno zavŕzganie ktoré jej len naznačovalo, že muž sa blíži ku nej. Vedela, že ak je to nejaký úchyl alebo niekto nadprirodzený je v kaši. Stella je síce vycvičená na to aby bola lovkyňa ale iba keď ma pri sebe nejakú zbraň. Naozajstnú zbraň a nie len hlúpu baterku.
Ihneď ako zbadala postavu vojsť do miestnosti schovala svoju hlavu dúfajúc, že muž bude natoľko hlúpy a nenájde ju no ako na prekvapenie....irónia....ju nájde. Stella sa pozrie na predmet ktorý drží v ruke a momentálne ju napadne asi najväčšia hlúposť. Rýchlo sa postaví a pozrie na muža pred sebou. Ani nevie ako a hodí do neho svoju baterku dúfajúc, že to muža spomalí a dá sa na útek z tejto ruiny. Určite bude musieť byť s miestom tu prepojený keď mu tak strašne vadilo, že tu niekto je.
Rýchlo sa vybrala ku schodom po ktorých chcela zbehnúť dole no jeden zo schodov nevydržal ten tlak keď na neho doslova skočila a zlomil sa čo ju prinútilo skotúľať dá dole. Našťastie nebola na vrchu ale v strede schodiska no aj tak si udrela trochu hlavu a dopad jej vybil dych preto teraz len leží na zemi a snaží sa prinútiť svoje telo znova nabrať kyslík do seba.

Odpovědí je mu ticho v místnosti, což se mu ani trochu nezamlouvá. Sleduje hromadu před sebou a číhá na každý možný pohyb, zvuk, či cokoliv dalšího. Smysly má napnuté a je ve střehu. I proto, když proti němu vylétne z jednoho místa baterka, jak zjistí po té, co hbitě uhne z její dráhy. Rychle po ní natáhne ruku a chytne ji za letu. Jelikož se zabývá baterkou, vetřelci se podaří kolem něj proběhnout ven.
"Sakra..." Zahučí si pod nos, ale nijak neotálí a rychle se vydá za ní. I v tom přítmí pozná v dotyčném mladou holku. "Co ta tady a teď dělá?" Mumlá si pro sebe.
"Hej, stůj! Slyšíš!" Snaží se ji zastavit ještě na vrcholu schodiště. Tuhle návštěvu jí nehodlá, jenom tak darovat. Opustí místnost a spěchá za ní, ale není dost rychlý, protože se vyhýbá tomu, zapojit své vlkodlačí schopnosti. Něco jej od toho zrazuje a on na svůj instinkt, dá pokaždé. Než doběhne ke schodišti, uslyší dost nepříjemně působící praskot dřeva a pak už, jen sleduje, jak se dívka kutálí dolů.
Sleduje to s nelibostí. Nepotřebuje, aby se mu tady zmrzačila.
"No skvělé. To mi ještě chybělo." Pomyslí si, když dívka zůstane dole ležet. Zaposlouchá se. Slyší její zrychlený tep i dech. Trochu si oddechne, že žije. Tím pádem mu trochu udělala škrt přes rozpočet. Nemůže sejít po schodech, aniž by dopadl podobně, jako ona. Povzdechne si. Prostě musí změnit taktiku. Nahoře se odrazí a skočí dolů. Dopadne na nohy do mírného podřepu vedle holky.
Místo, aby jí dal, co proto se k ní rychle skloní a pohlédne jí do tváře.
"Můžeš mi říct, co to tady vyvádíš?" Pronese kousavě, ale při tom těká očima po její tváři i zbytku těla, aby zjistil, jestli se jí něco stalo. "Jsi celá?" Zajímá se a nelze přeslechnout obavu v jeho hlase. Sklání se k ní, ale dosud se jí nedotkne. Navzdory všemu ji nechce ublížit a tak se drží trochu zpátky.

Konečne sa jej podarí chytiť dych a tak sa snaží pomaly posadiť. V hlave jej ale udrie ostrá bolesť od toho ako sa udrela. Po čele jej steká pramienok krvi a boli ju aj dosť noha. Pokúsi sa pomaly posadiť no nevedomky sa zachyti o tvoje rameno keďže si vedľa nej.
"Achh..." Vydýchne bolestne. Sama nevie, že či ju bolí viac hlava ale noha. Keď si ale uvedomi to ako si zoskočil dole ihneď sa ťa pustí a odsunie sa od teba.
"T-ty...." nevedela čo si zač no vedela, že nie je si človek. A to ju znepokojilo. Síce poznala pár dvoch vlkodlakoch ktorý boli ku nej milý a kamaráti sa s nimi no stále vedela, že je na svete veľa tých zlých.
"Stella sakra....vzchop sa..." zamrmlala si pomädzy zuby počas toho ako sa snažila postaviť na nohy no bolesť ktorú cítila v nohe jej to moc neuľahčovala. Nakoniec sa postavila a pozrela na teba.
"Čo asi....snažím sa odísť bez toho aby som si neublížila no ako sa zdá...nevyšlo mi to." Povie ironicky a hlavne drzo. Typické správanie pre ňu. Predsa je aj v niečom po matke.

Když si dívku prohlédne, všimne si pramínku krve na její hlavě. Zpozorní a více se soustředí na její nitro, aby zjistil, jak na tom je, protože se mu nezdá, že by s ním nějak závratně spolupracovala nebo se dočkal nějaké použitelné odpovědi. Po té, co jej použije jako oporu pro vstávání, nijak to s ním nehne, jako by nevážila ani pět kilo. Natáhne k ní volnou ruku a pomůže jí do sedu. Při tom sleduje každý její pohyb i výdech, aby mu neuniklo nic důležitého.
Jakmile se jej pustí a odtáhne se, koukne na ni trochu nechápavě, trochu tázavě. Pozvedne při tom mírně obočí.
"Ano?" Pronese a dále ji sleduje. Netuší, co se jí honí hlavou. Uvažuje o tom, že má nejspíše otřes mozku a tak si s předchozím skokem hlavu neláme. Kdyby něco, svede to na to, že se bouchla do hlavy a něco se jí zdálo.
Pro danou chvíli, ale respektuje její odstup, který si od něj udržuje. Zůstane v podřepu na zemi a jen ji pozoruje.
Zaslechne její tichá slova a tak ho napadne, že je to její jméno. Své si nechá zatím pro sebe. Ona mu své také neřekla.
Když se jí povede vstát, on sám se také jedním plynulým pohybem zvedne do stoje. Naštěstí pro něj to má blíže ke dveřím, než Stela a tak udělá krok k nim, aby kolem něj nemohla, jen tak projít.
"A proč jsi vůbec tady?" Zeptá se jí klidně, leč důrazně a pozvedne při tom znovu mírně obočí. Na její ironii nereaguje. Prohlíží si ji a neví proč, se mu zdá povědomá a při tom si je jistý, že ji vidí poprvé v životě. Má z toho divný pocit. Nelíbí se mu to a tak se bezděky zamračí.

Stella sa oprie o zábradlie aby preniesla váhu z poranenej nohy na tú nezranenú. Až vtedy si konečne premeria muža pred sebou od hlavy až po päty.
"Predpokladám, že si Hale keď ťa to tak zaujíma." Nepatrne sa uškrnula no hneď jej úsmev nahradila bolestná grimasa. Píšťalo jej v hlave a to, že krv neprestávala tiecť ju teda neupokojovalo. Vyhrnuli si rukáv bundy aby si mohla do trička utrieť krv z tváre.
"Sakra..." Povedala pri pohľade na krv na tričku a prešla si prstom po rane. Musela si zahriznuť do pery aby nezknučala od bolesti.
"Počula som o tomto mieste....tak prečo sa tu neprísť pozrieť ?" pozrela do očí mužovi a rovnako ako on sa zamračí. Nepáči sa jej ako sa ňu pozerá.
“čo ? Nikdy si nevidel mladé dievča ?!" Okrikla ho a nepríjemne sa ošila nad jeho pohľadom. Obzerala sa okolo seba ako by sa snažila nájsť záchranu no jedine miesto na útek si dvere pred ktorými stojíš ty.
Ani ju nenapadlo, že by sa mala ku mužovi správať milo. Predsa si kôli nemu ublížila takže si jej zlosť vlastne aj zaslúži. Keby tu neprišiel tak sa jej nič nestane.

Když na sobě ucítí její pohled, jen se hrdě narovná a vypne hrudník. Nemá se za co stydět. Na sobě má černou koženou bundu, pod ní bílé tričko a na nohách tmavě šedé kalhoty a černé boty. Je vysoký a dobře urostlý. Tmavé husté vlasy mu na hlavě trčí vzhůru jako bodliny dikobraza. Tvář mu pokrývá tmavé několikadenní strniště. Oči má světle zelené, ale v přítmí, které panuje uvnitř domu to nelze zpozorovat.
Stejně jako ona jeho si prohlíží i on ji a snaží se rozluštit tu záhadu, která mu uniká. Soustředěním se nad tím mračí a rád by věděl odpověď na tu otázku.
Když dívka přeruší chvilku ticha svým předpokladem, vrátí se do přítomnosti a zadívá se do její tváře.
"Jsem Derek Hale." Přikývne. "A ty?" Chce vědět na oplátku a při tom ji probodne pronikavým pohledem, jako by to mohl vyčíst z její tváře.
Místo odpovědi, ale sleduje, jak si utírá tvář, po které jí teče červená. Povzdechne si, protože má dojem, že je na tom dívka hůře, než se snaží dát najevo.
"V autě mám lékárničku..." Vylétne to z něj dříve, než si to uvědomí a stačí se zarazit. Při tom zvedne ruku a palcem kývne za sebe.
Když se Stela zmíní, že o tomhle místě slyšela a tak se sem šla podívat, nesouhlasně se zamračí.
"Tady umírali lidé. Nemyslím si, že je tohle místo nějaká atrakce pro turisty." Odvětí trochu podrážděně a dál se mračí.
Na její poznámku, která následuje nezareaguje. Raději se kousne do jazyku, aby si odpustil nějakou tu poznámku.
"Půjdeme..." Prohlásí to hned vzápětí. Rozhodně a tónem, který nesnese odpor. "V autě tě ošetřím a odvezu domů nebo do nemocnice, pokud bude třeba." Vysvětlí Stele svůj plán, který vymyslel a kterého je součástí. Nehodlá ji tady nechat, jen tak bez pomoci. Kdyby nejančila, nemuselo se jí to stát, ale ani tak by ji tady nenechal.

Ihneď chce zaprotestovať no uvedomí si, že nie je na tom až tak dobre aby som kráčala domov. A naviac keby ju takto našiel Argent ihneď by volal jej matke a to za potrebu nemala
"Ugh...fajn..." povie síce nie práve 2x nadšene a pomaly sa snaží po svojich nohách prejsť ku autu no na nohu nemôže ani pomaly dostúpiť a tak si to odskacká na nohe ku tebe a chytí sa ťa. Dnes už druhý krát.
"Asi budem potrebovať trochu pomoc...." *oznámi ti a zahrizne si do pery. Predsa len sa ku tebe nesprávala milo a teraz je závislá od tvojej pomoci. Neznášala keď sa dostala do takejto situácie. Prišla si až príliš bezbranná a slabá aj keď to nebola pravda.
"Ale ak si nejaký úchyl tak ťa moja matka so strýkom zabijú." Informuje ťa ešte pred tým než sa pohnete z miesta.
"Mimochodom....Stella Argent...pýtal si sa ako sa volám." Odpovie na tvoju otázku ktorá bola položená už pred nejakou chvíľou.

Čeká spoustu protestů a dohadování, než se vůbec k něčemu dopracují, ale Stela kupodivu souhlasí, ačkoliv vůbec nevypadá nadšeně. Kousne se do jazyku, aby udržel vážnou tvář, protože ho to docela pobaví. Něco mu říká, že to nedělá každý den. Má z toho tak trochu, ale dobrý pocit zadostiučinění.
"Výborně." Poví ironicky. "Jsem rád, že jsme se shodli." Dodá ještě a v jeho hlase je slyšet pobavení. Sleduje ji, jak pomalu kulhá, či spíše skáče po jedné noze k němu a opře se o něj. "No tak fajn." Zamumlá si pod nos.
"Posluž si." Ušklíbne se na ni. Její ruku si dá kolem ramen a on dá svou jí kolem pasu, aby ji mohl podpírat. Mohl by ji vzít do náruče, ale neví, jak moc je zraněná a nechce, aby si jančením ještě uškodila. Pomalu se s ní vydá z domu ven a pak k jeho autu, které stojí na potemnělé cestě před domem.
Její vyhrůžky ho upřímně pobaví. Uzná, že má odvahu a pěkně proříznutou pusu. Pobaveně se tomu uchechtne. Nevypadá, že by mu nahnala strach. Když zjistí, že je Argentová, místo obav na ni se zájmem znovu koukne a prohlédne si ji.
"Kdo je tvá matka?" Zeptá se jí přímo, protože jej to zajímá. Neví, kolik Argentů kromě Chrise a Kate ještě běhá po světě.
Dovede ji k autu a otevře dveře na straně spolujezdce.
"Sedni si." Je to spíše rozkaz, než doporučení a taky ji při tom pustí a následně chytí v pase a natočí a nasměruje, že její pozadí dopadne přímo na sedadlo spolujezdce. Když si uvolní ruce, tak se vydá do kufru svého jaguáru, který otevře a vytáhne z něj autolékárničku. I s ní zamíří zpátky ke Stele. Dřepne si před ní a lékárničku si položí na stehna, otevře ji a začne ji pomalu ošetřovat. Jako první se postará o její zranění na hlavě. Vyčistí ji ho a zalepí. Při ošetřování mlčí a soustředí se na práci. Má možnost si ji při tom, co ji ošetřuje znovu prohlédnout.
"Co tvá noha?" Pohlédne jí tázavě do očí. "Kde přesně tě to bolí?" Zajímá se, aby měl představu, co s tou nohou má.

"áno je strašne vtipné to, že neviem chodiť. Ja viem." pretočila očami a neodpustila si poznámku keďže počula pobavenie v tvojom hlase. Viac ale neprotestovala a spokojne vedľa teba skákala smerom ku aute. Nemusel si jej dvakrát hovoriť a už sa išla aj sama posadiť na stihol si to skôr.
"Kate....prečo ťa to zaujíma ?" nadvihla obočie a sledovala tvoju tvár zblízka počas toho ako si jej ošetrovať ranu na čele. Aj keď si to nechcela priznať musela uznať že vyzeráš dobre.
"Uh...boli ma kotník... pravdepodobne bude vyvrtnutý." hneď sa pozrela dole na svoju nohu a dúfala že to bude naozaj len vyvrtnuté a nie zlomené.

Po její poznámce se na ni krátce z té blízkosti podívá a trochu zvážní.
"To je vtipné, ale pobavilo mě něco jiného." Odpoví jí a v hlase je slyšet pobavení, ale ani tak nevypadá, že by si právě vymýšlel.
"Proč?" Odpoví jí otázkou, napůl zamyšleně, napůl nepřítomně, neboť právě jeho mysl zpracovává, že má Kate dceru. Podle Stelina chování odhaduje, že bude v pubertálním věku. Přemýšlí, jak to, že o tom ještě neslyšel a to ani od ní, ani od Chrise, protože nevěří, že by to on nevěděl. Když si uvědomí, že na něj Stela hledí dojde mu, že jí dluží odpověď.
"Tak tvá máma je Kate?!" Zopakuje to po ní a vypadá pobaveně, ale v jeho hlase je i stopa kousavosti. "To ti gratuluju" Ušklíbne se kysele.
"Argenty znám až moc dobře." Odpoví jí pak na to, co se ho ptala. "Naše rodiny toho měly dost společného." Pokračuje dál a na chvilku zapomene, že jí ošetřuje a v jeho očích se zlostně zablýskne, když si připomene minulost. Ten požár. Zjištění, že to měla na svědomí Kate. Tehdy dostal docela tvrdou lekci. Od té doby je krajně nedůvěřivý ke všemu kolem sebe a jenom tak někoho si k tělu nepustí.
"Třeba tenhle dům." Pokračuje a ani neví, proč má potřebu to Stele říct. "Ten požár, který ho zničil, měla na svědomí tvoje máma." Pronese kousavě a vyčítavě, i když si je vědomý, že Stela na tomhle žádnou vinu nenese a on už dávno zjistil, že ne všichni Argenti jsou jako Kate. Když to vyřkne, trochu se mu uleví a raději už dál nepokračuje.
Zaměří se na Stelin kotník, o kterém mu poví.
"Ukaž mi to." Pobídne ji. Dříve, než může nějak protestovat ji chytne opatrně, ale pevně za poraněnou nohu a začne jí zouvat botu. Pak jí vyhrne nohavici a stáhne ponožku. Když má před sebou její kotník v celé kráse, zjistí, že je oteklý a začíná hrát všemi barvami. Opatrně, co nejšetrněji ho prohmatá a soustředí se na své prsty, aby zjistil, jestli ho má zlomený nebo, jen vymknutý.
"Myslím, že je do vymknuté." Poví jí pak svůj názor, když skončí. "Stáhnu ti to. Měla bys tu nohu teď šetřit." Pokračuje a vytáhne z lékárničky obvaz a udělá, co jí slíbí. Když je hotový, tak už se jí noha do boty nevleze. Vezme botu a dá ji do auta. Po té uklidí lékárničku a vstane.
"Odvezu tě domů." Oznámí jí. Pak odnese lékárnu zpět do kufru auta a auto obejde aby si mohl sednout za volant.
"Předpokládám, že bydlíš u Chrise..." Pokračuje dále. "Je tady i tvá máma?" Zjišťuje opatrně s kolika Argenty se bude muset vypořádat. Chris mu starosti nedělá, i když není nadšený ani z té představy, že mu bude vysvětlovat, jak se Stela dostala do tohohle stavu. Pořád to uvítá raději, než možné setkání s Kate. Tu vidět nepotřebuje.
Vyčkává Steliny odpovědi, zatímco si sedne vedle ní, zavře dveře a strčí do zapalování klíče.

Potichu počúvala jeho slová nemala za potrebu povedať čo je len slovo a vyrušiť ho tak z jeho toku myšlienok. Vlastne to bolo dobré pre ňu aspoň si stihla niečo viac o tomto mieste. Ako však počúvala tvoje slová viac už sa ti nedokázala pozerať do očí a tak sklopila pohľad na svoje nohy kde mala položené ruky a hrala sa s nimi. Vedela, že jej matka urobila veľa nie práve pekných vecí takže to pre ňu nebolo práve prekvapenie no dúfala, že ju on nebude odcudzovať len pre to lebo mala jej krvnu skupinu.
Hneď ako si vzal jej nohu do ruky ťa sledovala a dávala si pozor na to čo robíš. Aj jemný dotyk ju bolel preto zarívala prsty do sedačky na aute a potichu sledovala čo robíš. Ako jej obviažeš nohu cíti sa zvláštne. Noha ju bolí ale už nie tak moc no nie je to práve 2x pohodlne. Ale ak to má pomôcť tak nech to tam je.
Prikývne na súhlas, že ju máš zaviesť a dá si nohy do vnútra auta, zavrie dvere a zapne si pás.
"Áno bývam u neho." jemne prikývla a nakoniec sa pozrela do tvojej tváre.
"Nie, matka je mimo Beacon Hills a dúfam, že aj dlhú dobu ešte bude." pretočila očami a trochu sa viac zarila do sedačky.
"vieš čo mi ale nedá pokoj ? Prečo sa tak moc k matku zaujímaš...." zamračí sa a pozrie na cestu pred seba.

Když Stelle poví o tom, co provedla jeho rodině Kate, trochu se mu uleví a také nemá nejmenší potřebu za činy matky vinit její dceru. To by ho ani nenapadlo. Jelikož se mu do toho nechce zaplétat, tak po té už tohle téma opustí a zaměří se na to, aby dal Stellu co nejvíce do pořádku, aby ji pak mohl odvézt domů a Chris ho nechtěl přetrhnout, až zjistí, že má tohle svým způsobem na svědomí. Ačkoliv má na tom svůj podíl viny i ona.
Ošetří jí nohu a když usoudí, že pro ni tady a teď už více nemůže udělat, tak nasedne do auta.
Jakmile si ověří, kam jí má odvézt, na adresu se ptát nemusí. Zná ji velmi dobře.
Ptá se na Kate, aby věděl, co očekávat. Jaké uvítání. Když se dozví, že je někde mimo Beacon Hills, upřímně si oddechne. S Kate je to pro něj pokaždé komplikované ať už je ve stejném městě jako on nebo na druhém konci světa. Ví, že se dříve nebo později objeví, až bude něco potřebovat a pak bude opět "veselo", protože v jejím případě to snad ani jinak nejde.
Než nastartuje motor, tak zkontroluje, jestli je Stella připoutaná. Když shledá, že ano, tak otočí klíčkem v zapalování a ticho prořízne hlasitý rachot motoru. Zapne světla a ozáří tak blízký kus cesty před nimi. Ačkoliv je cesta docela úzká, hravě se s autem na ní otočí a rozjedou se zpátky do města. Cesta to není dlouhá, ale přesto si ještě stihne vyslechnout otázku, na kterou se mu nechce příliš odpovídat. Nechce Kate rozebírat a už vůbec ne se o ní bavit s její dcerou.
"Před tvou mámou je dobré mít se na pozoru. Chci předejít nepříjemnému překvapení." Odpoví Stelle nakonec, co nejstručněji to jde. Nehodlá jí povídat, že se do ní zamiloval a ona ho, jen využívala, aby se dostala k jeho rodině. Není na to pyšný. Nerad se tímhle chlubí.
Odmlčí se a soustředí se chvíli na cestu.
"Proč si přijela do Beacon Hills?" Zeptá se jí po té, když má dojem, že už mlčí dlouho a tohle jej docela zajímá. Krátce na ni pohlédne, než se zadívá zpátky na cestu.

Sledovala tu cestu a jemne prikývla nad tým čo o jej matke povedal. Sama vedel, že jej matka je schopná čohokoľvek. Samozrejme to ale nechcela moc rozoberať pretože bola rada že má od matky pokoj. Nad otázkou ktorú jej položí sa len mierne pousmeje a chvíľu mlčí pričom sa snaží rozmyslieť ako mu povie prečo tu je.
"V skratke...... Problémy s políciou. matka povedala že som už neznesiteľná rovnaká a rovnako ako môj otec ktorého mimochodom vôbec nepoznám a tak ma poslala tú za ujom Chrisom s tým že on ma vraj vychová. Taktiež aj hovorila niečo o tom že sa možno dozviem kto je môj otec. Nemyslím si že som to dozviem tak skoro. Keď som sa na to pýtala Chrisa vždy mi povedal ,že nie je ten správny čas." rozprávanie si prehrala svoje dlhé husté vlasy a pozrela na teba vedľa nej. Ani sa ne zamyslela nad tým že sa celkom rozhovorila o tom načo sa ju nepýtal no už bolo neskoro keďže mu to povedala.
"Ako dobre poznáš moju matku ? Vieš možno by si mi vedel povedať kto je môj otec....nevieš s kým chodila pred 16....vlastne 17 keďže mám teraz 16....rokmi ? dúfala že možno on jej povie odpovede na jej otázku.

Když položí Stelle svou otázku, nečeká odpověď. Spíše něco ve smyslu, aby si hleděl svého nebo něco krátkého a stručného, v podobném stylu, jako se snažil on zodpovědět, co má společného s Kate. Chvíli je v autě ticho a tak začne přijímat skutečnost, že se nedočká žádné odpovědi. Přesto Stella nakonec začne a tak se kromě toho, že sleduje cestu před sebou, soustředí na její slova. Pozvedne mírně obočí překvapením, když slyší, že měla problémy se zákonem. Nestačí to nijak komentovat, neboť Stella pokračuje dál a ještě během svých slov mění téma, ale to mu nevadí, poněvadž se díky tomu dozví několik dalších zajímavých věcí.
Když Stella mluví o otci, jako o někom tajemném, že to chvílemi vypadá, že možná ani neexistuje, docela jej to pobaví. Trochu méně úsměvné mu přijde, že kromě Kate o něm v hádankách mluví i Chris. K němu mu to tolik nesedí. Uvažuje, co se zatím může skrývat.
"Tvá rodina je posedlá tajemstvím ještě více, než ta má." Poznamená pak napůl nechápavě, napůl pobaveně a snad i účastně, protože tohle jí nezávidí. Nejen, že má matku psychopatku, ale ani neví, kdo je její táta. Pár vteřin nad tou otázku dumá, ale hned toho zase nechá. Za prvé nemá šanci najít odpověď a za druhé to vůbec není jeho věc. I když zjišťuje, že si se Stellou překvapivě docela dobře rozumí, když pomine ten úvod, nemají spolu ti dva nic společného.
"Zjišťuji, čím dál víc, že jsem ji vlastně nikdy neznal..." Pronese polohlasem sotva mu Stella položí svou otázku. Těžko říct, jestli to bylo určeno jejím uším nebo to byla zbloudilá myšlenka, která mu utekla...
Zaposlouchá se do toho, co Stella povídá dál. Když slyší kolik jí je a ptá se ho na to, s kým Kate tou dobou byla, začne si připadat jako ve špatném snu. Jelikož neví, co si o tom myslet a dělá mu trochu potíže se soustředit na řízení, zajede na odpočívadlo u cesty, kde zastaví a sevře krátce rukama pevněji volant až to trochu zapraská.
Ví, moc dobře, že tou dobou Kate chodila s ním, alespoň si to myslel. Vypadalo to jako normální vztah, než ho pak nechala být. Netuší, jestli tou dobou byla s někým jiným. Když zjistil, že ho jen využívala, nevěděl kolik z toho, co mu tvrdila byla pravda, a co přetvářka.
Zatímco mu hlavou běží myšlenky na minulost a vzpomínky, opírá se dlaněmi o volant a kouká někam před sebe z čelního okna. Pak se s výdechem opře do sedadla, ale volant nepouští. Jako by to pro něj byl záchranný kruh.
"Před sedmnácti roky Kate chodila se mnou..." Odpoví nepřítomně. Pohlédne na Stellu. Není nadšený, že zrovna jí by měl vyprávět, jak to mezi nimi dopadlo. Od té doby jsou na sebe jako pes a kočka.
"Alespoň jsem si tenkrát myslel, že jsou naše city vzájemné..." Povídá dál. Hledá slova trochu obtížně a ačkoliv je to už dávno pryč, vzpomínky na tuhle minulost mu trochu rozjitří staré rány.
"Pozdě jsem přišel na to, že mě jenom využila, aby se mohla dostat k mé rodině..." Pokračuje dále, ale není mu příjemné takhle o Kate mluvit, před její dcerou. Leč ví, že je to naneštěstí krutá pravda. Jelikož netuší, jestli Stella ví o tom, čím se Argentovi zabývají, jestli ví o nadpřirozenu, tak nezabíhá do detailů. Nerad by jí prozradil něco, co by neměl.
Ačkoliv jí zodpoví její otázky, ani za mák nevěří, že by mohl být jejím otcem. Už, jen proto, že mu Kate nikdy vůbec nic nenaznačila, natož něco takového řekla. Ta představa, že by byl táta mu přijde absurdní.
Když usoudí, že řekl dost, odmlčí se. Kouká na Stellu, protože jej docela zajímá, co mu ještě poví.

Prikývla keď povedal o tom že má jej rodina veľa tajomstiev. Predsa len jej rodina je rodina lovcov tak isto ako je aj ona a už to je dosť veľké tajomstvo. Keď zastaví auto na kraji cesty a len ticho sedí sledujúc tomu cez čelné sklo zamračí sa. Potom jej ale pohľad ihneď padne na volant ktorý drtí v rukách. Najskôr ten skok dole zo schodov, teraz drtenie volantu. Buď si kaskadér alebo vlkodlak no to si nechala len pre seba. Už mu aj chcela povedať že nemusí odpovedať na otázku no v tom sa sám rozhovory. Prekvapil zistenie ktoré jej povie. Môže to znamenať to čo si myslí ? Čo aký je práve on jej otcom ? Žeby to nakoniec zistila skôr sama ako od jej rodiny ?
Ďalej však potichu sedí a nechá tok myšlienok aby zaplavoval jej myslel.
"Moja matka je suka." zamrzla si práve nie moc pekne o svojej matke. Je je jasné že to bude počuť aj on ale nevadí jej to.
"Myslíš.....myslíš si....že by si mohol....no...byť môj otec ?" Jemne sa zamračila pri tom ako sa snažila dostať zo seba zmysluplnú vetu. Ak by to bola pravda tak by si asi najradšej v momente dala facku za svoju staršiu myšlienku o tom že jej možno otec je pekný. No na druhej strane bola aj celkom rada. Ak by naozaj bol jej otec znamenalo by to žeby konečne našla to čo tak dlho hľadala.

V autě se rozhostí ticho, když domluví. Je v myšlenkách napůl ponořený do minulosti a tak ticho vnímá, ale nedokáže říct, jestli je nepříjemné nebo je to důsledek toho, o čem mluvil. Spustí ruce z volantu do klína. Rozevře dlaně a zadívá se do nich. Zkouší si představit, že by ta šílená představa, že je Stella jeho dcera byla skutečnost. Svým způsobem by to pro Kate bylo typické. Vždycky si vezme, co chce a dívá se, jenom na sebe.
Přese všechno, ale doufá, že to tak není. Nechtěl by se po sedmnácti letech dozvědět, že má dceru. Přijde mu to příliš kruté. Pro něj i pro ni. Potichu si povzdechne, když k jeho uším dolehnou Stellina tichá slova, ve kterých tituluje svou matku. Pohlédne jejím směrem a zadívá se znovu na její tvář. Zkoumá její rysy, barvu očí, vlasů. I když si to odmítá připustit, musí uznat, že tam jistá podoba je, ačkoliv se přesvědčuje, že to pracuje jeho fantazie, která mu to namlouvá.
Když Stella začne rozvíjet svou teorii o otcovství, zavrtí slabě hlavou.
"Já nevím, Stello..." Odvětí, ale pokračuje dříve, než by mohla cokoliv říct. "Jenže by mě nepřekvapilo, kdyby to byla pravda. Tohle se přesně podobá jednání Kate." Dodá. Chvilku kouká na ni a pak stočí pohled před sebe. Napadne jej, že toho o něm asi moc neví, a on o ní taky moc ne.
Tahle nejistota, to tápání se mu, ale nelíbí. Chce v tom mít jasno, ať už je pravda jakákoliv.
"Říkala si, že Chris to ví?" Zeptá se jí trochu mdlým hlasem. Nechápe, že mu to neřekl ani on. Jestli to celou dobu věděl. "Můžeme se ho na to zeptat." Dodá odhodlaně, když si najde nějaký cíl, který by je měl dovést k odpovědi. "Protože potom už existuje, jenom test otcovství, který nám na tohle může odpovědět." Poznamená a je na něm vidět, že by neváhal ani vteřinu, aby zjistil pravdu.
Postávání na odpočívadle ho přestane bavit a tak znovu nastartuje, vyjede na cestu a pokračuje dále do města. Ať tak či tak, stejně tam musí.

Mierne sa pousmiala nad jeho slovami o teste otcovstva. Tá predstava že bol ochotný si to urobiť len preto aby zistil či je naozaj jeho dcéra ju prinútila usmiať sa. Len nevedela či bude brať kladnú odpoveď ako dobrú alebo zlú. Čo ak nakoniec ani jej otcom nie je ?
"Áno, Chris o tom vie." ihneď prikývla hlavou a prehrabla si svoje vlasy. Ani si to neuvedomovala no vo vnútri tela sa jej rozlial pocit šťastia. Žeby nakoniec naozaj našla svojho otca ktorého tak dlho postráda a potrebovala ?
"Opýtame sa...ale...skôr by ma zaujímalo...čo chceš aby povedal. Chceš aby povedal, že som tvoja dcéra alebo nie ?" Opýtala sa opatrne sledujúc celu jeho tvár. Ak bude jeho odpoved, že nechce aby som bola jeho dcéra rovno mu povie aby sa na to ani nepýtal. Bola by pravdepodobne sklamaná z toho ak by ju odmietol ako svoju. Pohľad sklopila po chvíli na svoje nohy kde mala položené dlane a hrala sa so svojimi prstami.
"Naozaj by som už chcela konečne zažiť aké to je mať otca.." vydýchla a povedala to potichu ako keby to bola len myšlienka ktorá sa dostala na povrch bez toho aby si to uvedomia.

Když zahlédne na Stellině tváři úsměv, má dobrý pocit z toho, že je to jeho práce. Rozhodně se mu líbí více, když se usmívá, než když její tvář hyzdí bolestná grimasa nebo obavy či jakákoliv jiná negativní emoce. Jinak, než ve mysli její úsměv ovšem nekomentuje. Nepatrně se pro sebe usměje, ale po té, co ho ujistí, že Chris zná pravdu jeho úsměv zmizí. Je zmatený, protože Chris se dostal mezi tu úzkou skupinu lidí, kterým byl ochotný důvěřovat. Tohle ovšem bere jako ránu pod pás. Jediným vysvětlením pro něj je, že není Stelliným otcem, a proto mu to neřekl. Povzdechne si. Vrací ho to na zem ze snového obláčku, že by snad mohl mít dceru.
Přitlačí nohou pedál plynu více k podlaze a zrychlí, aby se ke svému cíli dostal, co nejdříve.
Když mu Stella položí svou otázku, tak se na ni krátce podívá. Zajiskří mu v očích nadšení, ale ihned se vzpamatuje a potlačí své pocity.
"Odpovím ti až potom, co se dozvíme pravdu. Chci, musím ji znát ať je jakákoliv. Nechci si, ale dělat zbytečně nějaké iluze." Odpoví jí. On se jí raději neptá, co by chtěla slyšet. Nechce, odmítá spekulovat. Tu chvilku ještě zkrátka počká.
Odmlčí se a soustředí zase na cestu, po které jedou o dost rychleji, než by měli. Přesto má dobrý důvod ke spěchu. Stelliným slovům se nepatrně pousměje. Pak, ale zvážní. Napadne jej, že pokud je skutečně jeho dcera, stále je tu Kate a netuší, jakou má představu o tom, jak to bude dále. Věří, že domluva s Kate bude složitá tak jako ve všem ostatním. Jelikož odmítá rozvádět teorie, přejde to, jen letmým kývnutím hlavy a nepatrným pousmáním.
Během toho už projíždějí ulicemi lemovanými domy a on bez zaváhání řídí kola svého vozu k domu Argentovým. Netrvá to dlouho, nakonec se svého cíle oba dočkají. Zastaví u cesty, vypne motor a kolem se rozhostí ticho. Pustí volant a koukne na Stellu.
"Jdeme na to." Zavelí odhodlaně. Vytáhne klíče ze zapalování. Strčí je do kapsy a vystoupí. Obejde zepředu auto a dojde ke dveřím spolujezdce. Otevře je a zadívá se na Stellu, která tam sedí obuta neobutá.
"Odnesu tě dovnitř." Navrhne a tázavě na ni koukne. V domě se svítí, takže předpokládá, že je Chris doma. On tak za pár minut bude znát pravdu. Nic jiného nepřijme.

Len jemne prikývla na jeho slová. Sama sa v sebe potichu karhala za to, že sa teší možno zbytočne a bude potom len sklamaná. Zahrizla si do pery a snažila sa sústrediť na niečo iné a nie stále len na svoje myšlienky o tom, že by si mohol byť jej otcom. Sledovala každú jednu budovu okolo ktorej prešli a hneď vedela, že nie sú ďaleko. V Beacon Hills sa stihla už trochu zorientovať od kedy tu prišla aj keď to nebolo dlho.
Auto sa už konečne zastaví pred domom ktorý je jej dočasne útočisko. Tu by sa mala cítiť dobre ale to nebola pravda. Chýbalo jej tam niečo aj keď nevedela čo.
Z myšlienok ju zase vyrušil Derek a tak na neho pozrela. Potom sledovala ako obchádza auto na jej stranu. Rozopla si pás a do ruky vzala jej botu s pokožkou ktorú musela mať kôli obväzu dole.
"Dobre." chcela mu trochu pomôcť preto svoje nohy dala von z auta a pomaly sa postavila stále držiac si svoju topánku. Jednou rukou sa ho chytila a čakala kedy ju teda odnesie do domu kde sa dozvedia obaja pravdu. Teda aspoň dúfala v to, že im Chris niečo povie.

Když mu Stella vyjde vstříc tím, že vyndá nohy z auta, trochu se pousměje. Sehne se k ní a pak ji vezme ze sedadla do náruče. Dveře auta pak za sebou zabouchne nohou. Vydá se i se svým břemenem k domu. I když to není daleko, připadá mu to, jako nekonečně dlouhá doba, než ke dveřím dorazí. Po cestě si znovu uvědomí, co se může za pár minut dozvědět. Je to něco, co pak zásadně změní jeho dosavadní život. Stále chvílemi nevěří, že se to vůbec děje. Během svých úvah se mírně zachmuří, aniž by si uvědomoval, že ho pozoruje Stella.
Nakonec to netrvá tak dlouho a dojde ke dveřím.
Tam Stellu opatrně postaví zpátky na zem. Krátce na ni pohlédne. Možná pro povzbuzení, možná u ní hledá i oporu a sílu k tomu, co může následovat. Po té zazvoní na domovní zvonek a vyčkává na to, až jim majitel domu přijde otevřít.