IV. QUEST: " najväčšia slabosť."

Smrť je súčasťou života. Rovnako ako narodenie a jeho priebeh. Nikdy nebral smrť ako za hriech. Možno ak niekto niekomu vezme život. To bol hriech. Ale jeho práca bola jedna z tých najťažších. Musel dávať pozor na to, aby každá duša sa nachádzala na správnom mieste po tom, ako zomrie. Azzeriah v tomto nerobil žiadne chyby. Bol jeden z mála anjelov, ktorý väčšinu svojho času prebýval na zemi. V rôznych kútoch zeme. Mestá musel striedať z toho dôvodu, aby niekto nemal nejaké podozrenie. Často sa musel pohybovať z miesta na miesto aj niekoľkokrát denne. No niekedy nemusel robiť nič. To boli tie zaujímavé okamihy. Ale teraz to bolo zasa jeho práca. Azzeriah potreboval pomoc už pred niekoľkými rokmi. Vycítiť smrť a to, kedy niekto zomrie. Z toho dôvodu boh stvoril prvé banshee, ktoré mu s touto ťažkou a namáhavou prácou pomáhali. Banshee pod jeho malým vedením sa nachádzali všade na svete. Ani nevedeli, že sú potomkami anjela smrti. Ale ich služby mnohokrát využíval. Rovnako to bolo aj v tomto prípade. Azzeriah mal dar vedieť mená každého človeka, tvora nadprirodzena. Nemusel vedieť ich život ale vedel, kedy sa narodili a kedy zomrú. Nikdy nikomu nepovedal, kedy zomrie, pretože to by bolo porušenie pravidiel. On bol v tomto veľmi lojálnym.

New Orleans navštívil už niekoľkokrát. Ale teraz tu prišiel kvôli práci. Vedel za kým má ísť. Chcel sa mu pripomenúť. On musel poznať jeho tvár. Mnoho ľudí ju poznalo. Nebolo to po prvýkrát, kedy sa ich cesty mali stretnúť. Už mu zobral niekoľko ľudí a toto mal byť ďalší okamih, kedy to malo pokračovať. Azzeriah sa nachádzal v uliciach mesta. Okolo neho mnoho ľudí no nikto mu nevenoval pozornosť. Jemu to v ten moment aj vyhovovalo. On vedel, kde sa bude Klaus nachádzať. Možno on sám už vedel vycítiť jeho prítomnosť. Smrť sa pomaly blížila.

Uplynul už snad rok od incidentu s Eichen housem. Od té doby se opět snažila žít aspoň trochu normální život, i když už předem věděla, že jí to nikdy nevyjde. Banshee schopnosti k ní už patřily a nemohla jim nijak vzdorovat - možná už ani nechtěla. Pokud to znamenalo, že mohla někomu zachránit život, byla to jen malá daň. Svým schopnostem občas stále plně nerozumí. Proto když tenhle den nasedla do svého auta a dojela do New Orleans, věděla, že to nebude moc dobré znamení. Měla v plánu tohle město jednou navštívit, protože bylo překrásné, ale ne za těchto okolností.

Zaparkuje blízko baru, přičemž chvilku jen sedí v autě. Opět jí pohlcoval ten nepříjemný pocit, že někdo zemře. A bude to brzy. Proto už neváhá, vystoupí a zamíří dovnitř. Dost to zde žilo, což jí už teď nedávalo smysl. Proč by někdo chtěl zabít někoho na tak veřejném místě? Mohlo být více obětí? Zastaví se až u cizince. Posadí se vedle něj a prohlédne si ho. "Emh... Zdravím," jak by snad měla začít? Asi umřete, můžu vám nějak pomoci? To vážně nešlo. "Vím, že to bude znít šíleně, ale musíte mi věřit. Musíte odsud vypadnout. Hned teď," řekne naléhavě a nespouští z něj pohled, aby věděl, že to myslí vážně. Vůbec si nebyla jistá, zda mu pomůže, když odtud vypadne. Co jiného však měla dělat? Žádnou hrozbu zatím neviděla, ale tušila, že bude velká. A někdo rozhodně zemře. Na sekundu její pohled zabloudí na lidi okolo, ale nikdo z nich ta hrozba nebyl. Hlasy v její hlavě začaly opět nabývat na síle a vůbec netušila, co bude dělat, když jí muž neposlechne. Neměla sebemenší tušení, kdo to je a on neměl tušení, kdo je ona. Proč by jí měl věřit?

Věděl moc dobře, že smrt je na každém rohu. Byla to přirozená věc a i on si vlastní smrtí jednou prošel, byť se poté znovuzrodil jako původní upír. Mimo jiné on sám měl na svědomí za tu dobu, co žije na tomhle světě, tolik smrtí, že se to pro něj stalo opravdu běžnou součástí života. Když ho naháněl Mikael, měl strach o svůj život, o tom žádná, ale jinak se v jiných případech o svůj život neobával a i po setkání s Abaddon se toho tolik nezměnilo. Jeho vlastní smrt nebylo to, co by ho děsilo. Naopak, kdyby bylo třeba, byl by ochotný jít vlastní smrti naproti, aby zachránil své blízké, jenže vzhledem k tomu, kým je, je nepravděpodobné, že by se někomu jen tak podařilo ho zničit. A kůl z bílého dubu, ten poslední, je v jeho držení a nikdo o něm neví. Ani svým sourozencům se z jistých důvodu nezmínil. Bude to takhle lepší.
I přes všechna ta rizika, která teď ve městě jsou, se rozhodl, že dneska si dá volno. Nebude nic řešit a stráví den popíjením něčeho dobrého. Zároveň chtěl mít i chvíli klidu od svých sourozenců, a tak místo toho, aby popíjel v rezidenci, vyrazil přímo do jeho oblíbeného baru, který byl jen kousek od jeho rezidence a tak cesta netrvalo zrovna dvakrát dlouho, což bylo samozřejmě pro něj jedině dobře. Bez jediného zaváhání vstoupil do baru, kde si zamířil přímo k barové stoličce, na kterou se posadil. Málokdy si sedal ke stolům, místo přímo u baru bylo pro něj pohodlnější a měl hlavně díky tomu mnohem blíže ke zdroji alkoholu. I přestože nebyl v baru jediným, dočkal se barmana poměrně brzo. "Jako vždycky." Řekne jen a barman už moc dobře věděl, co má nalejvat. Většinou si dával totiž to samé.
Takhle chvíli popíjel skotskou. Byl asi u třetí sklenky, když v tom se u něj objevila nějaká dívka, kterou rozhodně viděl poprvé. Vážně čekal, že přijde s bůh ví čím, ale to, že odsud musí odejít? To si nemyslí. "Proč bych měl odsud vypadnout?" Podívá se na ni s lehkým pobavením a následně dopil další sklenku, při čemž kývne na barmana, který pochopil, že mu má dolít. Pak se opět podívá na tu dívku. "Nevím, o co se tu snažíš, lásko, ale obávám se, že ti tvůj pokus nevychází." Pronese následně poněkud lhostejně. Opravdu se nehodlal sebrat a jít, jen protože mu to nějaká holka řekne.

Samozřejmě něco takového mohla čekat. Očividně to zde byl vlivný člověk, což z něj mohlo dělat dobrý terč. Netušila, zda je nějak nadpřirozený a ani to neměla jak zjistit. Aspoň ne teď. "Nebo zemřeš," řekne a těžce polkne. Tušila, že si o ní myslí, že je prostě praštěná, ale co jiného jí zbývalo? "Snažím se ti zachránit život... Takže co kdyby jsi prostě zvedl zadek a prostě vypadl?" uvědomovala si, že s ním nemluví zrovna příjemným tónem, ale ona sama byla nervózní. Tohle nebyla obyčejná předtucha, bylo na ní něco jiného. Něco mnohem děsivého.

Mohla začít křičet, aby mu dokázala, že není normální člověk, ale proč by to dělala? Proč by se odhalila a stala se terčem ona? Nechtěla být za blázna i tady. Muselo to jít i jinak. "Vím, že to zní šíleně, ale... nejsou takové občas věci?" zeptá se naléhavě. "Je lepší odejít a vrátit se, než zde zemřít," koukne se mu do očí, aby dala svým slovům opět větší význam.

Dlouho nerozuměla onomu slovu. Jenomže se to začalo čím dál tím více vyjasňovat, čím blíže byl. Přivře oči a jen se ho snaží zachytit. "Azzeriah," konečně vysloví to ono slovo. Zvedne pohled zpět ke Klausovi, zda to v něm něco probudí. A doufala, že ano.

Terčem byl vždycky, už jenom kvůli tomu, co všechno za svůj život provedl. Ostatní ho jednoduše nesnášejí, protože v mnoha případech jim on sám sebral někoho blízkého. Věděl, že má víc nepřátel, než je zdrávo, ale stejně tak věděl, že nad nimi neměli ti nepřátele absolutne žádnou moc. Mohli mu vyhrožovat, snažit se ho zabít, ale to už snahy začne i skončí. Proto se musel zasmát při jejich dalších slovech, když mu oznámila, že zemře a že se mu snaží zachránit život. "Nepotřebuji zachraňovat život. Nevím, jak jsi na to přišla, ale mohu tě ujistit, že pokud se mě někdo pokusí zabít, nebudu já ten, kdo by umřel." Odpoví ji jednoduše. Normálního člověka by to možná vyděsilo, no jeho rozhodně ne. Už nejspíše díky jeho reakci může poznat, že nebude jen obyčejným smrtelným člověkem. "Takže nejspíše bys měla jít zachraňovat život někomu, kdo to vážně potřebuje." Doporučí ji a znovu si upije lahodné zlatavé tekutiny.
Vážně by čekal, že když bude vidět, že o její pomoc nebo cokoliv nestojí, tak prostě odejde. Mýlil se. "V tomhle světě bych řekl, že už spíš nic není šílené." Nebyl tímhle jejim výstupem nijak zaskočen, jen to bral až příliš na lehkou váhu. Neviděl něco takového reálně. Možná, že kdyby přišla s tím, že něco hrozí jeho dceři, reagoval by jinak, ale tohle ho nerozhodi. Povdezchne si při jejich dalších slovech a už ji chtěl po několikáté vysvětlit, že on prostě neumře, ale zarazil se při dalším jednom slovu, které vyslovila. Jeho pobaveny výraz se změnil v zamračený. "Počkej, co jsi to řekla?" Na tohle očividně už slyšel a možná se konečně objevili lehké obavy, ačkoliv které se rozhodl nedávat najevo. V tu chvíli odložil sklenku a chytil ji pevně za zápěstí. Podíval se jí do očí. "Co o něm víš? Kde je?" Zeptá se. Pokud je tu někde Azzeriah, měl by ho najít.

Nad jeho větou jen protočí očima. Vážně by mu měla pomáhat? Přeci jenom mu očividně zabíjení ani moc nevadilo. To ona rozhodně nepodporovala. "Co jsi zač?" sníží hlas, aby je nikdo neslyšel. Pokud je nadpřirozený, tak se jí možná přizná a pokud ne, možná bude mít jen nechápavý výraz. To mohla riskovat. Nevypadal tedy zrovna dvakrát vděčně, že mu chce pomoci. Mohla se kdykoliv otočit na podpatku a odejít. Ponechat ho jeho osudu... taková však nebyla. Hodlala ho nějakým způsobem přesvědčit a zachránit. Nikdo si nezasloužil zemřít.

Vážně to vypadalo, že to jméno v něm něco probudilo. Nadechne se, že mu to slovo zopakuje, ale to už jí silně uchopí za zápěstí. Jen sykne, přičemž jejím tělem projede nepříjemný pocit. Chtělo se jí křičet, ale zadržela to. Zhluboka se nadechne. "Vím jenom, že tě zabije," řekne vážně a škubne rukou, aby jí pustil. "Zabije tě, pokud zůstaneš. Proto odtud musíme vypadnout. Hned teď," začne se opět opakovat. Teď už snad však její slova nebude brát na lehkou váhu. Přeci jenom jeho naléhavost a výraz mluvili za vše. Netušila, proč ho chce zabít, ale bylo to tak. Netušila ani kdy se má objevit, či je dobrý nápad odcházet... ale rozhodně to nebylo dobré.

Nikdy nebyl typem člověka, který by se prosil o něci pomoc. Měl rád, když si mohl věci řešit sám a na tom se nic ani teď nezměnilo. Navíc to, že by za ním přišel úplně cizí člověk s tím, že mu chce nějakým způsobem pomoct bylo něco, co se jednoduše zrovna jemu nestává a ani mu to nijak nevadí, protože by stejně odmítl. A tímhle způsobem měl v plánu odmítnout i tuhle dívku před ním, která se ovšem zdála být o něco více neobytná než ve skutečnosti čekal, že bude. Každopádně bylo očividné, že dívka díky jeho slov opravdu poznala, že nebude jen člověk. "Hybrid a původní k tomu, takže jsem prakticky nesmrtelný, tim pádem sis mě opravdu jen nejspíše s někým spletla." Odpoví ji. Nikdy mu nedělalo problém ukazovat, s kým mají dotyční tu čest. Proč by něco takového měl nakonec i tajit?
Každopádně očekával, že dívka v něm jen sotva vzbudí nějakou pozornost, ale zmýlil se. Vyslovení toho jména ho značně vrátilo do reality. Jistěže že věděl, o koho jde. Už jen protože měl tolik možností potkat smrt. Věděl sice, že přímo od Azzeriaha nebezpečí nehrozí, ale právě už jenom kvůli tomu ho chce vyhledat, byť se tohle teď může zdát šílené pro ní. Neřekla mu tím pádem přiliš užitečných informací. "Nezabije." Pronese jednoduše a pustí nakonec její ruku, při čemž už vstává z barové židličky. Popadne ještě sklenku, kterou dopije, než ji odložil zpět na bar, na kterém zanechal i bankovku. Pak se ještě podívá na tu dívku. "Takže nevíš, kde ho najít?" Změří si ji pohledem. Nakonec když ví, že v tomhle hraje svou roli právě Azzeriah, musela na to nějak přijít.

Šokovaně pootevře pusu a hledí na něj. "Hybrid čeho?" nedá jí a musí se zeptat. Ohledně té původnosti nic neříká, jen trošku překvapeně hledí ke komu se dostala. Nevěděla, že je něco takového přeci jenom možné. Když je banshee... mohla být ještě něčím jiným?  Její tělo odmítlo vlkodlačí jed a přeměnila se na banshee, takže asi spíše ne. "Rozhodně jsem se nespletla. V takových věcech se nemýlím," povzdechne si. Každý byl rád, když měl pravdu, ale ona by si kolikrát přála, aby jí neměla. Aspoň v těchto případech, kdy měl někdo zemřít.

Zmateně ho pozoruje, jak vstává. Jak si mohl být tak jistý? Nijak to raději nekomentuje, protože doufala, že má pravdu. "Nevím, ale... on si tě najde sám. Brzy," poví a její kroky už zamíří ven z baru. Chtěla odtud co nejrychleji zmizet. Jenomže hned jak byla venku, bylo to snad ještě horší. Její hlava se lehce zamotala, což šlo poznat dle jejího pohybu. "Ale ne. Je blízko," a už teď věděla, že je pozdě. Klaus se ho možná nebál, ale ona ano. Jediné co chtěla bylo ho dovést do bezpečí, i když to možná nebyl zrovna dobrý člověk, který žil spořádaným životem. Nejezdila tu však kvůli toho, aby ho vážně nechala zabít. Cítila by se provinile. Navíc své banshee schopnosti se už naučila ovládat, takže by možná měla šanci proti onomu útočníkovi.

Bylo zřejmé už že věděla o nadpřirozenu, přesto se zdálo, že je překvapená, když ji řekl o tom, že je hybrid. Je pravda, že před ještě asi dvaceti lety nic jako on nebylo, ale přesto se jeho totožnost poměrně rychle roznesla do světa a nyní si už nikdo nemysli, že by byl jen upírem. "Upíra a vlkodlaka." Odpoví ji jednoduše jakoby tohle každému říkal snad i denně. No je pravda, že to často vytahoval, když někomu potřeboval připomenout, na koho si to v tuhle chvíli práve dovoluje. Povytahne obočí. "Vážně? Takže jsi taková rosnička, která místo počasí předpovídá smrt?" Možná by to opravdu měl začít brát o něco vážněji.
Povzdechne si, když mu oznámila, že si ho najde sám. Tuhle odpověď nechtěl slyšet. Neměl rád momenty překvapení, pokud jich tedy on sám nevyužíval. Jenže v tomhle případě to na to nevypadá a to se mu přirozeně nelíbilo. Nerad hrál hry ostatních. Vždy bylo lepší, když ostatní hráli jeho hry. "Skvělé, ocenil bych, kdyby si nedával tolik na čas." Narozdíl od dívky si uvědomoval, že samotný Azzeriah mu opravdu nic neudělá. Je to někdo, od koho naopak může zjistit více a informace je to, co v tuhle chvíli opravdu potřebuje. Proto se mu pokusí naopak ještě jít alespoň naproti, když neví, kde ho přesně má najít a vyjít na ulici byl dobrý začátek, což se mu brzy reakci dívky potvrdilo. Jen krátce se na ni podíval, než se porozhlédl kolem se snahou ho mezi těmi všemi lidmi někde najít. "Notak, kde jsi.." Řekne si spíše pro sebe a následně se rozejde prostě dál.

Azzeriah sa nemal kde ponáhľať. Vedel, že skôr alebo neskôr si ho obidvaja nájdu. Nebolo to tým, že by vedel predpovedať budúcnosť. Ale vedel vycítiť prítomnosť banshee. Ked ho videl pred sebou, ruku mal v jednom vrecku. Azzeriah ho poznal veľmi dobre, tak ako každého človeka. Vedel jeho meno a aj meno Banshee, ktorá sa nachádzala v jeho spoločnosti. Nepovedal nič, možno v tom sa odlišoval od svojho brata. Na prvý pohľad sa zdali tak podobný ale skutočnosť bola niekde inde. Azzeriah bol pokojnejším ako Lucifer, vedel si dávať v určitých veciach na čas. Mal cítenie pre určité situácie. Ale tak ako Lucifer ani Azzeriah za tých niekoľko tisíc rokov ešte nikoho nezabil. A nemal to ani v pláne. Bolo to niečo, čo by správny anjel rozhodne nemal urobiť.

,, čakal som na tento okamih." Pokojný hlas vyšiel mu z pier. Znel ako melodia. Nejaká melodia na zvonkohre. Ked sa pousmial, musel ho spoznať minimálne Klaus. Na spomienku z pekla v podobe jeho brata. Azzeriah nemal na Lucifera rovnaký názor ako jeho bratia. Mal ho svojim spôsobom rád. Spolupracujú od samotných začiatkov, kedy Azzeriah má možnosť ísť ako aj do neba tak aj do pekla. Dokonca ani s Klausom nemal nikdy problém. Vedel sa s ním pozhovárať. Aspoň sa to dalo nazvať rozhovorom. Tak ako Klaus nemohol ublížiť jemu, nemohol to urobiť ani Azzeriah. Bolo to nepísané pravidlo. Ale to bola nevýhoda niekoho ako Azzeriah. či už mal alebo nemal priateľov, v momente kedy nastane ten okamih danej smrti, musí toho človeka zobrať so sebou. Možno z toho dôvodu si on sám vymyslel menšie potešenie v podobe Banshee, ktorá niekoľkokrát vedela zachrániť blížiacu sa smrť.

Nehodlal se už nadále zabývat dívkou, která za ním přišla do baru, jako samotná předzvěst jeho smrti. I přestože ho to jméno nenechalo úplně klidným, stále jeho život úplně nebyl ten, o který by se obával. Jedno je nejspíše jasné - někdo opravdu zemře, když se tu objevil právě on, otázkou ovšem už zůstává kdo. Občas se dá i smrt přelstít a pokud jde o někoho, pro něj blízkého, udělá cokoliv, aby té smrti zabránil, i kdyby si nakonec on sám měl ten kůl, co si schovává, vrazit do srdce.Byl by to možná nakonec poněkud ironický osud, když si v tuhle chvíli je natolik jistý, že o jeho smrt se tady vůbec nejedná, ale to není to důležité, co je teď v řešení. Důležitý je teď Azzeriah, který tu někde rozhodně je, tím si byl jistý. Už šlo jen o to, aby ho našel. Možná že kdyby jednoduše sám vyčkával chvíli a zůstával v klidu v baru a nadále popíjel, našel by si ho on sám a on by se nemusel ani trochu namáhat, ale nebyl jeho styl úplně v klidu vyčkávat. Vždy se raději hrnul do věcí po hlavě, i když ne vždy to bylo úplně nejlepší. Byl jednoduše horká hlava a občas kvůli tomu dělal chyby, které až do poslední chvíle neviděl a pokud ano, nebral na to ohled. To už je pro něj typické.
Ve chvíli, kdy zaslechl ta slova, svůj pohled přesunul na muže, kterého samozřejmě poznával. Až nyní si mohl všimnout té podoby jeho a Lucifera. Předtím se tím úplně neměl potřebu zabývat a vlastně ani nyní ho to celkem nezajímalo. Byl tu kvůli něčemu jinému. Zastaví se tedy s naprostým klidem před ním, ještě se ohlédne, jestli tu je s nimi vůbec ta zrzka a pak svůj pohled přesune opět na něj. "Řekl bych, že tě rád vidím, bohužel tvá přítomnost ne vždy přináší ovoce." Pronese a změří si ho pohledem. "Proč jsi tady tentokrát? Nebudeme přeci chodit kolem horké kaše." Započne konverzaci. Smrt někomu nejspíše už dýchá na záda, proto si uvědomoval, že není čas na nějaké zbytečné vybavování. Potřeboval zjistit vše potřebné a následně podle toho jednat. Buď se vynasnaží zachránit tu osobu a nebo nad tím jen mávne rukou a nechá smrt dělat svou práci. To už záleží, kdo má být ten, kdo údajně vydechne naposledy.

"Upíra a vlkodlaka," zopakuje tiše, jakoby tomu nemohla uvěřit. V životě hybrida nepotkala, takže to všechno bylo tak trochu nové. Za tu dobu se však naučila, že je zde možné všechno. Upíra sice potkala pouze jednou, ale věděla, že to rozhodně nebylo naposledy. V Beacon Hills nebylo pouze jejich místo, jinak byli různě po světě. A New Orleans asi patřilo upírům. Nad jeho narážkou na rosničku, jen protočí očima. "Nějak tak," zamumlá jen tiše, protože nebyl čas na dohady.

Překvapeně zamrká nad jeho reakcí. On chtěl, aby ho našel. Byl šílený? "Co to děláš?" vykročí směrem k němu. Takhle umřou oba dva a ona netušila, zda by jí tenhle chlápek pomohl. Určitě mu byla ukradená, byla by jen další oběť. Pak však zahlédne Azzeriaha a jen ztuhne. Teď bylo pozdě na to vzít nohy na ramena. To už Klaus začne také mluvit. Ona se rozhodně prozatím stát stranou a jen pozorovat situaci, připravena zasáhnout. Cítila z něj takový zvláštní pocit, který snad nikdy necítila. Mohlo to být jakési propojení jako měla banshee k hellhoundovi? Skousne si tedy ret a opatrně vykročí dopředu. "Kdo jsi?" vyjde z jejích úst. Sice znala jeho jméno, ale netušila, co je zač a to hodlala zjistit.

Azzeriah mal možnosť vidieť pred sebou človeka, ktorého chcel vidieť. Klaus Mikaelson nebol jeho obeťou, aspoň nie teraz. Hoci obeť je veľmi silné slovo pre neho. Nikto z nich nebol jeho obeťou, on bol len sprievodca duší na správne miesto. či už do neba alebo do pekla. Azzeriah vedel, že si ho obidvaja nájdu, zariadil si to. ,, myslel som si, že vám to bude trvať o niečo dlhšie. Ale som rád, že ste napokon prišli." Azzeriah nikdy nechodil okolo horúcej kaše ale Klaus by mohol vedieť, že nikdy nehovoril vopred meno, pre koho si ide.
,, Nemôžeš to skúšať pri každej príležitosti, kedy sa stretneme Klaus. Vieš, že to nemôžem urobiť, pretože by to zmenilo osud. Už len to, že som poslal k tebe banshee znamená, že som ti určitým spôsobom pomohol." Azzeriah mohol vidieť jedno zo svojich stvorení. Nebolo to tak, že by ju on stvoril. Ale banshee boli stvorené kvôli tomu, aby boli jeho poslovia. Malý poslovia smrti, ktorí vedeli smrť vycítiť. ,, My sme sa ešte nestretli. Možno neprišiel ešte ten správny čas do tejto chvíle. Ale teraz to je iné. Moje meno je Azzeriah ale v rôznych jazykoch po zemi sa tomu hovorí inak." Pohrával sa na perách malý úsmev. Azzeriah im venoval svoju pozornosť. ,, Myslím si, že viete z akého dôvodu sme sa tu stretli. Nachádzam sa v meste už dlhšiu dobu kvôli démonovi, ktorí berie životy nadprirodzeným osobám. Dokážem vám pomôcť ale Klaus. Sám vieš, že nedokážem ovládnuť osud. To, čo má prísť príde. Ale budem ťa môcť naviesť rôznymi cestičkami, ktoré ti pomôžu." Azzeriah nevedel, či jeho pomoc prijme alebo nie. ,, A čo sa týka teba Lydia. Som anjelom smrti, náš osud je spojený. To ja sa ti mnohokrát prihováram."

Musel opravdu možná až dětinsky protočit očima, když se za ním ozval dívčin hlas s otázkou, co to dělá. "Hledám Azzeriaha. Jestli s tím máš problém, nemusíš tu být." Oznámí jí. On sám věděl, že i když Azzeriah je spjat se smrtí, není tím, kdo zabíjí, proto se mu vydal tak moc bezmyšlenkovitě vstříc. I když nejspíše i kdyby věděl, že by ho mohl na místě zabít přímo on, i tak by se mu vydal naproti. Ne nadarmo se říká, že by si měl člověk nepřítele držet blízko. Má to svůj důvod a rozhodně to není nesmyslné. Ale zrovna jeho nepovažoval úplně jako nepřítele, pouze nemůže říct, že by ho vítal s otevřenou náručí.
"Nemohl jsem si holt ujít tohle znovusetkání." Odpoví mu. No opravdu by byl vděčný, kdyby šel víc k věci, než obvykle, ale nejspíše je to jen zbožné přání, které se mu nesplní, o čemž se přesvědčil jen o pouhých pár chvil později.
"Myslím že můžu a zkoušet to i budu. Možná že pochopíš jednoho dne, že vyřčení jednoho jména nezpůsobí konec světa. S touhle banshee jsi mi zatím moc nepomohl, vzhledem k tomu, že jediné, co jsem se dozvěděl je, že mám zemřít já, což je nepravděpodobné." Odpoví mu poněkud znuděně. Opravdu by ocenil, kdyby mu narovinu řekl, na koho má dávat pozor. Ale už jen protože chce mu nějakým způsobem pomoci, je mu víc než jasné, že se to má týkat někoho, kolem něj, což ho nenechává zrovna chladným. Chvíli se možná nechal unést svými myšlenkami, když se bavili ti dva spolu, než opět promluvil Azzeriah směrem k oboum. "Nedokážeš ovládnout osud, jistě, ale možná že víš, jak toho démona zničit. Tak co kdyby ses pro jednou pokusil být o něco sdílnější. Možná tě pak pozvu i na skleničku." Navrhne. Jestliže mu neprozradí, kdo je tady v opravdovém ohrožení, možná, že mu dokáže alespoň říci, jak se zbavit toho démona. I to by totiž mohlo pomoci zabránit katastrofě, která nakonec může postihnout více osob, než by jeden řekl.

Nad jeho reakcí si povzdechne. Proč se vlastně ještě obtěžovala? Nasedla do auta a jela až sem, jen kvůli něj a on jde smrti naproti? Tohle vážně nebyl jen tak ledajaký upír či vlkodlak, byl sice hybrid, ale i tak netušila, že dost možná má sebevražedné sklony. Nebo byl mnohem mocnější než si Lydia myslela. "To teda nemusím, ale jsem. Možná by ti neuškodila trocha vděku," protočí očima, ale i tak ho neopouští. Něco jí to prostě nedovolovalo.

Založí si ruce na prsou a sleduje je s menším zamračením. Neměla sebemenší tušení o tom, co se tady vlastně děje. Věděla pouze to, že jí tenhle rozhovor vůbec nedělal dobře. On jí sem poslal? Jak nad ní mohl být až takovou kontrolu? "Proč já?" těžce polkne. Přeci jenom mohla tu nyní stát jakákoliv jiná banshee, která bydlela třeba i blíže. Ona musela jet dlouhou cestu, pouze kvůli tomu. Ocenila by, kdyby se v téhle situaci nemusela ocitnout, protože kdo ví, jak tohle dopadne. Jednou jí však bylo řečeno, že její schopnosti byly již ze začátku pozoruhodné a o něco silnější. Nikdy netušila, proč to tak bylo.

Překvapeně zamrká, když jí poví o tom, kdo je zač. "Ty..." zamumlá, ale zhluboka se nadechne, aby mohla stát ve své roli, že jí to vlastně neznepokojilo. "Takže ty jsi ten, který si hraje s naší hlavou, abychom se co nejdříve zbláznily?" nadzvedne obočí a jen se uchechtne. Ona kdyby neměla své přátelé, už by se dávno zbláznila. "Možná by jsi mohl zvážit a dávat k tomuhle nějaký manuál," schopnosti banshee byly jedním velkým otazníkem. Do dnešního dne si nebyla jistá, jak to funguje a co všechno se svým hlasem dokáže. Teprve nedávno se totiž dozvěděla, že ho může použít jako zbraň a to byla novinka, kterou by uvítala již mnohem dříve, když jí a ostatním šlo o život.

Azzeriah mohol v tejto chvíli sledovať dvoch rozdielnych ľudí. Vedel o každom ale to, čo potreboval. Rovnako, ako to vedel o každom jednom možnom človeku na zemi. Bol to dar ale zároveň aj prekliatie to si uvedomoval veľmi dobre. Jeho otec to bral ako dar no Azzeriah sa na to nepozeral rovnako.
,, bolo by to jednoduchšie nemám pravdu? keby som ti povedal, o akého človeka sa jedná. Ale sám vieš Klaus, že takto to v našom svete nefunguje. No môžem ťa ubezpečiť, tentokrát sa to nejedná práve teba." Azzeriah si musel dávať pozor. Vedel, že osud nemôže nejako oklamať a vedel, že tieto okamihy musia prebehnúť. Ten človek musel zomrieť o tom nebolo pochýb.
,, mali by sme ísť na to postupne. Krok po kroku vás budem spoločne viesť k tomu, aby to všetko dopadlo tak, ako to môj otec chce." Boh mal rôzne plány a možno tento má byť jeden z nich. Azzeriah vedel o démonovi, ktorý sa nachádzal v meste. Vedel o tom, prečo bol stvorení a privedení na toto miesto.
,, je to ako skladačka, ktorú budeme musieť zložiť postupne. Prvá časť bola priviesť vás oboch na toto miesto. Tá druhá bude nájsť dalšieho človeka. Klaus. Nemôžem ti povedať to, kto to je no môžem ti povedať, že si sa s ním už stretol. Vlastne vy obaja." Pohľadom prešiel po mladom dievčati, ktorému doposiaľ ešte neodpovedal ale vedel, že na to bude dostatok času inokedy. Nebolo to ich posledné stretnutie o tom vedel on sám svoje. Azzeriah im musel dať miernu hádanku. ,, Je to človek, ktorý prekvapí. áno je to človek. Niekedy to boli okamihy, kedy sa v ňom niečo nachádzalo. To stvorenie sa volá void. Klaus mal si možnosť stretnúť človeka, ktorý nebol tebou ovplyvnený. Budeš ho musieť nájsť. A uistím ťa, nezabiješ ho." musel mu to prizvukovať, pretože poznal jeho správanie a vedel, že by toho bol takmer okamžite schopný. ,, A Lydia. Nikdy som nemal v pláne docieliť to, aby si sa zbláznila. Máš v sebe potenciál, ktorý ti pomôžem budovať."

Vážně ani troch nepobíral, co od něj dívka, která se rozhodla s ním jít, čeká. Vděk? Proč by jí měl být kvůli něčemu vděčný? Možná mu řekla, že jde zde Azzeriah, ale u toho to začíná i končí. Je očividné, že on umírat nebude a už vůbec ne rukou právě Azzeriaha, ačkoliv dívčina, kterou vidí prvně v životě, je o tom všem očividně plně přesvědčená. Bohužel pro ní, dokud mu nedá nějakou zásadnější informaci, na kterou by nepřišel i sám a že by na přítomnost tohohle anděla sám dříve nebo později přišel, vděku z jeho strany se opravdu jen tak nedočká. "Možná by ses toho vděku dočkala ve chvíli, kdy bys mi řekla něco užitečného." Odpoví jednoduše, zatímco se rozhlížel po lidech, aby narazil na jednoho konkrétního a že ho nakonec opravdu velmi brzo našel.
"Unikl jsem své smrti už tolikrát, že by mě překvapilo, kdyby se to týkalo přímo mě a neunikl bych té smrti znovu." Odpoví mu. Opravdu se již od začátku neobával o sebe. "Ale jsem tu a z nějakého důvodu mě chceš, takže není těžké si domyslet, že se to bude týkat někoho, koho znám. Nebo snad já mám být ten vrah někoho?" Bylo spoustu možností, té které se obával byla ovšem rozhodně ta první. Kdyby mělo jít o smrt někoho, koho zná, může to být sice velká škála lidí, ale obává se, že by se to mohlo týkat někoho, jako je někdo z jeho rodiny nebo například Caroline. Další jeho slova ho nijak nepotěší. "A nebo překročíme těch několik zbytečných kroků." Bylo by to jednodušší a hlavně i méně zdlouhavý. Musel se při jeho nápovědě zasmát. "Jistě, to je opravdu skvělá nápověda, protože za těch tisíc let jsem rozhodně potkal jen pár lidí, o které by mohlo jít." Pronese ironicky, ačkoliv zatím oplývá až nadmíru velkou trpělivostí, což je u něj minimálně trochu zvláštní, ale může se to během následujících pár chvil stejně snadno změnit. Vyslechne si další jeho slova, která mu opět nebyla příliš moc k užitku. "Měl jsem možnost potkat spoustu lidí, které jsem nemohl ovlivnit, ale co je to stvoření void zač?" Následně se zamyslel ale krátce i lehce nad jeho posledními slovy a poté, co domluvil s Lydií, přesunul svůj pohled z jednoho na druhého a zase promluvil. "Vážně nezabiju? Možná to by mohlo být řešení a nebo možná by mohlo být řešení se zbavit i tady Lydie. Očividně jsme podle tebe jakási součást nějaké skládačky, ale když budou jednotlivé dílky chybět, nebudeš nás moc vést tak, jak chceš ty, což by mohlo vést ke změně osudu. Nedržení scénáře má totiž vždy jiný výsledek." Krátce se podíval na Lydii, kterou sice zatím nemínil zabít, ale rozhodně zvažuje, že by i tahle maličkost mohla nakonec věci vyřešit a pak znovu svůj pohled upře na Azzeriaha.

"Možná ještě přijde chvíle, kdy si uvědomíš, co všechno tu s tebou riskuji," řekne otráveně. Možná mu nic podrobnějšího neřekla, ale za to nemohla. Její předpovědi nikdy nebyly jasné. "Možná jsi nesmrtelný, ale to neznamená, že je nemožné tě zabít," konstatuje. Vždycky tu byla nějaká cesta. Mohla vyjít, či ne. Sama netušila, proč tu pořád je - prostě taková byla.

"Co mám já s touhle skládačkou společného?" nakrčí obočí. "Vážně. Proč tu jsem zrovna já?" svůj pohled věnuje onomu neznámému. Udělá k němu opatrně pár kroků, vážně asi byli nějakým způsobem propojeni. Cítila se k němu přitahována, ale zcela jiným smyslem. Bylo to podobné jako spojení Pekelného psa a Banshee. Neodpověděl jí pořádně na žádnou její otázku a vážně si připadala, že by mohla zmizet a nikdo by si toho nevšiml. Pak však začne se svou hádankou. Těžce polkne a jenom rty naznačí jeho jméno. Najednou se v ní vřelo o dost více otázek. Byl v pořádku? Jak se ho toto týkalo?

Když však začne mluvit Klaus, zamračí se. Vážně? "Zlatíčko," pronese své oblíbené oslovování a nemůže si pomoci - prostě se uchechtne. Možná tohle byla její výhoda, zachoval se hloupě vůči její osobě. "Takhle to nefunguje. Když mě zabiješ, sice přerušíš onu skládačku, ale ta nabere krutějších obrátek," jak to mohla vědět? Nemohla. Jen s tím počítala. "Navíc narozdíl od tebe vím, o koho jde. Ten vděk by jsi mohl zvážit," ušklíbne se. Navíc by mu s tím zabitím až tak moc nefandila. Byla to banshee a svým křikem by mu mohla rozdrtit lebku. To by původní taky přežil? Rozhodně to nebyla jen hezká a nevinná tvářička.

Svou pozornost pak však stočí k Azzeriahovi. Potenciál? "O čem to mluvíš?" zeptá se. Rozhodně nechtěla být součástí nějakého jeho plánu.

Azzeriah vedel, že tento okamih môže trvať samotné veky. Mohol sa na neho Klas pozerať ako na človeka o ktorom vedel všetko no takto to rozhodne nefungovalo. Možno si myslel, že je Klaus najmocnejším stvorením na zemi ale bol niekto viac ako boh, ktorý mal možnosť ovládať všetko? To rozhodne nebol niekto ako bol Klaus. No podobné typy ľudí mal možnosť vidieť každý jeden krát vo svojom živote. Kedy človek mal moc a nevedel s ňou pracovať do hlbky a podobné veci sa stávali takmer neustále.
„ Klaus ak sa mieniš takto so mnou rozprávať mám pocit, že to nikde nevedie. Tváriš sa ako človek, ktorý všetko vie no nie je to tak. Nemôžeš spochybňovať niečo, čo je už dávno niekde napísané. Rozhodnutie sa už nezmení a ked viem kto zomrie, stane sa to nech to chceš alebo nie. Ak by sa to jednalo teba, nemyslíš si, že by som sa správal trocha inak?“ jemne si upravil oblečenie, ktoré mal na sebe. Nikto ho ešte doteraz nevidel nahnevaného, nemal to v povahe a vedel, že to ani nikdy nepríde. Azzeriah sa možno podobal Luciferovi no ich charaktery boli úplne rozdielnymi. Azzeriah sa pozrel na Lydiu a následne na Klausa a musel sa na jeho tvári objaviť dokonca aj malý úsmev, ktorý znamenal len to, že niečo ho možno napadlo. Azzeriah vedel, že medzi nimi bude musieť prebiehať spolupráca. Osud sa aj tak naplní nech si to Klaus myslí alebo nie. Pomalým alebo rýchlym tempom na tom nezáležalo. Ale to bolo niečo o čom možno oni nemali ani len to najmenšie tušenie. „Musíš na to prísť aj ty sám. Otázkami sa to nezmení. V posledných mesiacoch sa nenašiel nikto v tvojom živote, ktorého si sa pokúsil ovplyvniť no nešlo to?..“ Azzeriah mu nemohol prezraiť meno, on nebol žiadnou bytosťou, ktorá by do toho mohla zasahovať. Bol len sprievodcom na tejto ceste osudom. „Mal si možnosť stretnúť sa s démonom. V ten deň si toho človeka spoznal. Ohrozil si ho na živote bez toho aby si vedel, čo v ňom je. Takže, už vieš odpoved na tú otázku? Môžeme sa vybrať ísť k dalšej stope tejto hádanky?“ svoju pozornosť následne opäť venoval mladému dievčaťu a potom len povedal tichým hlasom.
„ Všetko chce svoj čas. No nemusíš sa báť toho, že by ťa tento človek ohrozil. Nie je čas tvojej smrti aj ked nechceš byť súčasťou tejto cesty je to potrebné, pretože si so smrťou spojená, dokážeš to cítiť.“ Podišiel k nej bližšie a venoval jej jeden svoj pohľad. Nemohol prezrádzať podrobnosti no tento príbeh bude ešte určite dostatočne zaujímavý.

Neměl rád, vlastně přímo nesnášel na tomhle anděli to, jak mluvil v hadankách a nikdy nemluvil přímo. Copak by ho to zabilo? Kdoby řekl rovnou o co jde, vyhnuli by se tak tomuhle zbytečnému zdržování. Alespoň v jeho očích je to zdržování. A co víc? Možná by konečně dostal nad celou situaci kontrolu a s klidným srdcem by se snad i mohl ujistit, že není v ohrožení někdo z jeho blízkých. Zatímco se tu totiž vybavuje, má obavy, že ztrácí čas a šanci někomu zachránit život. V ohrožení může být kdokoliv - jeho sourozenci, Hope, Caroline a nebo například Daria. Nejraději by v tuhle chvíli všechny do jednoho poslal pryč z New Orleans, někam, kde to bude více bezpečné, ale ví, že to není možné. Místo toho se s jasným nesouhlasem v očích podíval na Azzeriaha. "Přestaň s těmihle kecy. Každá věc má zadní vrátka a jsem si jistý, že i tohle, ať jde o smrt kohokoliv. Ty možná vidíš jen jednu možnost. Ale taky se slepě ženeš za něčím tak absurdním, jako je osud." On sám v osud nevěřil ani trochu. Za ta léta, co chodí po světě, došel k závěru, že nic jako osud neexistuje. Kdyby něco takového bylo, poznal by to přeci. A ať si každý říká co chce, jeho názor to nezmění.
Svou pozornost musel obrátit na dívku, která jej oslovila zlatíčko. Na tváři se mu objevil úšklebek, prestože jeho tělo spíše pohlcoval postupně vztek. "Možná nabere. To není jisté a nebudeme to vědět ani jeden, pokud se to nezkusi." Takže dívka by měla vědět, že něco takového by si k němu neměla dovolovat, zatím ale i přesto zůstával až podivně v klidu. S jeho naladovostí se to ale může ze vteřiny na vteřinu změnit. "To si nemyslím. Zatím mi tvá snaha o pomoc byla naprosto k ničemu." Ano to, že ví, koho mají hledat ji nijak u něj nepomohlo. Nedokázal to ocenit. V tu chvíli mu ovšem již dal postupně další nápovědy i anděl smrti. Během jeho posledních slov už nemusel dlouho přemýšlet, aby si dal dvě a dvě dohromady a vyšel mu chlapec, na kterého nefungoval vliv démona. "Stiles. Měl jsem ho zabít." Zavrčí a už se vydává vstříc ulici se snahou najít Stilese, i když nevěděl, kde začít. Napadlo ho se zeptat Lydie, která ho očividně zná, ale to mu jeho hrdost nedovolila a tak to rychle zavrhl. Jeho další volba byla jasná. Popadl telefon a v kontaktech ve zprávách našel číslo Caroline. "Lásko, potřeboval bych si promluvit s tvým kamarádem Stilesem. Nevíš kde ho najdu?" Napsal po cestě, ale dřív než to odeslal, celý obsah zprávy vymazal. Nebude ji do toho nijak zatahovat, bylo mu jasné, že by se ptala proč to potřebuje a následně chtěla přiložit ruku k dílu. Svůj mobil opět uklidí a nezbývalo mu v tuhle chvíli nic jiného, než ho najít na vlastní pěst. Příliš se ani nestaral o to, jestli mu Lydia, Azzeriah nebo oba dělají společnost, či nikoli. Cíl měl ovšem jasný.