Forest New Orleans

Opět nabyl ujištění, že v New Orleans, městě, které si on a jeho rodina zvolila za svůj domov, nikdy nebude klid ani trochu pokoje. Pokaždé když jedno zlo porazí, vyrojí se další, ještě temnější, než první.
Ačkoliv se v současnosti zdá, že je v New Orleans vše v pořádku, ví, že to tak už nějaký čas není. Opakovaně se k němu donesly zprávy o nepokojích mezi vlkodlaky a upíry probíhajících v ulicích města. Nelíbilo se mu to. Vrhalo to na město špatný stín.
Aby na chvíli unikl s ruchu města vydá se do lesa, který se nachází za městem. Chce být o samotě a přemýšlet nad tím, jak se vypořádat s novými problémy. Než půjde za Niklausem, aby si společně promluvili, chce se připravit na to, co přichází. Ve městě se už chvíli nic nedělo a to nikdy netrvá dlouho.
Paradoxem je, že největšími nepřáteli jim jsou její nejbližší. Mikael a Esther. Kvůli nim se po světě procházejí upíři, včetně jejich dětí, které v ně proměnili. Jakmile zjistili, co vytvořili, obrátili se proti vlastní krvi zády s úmyslem zničit je. Jak smutné.
Prochází se pod korunami stromů. Sluneční paprsky mu osvětlují cestu. Nemá žádný konkrétní cíl. Jeho kroky se ubírají náhodným směrem. Věří, že je tu sám. Nijak výrazně nepátrá po okolí po případných dalších návštěvnících lesa. Sem nikdo z města už moc nechodí. Pokud se zde potuluje nějaký vlkodlak, nemá z něj obavy. Mělo by to být spíše naopak. Udělá lépe, když se mu vyhne.
Na procházku lesem zvolil trochu vhodnější oděv, než bývá ten jeho typičtější, sestávající z obleků a košil, doplněných kravatou.
Na sobě má dnes světle šedé kalhoty, bílé tričko a modrošedé sportovní sako. Na nohou má obuty tmavě hnědé boty s hrubou podrážkou, se kterými si nemusí dělat vrásky s lesním porostem. Tvář má hladkou, bez vousů, či strniště a vlasy pečlivě upravené. Za chůze si už někdy dříve strčil levou ruku do kapsy u kalhot. Na pravé se mu občas na prstě zablýskne kámen jeho prstenu. Ujde ještě několik metrů, když se před ním stromy rozestoupí a před ním se objeví malá lesní mýtina. Dojde až pod poslední listy stromu, kde se zastaví a rozhlédne se po mýtině.

Tmavé, vlnité vlasy upravené tak, aby sa to na prvý pohľad zdalo, že každý jeden pramienok má to správne miesto. Nemal rád ak mal na sebe niečo, čo nevyzeralo na úrovni. Čo by nezodpovedalo jeho postaveniu prvovytvoreného upíra v línií Kola Mikaelsona alebo dokonca aj to, že niekedy v minulosti jeho meno niečo znamenalo. Možno ak by sa tituly dali nosiť pred menom a za menom a možno niekto aj v strede mena rovnako ako to bolo v minulosti určite by si ich nazbieral už niekoľko. No to je už odbočenie od toho hlavného problému.
Bolo to ako keby vedel, kedy je ten správny čas. Prísť do mesta ktoré patrilo pôvodnej rodine. No poznal ich veľmi dobre a tak isto oni mohli poznať jeho. Oh ako sa každý z nich líšil. Či to bol Killian, Sage ktorá už nebola medzi nimi, Aurora, Tristan alebo dokonca Lucien. Každý jeden bol rovnakým no aj tak svojim spôsobom rozdielným. Možno ak by sa človek pozrel na neho a na takého Luciena určite by si všimol zásadný rozdiel. A ten musela vidieť aj rodina pôvodných, pretože inak by v ňom mohli vidieť nejakú časť hrozby. On nikdy nemal potrebu túžiť po moci v rozsahu rodiny, nemienil mať po sebou mesto alebo polovicu krajiny. Dokonca nemal potrebu mať ani len nejakú armádu upírov, ktorý by bojovali po jeho boku. Striedal jedno miesto za druhým, samozrejme mal niekoľko, ktorých by mohol nazývať domovom no nie nič kde by ostal viac ako niekoľko desiatok rokov. Na to bol až príliš opatrným.
V tejto chvíli sa Killian nachádzal na miestach, kde by sa upír možno nachádzať nemal. Bola tu tak veľká pravdepodobnosť, že by mohol zablúdiť do ríše vlkodlakov no aj napriek tomu prechádzal pomalým krokom s jednou rukou v tmavých nohaviciach pričom kráčal v vpred. Nebola okolo neho žiadna cestička, ktorou by sa mohol niesť no to mu rozhodne nevadilo. Aj napriek tomu, že mal na sebe oblečenie, ktoré by sa nemuselo zašpiniť určite nemal v pláne nejakým spôsobom to tak aj urobiť.

Mohla to byť náhoda alebo samotný osud, že jeho cesta sa skrížila s tou jej. Elijah pre neho bol vždy jeden z tých rodiny s ktorýmsa vedel pozhovárať. Niekedy sa dokonca zdalo, že obaja mlčia no aj tak vedel, že v tom správnom momente čo má povedať. V tejtochvíli urobil jeden krok vpred. No stále si držal ten svoj odstup, ktorý si Killian držal od mnohých ľudí. Potreboval cítiť vlastný, osobný priestor.
„ povedal by som, že je ideálny čas na prechádzky..“ Killian sa neukazoval v prítomnosti rodiny často. Dokonca sa neukazoval dlhý čas ani v prítomnosti Darie, nevedel byť s niekým určitý dlhý čas pretože v jednom okamihu cítil ako ho niekto alebo niečo ťaží, dokonalo zviera okolo hrdla a on potrebuje svoju slobodu. No v tejto chvíli sa mu do uší dostalo niekoľko vecí. „ vo svete sa nesie jedna správa Elijah, donútilo ma to, prísť sem.“ Povedal Killian pokojným hlasom pričom stál vzpriamene. Nemal rád ak sa hrbil, možno to bolo spôsobené že bol vychovávaný v inej dobe.
„ v meste sa objavuje mnoho nového nadprirodzena. Zástupy upírov určite potrebujú pomoc.“ Nebolo by to po prvýkrát, kedy Killian bojoval po jeho boku.

Chvíli, jen tak postává a sleduje mýtinu před sebou i les kolem. Je zde opravdu příjemný klid nerušený zvuky civilizace. Vychutnává si to, včetně zpěvu ptáků. Ticho netrvá dlouho. K jeho uším dolehnou něčí tiché kroky. Zpozorní a naslouchá blížícímu se. Tuší, že to nebude člověk, protože na něj by byly kroky příliš tiché. Než se jeho očím zjeví známá i neznámá postava, chvilku tipuje, s kým bude mít tu čest se setkat. Přemítá, jestli jej nesledoval někdo z města nebo některý z jeho početné rodiny. Chvíli už s některými nemluvil. Každý bývá zaneprázdněný svými záležitostmi. Napadne jej, že taková rodinná večeře, kde by mohli probrat to, co se nyní v New Orleans odehrává by nebyla špatná.
To už se, ale před ním objeví Killian. Dlouho ho již neviděl, ale ne že by jej to překvapovalo. Killian si vždy žil podle sebe a šel si za svým, ať už to bylo cokoliv. Když ho mohl opět spatřit, zkoumavě si přeměří jeho zevnějšek, včetně tváře i výrazu v ní. On sám zatím zůstává stát pod klenbou tvořenou větvemi a listovím jednoho z posledních stromů. Levou ruku strčenou do kapes kalhot a druhou volně spuštěnou podél těla. Pohne na ní prsty.
"Ahoj, Killiane. Je hezké, že si se opět ukázal." Přivítá ho svým klidným, typicky nevzrušeným tónem, ačkoliv na druhou stranu je ve střehu, jako téměř vždy. Kromě svých sourozenců a i tam mívá někdy pochyby, nedůvěřuje nikomu, ať už ho nazývá přítelem či nepřítelem. Na pozoru se má vždy.
Když se slova ujme Killian opře se pravým ramenem o kmen stromu, u kterého stojí. Zvedne pravou ruku. Ohne prsty a krátce si prohlédne nehty. Přes jeden z nich přejede palcem a ruku nechá klesnout zpátky dolů. Zvedne po té zkoumavý zrak ke Killianovi. Nelíbí se mu, že se ve světě tolik mluví o New Orleans, že to sem láká další zvědavé návštěvníky. Ačkoliv se mu to nezamlouvá, nedá to na sobě nijak znát. Odlepí se od kmenu stromu a přejde ke Killianovi.
"Pověz mi, Killiane, co se ve světě povídá?" Zeptá se jej. Ví, jak to je s fámy a výmysly. Chce být v obraze, na co ještě se kromě toho skutečného, budou muset díky pomluvám a fantazírování některých připravit.
"Rád bych to věděl." Dodá, když ke Killianovi konečně dojde a zastaví se mírně rozkročený pár metrů před ním. Malinko pozvedne hlavu a přimhouří mírně víčka.

Killian to robil takmer stále. Nikdy neohlasoval svoj príchod a vyhovovalo mu to. Dokonca málo ľudí mohlo presne vedieť, kde sa môže niekedy vôbec nachádzať. No v momente ak by ho Elijah alebo niekto z rodiny pôvodných potreboval, určite by si ten čas našiel na to, aby im pomohol.
„ myslím si, že prišiel ten správny čas na to, aby som prišiel.“ Nikdy Killian nechodil len tak. Nemám na mysli niesť v rukách nejaké obrovské dary, ktoré by mohol venovať po svojom príchode. To rozhodne nie. No jeho prítomnosť sa nachádzala na danom mieste takmer len v okamihoch, kedy sa niečo závažné udialo. Nebolo by to po prvýkrát, kedy by prichádzal na miesto v ten správny čas. Väčšinou to bolo počas toho, ako ich rodinu obťažovali ich pravý rodičia. Kedy to bol práve Mikael, kto ich hnal ako štvanú zver.
,, poznáš to, mnoho ľudí mnoho rečí. No mám pocit, že niečo na tom bude.“ Ruku mal stále v jednom z vreciek nohavíc pričom venoval pohľad práve elijahovi. Bolo to tak zvláštne. Aj napriek tomu, že sám seba by skôr prirovnával ku Kolovi z toho dôvodu, že ani on sám nevedel ovládať svoj smäd. Možno to nebolo v tom, že by ho nevedel ovládať, ale naopak. Nechcel to. Vyhovovalo mu to presne tak, ako to bolo. No v tomto momente, kedy sa pozrel na Elijaha a dokonca aj na to, čo mal na sebe oblečené, podobali sa aspoň v tomto ohľade. Aj Killian bol tým človekom, ktorý si rád vyberal to najlepšie. V tom momente killian nikdy nebral ohľad na to, koľko to môže stáť.
,, kedy to bolo naposledy elijah? Mám pocit, že to bolo to obdobie, kedy vás prenasledoval samotný Mikael. Nemám pravdu?“ bola to celá historia, ktorú by mohol hovoriť. No v tejto chvíli touto vetou chcel dať Elijahovi najavo, že sa niečo v meste určite deje alebo bude niečo diať.
,, počul som mnoho vecí, ktorým som nechcel veriť. Počul som o nových vlkodlakov, dokonca som mal možnosť ich vidieť na vlastné oči. Vraj nie sú rovnakými ako tí, ktorých máte v tomto meste..“ povedal Killian pričom sa pozrel okolo seba a na miesto toho, aby sa mu neustále pozeral do očí, predsa len mu to prišlo až veľmi osobné, rozhodol sa pomalým krokom prejsť okolo. Nemal v pláne odísť, to rozhodne nie. No v tejto chvíli ak rozprával, premýšľalo sa mu oveľa lepšie pri chôdzi ako pri obyčajnom státi.
„ chcem vedieť čo je na tom pravdy. Stáva sa toto miesto zdrojom nadprirodzena?..“ povedal pričom v tejto chvíli veril, dúfal, že mu povie pravdu.

Prohlíží si se zájmem Killiana po jeho odpovědi. Killianovi se povede jej pobavit, i když mu jeho odpověď příliš vtipná nepřijde. Spíše způsob, jakým ji pronese. Jeho tvář zůstane vážná, pobavení se projeví slabým zablýsknutím v očích. Semkne rty do úzké linky a protáhne koutky do stran.
"Zajímavé, že si to myslíš, Killiane." Poznamená mu na to neutrálně, bez náznaku toho, jak to na něj působí. Připomíná mu to způsob, jakým se projevuje jeho mladší bratr Kol. Tak jsem tady, světe div se. Nechá si to ovšem pro sebe. Nehodlá Killianovi prozradit, co si o něm právě teď myslí.
Přejde pomalu blíže k němu, a snaží se zjistit, co a proč jej sem přivedla. Zrovna v tuhle dobu, připadá mu to více, než podezřelé. Neví, co má v plánu a jestli sem přijel sám. Když se ukáže Killian, většinou nebývá daleko Daria.
"Na všech historkách bývá něco pravdy." Poznamená ledabyle, jako by o nic nešlo. Byl by tomu rád, naneštěstí nevěří, že tohle je jeden z těch případů. I proto návštěvu Killiana nevidí jako něco pozitivního. Ne kvůli němu samotnému. Proti němu nemá nic a většinou nikdy neměl. Jen má dojem, že přichází ruku v ruce s problémy, které mu jdou v patách nebo v tomhle případě do města dorazily o něco dříve. Když si jej Killian prohlíží, zůstává v klidu. Na svůj zevnějšek vždy dbal a nezměnilo to ani tisíc let. Dalo by se říci, že s věkem se tento zvyk u něj zhoršuje, či prohlubuje. Z toho důvodu si je jistý, že na něm v danou chvíli Killian neshledá žádnou nedokonalost. Nechá ho dívat se a aby nestál nehybně na jednom místě, kousek od něj, popojde několik kroků kolem Killiana. Levou ruku nechá v kapse kalhot.
Když Killian vzpomene dobu jejich posledního setkání, otočí k němu tvář. Hlavu při tom trochu zvedne a přeměří si ho mírně z vrchu. V očích se mu zablýskne. Killian mu připomíná ne právě příjemné období a tím i to, co si o něm myslel před chvílí. Sám jeho domněnky akorát potvrdí.
"Mám tedy očekávat, že se sebou přinášíš další nepříjemnosti, Killiane?" Pronese a na konci věty zvedne mírně hlas při své otázce. Nezakrývá, že se mu to nelíbí, ale nechá na Killianovi, jak si to přebere.
Odmlčí se, aby se trochu uklidnil při vzpomínkách na nemilou minulost i na skutečnost, že se opět něco blíží. Nechá chvilku hovořit Killiana. Otočí se během toho k němu čelem. Nespouští z něj oči a dává pozor, aby mu neuniklo nic důležitého z jeho slov. Shledá, že má Kolův "potomek" velmi přesné informace. Ani trochu se mu tato skutečnost nezamlouvá.
"Vidím a slyším, že toho víš dost." Odpoví mu hned, sotva Killianův hlas dozní. "Je pravda, že město přitahuje hodně nadpřirozených bytostí, kteří se sem stahují." Přikývne. "Vlkodlaci, lovci a další." Pokračuje. Při čemž Killiana přestane sledovat. Zadívá se místo na něj před sebe mezi stromy do lesa.
"Mimo to ve městě vzrůstají nepokoje mezi upíry a vlkodlaky." Poznamená nespokojeně. "Jen stěží se to daří utajit před lidmi." Stáhne trochu obočí, neboť se mu to nezamlouvá. "Nevěřím, že je to všechno náhoda." Zavrtí mírně záporně hlavou, pohlédne krátce na Killiana a pak opět někam zamyšleně před sebe.

V tomto okamihu sa mohlo zdať, že pred sebou stoja dvaja ľudia, ktorí sú v jednom okamihu tkmer rovnakými. Aj napriek tomu, že jeden druhého poznajú už niekoľko pekných storočí aj tak tam tá dôvera nebola vybudovaná dostatočným spôsobom. V tejto chvíli Killian nevedel či má ostať na mieste a zhovárať sa alebo naopak, prísť na niekoľko odpovedí sám no vedel, že ak mu ich neposkytne tento pôvodný upír, určite bude klopať na iné dvere. O tom nebolo vonkoncom žiadnych pochýb.  
,, mám pocit, že to je už raritou. Drahý Elijah. Niekto by povedal, že prinášam nepríjemnosti niekto zasa, že potrebnú pomoc. Mohli by sme si dať ruku na srdce a povedať, že tvoja rodina doslova problémy priťahuje.“ V tejto chvíli Killian určite nehovoril z cesty. Predsa len mohol na jednej ruke spočítať problémy, ktoré sa vyskytli v meste za posledné roky a to len vdaka tomu, že sú rodinou pôvodných upírov.
,, môžeš mi položiť tú otázku, ktorú určite máš na jazyku. Prečo niekto ako ja, ktorý sa nezapája do ostatných problémov sa vždy zapojí do vašich konfliktov. Je to priam jednoduché, pretože si uvedomujem potravinový reťazec a viem, že ak nebudem chrániť svojho stvoriteľa môžem sa snažiť koľko len chcem a neprežijem.“ Bolo to presne tak, ako sa prezentoval Killian. No v jednom okamihu, kedy si uvedomil, že to je pomerne vážne sa jeho svaly na tele o čosi viac vzpružili a on sa pozrel na jedno pomyslené miesto pred sebou.
,, nikdy som sa neprejavil ako nepriateľ. Mal som možnosť zaútočiť, no nikdy som to neurobil. Ba naopak, budem rád ak budem môcť bojovať po boku pôvodnej rodiny za pokolenie upírov.“ Povedal odhodlaným hlasom pričom následne mu venoval jeden pohľad. Mnoho ľudí by nemuselo počúvať jeho slová. Mohli by ho ignorovať a venovať sa svojim veciam no ten pohľad, ktorým vedel priam dokonalo pracovať mnohokrát vedel vyjadriť viac ako len slová, ktoré mu vychádzali z pier. A v tejto chvíli to rozhodne nebolo inak.
,, bol by som rád ak by si mi dal viac informácií. Dozvedel som sa len málo, možno len náčrt no na tom v tejto chvíli nezáleží. Uvedomujem si, že sa nachádzať v centre diania a chcem vedieť len to podstatné.“ Na podrobnosti týkajúce sa života alebo umierania ľudí v tomto meste v skutku nebol zvedavým. Dokonca si Elijah musel uvedomovať, že ak by sa ho spýtal na roky, kedy sa nevideli kde sa nachádzal alebo čo robil, určite by mu nemal ani len ten najmenší záujem odpovedať. Boli veci, ktoré ho zaujímali a zasa veci, ktoré nepotreboval vedieť.
,, v čom je to tentokrát iné? vždy tu boli predsa len nepokoje medzi týmito dvoma rasami." preniesol otázku do vzduchu pričom samozrejme, že vedel, že ju bude počuť len on. Ak by sa niekto nachádzal v ich prítomnosti spozorovali by to spoločne o tom nebolo pochýb.

hayden romero. dievča, ktoré sa postupne stávalo ženou vedela, že je ten správny čas. po tom, čo sa jej stalo za uplynulé dni potrebovala nejaký čas na premýšľanie. nahovárať si, že nepotrebuje pomoc, že všetko zvláda presne tak, ako kedysi vôbec nepomáhalo pretože to tak rozhodne nebolo. a kedže nepoznala mnoho ľudí v meste vedela, že jediného človeka, ktorého potrebovala posledné dni opäť ignorovala. možno to mala v povahe. odísť bez toho, aby niečo povedala. v tej povahe, ktorú nevedela zmeniť aj napriek tomu, že sa o to vážne snažila.
hayden sa nachádzala v lese v ktorom sa mohlo nachádzať rôzne nebezpečenstvo, o tom samozrejme nepochybovala. no aj napriek tomu tam stála medzi stromami a dúfala, že aj napriek tomu ako to bolo v minulosti sa opäť stretne s človekom, ktorého potrebovala. vytiahla si z tmavých nohavíc, ktoré mala na sebe mobil a naťukala niekoľko obyčajných slov. bolo to pomerne ťažké, uvedomiť si, že aj po tom všetkom stále mala v mobile jeho kontakt. aj ked sa v minulosti snažila o to, aby to prerušila, aby ho nekontaktovala aj tak sa nezmohla na to, aby ho jedným pohybom prsta nejako vymazala.

,, potrebujem sa pozhovárať. budem sa nachádzať v lese, určite ma nájdeš. sústreď sa na moje srdce.." boli to obyčajné slová no aj tak sa v nich nachádzalo niečo, čo nevedela zatiaľ povedať. stále to bol človek, pre ktorého vedela vyroniť slzy. človek, ku ktorému niečo cítila. aj napriek tomu, že sa stalo čo sa stalo pochopila, že bude potrebovať jeho pomoc k tomu, aby zvládla to, o čom si myslela, že už zvládnuť nedokáže. očakávala jeho príchod, bola dokonca rozhodnutá na tom jednom jedinom mieste vydržať stáť aj niekoľko hodín ak by to bolo nutné. nechcela aby prišiel a ona tam nebola. k tomu nebola stavaná. vedela sa sústrediť na jednu vec a nepoľaviť, vedela na jednom mieste vydržať aj niekoľko hodín len aby sa dožadovala toho, za čo chce bojovať. no a v tejto chvíli to bolo presne rovnaké.

Liam vlastně nedělal nic moc neobvyklého celé dny. Pořád se snažil přijít na kloub tomu, co se vlastně stalo. Samotnému to šlo však velmi těžko, tak se vždy vracel do hotelového pokoje zničený, vyčerpaný a unavený. Bez nějakých větších informací ohledně toho, co se děje. Na nic jiného neměl ani myšlenky. Hayden ho odmítla už několikrát a neměl sílu a vlastně ani odvahu za ní jít a pokusit se to nějak napravit. Doufal však, že je aspoň v pořádku. Byl srab i na to,aby se jí ozval. Další nepěkná slova by ho bolela a on nechtěl být odmítnut znovu. Veškeré naděje tedy zmizely a on usínal každý večer s prosbou, ať se jí nic nestane. Pořád k ní něco cítil a nemohl na ni přestat myslet. Často tedy, než usnul, zíral do stropu a promítal si,co zažili..dnes tomu nebylo jinak. Kousal si tváře, než nad ránem usnul.
Připadalo mu, že nespal snad ani hodinu, když ho vzbudilo sluníčko, které prosvítalo skrz odhrnutý závěs na okně. Zamračí se a otevře oči. Se zívnutím se posadí na postel a protáhne se. Poté spustí nohy na zem a bosky odcapká do koupelny,kde provede ranní hygienu a dá si i sprchu. Zabalen v ručníku přejde ke skříni,kde vytáhne černé triko, džíny a svetr. Nejprve si oblékne prádlo a potom i zbytek. Prohrábne si ještě vlhké vlasy, když mu pípne mobil. Přejde k nočnímu stolku a vezme si ho do ruky. Kliknutím odemkne a zůstane zírat, když vidí,od koho zpráva je. Jakmile ji dočte, musí si ji přečíst ještě jednou. Nechápe to,ale neváhá,mobil si strčí do kapsy a jde si vysušit vlasy ručníkem. Jakmile to udělá, zamíří na chodbu,kde se obuje, oblékne si bundu,kterou si zapne. Z police vezme klíče a vyrazí z pokoje. Zamkne za sebou a chodbou dojde až k výtahu, kterým dojede do garáže. Po chvíli už odemyká auto a startuje ho,aby se dostal z garáže na silnici. Cesta mu trvá, protože je ráno velký provoz. Několikrát i nervózně troubí na auta, než se konečně dostane ven z města. Netrvá dlouho a zabočí na polní cestu,kterou se dostane až k lesu. U cesty zaparkuje a vystoupí. Auto zamkne a vydá se mezi stromy hledat Hayden. Na chvíli se zastaví a snaží se smysly zaměřit její srdce. Přes všechen zpěv ptáků, praskání větví pod zvířaty a různými zvuky to jde těžko. Po chvíli se mu to podaří a rozejde se tím směrem. Vůbec neví,co si od toho setkání má slibovat, ale je ochoten jí pomoci s čímkoliv. Pořád je pro něj důležitá i po tom všem,co mu provedla a že toho nebylo málo.

Netrvalo dlouho a on už se blížil k ní. Mohla ho poznat dle pachu,ale také musela slyšet praskání větví. Liam se na chvíli zastaví, když ji spatří. Zhluboka se nadechne a pak dlouze vydechne, než se rozejde pomalými kroky k ní. Nechce působit moc drsně,ale ani zoufale. Proto se zastaví kousek od ní a nasadí takový neutrální tón i výraz. "Tak jsem tady. O čem si potřebuješ promluvit?" Zeptá se a ruce si složí na prsou. Jakmile se k němu otočí,nakrčí čelo a s mírně přimhouřenýma očima si ji prohlédne. Nedává na sobě znát, že je z ní hotov. I když to může dost dobře poznat dle tlukotu jeho srdce, který se výrazně zvýšil. Odkašle si a přešlápne z jedné nohy na druhou.

Hayden si uvedomovala, že je tam stále veľká šanca k tomu, že nepríde. Nechcela na to myslieť, nechcela myslieť na ten moment, kedy by tam stála celé hodiny a čakala na jeho príchod. Zaslúžila by si to, o tom vedela aj ona sama no stále dúfala, že aj napriek tomu, čo sa medzi nimi stalo alebo dokonca čo sa medzi nimi nestalo, nebude znamenať to, že na ňu zanevrie. Ak by sa mala Hayden zamyslieť nad tým, čo v jej živote každý jeden človek znamenal, pri jeho mene sa jej vždy kútiky pier stočili do malého úsmevu. Sama si uvedomovala, že ho brala viac ako len svoju životnú lásku. Bol jej prvým objavom, prvou láskou a aj napriek tomu, že prešli už roky tak stále k nemu cítila to, čo na začiatku. Nechcela sa ho vzdať aj napriek tomu, že mala pocit, že táto loď už dávno odplávala. Čakala ho, nevedela ako dlho, pretože jej to prišlo takmer celé hodiny no v momente, keď mala možnosť vypočuť si, ako niekto pod nohami lámal halúzky, predsa len sa nachádzala v lese, jej srdce sa o čosi rýchlejšie rozbúchalo. Keď sa pozrela za seba, keď pocítila niekoho prítomnosť, chcela niečo povedať. No v skutočnosti sa jednalo len o zviera, ktoré bolo vo svojom prostredí. Zajac, ktorý sa rozhodol pozrieť sa na votrelca ju prekvapil. Zasmiala sa nad tým, dokonca si ani len nevšimla, že pri tom ako sa sústredila na jeho srdce sa nesústredila na to hlavné. Na jeho príchod. V momente, kedy mala možnosť počuť jeho hlas, ktorý si pamätala veľmi dobre, na ktorý myslela takmer každý jeden moment, kedy sa nevedela nad niečím rozhodnúť, alebo dokonca ak nevedela v noci zaspávať. Aké to bolo pre ňu ťažké! Zaspávať s vedomím, že ho nemôže držať vo svojom náručí, dokonca nemôže cítiť jeho vôňu vo svojej blízkosti.

Hayden v jednom okamihu prestávala myslieť. To, čo sa jej nachádzalo v hlave sa určite nedalo nazvať myšlienkami. No v jednom momente cítila, ako sa jej rozbúchalo srdce. Rovnako ako to bolo aj v jeho prípade. Bolo to tak dávno aj napriek tomu, že to boli len dni alebo týždne no aj tak to bolo tak dávno, kedy ho naposledy videla. Kedy mala možnosť vidieť jeho črty tváre, počuť jeho hlas. Na malý moment si zahryzla do vnútorného líca, potrebovala prísť na iné myšlienky ako len na to, že by chcela svojimi perami sa priblížiť k tým jeho. ,, nechcela som si to priznať, ale potrebujem ťa. Nezvládnem to..“ cítila ako sa jej po pravom líci kotúľala jedna veľká, slaná slza, ktorú si nestihla zotrieť. Nechcela aby v nej videl niečo, čo tam v tejto chvíli nebolo. Predsa len, nebola takým silným človekom, ako to možno na prvý pohľad vyzeralo. Cítila ako sa jej ruky triasli, ako sa jej nohy pomaly podlamovali. Cítila sa celé mesiace tak sama, kedy nemala pocit, že niekto sa môže nachádzať v jej blízkosti. Nemala žiadneho kamaráta, nemala rodinu, nemala ani len človeka s ktorým by sa mohla pozhovárať. Chýbali jej tie časy, kedy sa mohla s ním pozhovárať. ,, povedal si, že ak budem mať nejaký problém, môžem sa na teba obrátiť. Neviem či je ten správny čas, ale potrebujem ťa Liam. Prosím..“ jej hlas sa v niektorých okamihoch lámal.

Liam ani na vteřinu nezaváhal, i když by možná měl. Tolikrát jí pomohl a ona se k němu nakonec otočila zády a odjela pryč, ještě s tím šmejdem. Nevěděl proč a neřekla mu to ani, když se naposled viděli. Místo toho,aby se mu třeba omluvila, nějak mu to vysvětlila nebo se třeba usmířili,zase odešla. I přes to všechno se rozhodl jí znovu pomoct. Cestou ani nepřemýšlel nad tím,co se děje. Vlastně ani v lese,po kterém kráčel přímo za tlukotem jejího srdce. Nezarazil se ani na chvíli. Až když ji uviděl,se musel zastavit.
Krásná jako vždy a kupodivu se city k ní nezměnily ani trochu po tom všem. Pořád ji miluje,jako dřív. Pořád je jediná dívka jeho srdce a nedokázal myslet na žádnou jinou, než na ni. I když si to vůbec nezaslouží. Proto začal i svou první větu tím neutrálním tónem s neutrálním výrazem ve tváři. Po jejich prvních slovech jen tiše vydechne. Potřebuje jej? To se mu poslouchá dobře. Ještě nedávno mu tvrdila, že to tak není a konečně se přiznala, že tomu tak je a bylo vždy. Stejně jako on potřebuje ji. Proto nakrčí čelo a ruce spustí podél těla. Udělá pár kroků k ní a zastaví se . Všimne se slzy a natáhne k ní ruku. Palcem jí ji setře z tváře. "Neplakej.." Výrazně sníží tón hlasu a jakmile ruku spustí,chytne ji za ruku. Na její slova přikývne. "Co jsem řekl,je pravda. Jsem tu pro tebe. Takže co se stalo?" Ruku jí na moment stiskne a pak ji pustí. Zadívá se jí do očí a chce slyšet pravdu. Lží už bylo dost, měla by mu tedy říct,co se skutečně děje a jak jí může pomoci. Je ochoten pro ni udělat cokoliv,jen k němu musí být opravdu upřímná.

,, urobila som tak mnoho, tak mnoho zlých vecí.." povedala hayden tichým hlasom počas toho ako sa všetko to, čo sa udialo za posledné mesiace konečne dostávalo na povrch. všetci si možno spočiatku mysleli, že to dokáže. dokáže zvládnuť svoje emócie, ktoré boli oveľa silnejšie ako ked bola normálnym človekom, no to ani len nevedela, že ten, ktorý jej hovoril, že jej pomôže v skutočnosti ju len podporoval v tom, aby sa cítila zle. hayden ale pochopila, že je možno čas na to, že je určite čas na to, aby liamovi povedala pravdu. predsa len on za nič nemôže, nemôže za to, že urobila chybu a že všetko okolo nej sa začalo rúcať ako domček z kariet.
,, povedal mi, že ak svoju silu spojím s jednou emóciou, ktorá je jednou z tých najsilnejších tak to bude dobré. povedal mi, že ak sa sústredím na hnev, tak budem vedieť všetko ovládať. a vážne to tak aj na prvý pohľad bolo.." povedala počas toho, ako sa jej neustále lámal hlas, dokonca aj kolená.
,, prvý mesiac sa zdalo, že to funguje. dokázala som prejsť všetky prekážky dokonca aj spln bol ľahším. no všetko to začalo v moment, kedy mi povedal, že to musím na niečom ventylovať. povedal mi, že ten človek zabil celú svoju rodinu. že sa na ňu pozeral ako horia v plameňoch, to bola moja prvá obeť.." hayden to konečne zo seba dala von aj napriek tomu, že to mohlo znamenať, že ju bude nenávidieť.

Jakmile začla mluvit, Liam nakrčil čelo a poslouchal ji. První slova slyšel už tolikrát,ale nikdy se nedozvěděl nic víc. Zajímalo ho to,co vlastně udělala. K čemu ju Theo dokázal přinutit. Chtěl konečně znát pravdu,ale do ničeho ji nenutil. Jen ji mlčky poslouchal a nebylo mu vůbec příjemné,co slyšel. Vždy měl za to, že nejsilnější emoce je láska. Myslel si, že nic silnějšího není. Očividně se pletl. Neměl ani ponětí o tom,co bez něj s Theem prováděla a chtěl se to už dozvědět. Věděl, že jakmile zmínila hněv,nebude to,co mu poví nic příjemného a měl pravdu. Ani ve snu by ho nenapadlo, že by mohla někoho zabít. To je opravdu hrozné. Jak ji k tomu mohl donutit nechápal. Stejně jako důvod, proč jednoho dne zmizela bez jediného slova. Jak mohla dát přednost Theovi před ním. Vždyť Liam jí vždy pomáhal a Theo ji jen využíval. Bohužel tuto skutečnost neviděla jen ona, všichni ostatní ano. Nebylo mu příjemné to poslouchat a moc dobře pochopil,co se mu snaží říct. Vraždila pro něj a kdo ví,kolik nevinných obětí zabila. Je mu však jasné, že za to všechno může on. Nechápe,jak na ni vždy mohl mít takový vlil. Ale konec konců to byl on,kdo ji znovu přivedl k životu a nejspíš z toho důvodu se mu cítila být nějakým způsobem zavázána. Nechá ji domluvit a během jejího přiznání na moment semkne čelisti k sobě a zatne ruce v pěst. Uvolní se až po posledních slovech. "To k čemu tě donutil není vůbec hezké. Naopak,je to strašné. Jen tomu nesmíš znovu podlehnout. Oddat se hněvu je to nejhorší,co můžeš. Co bylo,bylo.. čas už zpátky nevrátíš. Hlavní je,co je teď a vím, že taková nejsi, jen tě k tomu donutil." Nevěří totiž tomu, že by Hayden vraždila jen tak. Donutil ji k tomu,aby tu špinavou práci za něj dělala ona. Je to ještě větší zmrd, než si myslel a v žádném případě ji k němu už nesmí pustit. "Už se s ním nesmíš setkat. Nevěř mu, jen tě využívá,aby si sám nemusel špinit ruce." Zavrčí,ale ovládá se,aby se neproměnil. V hlavě má totiž otázku. "Co vlastně po mně teď chceš? Abych ti pomohl s tvým hněvem a držel tě dál od Thea nebo co?" Nějak to nechápe, protože si stejně vždy dělala,co chtěla a i když mu slíbila, že se k Theovi nepřiblíží, vždy si k němu cestu našla a Liama zradila. Neví,jak by ji mohl přinutit,aby se s ním už nesetkala. Přivazovat ji nikde nechce a také ví, že pokud znovu uteče za ním, znovu ho zradí,tak to bude naposled. Zažil si kvůli ní mnoho bolesti a opravdu nechce znovu trpět. I když jeho city k ní jsou pořád tak silné. Dívá se jí upřeně do očí a chce jediné - znát pravdu..

Bolo to pre ňu ťažké. Uvedomiť si, že v skutočnosti to, o čom sa dozvedela zo starých kníh o tých ľuďoch ktorým by nikdy nikto nemal veriť v skutočnosti v tejto chvíli bola rovnakou. Sama seba vnímala ako človeka z ktorý ublížil tak mnohým ľuďom. Či už po psychickej alebo po fyzickej stránke. Nechcela na to ani len myslieť no vedela, že ak by to v sebe dusila určite by to bolo len a len horšie. Hayden musela na začiatku vidieť samú seba v tom obraze v ktorom sa nachádza aby mohla povedať celú pravdu práve Liamovi.
,, Nechcem sa s ním stretnúť Liam. Nikdy to nebolo o nejakej náklonnosti alebo dokonca o láske ako si si mohol možno myslieť. Nikdy. Vždy som si myslela, že je ako ja. Predsa len on nebol stvorený ako ty Liam. Podobne ako áno ja nie..“ hayden si ani len nevedela predstaviť čo sa odohrávalo v jeho hlave v momente, kedy odišla. Kedy nepovedala ani len jedino jediné slovo, ktoré by mohlo niečo znamenať. Nechcela myslieť na tú bolesť, ktorú mu musela spôsobiť. No možno to chápala. Pretože aj napriek tomu, že to bola práve ona, kto tu bolesť zapríčinila a kto odišiel trpela aj ona. Jeden deň za druhým musela myslieť len na to, ako by to mohla urobiť inak. Bola to tá bolesť, ktorá ju mnohokrát dokázala vtrhnúť so spánku alebo dokonca, kedy ju to nedokázalo prinútiť ani len na malý moment zatvoriť oči.
„ Nechcem v Tom pokračovať Liam. Nechcem tou cestou životom kráčať sama a myslieť si, že všetko zvládnem pretože viem, že to tak určite nie je. Chcem aby si bol so mnou a ja aby som bola s tebou nie tak ako predtým to sa rozhodne nedá no chcem aby to bolo lepšie.“ Jej hlas sa na niektorých miestach lámal aj napriek tomu, že sa snažila aby aspoň v tejto chvíli znela tak ako človek, ktorým chcela byť. Ako ten človek, ktorý si ide za svojimi snami za svojimi cieľmi a ona presne vedela, čo chce.
„ Chcem byť lepším človekom. Nauč ma byť dobrým človekom.“ Podišla k nemu o čosi bližšie pričom tú medzeru, ktorá medzi nimi bola, ktorá sa pohybovala v rozmedzí niekoľkých desiatok centimetrov prelomila. Tak dlho čakala na ten moment, kedy bude môcť opäť cítiť jeho prítomnosť pritom sama nevedela, či to vôbec môže byť podobné ako to bolo predtým. Končekmi prstov prešla po jeho pravom líci, pomalým a opatrným pohybom len aby samú seba uistila, že to nie je len sen. Nechcela ho vystrašiť no taktiež nechcela stráviť čo i len ďalšiu minútu bez neho.

Liam z ní cítil veškeré pocity a nebyly ani trochu příjemné. Nevěděl sice,na co přesně myslí. Bylo mu však jasné, že to není nic příjemného a že si snad i něco vyčítá. Chtěl udělat něco proto,aby to tak nebylo. Jenomže nevěděl co. Zabití člověka je strašné a nevěděl,kolik jich sprovodila ze světa. Věděl však jediné a to bylo to, že za to všechno může jedna osoba, kterou nenávidí - Theo. To on ji od něj odvedl. Měl za to, že když ji stvořil,tak mu patří a Hayden byla tak naivní, že uvěřila, že je jediný,kdo jí může pomoci. On ji však jen využil,aby za něj udělala špinavou práci a on si nemusel sám špinit ruce. Je mu z toho všeho zle a vážně doufá, že s ním znovu neuteče, když to po ní bude chtít. Jistý si tím však není a snad ani nikdy nebude. Vždy v něm bude hlodat pochybnost..
Na její slova proto tiše vydechne a nechá ji domluvit. "Ano, chvíli jsem si to myslel a po pravdě i žárlil.." Přizná se a prohrábne si rukou vlasy. Na chvíli se odmlčí a nadechne se. "Pak jsem však pochopil, že jsi s ním šla právě proto, že tě stvořil a myslela sis, že je jediný,kdo ti rozumí a také ti pomůže." Na jednu stranu ji chápe,na druhou ne. Nemohl pochopit,jak se mohla vzdát toho všeho, co mezi nimi bylo a prostě s ním odejít. Měl vždy za to, že jejich láska je silná. Očividně ne dost nebo ne tak,jak si myslel
Bohužel si vždy vybrala Thea a svým posledním odchodem mu nejen zlomila srdce,ale roztrhala ho na tisíc kousků. Dlouhou dobu čekal na její návrat,omluvu..ale jakmile ji tu znovu potkal,doufat přestal. A také už ani nevěřil tomu, že by mohli být spolu. I tak jí byl ochoten pomoci.
Poslouchá každé její slovo a dívá se jí do očí. Nechá ji domluvit a i když mu srdce buší jako o závod, vzpomínky na bolest jsou silnější. A to i ve chvíli,kdy pronese ta slova. Přiblíží se k němu a pohladí ho po tváři. Přivře oči a tiše vydechne. Jakmile ke zase otevře, pohlédne do těch jejich. Zvedne svou ruku a položí ji na její, která se pořád nachází na jeho tváři.  "Já ti pomůžu,Hayden,jak jen budu moct. Naučím tě být zase tou,kterou jsi byla.. Nechci tě nechat si tím vším procházet sama. Budu po tvém boku, pokud budeš chtít.. jako tvůj přítel." Svá slova myslí vážně. Nechce už znovu zažít tu bolest,a proto jí nemůže nabídnout nic víc. Není to tím, že by v jeho životě byla jiná žena. Jen už nechce znovu zažít to zklamání. Ruku z její sundá a o kousek ustoupí. "Lituji Hayden,ale to,co bylo mezi námi je pryč..a já ti můžu nabídnout pouze přátelství." Je upřímný a ledově klidný. Vidina toho, že by mu znovu ublížila je v tuto chvíli silnější, než city, které k ní cítí. Na moment sklopí zrak, než zase vyhledá její oči. "Jak přesně si mou pomoc představuješ? Co chceš,abych udělal?" Zeptá znovu, protože mu neodpověděla a také, aby odlehčil tuto napjatou situaci potom,co řekl. Bolí ho to a jedna jeho část by strašně chtěla ji obejmout,spojit jejich rty a už ji nikdy nepouštět. Rozum však zvítězil a on tuto svou část potlačil. Zda se to někdy změní a bude znovu důvěřovat, že jej nezradí,je ve hvězdách..