Valerie Tulle Apartment

Valerie kdyby byla na jeho místě, první co by zvolila by bylo právě stěhování. Pokud by se jí přihodilo to samé a měla by být v kůži Stefana v ten moment, asi by se tady v Mystic Falls kde se to celé odehrálo nezdržovala moc dlouho. Samozřejmě, že by to bylo docela neférové vůči přátel a okolí, jenže když tady už také nežijí, proč by měl i on. Sama Valerie toho moc nevěděla, moc se k ní žádné informace nedostávají a vlastně se ani tolik nediví, nevadí jí to. Za svůj pobyt v tomhle městě se pořádně bavila jen se Stefanem, možná i s jeho bratrem by ještě teď prohodila pár slov. Jistě, kdyby tady byla Noora nebo Beau, Lily a ostatní tak by se možná i přidala opět k nim. Jenže všichni jsou mrtví, umřeli a upřímně bych řekla, že to Valerii osvobodilo a ona se od jejich smrti cítila volnější. Občas na ně i tak vzpomínala, no ani když je neměla moc v lásce tak přeci jen pro ni byli jako rodina a ona je tak v určitém směru vnímala. Tedy kromě Juliana, na něho by nikdy nevzpomínala v dobrém smyslu. Ne potom, co jí provedl. Jejich cesty je svedli dohromady už nespočetně mnohokrát, byla si toho vědoma a snad si toho byl vědom i Stefan. Nejdříve tomu moc velkou váhu nevěnovala, jenže postupem času jí to bylo očividnější čím dál tím více, hlavně teď. Bylo to zajímavé, možná i zvláštní, jelikož proč by se měli spolu takhle setkávat? Jakoby jejich cesty byly dělané tak, aby se jednou setkali. Valerii vůbec nevadila otázka ohledně bydlení. I přesto všechno, co spolu zažili jí to nedělalo problém ho na pár nocí umístit do jejího bytu. Nenechala by ho spát někde  jinde, než si něco najde. Až takhle vůči němu Valerie byla vstřícná. Možná stále někde uvnitř sebe k němu chovala city, které se opět vracely napovrch a dávaly o sobě vědět. Ať už otázka ohledně bydlení byla sebevíce nejistá tak s ním Valerie souhlasila a dovolila mu přespat jak dlouho chce. Prohrábla si vlasy a nespouštěla zrak ze Stefana, který se raději díval na sklenku bourbonu před sebou. Můžeš se na mě klidně podívat. Vážně mi to nevadí. Ujistila Stefana ještě jednou. Nemusel se za svou otázku vůbec stydět, určitě nebylo od věci, že se zeptal. Protože pokud by se nezeptal on, zeptala by se asi ona jeho. Nechtěla aby bloudil různými městy a něco si hledal. Proto byla ráda, když se jí zeptal jako první. Lehce zvedla koutky úst nahoru, když se na ní Stefan rozhodne podívat. To nemusíš vůbec dělat. Po bytě se můžeš pohybovat jak ty určíš za vhodné. Nebudu tě v ničem omezovat. Nechtěla aby se Stefan v jejím domě cítil utlačovaný a nechtěný, proto mu to takhle řekla. Po jejím bytě se mohl pohybovat jak mu bylo libo a dělat si v podstatě co chtěl on sám. Zase takhle na tom nelpěla, že by ho sledovala na každém kroku a říkala mu, co nemá a co má dělat. Takže gauč. Dobře. Ale neboj se říct, pokud bude něco špatně a třeba by se ti špatně spalo, ano? Vůbec jí nevadilo spát na gauči a jeho nechat spát ve své vlastí posteli. Její vstřícnost v tomhle neznala mezí. Přeci jen to byl Stefan o kterého se teď jedná a jí to vůbec není nijak blbé nabízet mu takovou nabídku. Po zaplacení Valeri vyšla z baru jako první a rovnou se rozešla ke svému autu, které bylo zaparkované kousek před vchodem právě do Mystic Grillu. Nasedla do auta a zanedlouho vyjela, přičemž se v autě rozprostřelo ticho, které ale nebylo vůbec nijak tíživé. Ano, je to město skoro vedlejší město. Cesta by neměla trvat moc dlouho. Ujistila ho a na utvrzení svých slov ještě kývla hlavou. Cesta mohla trvat ani ne půl hodiny a aby v autě nebylo ticho, tak zapnula rádio ve kterém zrovna hráli nějakou písničku, přičemž začala Valerie jemně pokyvovat hlavou do rytmu. Po zhruba půl hodině zastavila před domem, který v sobě měl hned několik bytů. Tak, a jsme tady. Podívala se na Stefana a s jemným úsměvem lemující její rty a následně vystoupí a jakmile i Stefan vystoupí tak auto zamkne a rozejde se rovnou dovnitř domu. Její byt se nachází ve druhém patře z celkových čtyř pater a schody začne pomalu, ale jistě vycházet a zanedlouho odemyká dveře od svého bytu a vchází dovnitř. Jakmile zavře za Stefanem dveře tak se na něho podívá a kývne hlavou, aby se rozešel dále dovnitř. Nebudou přeci stát na chodbě. Vítej do svého nového domova. Řekne když společně s ním vejde do obýváku, který je vlastně spojený i s kuchyní, takže máte perfektní výhled z kuchyně do obýváku. Následně když se vrátíte do chodby, jsou tam jedny dveře s koupelnou uvnitř a druhé s její ložnicí. Promiň za ten nepořádek. Omluví se mu za nepořádek, který se nachází v obýváku a hned začne jednotlivé knížky na konferenčním stolku zavírat a skládat na sebe. Pár svíček bílé barvy taktéž dá na jednu hromádku a otočí se na Stefana. Snad se ti tady bude líbit. Usměje se na něho a přejde do kuchyně a následně vytáhne dvě skleničky do kterých začne napouštět čistou vodu.

Stefan neviděl jiné východisko než změnu domova. Prakticky by nejraději nechal za sebou vše avšak nemohl opustit úplně všechno protože pravdou bylo, že tu právě s minulostí seděl. Minulost, kterou byla Valerie. Třebaže zůstat s ní byla menší změna plánu ale vůbec ne nepříjemná. Ať uplynuli staletí či roky vždycky byl jakýmsi způsobem rád když ji viděl. Přiznával, že ne vždycky bylo jejich setkání se šťastným začátkem avšak pokaždé to dospělo vcelku ke šťastnému konci. Pro tentokrát ale byl Stefan ochoten říci, že jejich setkání šťastné bylo. Vždyť kdyby nebylo Valerie pravděpodobně by si už hledal v praku lavičku, na které by dnes musel přespat. Avšak nešlo jen o to, že neměl kde spát a bydlet. Třebaže si to příliš nechtěl přiznat věděl, že kdyby se opět objevil ve městě a nenašel nikoho, kdo by mu pomohl- koho dobře zná, nechalo by to na něm stopu. Nedokázal by se smířit s tím, že je zpět a přesto stále sám. Nemyslel na sebevraždu to ne, ale na takové vypnutí emocí…možná. Avšak nemusel přemýšlet ani nad jedním jelikož tu právě po jeho boku sedí člověk, kterému důvěřuje.
Valerie mu opravdu pomohla a se štědrostí nepřestává. Nejen, že mu nabídla střechu nad hlavou ale dokonce by sama spala na gauči a Stefanovi nechala postel. Všechno tohle sice oceňuje ale až je mu trochu trapně jelikož neví zda jí bude moci někdy všechno oplatit. Na všechny její další věty ať to byli otázky anebo věty oznamovací kývl. Nechtěl ji už nijak zatěžovat a tak raději se vším souhlasil.

Jakmile nasedli do auta a rozjeli se Stefanovi v hlavě začaly vyplouvat různé obrazy jak by mohl vypadat byt Valerie či vůbec okolí. Nikdy nebyl příliš zapálený pokud šlo o cestování ale tentokráte byl natolik zvědavý, že by se dalo i říci, že se těší. Bylo jasné, že byt nebude nijak velký a zároveň nejspíše ani příliš zařízený když je tam teprve krátce. Třebaže si představoval různé byty s přesností nemohl říci jaký tomu bude odpovídat a tak si musel počkat než tam dojedou.
Stefan většinu cesty mlčel až na jedno otázku, která pro něj v uších zněla radostným tónem. Seděl na sedadle spolujezdce a koukal z okénka tak jak to dělávají malé děti, když jedou na výlet. I on si teď připadal jako to malé dítě, které se s rodinou stěhuje do jiného města. Míjel domy, které v Mystic Falls stály snad od nepaměti, viděl i domy, které tu byly nové avšak nejvíce ho zaujal jeden dům. Straé sídlo rodiny Salvatore. Ačkoliv zde vyrůstal a dlouhou domu i bydlel nepřipomínalo mu to ten dům, který znal. V jeho paměti je velký opuštěný dům, kterému se raději každý vyhýbá jenže teď je to slunce osvícený dům a kolem plno života- kolem domu je spousta dětí. No jistě, vždyť je to teď škola. Třebaže by to Stefana mělo mrzet cítil pravý opak. Byl rád, že dům nebyl k ničemu a naopak slouží tomuhle skvělému účelu. Je pravda, že tyto děti potřebují místo, kde mohou být sami sebou.
Z přemýšlení jej ale vytrhnul zvuk, který vycházel z rádia. Stefan nikdy nebyl přílišný fanda hudby anebo tance. Obojímu se raději vyhýbal i když občas ne příliš úspěšně. „Zapnula jsi to rádio proto abys se mě zbavila, já totiž klidně vyskočím za jízdy.“ Řekl provokativně přestože mu pro tentokrát ta hudba natolik nevadila, poznámku si neodpustil. Při jízdě se občas podíval na Valerii, která si na rozdíl od něj muziku užívala. Jen se nad tím pousmál a dále sledoval cestu.
Asi po půl hodině auto zastavilo což Stefana tak nějak vrátilo do reality. Pomalu vystoupí za auta, které za sebou zavře. Udělá jeden krok pryč od auta ale zase se zastaví a to proto aby si mohl dům prohlédnout. Na první pohled bylo vidět, že je to sice dům avšak v sobě skrývá několik dalších bytů. Vlastně tohle mu přišlo velice chytré a úsporné. Stefan šel dále za Valerií dovnitř. Šel asi dva kroky za ní, vypadal spíše jako její stín. Jakmile začala stoupat po schodech samozřejmě šel i on. Dům byl velice pěkný těžko říci zda natolik zachovalý anebo skvěle opravený.
Jakmile vejde dovnitř zastaví se. Nejen protože si všechno důkladně prohlíží ale také protože čeká na jakýkoliv povel, že může dále. Ten mu Valerie dala a tak jeho kroky nasměřoval do obýváku, kde se opět zastavil avšak tentokrát opravdu jen kvůli prohlížení. „Děkuju.“ Odpoví ačkoliv stejně příliš nevnímá když je ponořen do prohlížení si bytu. Byl to vcelku hezký byt pro jednoho i dva lidi naprosto dostačující.
„Hledala si nějaké kouzlo?“ Zeptá se když vidí ty svíčky a knihy. Zvláště jednu,kterou vezme i do rukou. Byla to kniha kouzel to poznal i když nebyl čaroděj. Nechtěl se jí sice moc motat do osobních záležitostí ale tohle ho zajímalo.
„Jsem si jist, že bude.“ Upřímně se na Valerii usměje a když pak ona odejde do kuchyně sedne si na gauč. Stále se ale rozhlíží kolem jakoby tu mělo být něco co ho zaujme.