Hotel v New Orleans

Liam si s Masonem povídali dlouho do noci, než nakonec usnuli. Liam se vzbudil docela časně a celou noc se mu zdálo o té dívce,Hayden,Derekovi a vlastně o všem,co se minulou noc událo. Posadil se na postel a nohy spustil na zem. Rukou si prohrábl vlasy a otočil se za sebe. Mason spokojeně oddychoval,tak se jen usmál a potichu vstal. Opatrně otevřel dveře od koupelny a vešel. Zavřel za sebou a přešel rovnou ke sprše. Vlezl do ní, pustil vodu a ruce si zapřel o kachličky. Chvíli na sebe nechal stékat vodu a snažil se ze sebe smýt tu vinu z toho, že ublížil té dívce. Doufal, že je v pořádku. Musel to zjistit. Ovšem chtěl se i ujistit, že je i Hayden v pořádku,proto se narovnal, namydlil a umyl se. Potom se spláchnul, vypnul vodu a vyšel ven. Osušil se a přešel k zrcadlu. Ušklíbnul se na sebe, vyčistil si zuby a vlasy si osušil. Sundal si ručník a potichu vešel zase do pokoje. Tam si ze skříně vzal čisté prádlo, černé tričko, světle džíny a svetr. Oblékl se,lehce se navoněl a došel ke dveřím. Tam se obul a otočil se na Masona. Ten zrovna zamlaskal a otočil se na druhou stranu. Liam vzal za kliku a opatrně otevřel. Vyšel na chodbu a zase potichu zavřel. Neváhal a vydal se k pokoji Hayden. Zastavil se před jejími dveřmi. Zavřel oči,zhluboka se nadechl a pak dlouze vydechl. Oči otevřel,odkašlal si a potom zaklepal na dveře. Neslyšel žádný zvuk,tak nevěděl,zda ještě nespí. Jeho touha však byla větší, než zásady slušného chování. Vlastně ani nevěděl,kolik je hodin. Nedíval se.. jediné,co věděl bylo, že ji prostě chce vidět a za každou cenu..hned potom,co se ujistí, že je v pořádku bude muset zavolat do nemocnice a zjistit,co je s tou dívkou. Vlastně se bavili s Mattem o tom, že tam půjdou spolu..to však počká, teď je na řadě Hayden. Včera byla zraněná,tak ji nechtěl mořit otázkami. Dnes ji však neminou. Zajímá ho tolik věcí. Kde byla,s kým, proč utekla,kde je Theo...? Bude mu toho muset hodně vysvětlit a rozhodně se nenechá ničím odbýt... chtěl se také ujistit, že už se zahojila a je opravdu v pořádku..

hayden mala ťažkú noc. aj napriek tomu, že prespala takmer celú tak v snoch sa stále vracala do minulosti. do tých okamihov, kedy ho naposledy videla, to ako odišla bez toho aby povedala čo i len jedno jediné slovo a dokonca aj tie mesiace v spoločnosti thea, ktorý ju len oklamal. no čo viac mohla od neho čakať? možno jej to práve pomohlo. aj napriek tomu, že nechcela už nikoho vo svojom okolí stratiť vedela, že to niekedy bude musieť prísť.
bola to pomerne čerstvá rana a mala pocit, že v jeho blízkosti sa tá rana bude otvárať pomerne často. nie tá, ktorá sa zrástla na jej pokožke ale tá, ktorá ostávala v srdci po tom ako odišla bez jediného slova. milovala ho, no nemohla mu to povedať. vedela, že v okamihu ak by to opäť pustila do rovnakých koľají tak by sa to všetko pokazilo a ona? ona by mu mohla ublížiť. hayden sa v jeden moment pomrvila na posteli a následne sa posadila. aj napriek tomu, že stále cítila miernú bolesť nebolo to také hrozné ako pred malou chvíľkou. to rozhodne nie. hayden sa pozrela okolo seba a nevidela takmer nikoho. na miesto toho aby na niekoho zavolala sa postavila na nohy a zobrala si spodné prádlo pričom následne sa vrhla do sprchy. nechávala padnúť kvapky vody na svoju pokožku pričom zatvorila oči a nechávala ten pocit prechádzať celým svojim telom. nevidela ho, nevidela ho vo svojej prítomnosti a mala pocit, že to všetko bol len sen, ktorý sa jej zdal v hlave. pozrela sa na ranu, ktorá sa nachádzala na jej pokožke. bola to už len jazva, ktorá sa postupne hojila. nebolo to také zlé ako to bolo práve včera. takže to vážne znamenalo, že ju zachránil od bolesti?
keď hayden zatvorila vodu a obliekla si spodné prádlo, zamotala sa do malého uteráka, ktorý jej siahal nad stehná. no v momente, kedy sa vrátila do izby, všimla si jeho prítomnosť. pozerala sa do jeho očí, na jeho tvár a taktiež na jeho pery. nechcela sa na neho pozerať, to rozhodne nie no nevedela ako sa má v tejto chvíli tváriť alebo dokonca čo povedať.

Stál před dveřmi a promítal si v hlavě záblesky jejich prvního setkání, polibku.. krásných společně strávených chvil a pak následného odchodu bez jediného slova.. nějakou dobu ji neviděl a už snad ani nedoufal v to, že ji zase uvidí a právě v tu chvíli se objevila...v nejhorší večer jeho života. V noc,kdy pokousal nevinnou dívku a nevěděl,zda přežije. Také se objevila zraněná a bez jediného slůvka vysvětlení nebo omluvy se chovala velmi zvláštně. Očekával, že omluvy přijdou na řadu právě teď..i když si tím nebyl úplně jistý.
Raději se vrátil zpět na zem a když Hayden neotvírala,vzal za kliku a když zjistil, že není zamčeno,vstoupil dovnitř.
Udělal pár kroků do pokoje a rozhlédl se po něm.Neviděl ji v posteli,v křesle,na zemi..nikde nebyla a už se lekl,kde je.Když v tu chvíli zrovna vylezla ze sprchy a vešla do pokoje. Otočil se na ni. Nejprve se podíval do jejich očí a na chvíli se zarazil. Měl ji tady, naproti sobě a nemohl tomu věřit..nahlas vydechl a poté ji sjel pohledem. Zkousl si ret "To si děláš srandu,ne? pomyslel si,nervózně se podrbal na hlavě a odkašlal si. Pohledem vyhledal zase její oči Ehm, dobré ráno. Jsi v pořádku? Co ta rána?" zadíval se jí do očí a když mu pohled sjel zase níž,uhnul jím do strany. Nechtěl se na ni dívat. Zlobil se a navíc v tom ručníku byla tak sexy a on se obával, že se neudrží.. potom,co včera předváděla by to asi nebylo zrovna dvakrát vhodné.. proto se držel tak tak a zaměřil se na určitý bod. Byl to obraz na stěně,na který se dival..

hayden sa na neho dívala pričom si uvedomila, že v jednom okamihu jeho pohľadom uhol. to bol menší signál k tomu aby prešla k svojej skrini a vybrala si tričko spoločne s nohavicami, ktoré boli roztrhané na niekoľkých miestach. nechcela na seba dávať žiadne šaty, chcela sa cítiť v tejto chvíli pohodlne. ručník jej padol k zemi pričom sa nemala čoho hanbiť. prečo aj? predsa len ju už videl nahú a v tejto chvíli to nebolo nijak zvláštne. mala na sebe spodné prádlo, ktoré zahaľovalo čo malo. zobrala si nohavice a dala si jednu nôžku po druhej pričom si ich vytiahla hore a pousmiala sa.

,, myslela som si, že to nezvládnem. a to myslím vážne. myslela som si, že toto bude tento okamih, kedy zomriem. no vďaka tebe som stále tu.." mala na sebe nohavice a podprsienku pričom sa natočila a ukázala jemnú jazvu, ktorá sa ešte stále nachádzala na jej tele. no bolo to lepšie, oveľa lepšie ako včera večer a to musel vidieť aj on sám. ,, myslím si, že ešte pár hodín a potom budem v poriadku. úplne v poriadku.." hayden tiež cítila tú situáciu, ktorá sa objavila medzi nimi. menšie napätie ktoré bude musieť ukončiť no nevedela akým spôsobom. možno mu mala naznačiť, že to bola len výnimka a oni dvaja sa už nebudú môcť opäť stretnúť no chcela mu poďakovať.
,, chcela by som sa ti poďakovať za včerajšok. nemusel si to robiť no aj tak si to urobil. zobral i si kus tej bolesti na seba." znamenalo to pre ňu mnoho no aj tak to bolo niečo, čo ju vo vnútri zraňovalo. nechcela ho zraňovať, nechcela aby si myslel, že ona je nejakou bezcitnou zmijou no bolo to lepšie ako povedať pravdu.

Liam od ní uhnul pohledem,na to hned Hayden přešla ke skříni. Nedíval se na ni přímo,ale v periferním vidění viděl dost. "Do háje, proč jsi tak sexy?" řekl si pro sebe,když spadl ručník na zem a trochu se uklidnil ve chvíli, kdy si navlékla na sebe kalhoty.
Otocil se na ni a v tu chvíli si sám pro sebe řekl,proc se už neoblékla. Pohled mu sjel na její dekolt,proto raději zamrkal a podíval se jí do očí. Poslouchal ji,co říkala a nelíbilo se mu to. Nakrčil čelo a když se natočila, podíval se na jizvu. Neodpustil si však otázku. "Co se ti vlastně včera stalo? Kdo tě kousnul a proč? sypal ze sebe. Chtěl to vědět a jelikož se od ní včera moc nedozvěděl,doufal, že mu to sdělí aspoň teď..po její větě souhlasil. Sám viděl, že už na tom byla lépe..i tak vypadala. "To jsem rád." řekl upřímně a zvedl koutek k úsměvu. Vážně za to byl rád. Neunesl by,kdyby ji měl znovu ztratit.

Atmosféra mezi nimi se dala krajet,Liam se na ni díval a nevěděl,co má říct. Měl smíšené pocity. Podíval se jinam a když mluvila, neotocil se na ni,jen poslouchal.. prohrabl si vlasy a přivřel oči. Nechápal její chování,se kterým začla včera a stále v něm pokračuje. Otočil se na ni, oči otevřel a vydechl. "Udělal bych to pro tebe znovu kdykoliv." řekl upřímně,ale pak se zamračil a na mysl mu přišla otázka, která mu vrtala hlavou už od včerejška. "Kde je vlastně Theo? Proč se o tebe nepostaral on?" zajímal se a propichoval ji pohledem. Zase to byl on,kdo je rozdělil a kdyby Liam mohl,zabil by ho.. Nerozuměl tomu,jak mohla jen tak beze slova odejít. Myslel si, že jsou šťastní..ale asi se pletl. Nejspíš pro ni nic neznamenal, když se i teď chová,jako by se nic nestalo. Liama to uvnitř zziralo a říkal si, že by bylo možná i lepší,kdyby ji tu nepotkal..anebo co kdyby tu dívku nekousnul a selt s ní na hotel. Jak by reagoval,kdyby tu tak Hayden videl? Vykaslal by se na ni? To určitě ne..i po tom vsem byl odhodlany ji pomoct..

hayden nevedela na čo má odpovedať ako prvé. či sa sústrediť na nejakých vlkodlakov alebo na to, že sa nenachádza už v theovej prítomnosti. musela sa tomu len pousmiať a vrátiť pozornosť k oblečeniu, ktoré ešte stále nemala na sebe. obliekla si tričko, narovnala si ho na tele upravila menšie detaily a následne sa posadila do tureckého sedu na posteli. toto miesto sa jej pozdávalo. nebolo to jej ale len hotelová izba no aj tak sa tam cítila v poriadku a hlavne v bezpečí. nemusela sa báť toho, že by niekoho napadlo vykradnúť jej dom hoci to mohlo prísť aj na tomto mieste. no aj tak to bolo pomerne iné.
,, myslím si, že valíš jednu otázku za druhou a ja si to nestíham pamätať. čo ak by sme na to išli pomaly a možno prešli jednu za druhou?." hayden sa neubránila malému smiechu, pretože teraz bol pomerne na mieste. hayden mu venovala jeden pohľad pričom poklepala na voľnú polovičku postele a následne si ruku stiahla opäť k telu. ,, vlkodlaci v tomto meste sú iný ako v beacon hills. možno to vycítili. to, že nie som tak celkom ako oni. to, že možno som niečo iné. no napriek tomu aby som niečo urobila, stalo sa to. napadli ma.." hayden na to nerada pomýšľala pretože ten okamih sa jej zarýval priamo do pokožky. dokonca mohla pocítiť ako sa na tom mieste objavila bolesť, ktorá bola len v jej hlave spojená s tým okamihom.

,, theo mi pomohol o tom niet pochýb no napokon som sa rozhodla ísť vlastnou cestou. potrebujem nájsť niekoho, kto mi pomôže.." hayden pociťovala menšiu úľavu toho, že nemusela hovoriť všetko. možno by sa na to spýtal možno nie no ona nechcela hovoriť o theovi a už vôbec nie o praktikách toho, ako sa mala naučiť ovládať svoje schopnosti. bolo to nesmierne bolestivé a ona sama vedela, že to nie je to, čo potrebuje. no ešte predtým než stihol niečo na to povedať tak dodala. ,, nemusíš to robiť. starať sa. nemusíš mi pomáhať v každej jednej situácií, liam opustila som ťa. skús ma aspoň trocha nenávidieť.." pozrela sa na neho v tejto chvíli vážnym pohľadom.

Věděl, že na ni chrlil jednu otázku za druhou,ale nemohl si pomoct. Chtěl vědět vše. Chtěl vědět, co se jí stalo.. chtěl vědět, proč..kde je Theo a hlavně chtěl vědět, proč ho opustila a na to vše mu prostě bude muset odpovědět. Zaslouží si,aby mu řekla pravdu. On tu pro ni vždy byl. A co udělala ona? Zmizela beze slova a už se neukázala až doteď. Sledoval ji,jak přešla k posteli a posadila se na ni a čekal na odpovědi.
Jakmile začla mluvit, poslouchal ji,co říkala a prohrábl si vlasy. Jemu to moc k smíchu nepřišlo,tak ji propichoval pohledem. Podíval se na místo, které poklepala. Chvíli váhal,ale nakonec se rozešel k posteli a posadil se na kraj postele. Podíval se na ni,nahlas vydechl a čekal. Za chvíli začla mluvit a Liam nakrčil čelo. "Kde se ti to stalo?" nedalo mu to se nezeptat. Zajímalo ho to čím dál víc a chtěl by vědět,co byli za vlkodlaky a jak mohli poznat, že Hayden není jedna z nich. Bylo tu tolik otázek,co mu vrtaly hlavou a on na ně neznal odpovědi. Bylo pochopitelné, že je znát chtěl. Po takové době ji znovu vidí a stane se toto..

Jakmile zmínila Thea,zase pocítil ten vztek, zatnul ruku v pěst a semknul rty. Snazil se uklidnit,tak přivřel oči a opakoval si vduchu ta tři slova "Slunce, měsíc,pravda.. Slunce,měsíc, pravda.." Opakoval si to tak dlouho, než se uklidnil. A když mluvila, oči otevřel a pak se Mluvila zarazil. "Pomůže s čím?" zajímal se, protože to chtěl vědět a nechapal, proč nevyhledala jeho.. vždyť on by jí moc rád pomohl,jako to dělal vždy. Nechápal to, proč nešla za ním a také nechápal to, jak se teď chová a bylo mu z toho smutno. Otevřel ústa, že něco řekne,ale následně je zase zavřel a zamračil se na její slova. "Jen mi řekni proč?" zeptal se a o kousek se k ní přisunul. Vzal její bradu mezi ukazováček a palec a zvedl jí hlavu. Zadíval se jí do očí. "Proč jsi mě opustila? Vždyť já tě tolik miloval." pošeptal a jeho hlas se zlomil. "A nenávidět tě?" zavrtěl hlavou a ruku z její brady sundal. "To nedokážu.." vydechl a sklopil pohled na postel. Bolelo ho to a ne málo a neuměl to skrývat.. mnohem víc bolelo to, když zemřela,ale to aspoň věděl,kde je. Kdežto v tu chvíli,kdy zmizela nevěděl vůbec ani..

hayden sa na neho nemohla pozrieť lebo vedela, že každý jeden okamih v jeho prítomnosti ju bude bolieť čím dalej tým viac. hayden vedela čo robí o tom nebolo pochýb no niekedy mala chuť tú minulosť zmeniť a povedať všetko. no nemohla, nedokázala to. nebola schopná zmeniť seba ani nič, čo sa nachádzalo okolo nej.
,, nechcem o tom hovoriť liam. vážne. nechcem hovoriť o tom, prečo som ťa opustila ani to, prečo som nič nepovedala. je to vec, ktorá ma trápi a ver mi, že ma to bolí oveľa viac ako teba.." povedala hayden pričom sa sústredila na tú druhú vec, ktorá by mohla byť o niečo viac podstatnejšia. sama nechcela na to spomínať no vedela, že ostať ticho by bolo asi veľmi, nevýhodné.
,, nevedela som ako to vedia. možno im to niekto povedal, možno ten človek bol práve theo, ktorý mohol v meste vytvoriť mnoho problémov. nemám ani len to najmenšie tušenie ako to všetko vôbec začalo no aj tak na to prídem, rozhodne nájdem niekoho kto je za to vôbec zodpovedný.." bol to hnev, ktorý sa v nej nachádzal, ktorý musela kontrolovať. jej oči sa zmenili, žiarili ako dve malé sviečky dokonca sa na malý okamih aj vydral z hrdla rev no to prekúsla a nedovolila aby to dalej pokračovalo. pozrela sa na svoje ruky, ktoré sa zmenili, kedy na koncoch sa nenacházali obyčajné nechty ale pazúry pričom sa pozrela na liama a následne si jednu ruku vrazila do stehna. bolo to bolestivé, to rozhodne áno no bol to jediný spôsob ako sa upokojiť.
,, neviem čo sa to stalo, čo som si vôbec myslela. len ma využil kvôli tomu aby sa dostal k moci. theo, ten.. prídu veľké problémy.." hayden sa nadýchla, kedy sa jeho telo opäť vrátilo do pôvodného stavu a v poriadku.

Nedívala se na něj,jako kdyby se mu nemohla podívat do očí z nějakého neznámého a pro Liama naprosto nepochopitelného důvodu. Za to Liam z ní nespouštěl oči a sledoval ji. Jakmile začla mluvit, poslouchal každé její slovo. A jakmile domluvila,nakrčil čelo a nechápal..zhluboka se nadechl a pak vydechl. Rukou si promnul tvář a přivřel oči. "Tak ty si myslíš, že tě to bolí daleko víc, než mě? To jako vážně? A nechceš mi ani sdělit důvod, proč jsi beze slova odešla..fajn.. neříkej." otočil se na ni,rozhodil zoufale rukama a ušklibnul se. Seděla tu vedle něj ta samá Hayden, která vypadala pořád stejně, měla ten stejný hlas.. avšak stejná nebyla..byla jiná..a Liam nevěděl proč.. tisíckrát, možná i milionkrát si v hlavě přehrával, co se stalo. Chtěl přijít na to,co udělal, že ho bez jediného slova opustila. Bohužel nepřišel na nic..proto to po čase přestal řešit a smířil se s tím, že už ji třeba nikdy neuvidí. Teď v tom zase lítá a bolí ho,jak se chová...
Ona však evidentně a dost očividně nechtěla řešit je dva,proto to nechal být a visel jí na rtech, když mluvila o tom,co se jí stalo právě tady a proč. Přimhouřil oči. "Přijdeme na to spolu. Pomůžu ti to zjistit. Může se to také týkat nás všech." řekl a podíval se jinam. Snažil se předstírat, že to dokáže vše hodit za hlavu a věnovat se důležitější věci, ovšem šlo to dost těžko... otočil se na ni, když zpozoroval,jak se jí rozzářily oči. Chytl ji za ruku. "Hayden,uklidni se. Vzpomeň si na ty tři věci.. měsíc,slunce,pravda.." připomněl jí a když viděl,jak si zabodla ruku do stehna, zamračil se. "To jsi neměla dělat." zavrtěl hlavou a následně se podíval na tu ránu na jejím stehně. Věděl, že se zhojí,ale nebylo mu příjemné dívat se,jak si ubližuje. Pořád mu na ní záleželo..
Mluvila o Theovi a v Liamovi se zase objevil ten vztek. Zavrčel a zatnul pěst. Aniž by chtěl, z úst mu vyšlo. "Hajzl.." potom se k ní přisunul a ruku jí položil na stehno, které se už pomalu hojilo. Podíval se jí do očí. "Hayden,Theo se na tebe vykašlal,ale já se na tebe nevykašlu. Ať je to teď,jak je to, pomůžu ti.." řekl upřímně a pousmál se. Nehodlal z ní nic páčit,ani ji nutit,aby byla znovu s ním.. chtěl jí však pomoci za každou cenu..."Spolu to zvládneme.. můžu do toho zapojit i Dereka a ostatní. Ať tomu čelíme společně jako před lety.. dodal nakonec a zadíval se jí do očí..

hayden dúfala, že nepríde tento moment aj napriek tomu, že ho chcela vidieť. dúfala, že ho už nebude musieť vidieť z toho dôvodu, pretože ten okamih pravdy a rozprávania ju bude mučiť zvnútra. mohla sa tváriť ako keby sa nič nedialo ako keby ho nemilovala no nedokázala to, nemohla o tom hovoriť a tváriť sa, že to je v poriadku. v momente, kedy jeho slová upustili pusu a on sa sám rozhodol do toho nezabrdať bola v skutočne rada.
,,nedokážem veriť ľudom liam. nedokážem to.." povedala hayden pričom to bola pravda. tak mnoho ľudom verila, a aj tak sa napokon sama popálila. myslela si, že theo jej pomôže, predsa len aj on mohol za to čo sa s ňou stalo. povedal jej, že za malú službičku to určite urobí. a možno to aj urobil a hayden si to ešte nestihla ani len uvedomiť. predsa len v okamihu, kedy pocítila bolesť, dokázala sa ukľudniť. tie slová, tie tri slová, ktoré jej opakoval liam pre ňu mnoho neznamenali.
,, pre teba sú to slová, ktoré ťa dokážu upokojiť, že? no pre mňa sú to len slová. práve bolesť je to, čo ma dokáže vrátiť do pôvodného stavu.." povedala tichým hlasom pričom to bola pravda. bolesť, ktorú si v tom momente spôsobila ju dokázala vrátiť do pôvodného stavu. neostávali jej žiadne jazvy, všetko sa to zahojilo a ona bola ako predtým. ale bolo to to isté dievča ako pred niekoľkými mesiacmi, kedy ho naposledy videla? tak mnoho spoločne prežili, tak mnoho prekážok spoločne zvládli no ona si tento okamih,kedy od neho odišla len kvôli tomu, že si myslela, že to je správne si nikdy nebude môcť úplne odpustiť. ,, nemyslím si, že by mi mohol pomôcť. nikto mi nemôže pomôcť liam, nechápeš to? nikdy som nemala byť stvorená. a ak áno tak len pokazený pokus.." povedala tichým hlasom a následne mu venovala jeden dlhý, doslova prenikavý pohľad.

Liam také doufal,že už ji nikdy neuvidí,pro dobrou obou. A když už,tak čekal,že mu vše vysvětlí. To se nestalo a ani se o tom nechtěla bavit. Nebyl z toho nadšený,ale už byl ze všeho tak unavený,že to prostě nechal být a raději to neřešil. Po jejich slovech nahlas vydechl. "Ani mně? Co jsem ti udělal?" zeptal se a podíval se jí do očí. Chtěl vědět, zda udělal nevědomky něco špatně. Ničeho si vědom nebyl. Měl pocit, že tu vždy pro ni byl..ale třeba to ona viděla jinak..

Jakmile viděl,jak se jí změnily nehty v drápy a i výraz v očích, chtěl jí pomoct. Jediné,na co si vzpomněl,byla ta tři slova, kterými se vždy uklidnil on sám. Jeho to naučil Scott a on to teď chtěl naučit Hayden. Pro ni však tato slova nic neznamenala.. ušklibnul se po jejich slovech. "Tak zkus myslet na něco hezkého, příjemného.." napadlo ho ještě a sledoval ji. Nelíbilo se mu,jak si záměrně ublížila,i když věděl, že se brzy zhojí. Bolelo ho ji tak vidět a také ho bolelo to, jaká teď byla. Nechtěl na ni však nijak tlačit.. hlavně jí chtěl v první řadě především pomoci...
Poslouchal ji a zamračil se. "Hayden, já udělám vše proto,abych ti nějak řekl a to neříkej." aniž by nad tím přemýšlel položil ruku na její tvář a palcem ji pohladil po lícní kosti. Díval se jí do očí. "Nejsi žádný pokažený pokus,to neříkej...a přijdeme na to,jak ti pomoct..to ti slibuju." řekl upřímně a ruku stáhl zpět k tělu. Byl rozhodnut jí pomoct,i kdyby měl vyhledat Thea a donutit ho k tomu. Nechtěl,aby trpěla..na to ji až moc miloval ..

,, ako mi chceš pomôcť, ked som to práve ja, kto ti neustále ubližuje?" hayden už prestávala túto situáciu držať pod kontrolou. vedela, že ho od seba nedokáže odtlačiť a prinútiť ho k tomu aby sa staral len sám o seba. no možno prichádzal ten čas, kedy by mu mohla povedať pravdu. no nevedela ako sa na ňu bude v ten daný okamih pozerať.
,, viem ako na to liam. viem, že mi pomáha iba bolesť. ako by som mohla myslieť na niečo pekného v momente, kedy mám chuť niekomu ublížiť?.." hayden vedela, že to musí kontrolovať a prišla na ten spôsob ako. vedela, že v okamihoch, kedy sa jej emócie vymikajú z pod
kontroly nenachádza sa nič a nikto, kto by ju dokázal ochrániť.
,, milovala som ťa. oh ako veľmi som ťa milovala no aj tak som to nemohla zniesť. myslíš si, že to je ľahké? vstávať s pocitom, že okolo mňa sa niečo nachádza. spávať s pocitom, že v noci niekto prikladá ruky na moje hrdlo.." boli to následky o ktorých nikto nevedel. tie následky, ktoré sa nachádzali v jej hlave. bolo to niečo ako nočná mora z ktorej sa nedokázala pozbierať. ona bola tou, ktorá stál cítila následky dokotorov na svojej pokožke a nevedela sa toho okamihu zbaviť. no najhoršie to bolo v okamihu, kedy v jednu noc sa zobudila a videla ho pri sebe. liama, ktorý ležal na posteli v kaluži krvi. nedokázala mu pomôcť, zachrániť jeho život no najhoršie bolo uvedomiť si, že tá krv sa nachádzala aj na jej rukách. nikdy o tom sne nikomu nepovedala a nevedela, či niekedy bude vôbec schopná, to urobiť.
,, zabila som mnoho, mnoho ľudí liam.. nie som dobrý človek, nikdy nebudem dobrým človekom.." v ten moment, kedy to nedokázala ovládať sa z nej v jednom momente stával iný človek. niekto, kto nemal problém niekoho zabiť. taký človek akým bol práve theo.

Povzdychl si nad jejími slovy a podíval se do jejích hnědých očí. "Protože nehledě na to vše,co se stalo mi na tobě pořád záleží." řekl upřímně a nemohl pochopit, proč to nechápe a nechce,aby jí pomohl. Nechtěl,aby trpěla. Jiný muž by to třeba chtěl a dokonce by jí to i přál..ale Liam ne, takový nebyl..
Její další slova se mu ani za mák nelíbily a dal to také najevo tím, že se na ni zamračil a na chvíli se odmlčel. Raději se podíval bokem, protože mu nedělalo dobře se dívat na to,jak si záměrně ubližuje a ani poslouchat, že se nedokáže nijak jinak uklidnit. Nahlas vydechl a podíval se jí do tváře "Já si to taky myslel,ale každý má svou kotvu,jen ji musí najít..tou mou je Mason." vysvětlil jí a nevěřil tomu, že by si nedokázala pomoct jinak, než tím, že si bude ubližovat. Nechtěl,aby to dělala,i když věděl, že se jí to hned zhojí..
Slova lásky v minulém čase ho zabolela a nechápal, proč o tom mluví. Musel odvrátit pohled přivřel oči a těžce vydechl. Poslouchal ji,ale nemohl se na ni dívat.. nešlo to. Až, když zmínila hrůzné doktory, oči otevřel a podíval se na ni. "Věřím, že to musí být těžké. Taky jsme míval noční můry a myslel si, že mi nikdo nepomůže. Mýlil jsem se a i ty se mýlíš." sekmnul rty a doufal, že ji nějakým způsobem ještě dokáže přesvědčit,aby přijala jeho pomoc nebo pomoc Scotta,Dereka..kohokoliv.. nechtěl ji tak nechat ani v nejmenším..
I Liamovi se kolikrát zdálo,jak se vzbudil pachtící po krvi a bez přemýšlení se zakousnul do Hayden.. také to nikomu neřekl a časem ty noci, kdy se budil propocený,nechápajíc,co mu ty sny chtějí říct,vymizely samy. Miloval ji,a proto by jí nikdy neublížil..
Položil jí ruku na rameno po posledních slovech. "To ne ty..za všechno může Theo..to on ti to vtloukl do hlavy..a proto nikdy nepochopím, proč jsi utekla s ním a nezůstala se mnou.." ušklíbl se a ruku stáhl zpět k tělu. Zatnul ji v pěst.. "Nic z toho se nemuselo stát,kdybys zůstala.." pronesl a jeho hlas se zlomil. Zase si vzpomněl na ten den,kdy se vzbudil a ona neležela vedle něj. Chodil po domě a hledal ji.. poté prošel i celé město..volal na ni..nikde ji nenašel a bez jediného slova byla prostě pryč. Otočil hlavu z okna a zadíval se ven. Vítr si pohrával s listím v korunách stromů a Liam na to upřel svůj zrak...

hayden vedela, že nech povie čokoľvek aj tak tie veci, ktoré urobila sa už nebudú môcť vrátiť. no aj napriek tomu chcela vidieť v jeho očiach presne to, čo videla. nebola to žiadna ľútosť ale presvedčenie, že by to mohla zvládnuť. a mohla? hayden sa pozrela na svoju ranu pred sebou pričom následne sa postavila na nohy. bolo zbytočné sa nachádzať v hoteli, ked toto mesto túžilo po objavovaní.
,, je zbytočné nad tým teraz premýšľať liam. nechcem sa obzerať za minulosťou, nechcem myslieť na to čo sa stalo inak. pozbierala som sa ako tak na nohy aj napriek tomu, že to stále bolí.." prešla si končekmi prstov po mieste, kde sa nachádzalo jej srdce a následne si uvedomovala, že tie slová, ktoré jej sľuboval theo sa vôbec nenaplnili.
,, sľúbil mi to. povedal, že sa postará o to aby som to zvládala no pri prvom probléme sa na mňa vykašľal. nechcem aby si ho hľadal alebo aby ho hľadal niekto z tvojich priateľov, rozumieš? pretože toto bol a je len môj problém.." hayden urobila jeden krok k nemu, jeden malý opatrný krok k nemu pričom sama seba sa pýtala či to je správne alebo nie. no aj napriek tomu svojou rukou sa jemne dotkla jeho ramena a následne sa pozrela rovnakým smerom ako práve on.

,, premýšľala som liam. nad tým.." zahryzla sa do spodnej pery a ruku si zasa stiahla k telu. pozrela sa na dvere, pričom si zobrala do ruky bundu. mala chuť na nejaké výdatné jedlo, predsa len si ho nedopriala už nejaký ten čas. hayden sa nechcela trápiť, už nie. bola v jeho blízkosti a aj napriek tomu, že by najradšej ho mala vo svojom náručí musela si nájsť cestu k tomu aby sa z nich stali priatelia. nechcela mu zasa ublížiť. už nie. hayden následne povedala s malým úsmevom. ,, myslím si, že dobré raňajky by nikoho nezabili, čo povieš?.." dokonca aj to, že niekomu zobrala život si nechala pre seba. nechcela o tom hovoriť, nechcela sa vracať k tomu večeru, ktorý zmenil mnoho vecí.

Liam se snažil ji nějak ukonejšit. Chtěl,aby věřila tomu, že jí někdo dokáže pomoct, protože Liam tomu skutečně věřil. Ona však z nějakého pro Liama naprostou nepochopitelného důvodu nechtěla.. po jejich slovech jen těžce vydechl. "Ani já už ne. Co bylo,bylo.. nevrátí se..ale to nemění nic na tom, že ti chci pomoct." řekl a vážně nerozuměl tomu,co na tom ona pořád nechápala. Stál u okna,zhluboka dýchal a sledoval okolí venku. Nechtěl být u ní,ani se na ni dívat. Bolelo ho to. Slyšel však její slova a i to,jak popošla k němu a když položila ruku na jeho rameno, otočil se na ni. Zamračil se na ni. "To jsi byla vážně tak naivní, že jsi mu uvěřila místo mě?" pronesl naštvaně a o krok od ní odstoupil. "Proč Hayden? Zamilovala jsi se snad do něj?" propichoval ji pohledem a přimhouřil oči. Nerozuměl tomu a chtěl vědět proč. Vždyť Theo byl hezoun a ne jedna dívka mu mohla podlehnout,tak proč ne právě Hayden? Přál si však,aby to tak nebylo.. když mlčela, přistoupil k ní blíž a zadíval se jí do očí. "Takže co? Vyměnila jsi ho za mě?" zeptal se znovu a neuhýbal pohledem...
Poté ji sledoval,jak se podívala ke dveřím a vzala si bundu. Zrychleně dýchal, protože byl naštvaný. Poškrábal se na krku. "No, víš.. já se původně došel jen přesvědčit, že si v pořádku. Musím jít ještě de nemocnice zkontrolovat jednu dívku." řekl nakonec a je fakt, že měl docela hlad.. "ale posnídat bych měl..tak jdeme?" zeptal se nakonec a rozešel se ke dveřím, které otevřel a počkal na Hayden. Doufal, že dívka bude pořádku...

" vážne prejdeme teraz k tomuto malému divadielku? " povedala hayden po tom ako si uvedomila, kam tým mieri. už len tá myšlienka, že by zdieľala jednu posteľ s niekým ako bol theo ju mierne privádzalo k šialenstvu. ako by mohla milovať takého človeka? a vôbec, je niekto ako on ochotný niekoho milovať?
" nikdy som nikoho nemilovala tak ako teba liam, kedy to pochopíš? bol si mojou prvou láskou a budeš.." no v jednom momente sa zastavila pretože si uvedomila, že to nechce dopovedať. nechce sa zasa v tom vrtať a zraňovať tým pádom aj samú seba.
" chceš mi tým vari povedať, že vážne si myslíš, že som ťa opustila len kvôli tomu, aby som bola s niekým ako je práve on? prečo práve on? myslela som si, že by som sa skôr hodila povahovo napríklad ku scottovi alebo stilesovi ale theo? " povedala pričom sa nad tým sama musela len zasmiať. vedela, že on to myslel vážne no aj tak to bolo niečo, čomu nemohla uveriť ani len ona sama.

no boli to dalšie slová, ktoré jej takmer okamžite ten úsmev z pier len tak odfúkli. dievča, v nemocnici? a on ju musí ísť pozrieť?. " mám v plán sa v meste zdržať... to znemená, že to.. dievča môžeš ísť pozrieť a stretli by sme sa možno niekedy inokedy.." Hayden si stihla ešte pred odchodom zobrať bundu. Pričom to urobila zasa, zasa odcházala, mizla bez toho aby niečo povedala alebo urobila.

Liam prostě už nevěděl,co si má vlastně myslet. Celou tu fobu,co byla Hayden pryč,mu vrtalo hlavou, proč utekla.. proč ho opustilaca jediné,co ho napadlo,bylo, že měla něco s Theem. Ano,bylo to trochu nebo spíše úplně absurdní,ale to i její náhlý odchod bez jediného slova vysvětlení nebo rozloučení. Nahlas vydechl a semknul rty. "Tak co si mám myslet potom,co jsi s ním odešla bez jediného slova? S ním.." zavrčel a jednu ruku zatnul v pěst.. cítil,jak se mění nehty v drápy a zavřel oči. Zopakoval si několikrát ta tři slova a oči zase otevřel..
Podíval se jí do očí, když mluvila a to, že to říkala v minulém čase mu moc nepomohlo. Nákrčil čelo a na mysl mu přišla otázka,kterou musel říct nahlas.."Milovala? Byl? Aha.." byly to spíše řečnické otázky,,na které by však rád znal odpovědi..protože potřeboval vědět,jak to teď je..on ji miloval i přes to všechno,ale nevěděl,jak to bude dál. Nebylo poprvé,kdy dala přednost Theovi před ním a Liam se obával, že to tak bude vždy, protože to on ji vrátil z mrtvých a udělal z ní za pomoci hrůzných doktorů to,co je.. jejímu smíchu se uskibnul a uhnul pohledem..

Viděl její pohled,jak zmínil dívku a uviděl žárlivost. Nechtěl ji však říkat pravdu, chtěl vědět,jak zareaguje. Po její větě se zamračil. Zase to udělala. Promnul si rty. "Jasně..zase si odejdi bez jediného slova.. vždyť to ty přece umíš nejlíp." řekl jejím směrem naštvaně a jakmile byla pryč, otočil se ke zdí a zlostně do ní praštil. Oči mu zežloutly.. nedokázal se už ovládat a proměnil se..ve zdi zůstala díra. Liam do ní ještě několikrát praštil a potom dal ruku podél těla a ve své změněné podobě zrychleně dýchal a měl sto chutí Thea zabít...

Už to byl nějáký pátek co se Cora rozhodla vypadnout z Beacon Hills,už tenkrát chtěla cestovat a nyní měla tu příležitost se podívat po tom světě.Její první zástavka byla Francie, kde se dlouho zdržela. Jednoho dne se učitě planovala vrátit domu,ale ted ještě ten správný čas uplně nebyl. Cora byla dlouho mimo dění v Beacon Hills nebo vlastně celkově od nadpřirozena. Své vlkodlačí proměny,musela zvládat sama,což pro ní bylo těžší,ale nebylo to nejjednodušší,ale musela se s tím přesto nějak smířit. S rodinou nebyla dlouho v kontaktu, co se tykalo Dereka nebo Petera.

Jenže nyní její cesty vedli právě do New Orleans, to ještě netušila že je to město, kreté je plné nadpřirozena,ne že by se tomu nějak vyhybala ikdyž í to přišlo zvláštní že na svých cestach se s někym takovým nepotkala,možná proto že skoro všichni byli v okolí Beacon Hills a New Orleans,což brzy konečn pozná. Po pár hodinach vystoupila na zastavce autobusu v New Orleans. Ano cestovala autobusem,bylo to pro ní jako větší zážitek a ještě měla nutkani pokračovat dal v cestování, ještě neobletěla přece cely svět a to chtěla taky zvládnout.

Najednou když byla v New Orleans, bylo ji jasně, že se musí ubytovat a vyrazila najít nějáky místní hotel,kde by mohla chvilku bydlet ikdyž věděla že to nejspíš nebude na dlouho. Už nějákou dobu na cestě se snažila zjistit co je nového a tak, zavolat svému bratrovi, který dost často mobily nezvedal a proto,bylo dost často těžké se s ním spojit. Proto to zkusila znovu. Vzala svůj telefon a zkusila vytočit Derekuv mobil.

„Dereku?“ Promluvila do telefonu,když zaslechla,že nejspíš zvedl mobil. Ale Cora ho nenechala ani chvíli mluvit, furt mluvila a pokračovala
„Neuvěříš mi právě, kde jsem.“ V jejím hlase zněl možná nějaky vesely tón, protože se chtěla do tohohle města už mnohokrát podívat, už o něm dost slyšela.
„Jsem v New Orleans“ Možná to znělo jako by čekala že tam Derek bude. Byla to nahoda nebo jenom pocit. Po chvíli už její kroky směřovali přímo do hotelu, kde  za sebou táhla už pár zavazadel. Potřebovala už nějky odpočinek a kam za malou chvili dorazila

Po té, co sem dorazil a byl svědkem těch několika málo podivností, rozhodl se v New Orleans zůstat a pokusit se přijít na to, co se to tady děje, proč a kdo v tom má prsty. Chtěl taky zjistit něco více o upírech, se kterými se jinak dosud osobně nesetkal. Kromě toho zde ve městě narazil také na pár čarodějek, což jenom přiživilo jeho zvědavost a rozšířit si své znalosti nadpřirozeného světa.
Ubytoval se do jednoho z lepších apartmánů zdejšího hotelu a prozatím se v něm rozhodl zůstávat. Hotel ležel v centru dění Francouzské čtvrti, což jeho zvědavosti a zájmu vyhovovalo. Už se v pokoji zabydlel a nestěžuje si. Myslel si, že bude mít příležitost promluvit si s Breaden, kterou zde potkal, nečekaně a po dlouhé době. Než se k tomu, ale mohl dostat, tak musela odjet. Neřekla mu nic určitého, jenže má práci. Není si jistý, ale měl z jejich slov tehdy dojem, že není zcela upřímná. Neměl, ale možnost to nějak hlouběji zkoumat, protože již byla na odchodu a on ji nechtěl zdržovat.
Měl tak dostatek času zkoumat město, což také patřičně využívá. Už se ve Francouzské čtvrti začíná orientovat. Pamatuje si, kde mají sídlo Původní. Do své paměti si uložil i několik místních barů, nějaké kavárny, obchůdky, ve kterých se prodávají nejen magické předměty. Docela jej překvapovalo, jak zde v New Orleans nadpřirozeno klidně vystavovalo svou existenci na odiv nic netušícím turistům, protože ti jej brali jako zdejší snahu zaujmout turisty a vytěžit z jejich peněženek, co se dá. On sám se tak snadno zlákat nenechal. Spíš, jen chodil a obhlížel.
Obzvláště se měl na pozoru od toho divného rána, kdy narazil na tu vlkodlačí skupinu, která byla zničehonic agresivní a po té obrátila opět, jako mávnutím kouzelného proutku. Nelíbí se mu to ani trochu. Od té doby se mu nic podobného nepřihodilo. O to více byl ovšem nedůvěřivý vůči svému okolí, protože měl za to, že to vše je začátek něčeho, co se mu nebude líbit.
Má už chvíli vyhlédnutou osobu, která jej dozajista uvede do obrazu více, protože si je jistý, že se opět, jako už pokaždé nachází v centru dění a má určitě spoustu informací. Od toho krátkého setkání na plese ovšem už na Stilese neměl štěstí. Nechtěl ho uhánět, ale určitě s ním chce v blízké době dát řeč.
Z jeho úvah o zdejším měst a o tom, co se to zde děje jej vyruší zvonění telefonu. Natáhne se po něm a přijme hovor, aniž by se podíval na číslo volajícího a zjistil, kdo mu volá.
Hlas v něm je mu, ale velmi povědomý.
"Coro?" Ujistí se, že slyší dobře, ale jeho sestřička už spustí a mluví dál. Pobaveně se pro sebe pousměje a nechá ji mluvit. Jeho výraz se rozjasní, protože ji opravdu rád slyší, ale to ona nemůže vidět.
"Kdepak jsi?" Položí jí řečnickou otázku, neboť je to, jen otázka času, než mu to řekne sama.
"Kde jsi?" Na posteli se posadí rovně a narovná se v zádech. Je si jistý, že slyšel dobře, ale ujistit se přesto potřebuje.
"Vážně?" Jeho reakce zní překvapeně, pobaveně a zároveň potěšeně. "To je skvělé. Já taky. Moc rád tě zase uvidím." Mluví teď zase on, aniž by čekal na odpovědi.
"Kde jsi? Chci tě vidět. Hned jsem tam." Vyzvídá. Za hovoru vstane z postele a zamíří ke dveřím vedoucím z pokoje. Čeká její odpověď, aby věděl, jak daleko to k ní má.

Cora vrazila do dveří a zamířila k recepci. "Počkej, ty si v New Orleans? To je skoro jako nahoda"
Mezitim se pousmála a nemohla tomu uvěřit, že Derek je ve stejnem místě.
"Jsem v hotelu,myslím že je to ve Francouzske čtvrti?" Sama přesně něvěděla kde se nachazí,nemohla tušit,že ve stenym hotelu bude i Derek, nebo že by to byla nahoda? Cora ačkoliv měla Dereka na telefonu, tak se ještě stihla ubytovat. Najednou byla ráda že se konečně spojila s někym z rodiny, zhluboka se nadechla. "Peter tady doufám není?" Jen tak mezitím proodila, nepotřebovala se potkat s každým z rodiny, natož z Beacon Hills.  

Usmála se na slečnu, když dostala klíče od svého pokoje. Možná by bylo na čase se vrátit do Beacon Hills,ale Coru to po tom všem domu moc netahlo. Možná že by se mohla zdržet právě tady aspoň na nějaky čas. Hlavně si chtěla oddechnout a trochu zrelaxovat, na žádnem místě se totiž nezdržela déle než tyden. Nebyla si jistá tím, jak dlouho tady zustane,ale když tady vlastně byl Derek? No proč ne. Mohla by udělat vyjimku a kdoví, třeba se s Derekem vrátí do Beacon Hills.

"Vlastně,co děláš v New Orleans? Já myslela, že ty nejsi ten typ na cestování" Mírně pozvedla obočí ikdyž jí v tuhle chvili Derek zatím vidět nemohl. Možná si malinko musela rýpnout, protože jí to opravdu překvapilo. Pomalu si to s kufry šla ke schodum a nahoru ke svýmu pokoji, podívala se na klíče. Možná si nepřipadala až uplně v nějakym luxusnějším hotelu,možná ji to přišlo jako nějáky levný hotel,ale zdaní klame. Byla zvykla na jiny luxus za ty peníze,možná horší a proto jí to přišlo, že za ty peníze to nebylo na takové úrovni, jak by čekala. Pomalu vyšla schody nahoru a že by nakonec už zahledla Dereka?

Poslouchá Coru a nejen ji. Ze zvuků, které vycházejí z telefonu mimo její hlas se snaží pochytit, kde se jeho sestra může nacházet. Jelikož neustále brebentí, nechá ji mluvit a nesnaží se jí odpovídat, protože má dojem, že by jej stejně nevnímala a nebo jen napůl ucha. Hodlá si to nechat na osobní setkání.
"Ano? Vážně? Hotel ve Francouzské čtvrti?" Opakuje to po ní s nepřeslechnutelným pobaveným podtónem. Něco mu od samého začátku, co zjistil, že Cora je ve stejném městě jako on, že na sebe nebudou mít problém narazit.
"Tak se za chvilku uvidíme." Varuje jí, pobaveně. I s telefonem na uchu vyjde z pokoje. "Ne, Peter tady není." Ujistí ji. "Alespoň o něm nevím." Dodá ještě. Netuší, kde je mu konec. Ani jeho dlouho neviděl.
Mezitím kráčí chodbou a chvílemi má pocit, jako by svou sestru slyšel spíše z hotelu než z telefonu. Citlivé vlkodlačí uši. Má chuť telefon položit a bavit se s ní bez něj, ale zase by to mohlo na některé působit divně. Nepochybuje o tom, že je hotel plný obyčejných lidí - turistů, kteří o nadpřirozenu nemají ponětí. Proto raději dál telefonuje a pokračuje chodbou.
"Mám pokoj až nahoře. Poslední patro." Napadne jej říct sestře, aby věděla, kde ho hledat "Číslo 501."
Když dojde až k výtahům, tak se zastaví a přemýšlí. Střídavě se dívá na výtahy a na dveře vedoucí na schody hotelu. Neví, kudy se dát, aby se neminuli. Opravdu by se s ní po hotelu nechtěl nahánět.
"O tom si promluvíme osobně, Cory." Odpoví jí pak na to, když se jej ptá, co tady dělá. Nechce se mu to rozebírat po telefonu. Mohlo by se to dostat k nepovolaným uším a to nechce.
Když stále ještě postává u výtahů, tak ho to přestane bavit.
"Hele, zlato, řekni mi, číslo tvého pokoje. Sejdeme se u tebe." Navrhne a počká na to, až mu to poví. Mezitím se vydá na schodiště, aby zamířil do příslušného patra. Jakmile vejde na schody, zdá se mu, že ji slyší zase o něco více.
"Cory?" Postaví se k zábradlí na vrcholu schodiště a zadívá se dolů, ve snaze ji zahlédnout. Po té se po schodech vydá dolů a čeká až konečně uvidí svou sestru. Po té dlouhé době.
Na sobě má černé volné kalhoty a tmavě šedé tričko. Z pokoje pospíchal tak moc, že si až na schodech uvědomí, že se neobul a tak běhá po hotelu boso. Jemu to, ale nijak nevadí. Spíše na něj asi budou koukat ostatní divně.
Tmavé vlasy má krátké, stojí mu na hlavě vzhůru, jako jehly dikobraze. Tvář mu zdobí několika denní strniště, které se už pomalu mění ve vousy. Nějakou dobu se neholil.

Cora poslouchala v telefonu Dereka, bylo jí jasné, že mu to příjde vtipný,tak se trochu zamračí ikdyž to Derek nemuže vidět,možná maximalně slyšet na změně jejího tónu.
"No jasně, kde jinde" Podotkla, když se jí na to zeptal.  "Dobře,asi máš pravdu, bude to lepší osobně" Když se jí zeptá na pokoj, tak se zasměje zlehka,protože jí to začne byt vtipne až velka nahoda. "Patro pod tebou, myslím že to je 402" Podíva se na klíče od pokoje. Sama Cora netušila, kde které pokoje jsou,ale bylo ji jasné, že to musí být určitě pod ním.
"Jaká je to náhoda, že" Samozřejmě i ona zaslechla Dereka lépe než přes telefon. "Sejdeme se dole" Pobaveně se usmála a zaklapla mu telefon a počkala než se Derek objeví dole

Když Derek přešel k jejímu pokoji, tak na něj skoro až skočila obrazně řečeno. Okamžitě ho obejmula. "Tak ráda te zase vidim po takový době" Pak ho po chvíli pustila, odstoupila a podívala se na něj. Sjela ho pohledem. Pobaveně se na něj podívala a prohledla si ho.
"Pane jo, behaš tady na boso?" Pobaveně jí cukli koutky rtu a pozvedla obočí. Potom se zaměřila na to jak vypadal nadale. "Buď si teprve vstaval a nebo jsem tě snad z něčeho vyrušila?" Přišlo ji to vtipne,ale snažila se mu nesmát, protože musela uznat,že vypadal hrozně, jak mu vlasy odstavali.
"Zeptala bych se tě, jestli se něco neděje" Přišlo že jí vypadal tak trochu ustaraně,ale nechtěla na něj nalehat a hned se na všechno vyptavat. "Možná, to ještě chvili počka" Pousmála se na něj. Byla zvědava, to ano. Ale přišlo jí hloupé hnedka takhle se vyptavat,ale stejně brzy bude. Na sobě měla černé džíny a džínovou bundu, prohrábla si vlasy a přehodila na stranu a čekala na to,jak Derek na všechno zareaguje.
"Chci vědět všechny novinky" Usmála se.
"Jak se máš?" Dívala se na něj

Když se od sestry konečně dozvěděl, ve kterém patře jí má hledat, měl konečně jasný cíl, za kterým mířil.
"Uvidíme se za chvilku." Odpoví jí ještě do telefonu, než hovor rovněž ukončí a strčí si mobil do kapsy u kalhot. Schody pak překoná několika málo skoky. Jelikož je na schodišti sám a nikdo ho nemůže vidět, spoléhá na své vlkodlačí dovednosti, které jinak pěkně ukrývá. Opustí schodiště a už se ocitne na chodbě. Jelikož tuší, že každé patro hotelu bude uspořádáno podobně, vydá se chodbou k jejímu pokoji. Moc dobře ví, že jde správně, neboť hned zahlédne u jedněch dveří osobu se zavazadly. Na rtech se mu objevil spokojený i pobavený úsměv.
"Ahoj." Pozdraví ji, než mu hupsne do náruče. Objetí ji samozřejmě moc rád oplatí a pevně si ji k sobě přitiskne. Kdyby nebyla ze stejného vlkodlačího těsta jako on sám, patrně by ji rozmačkal. Jenže on moc dobře ví, kolik si toho k ní smí po silové stránce dovolit. Po chvíli usoudí, že by ji mohl konečně pustit, aby se dostali ke slovu a tak sevření povolí, pustí ji a kousek se odtáhne, aby si ji nyní mohl konečně znovu a pořádně prohlédnout.
"Zrovna jsem chtěl říct totéž..." Přikývne Cořiným slovům. "Nečekal jsem, že zrovna tady v NO potkám tolik známých tváří.." Dodá, aby naznačil, že není první z Beacon Hills, na které tady má štěstí.
"Vypadáš skvěle." Pochválí ji, neboť po zběžné prohlídce na ni nenašel žádnou vadu na kráse.
Trochu se zamračí, nechápavě, když ho obviňuje, že chodí boso. Než ovšem zareaguje, raději sklopí hlavu ke svým nohám a zjistí, že si z něj Cora nedělá legraci.
"Vidíš, co děláš?" Loupne po ní na oko dotčeným pohledem a dloubne ji pod žebra. "Kvůli tobě tady chodím bez bot." Čertí se, ale když vidí, jak se Cora snaží nesmát, začne s tím mít podobné problémy. Nakonec se znovu pousměje. "Jen jsem tak lenošil, než zase půjdu pátrat do města po nějakých podivnostech." Odpoví jí lenivým podtónem a mávne při tom rukou někam do chodby.
Pak se znovu obrátí na Coru. Při její další větě pozvedne tázavě obočí. Neví, jestli to brát jako otázku či nikoliv. Pokývne hlavou, když pak pokračuje.
Poslechne si po té její další otázky, ale než na ně zareaguje, tak se mu v očích poťouchle zaleskne.
"Chceš si povídat tady na chodbě nebo půjdeme dovnitř?" Pozvedne mírně obočí a založí si ruce na hrudi.
"Mám jednu opravdu velkou novinku..." Pronese tajemně a pousměje se. Přesto se jí nechce svěřovat na chodbě hotelu.