nemocnica mystic falls

Uplynulo mnoho let od toho, co byl naposledy viděn v Mystic Falls. Každý z jeho okolí věděl, že Jeremy odjel z Mystic Falls kvůli škole na kterou se čistě náhodou dostal. Vydržel až do konce školy, což od něho snad nikdo ani nečekal. Nikdy nebyl moc školský typ, jenže škola kterou si vybral ho bavila natolik, že tam dokázal vydržet až do samého konce. Po škole se ale do Mystic Falls nechystal zpátky vracet. Za uplynulá léta toho zažil docela dost. Zabydlel se ve městě zvaném Beacon Hills, kde se začala projevovat jeho lovecká duše. A nezačala se projevovat zrovna tím milejším způsobem. Jeremy byl ten zodpovědný za všechny útoky na vlkodlaky. Byl to on. Lovec, který zabíjel vlkodlaky tak dlouho, až v Beacon Hills skoro žádný nezůstal a pokud ano, tak nejspíše utekl. Sám sebe se Jeremy občas ptal, proč se do toho najednou takhle pustil a nedokázal se toho zbavit. Pak nad tím vždy pouze zakroutil hlavou a pokračoval ve své touze. Vše co ho život v Mystic Falls nebo Alaric naučil se mu nakonec hodilo a on toho hodlal naplno využít. Sám na sobě za ty léta docela dost pracoval, jelikož hon na vlkodlaky nebo na upíry ho stálo hodně úsilí a síly. Přeci jen byl pouze lovec, který je zranitelný stejně jako člověk a tak se jim musel aspoň trochu rovnat. Taková touha jako lovce ho napadla už v domě, kdy zabil jednoho z původních upírů- Kola Mikaelsona. Zaslechl, že je Kol opět naživu, no to se samozřejmě ještě uvidí, že ano. Už se mohlo zdát, že měl Jeremy snad i více nepřátel než kamarádů. Vždy v noci se vydal do lesa nebo normálně do ulic, nepozorovatelně aby ho nikdo nezahlédl a honil vlkodlaky. Nejednou se stalo, že byl těžce poraněn a musel do nemocnice. A teď je tam najednou zase. Držel se za ruku a pomalu kulhal přes nemocniční halu. Nemocnice Mystic Falls už pro něho mohla být i druhým domovem. Bylo brzké ráno, moc lidí tady nebylo a tak se Jeremy na chodbě vyjímal. Měl na sobě černou mikinu, kterou si musel sundat, jelikož poranění na jeho pravé ruce nebylo zrovna nejmenší a tak jí chtěl dopřát aspoň trochu uvolnění a vzduchu. Šedé triko se na něho jemně lepilo, jelikož skoro celou noc proběhal v lese a tak mu bylo docela vedro. Tiskl svou pravou ruku k hrudi a jemně kulhal, jelikož když se setkal s jedním z vlkodlaků tak ho odhodil bokem a Jeremy tak nešikovně dopadl na zem, přičemž se mu přihodilo jak něco s nohou tak i s rukou, která byla k tomu všechno doškrábaná. Zavolala byste mi Lucindu? Lucinda Wylde. Podíval se na jednu ze sestřiček a jakmile někam odběhla tak se opřel o chladivé kachličky. Jedním z důvodů proč chtěl právě Lucindu byl ten, že už jednou zde byl s něčím podobným a jak zjistil, tak s ní chodil i do třídy na střední škole a vše se lépe řešilo, když jste někoho v nemocnici znali. Jako když tady pracovala Melissa a oni se tak mohli vyhnout všem otázkám, kladným na to, co se zrovna přihodilo. Čekal opřený o chladivou zeď a lehce si přidržoval mikinu, přičemž se rozhlížel po chodbě, jestli už nejde.

bolo to ľudské srdce, ktoré sa nachádzalo v jej hrudi. čistá duša, čisté srdce a myseľ ktorú sa snažila kontrolovať. nebolo to z toho dôvodu, že by sa tam nachádzal ešte niekto, kto by jej kázal kadiaľ má chodiť a čo má robiť. to rozhodne nie. no nachádzať sa v nemocnici kde stačil malý okamih na to aby človek rozhodol o živote alebo o smrti, nebolo vždy jednoduché. a práve takýmto dňom bol aj tento deň. nachádzala sa v nemocnici už niekoľko krásnych hodín, kedy sa nestihla ani len z hlboka nadýchnuť alebo najesť. raňajky? to niekedy boli v neskorých hodinách po stojačky len z toho dôvodu aby utíšila jej žalúdok. ona bola tým človekom, ktorý dokázal hodiny presedieť pri posteli človeka, ktorý sa mal prebrať z operácie, ktorú vykonala. ona mala byť tým človekom, kto bude dávať energiu vôkol seba. lucinda sa nachádzala pri lôžku malého pacienta, ktorý si prešiel ťažkým obdobím. držala ho za ruku pričom ona sama cítila ako sa jej hlava nakláňa na jednu stranu. dokonca si ani len neuvedomila, že niekto sa k nej pripojil a položil cez ňu deku. bola to jeho mama, tá žena ktorá so slzami v očiach čakala v čakárni celé tie hodiny a následne ďakovala každému jednému, kto sa na tom podieľal. jej oči sa zatvárali a ona cítila menšiu úľavu. dokonca človek sa mohol na ňu pozrieť a vidieť aj úsmev na tvári.
,, pani doktorka?.." do miestnosti vošiel mladík s okuliarmi na očiach a s papiermi v rukách, ktoré znamenali to, že sa pred nimi mal nachádzať další pacient. lucinda sa v jednom momente strhla a pozrela sa vôkol seba. ako len mohla zaspať? ako si to mohla v práci dovoliť? postavila sa na nohy, upravila si bledý plášť a pozrela sa na matku, ktorá sedela z druhej strany a láskala svojho malého chlapčeka. lucinda sa pozrela na ten milý obraz pred sebou a následne sa vrátila do práce.
,, tak koho tu máme dalšieho?.." pozrela sa na svojho stážistu, ktorý bol v jej veku pričom to mohlo spočiatku vyzerať komické. no nikto takmer nevedel, že školu vyštudovala v predstihu a aj tak sa stala v tomto roku jednou z najlepších doktoriek v štáte. lucinda sa pozrela na neho a následne očakávala nejaké tie správy, nejaký posudok pacienta ktorý sa robí na prijme no na miesto toho jej len povedal to, že ju niekto hľadá a potrebuje. lucinda len prikývla aj napriek tomu, že nevedela o koho sa jedná. prešla na chirurgiu kde boli lôžka oddelené zástenami a jednu z nich odkryla. v momente, kedy pred sebou videla chlapca s ktorým rok chodila do triedy jej tvár sa mierne rozžiarila. nemyslela si, že na tomto mieste ešte uvidí známu tvár. zdalo sa ako keby tie tváre, ktoré stretávala pomerne často pomaly mizli a ona ostávala v meste sama samučičká. ,, mám pocit, že sa nemusím ani len pýtať, však? " lucinda bola jedna z mála ľudí, presne tak ľudí! kto nemal ani len to najmenšie tušenie o nadprirodzenej stránke sveta.

Jeremy nevěděl kde je jeho sestra a pokud je stále v Mystic Falls nebo se odstěhovala. Nevěděl ani o tom, co se stalo celkově v Mystic Falls. Věděl o založení školy pro nadpřirozené děti, jelikož tam prvních pár dnů pomáhal. Pak tam přestal chodit a nakonec na školu úplně vytěsnil a začal se plně věnovat své lovecké části, která ho každým dnem naplňovala více a více. Jeremy na to kolik mu bylo, už toho zažil poměrně hodně na to, aby věděl, jak to na světě chodí. Hlavně v tom nadpřirozeném. Nespočetně krát byl zabit a znovu ožil díky jeho prstenu nebo kouzlům. Byl také duchem nebo kotvou, čímž pádem se mohl bavit s mrtvými. A hlavně byl také lovec. Byl vděčný, že se mu nepřihodilo být upírem nebo samotným vlkodlakem, jelikož by nevěděl co dělat. Pouze jako lovec věděl co má přesně udělat a jeho život už dával o něco málo větší smysl. Občas se Jeremy vracel k popíjení alkoholu, jelikož to byla druhá polovina, která ho udržovala nad věcí. Přeci jen Jeremymu bylo čerstvých 23 let a vždy měl kolem sebe někoho jako byla Elena, Bonnie nebo i Alaric. Nebo i jeho přátelé Matt a Tyler. Teď byl ale na všechno sám. Možná i to byl důvod proč se začal více zajít o svou loveckou stránku. Pohltilo ho to natolik, že už se neovládal a z Beacon Hills zbylo pouze poutní místo, skoro nikdo tam nežil a hlavně tam nebyli skoro žádní vlkodlaci. A pokud tam ještě nějací zůstali tak by měli co nejrychleji odejít. Jeremyho příští destinací bylo New Orleans, o kterém věděl, že je také prolezlé různými smečkami vlkodlaků a také i upírů, což mu vyhovovalo. Rozrazil dveře nemocnice a rozešel se chodbou dále. Nemocnice se moc nezměnila, takže věděl kam přesně jít a na koho se ptát. Jeho prosba byla zavolat Lucindu Wylde, se kterou se znal ze střední kde spolu jeden rok byli ve třídě. Jeremy by je nepopsal přímo jako přátelé, ale rozhodně ne jako nějaké naprosté cizince. Vybavoval si, že se spolu bavili, jenže Jeremy byl na střední úplný opak Lucindy a tak k sobě nikdy nenašli úplnou cestu porozumění. Netrvalo to dlouho a před ním se objevila Lucinda. Stačí když mi pomůžeš. Žádné zbytečné otázky. Věnoval Lucindě pohled, který jasně naznačoval, že by se měla pustit do práce a nemluvit o tom, co se mu vlastně přihodilo. Nerad by to tady rozmazával a vůbec se mu nechtělo si vymýšlet nějaký příběh, i když jich měl pár už vymyšlených. Vždy měl přichystané krytí pro všechny případy. Posadil se tak, aby měla Lucinda dobrý přehled o tom co se mu vlastně stalo, ale také se posadil tak, aby mu to bylo příjemné. Tohle už by mohla být naše tradice.Přeci jen nejsem tady poprvé. Pousmál se a podíval se na svou ruku u které doufal, že se to zanedlouho zlepší a on bude moct opět pokračovat ve své práci. I kdyby se to hned nezlepšilo, tak by nepřestal. Jestli se mu tohle bude stávat častěji, Lucinda si začne klást otázky a to by on byl nerad. Domníval se totiž, že Lucinda nemá ani sebemenší tušení, že existuje něco jako nadpřirozeno a tak by to mělo i zůstat. Neměl v plánu jí do toho nějak zatahovat.

lucinda sa k nemu posadila pričom sa pozrela na ranu, ktorú mal na tele. otázky, otázky boli by zbytočnými keďže nevytiahla by z neho ani len jednu jedinú informáciu. no chcela to vedieť? aj ona mala mnoho tajomstiev o ktoré sa bála a nechcela ich povedať. s podobnými pacientmi sa stretla už niekoľkokrát. nechceli povedať dôvod ako sa im to stalo dokonca ani miesto kde sa im to stalo a ona to musela rešpektovať. jediná vec, ktorá ju zaujímala bolo len to aby to ošetrila a aby on si dával neskôr pozor na ú ranu aby sa hojila a aby sa pred ňou zasa neukázal o niekoľko dní.
jej kútiky pier sa museli stočiť do malého úsmevu v okamihu, kedy povedal tie slová. bola to totiž pravda. mohol to byť už zvyk, ktorý by dodržiavali. no určite by to nebol jeden z tých príjemných zvykov. predsa len musel pociťovať bolesť.

" myslím si, že by bolo príjemnejšie ak by si ma pozval na večeru alebo na obed. To by bola oveľa lepšia tradícia ako to, že sa objavíš raz za čas s nejakým zranením.." lucinda si zobrala rukavice, ktoré si opatrne na ruky. nepovedala mu ani len jedno jediné slovo, dokonca ho ani len neupozornila, keďže priložila na jeho ranu dezinfekciu, čo mohlo byť spočiatku veľmi nepríjemné. lucinda bola dostatočne zručná na to, aby si s tým poradila sama. nepotrebovala mať pri sebe nejakú asistentku, ktorá by jej dýchala na krk a čakala na jej príkazy. to rozhodne nie. šikovne si pripravila všetky veci presne ku ruke a s malým úsmevom na perách si zobrala niť. ,,bude to trocha bolieť no určite nie tak ako toto zranenie.." povedala lucinda a začala s jemným zašívaním. jednu vrstvu po druhej.

V jejích očích mohl zahlédnout několik otazníků a že měla určitě hodně otázek. Nedával jí to za zlé. Proč by taky? Kdyby on nevěděl o nadpřirozenu a někdo k němu přišel s takovým zraněním, k tomu ještě ne poprvé tak by měl také spousty otázek. Byl ale rád, když se neptala co se stalo a nijak na něho netlačila, aby jí to řekl. Protože by jí to stejně neřekl. Je pro ní lepší když se všemu tomuhle vyhne velkým obloukem. Jeremy si občas říkal co by se stalo, kdyby ani on o tomhle světe nadpřirozena nevěděl. Určitě by se toho v jeho životě tolik změnilo. Už si ani nepamatoval dobu, kdy si naposled vyšel někam se svými přáteli- kdyby samozřejmě nějaké měl. Nepočítaje Matta nebo Tylera se kterými se neviděl také další dobu a nepochybně se to na něm také projevilo. Chyběli mu jeho přátelé a ty chvíle které spolu strávili, bohužel už to nebylo to co bývalo. Sledoval Lucindu a mezitím co ona se dívala na jeho ruku tak si jí prohlédl. Od posledně co si jí pamatoval se změnila, vyrostla. Už od pohledu se z ní stala krásná dívka s neobyčejnou barvou vlasů a dopracovala to dokonce až na doktorku, i když jí bylo teprve možná kolem věku stejně jako je Jeremymu. Takže doktorka, co? Už na škole šlo vidět, že to někam dotáhneš. Ještě k tomu, když si ukončila o něco dřívě studium. Podíval se na ni a pousmál se. Nechtěl určitě aby řeč stála a hlavně aby se neubírala směrem co se mu stalo Už na škole si mohl všimnout, že to Luncindě docela pálilo a byla jedna z nejlepších ve třídě a proto se ani nedivil, že se z ní stala právě doktorka. Oběd nebo večeře? Ještě nad tím popřemýšlím. Řekl a porozhlédl se kolem sebe, i když tady nebyl poprvé tak si to tady chtěl prohlédnout. Co jiného taky měl dělat, že? Za takovou pomoc by jí na něco mohl pozvat, to samozřejmě nevylučoval. Jenže nehodlal se v Mystic Falls zdržet nějak moc déle. Jen pár dní a poté chtěl jet do New Orleans, kde ho čekala opět jeho práce lovce. Zase se vrátil pohledem k Lucindě, která už měla na rukou rukavice a bez jediného varování mu na ránu dala dezinfekci. Trochu zkřivil obličej od náhlé bolesti, ale nevydal ani slovo, jelikož to nebylo nic co by už nezažil. Dobře. Snad to vydržím. Lehce zažertoval s úsměvem na rtech a pak už jen sledoval její práci. Občas se musel napnout, jelikož to nebylo zrovna dvakrát příjemné.

lucinda vedela presne čo má robiť. použila dezinfekciu, natiahla si modré rukavice na ruky a následne si zobrala do ruky striekačku s ambulkou. z ambulky natiahla celé množstvo a následne obichala miesto rany len aby to mierne umrtvila. nechcela predsa aby šitie bolo o čosi viac bolestivé, no aj tak tá rana bude niekoľko dní bolieť o tom nebolo pochýb.
,, nebránim sa tomu presvedčeniu. no zatiaľ som nepočula o nikom zo školy. možno to bude tým, že toto je len začiatok mojej menšej cesty. chcela by som sa vydať niekde, kde moju pomoc vážne potrebujú.." lucinda stále cítila, že na tomto mieste ako keby už nemala čo robiť. aj napriek tomu, že pacientov bolo o tom nebolo pochýb no stále to bol ten malý pocit v srdiečku, ktorý ju nútil k tomu zamyslieť sa, či nie je čas sa niekde pohnúť vpred. nemala rodinu, nemala dokonca ani len domáce zvieratko o ktoré by sa musela starať. čo vlastne lucinda mala okrem svojej práce?
len s menším povzdychom sa pozrela na ranu a následne si zobrala šitie do ruky. ,,bol to len vtip Jeremy. nebolo to žiadne vnucovanie pozvania alebo priamo pozvanie niekam von, toho sa nemusíš báť.." jej tvárička sa mierne začervenala. pri bledej pokožke, ktorú mala a ktorú mnohokrát nenávidela no napokon si na ňu musela predsa len zvyknúť to bolo viac ako len očividné. takmer okamžite, kedy sa mierne zapýrila to bolo vidieť. no v tejto chvíli sa to snažila všetko otočiť na nejaký trápny vtip. to jej možno nešlo. bolo zvláštne ako človek, ktorý mal nadanie nedokáže vymyslieť žiadnu dobrú výhovorku.
jeden steh na rane striedal ten druhý a ona sa pomaličky no s istotou chýlila pomaly ku koncu. ,, niekedy je ťažké na seba dať pozor, že? pretože mám pocit, že na tvojom tele sa musí nachádzať mnoho jaziev.." povedala lucinda s malým úsmevom na perách, ktorý dokázala venovať každému jednému pacientovi pričom počula ako niekto skríkol od bolesti.
lucinda sa pozrela na jeremyho pričom dokončila posledný steh, prelepila mu jeho ranu a následne takmer okamžite sa postavila zo stoličky. krik a plač prichádzal z miestnosti, ktorá sa nachádzala za nimi, miestnosť, ktorá bola skladom pre nemocničné veci pričom si uvedomovala, že v túto hodinusa tam nachádza málo personálu. ,, myslím si, že by som sa na to mala ísť pozrieť.." vystrelila ako malá raketa no nikto nemohol ani len tušiť, že v skutočnosti sa za dverami nachádza človek prisatý na krku mladej ženy pričom krv strieka všade naokolo.

Sledoval jí při práci a přitom dával pozor, jakoby tomu rozuměl a kdyby udělala nějakou chybu tak by jí na to upozornil. Jenže to by on nepoznal. Nepoznal by, kdyby udělala nějakou chybu. Přeci jen je to lovec a ne žádný specializovaný doktor. V nemocnici se cítil už skoro jako doma a jeho tělo tak také i může vypadat. Neměl sice tolik jizev a všeho kolem toho, no pár jich tam určitě bylo. Sledoval jak mu umrtvila místo kolem rány aby to tak moc nebolelo a následně se pustila do šití. Rána to sice nebyla moc velká, ale nebyla rozhodně ani malá. Takže by si chtěla pryč z Mystic Falls? Vlastně se ti ani moc nedivím. Nedivil se jí. Bylo to dobré rozhodnutí- pokud tedy rozhodnutá už byla. Přeci jen Mystic Falls nebylo zrovna městem, kde byste chtěli rozjet vaší kariéru nebo cokoliv jiného. Jeremy to sice stále považoval za svůj domov, ale ne už tak nutně jako kdysi dávno, kdy tady ještě bydlel. Sice mu staré časy chyběly, ale ne natolik aby tady ještě někdy zůstával a dokonce se tady i znovu zabydlel. A pokud se Lucinda chtěla plně věnovat doktorské kariéře tak by jí doporučoval jinde než zde ve městě. Možná vtip, ale proč vlastně ne? Na oběd nebo večeři zajít můžeme. Takže co, oběd nebo večeře? Zeptal se jí ještě jednou s nadzvednutým obočím. Nemohl si nevšimnout jak jí najednou zčervenaly tváře o něco málo více než normálně. Nad tím se musel jenom pousmát. Možná, že to řekla jako vtip jenže on se toho chytl a vlastně to považoval za docela dobrý nápad jak strávit s Luncindou více času než jen v nemocnici. To se lehce řekne než udělá. A tolik jizev zase nemám, pouze pár. Občas by někdo řekl, že jeho tělo může pokrývat hned několik desítek jizev, jenže to nebyla až tak moc velká pravda. Nějakou jizvu měl na ruce nějakou třeba i na zádech, už to přestal vnímat. A co se týče jeho nepozornosti aby se tohle nestávalo tak často, tak to moc asi neklapne. Jeremy mohl být sebevíce pozorný, ale může se stát a také že se stává situace, že to nejde nějak ohlídat a hned skončíte jako teď Jeremy s tržnou ránou nebo také mrtvý. V takovém 'povolání' jaké má Jeremy je nepozornost docela velkým problémem a pokud jen na chvíli zaváháte tak můžete skončit mrtví. Jakmile byla Lucinda hotova se zašíváním jeho rány na paži tak si vyhrnutý rukáv od trička shrnul zpátky dolů. Už jí chtěl něco říct, když v tom uslyšel výkřik, který upoutal nejen jeho pozornost, ale také pozornost Luncindy. Při jejích slovech jen kývne hlavou, ale i tak se zvedne a jde hned za ní. To co viděl jakmile otevřela dveře mu bylo až moc známé a povědomé. Myslel si, že v Mystic Falls takový problém už dlouhou dobu není, bohužel se spletl. Myslím, že by si měla zůstat tady. Řekne směrem k Lucindě a v hlavě se mu přitom rodil plán co by měl zrovna teď udělat. Nemohl přece ulomit nohu od židle a zabít ho přímo před ní, že? Obešel tedy Lucindu a vydal se rovnou za upírem, který se teď nesoustředil na onu dívku, nýbrž na něho a Lucindu. Jeremy se vydal do přímého boje s upírem beze svých zbraní a tak to bylo o něco málo obtížnější než normálně. Dalo mu to docela zabrat, ale po chvíli neznámý upír ležel na zemi v menším bezvědomí a tak se hned Jeremy vydal k zraněné dívce. Rychle jí vezmi a pomoz jí. O tohohle se postarám já a přijdu hned za tebou. Pomalu zvedne dívku ze země a předá jí Lucindě a jakmile po chvíli Lucinda odejde tak se otočí směrem k upírovi, který se pomalu začal probírat a to nebylo moc dobré znamení. Porozhlédne se kolem sebe a rychle zlomí nohu židle, aby z toho měl alespoň provizorní kůl a než se upír úplně celkově probere tak mu ho vrazí do srdce. Bohužel netušil jak odsud jeho tělo dostane a proto tělo přesunul do rohu místnosti a zkoušel něco vymyslet.

Lucinda bola človekom, ktorý by sa mal sústrediť na vyššie ciele. Bola tým človekom, kto chcel pomáhať každému jednému človeku, kto príde k nej. No stále mala pocit, ako keby jej Mystic Falls niečo zobralo a ona nevedela o čo ide. Áno, chcela odísť, aspoň na nejaký ten čas. No nevedela kedy a na ako dlho. Pozrela sa na Jeremyho no po tom ako jej položil tú otázku, ktorú ona nadhodila len ako malý, neškodný žart musela sa pozrieť iným smerom, pretože cítila ako sa jej líčka mierne zapýrili. Áno bolo to tak, cítila ako sa červená a nevedela to nejako kontrolovať ani zakryť, keďže jej pleť bola prirodzene svetlunká. „ uh.. nemusíš to robiť. Ale.. ak by som si mala vybrať tak asi večeru kedže v práci končím až večer..“ no ešte predtým ako mohla niečo povedať uvedomila si, čo sa to v skutočnosti deje. Nemohla nič urobiť, na miesto toho sledovala ako sa takmer okamžite pustil do boja. Chcela ho zastaviť, nechcela aby sa pustil do nejakého boja, ktorý by prehral. Predsa len bol človekom, nikdy si nemyslela, že by možno vedela o tom, že sa venuje nejakému bojovému umeniu.

„ počkaj! Čo to má znamenať?!“ povedala po tom ako jej predal to dievča o ktoré sa mala postarať. No na miesto toho aby ostala, aby sa presvedčila, že aj on bude v poriadku a další ľudia, ktorí sa nachádzali v miestnosti zobrala ženu do bezpečia. Vedela, že by nebolo bezpečné ak by ju doviedla do nejakej izby, kde by sa už nachádzal nejaký pacient. To rozhodne nie. Z toho dôvodu sa rozhodla vybrať miesto, ktoré by nebolo nejako prvo plánované. Zaviedla ju do bezpečia, do skladu kde sa nachádzali pomôcky k tomu, aby jej mohla pomôcť. Nevedela kde sa nachádza hlavná rana no videla ako jej niekoľko vrstiev oblečenia presakovali krvou. „ nemusíš sa báť, si v poriadku. Budeš v bezpečí..“ Lucinda sa musela pozrieť na jej krk na ktorom bolo najviac vidieť krvácajúce miesto. ked si uvedomila, že na mieste mala dve dierky z ktorých prúdila krv, vyzeralo to pomerne zvláštne. V hlave sa jej v jednom momente objavovalo mnoho a mnoho otázok, na ktoré potrebovala vedieť odpovede.

Jeremy je docela podobný Lucindě. Tedy kdysi podobný byl. Také chtěl pomáhat všem, nechtěl aby se komukoliv něco stalo a když se něco stalo, tak to chtěl hned vyřešit a pomoct dotyčnému. Bohužel postupem času to zanedbával tolik, že už v tom neviděl moc smysl. Našel akorát smysl v tom, zabít co nejvíce možných upírů a dokonce i vlkodlaků místo toho, aby bránil nevinné lidi, kteří byli napadnutí těmihle tvory. Jeremy se za ty léta tolik ponořil do nadpřirozeného světa, že neviděl žádný možný východ a jeho jediným cílem v životě bylo zabíjení právě těchhle tvorů nadpřirozeného původu. Neměl kolem sebe nikoho, kdo by ho od toho odradil, řekl že takhle by se chovat neměl. Nikoho. Ani Alaricka, ani Bonnie nebo Tylera s Mattem, a už vůbec u sebe neměl jeho starší sestru Elenu, kterou neviděl už spoustu řádku let. Byl v tom sám a on už si na to zvykl. Zvykl si na tu samotu, která ho sžírala celý každý den, znovu a znovu. Už párkrát si říkal, co je vlastně jeho smysl života, no vždy když se dozvěděl o nějakém útoku zvířete, věděl že tohle je ono. Jeho smysl života. Zabít co nejvíce nadpřirozena, dokud to bylo možné. Možná proto za ty léta zabil více nadpřirozených bytostí než kdykoliv jindy, v Beacon Hills to ale byla jeho dosavadně největší akce. A teď je tady. Zpátky v Mystic Falls. Ve městě kde se narodil a zažil toho tolik, že na určité věci nelze jen tak zapomenout. Nejspíše to Lucinda s onou pozvánkou na večeři myslela jako pouhý žert, no nebyl by to Jeremy aby se toho nechytil a nepozval jí doopravdy. Vlastně to nebyl vůbec špatný nápad, právě naopak. Byl to velmi dobrý nápad. Lucindu neviděl už pěkně dlouho a určitě měli několik věcí o kterých by se mohli bavit  atak proč jí nepozvat. Jemně se ušklíbl jakmile viděl červené tváře Lucindy, nijak to nekomentoval, radši všechny své poznámky spolkl. Ještě by řekl něco, čím by jí mohl vyprovokovat a to by on nechtěl. Dobře, tak tedy večeře. Určitě ti ještě napíšu a domluvíme se na přesnější čas. Jeremy měl kontakt na Lucindu z dob, kdy spolu ještě chodili na školu. Sice si nikdy nic nenapsali, nic moc neřekli, ale její kontakt měl a proč toho teď nevyužít. Věděl, že se mu to jednou bude hodit. Sice neměl v plánu se moc dlouho zdržet zde v Mystic Falls, ale svůj pobyt ještě mohl protáhnout o pár dní. Poté měl namířeno do středu všeho nadpřirozena a to do New Orleans. V jeden okamžik seděl na nemocničním lehátku a v druhý okamžik se skláněl nad bezvládným tělem upíra, který se rozhodl zajít si na svačinu zde do nemocnice. Prohrábl si vlasy a zvedl pohled k Lucindě, která tuhle celou situaci nechápala. Hodlal jí to vysvětlit, samozřejmě ne pravdu, to by byl blázen kdyby se jí to rozhodl říct, ale na něco zkusí přijít. Vysvětlím ti to později. Teď běž, nevypadá to moc dobře. Poukáže na svůj krk a kývne směrem k oné napadené dívce, přičemž myslí její ránu na krku způsobenou tímhle útokem. Až se ujistí, že je Lucinda v bezpečí, mimo tohle dění tak se rychle porozhlédne po místnosti. V tom spěchu si ani nevšiml, že je s ním v místnosti ještě několik lidí, kteří na něho vystrašeně hleděli a Jeremy se na ně jen jemně usmál, jakoby je tím chtěl nějak ubezpečit, že vše bude v naprostém pořádku a to co viděli se vlastně ani nestalo. Bohužel nebyl hloupý, aby nevěděl, že si tohle všichni budou pamatovat. Zvedl se ze země a shlédl dolů na mrtvolu zdejšího upíra, přičemž si dal ruce v bok, jelikož přemýšlel co teď s ním. Povzdechl si a podíval se po zdejších lidech, kteří na se na něho dívali nebo pouze klopily oči k zemi. Už nic neudělá, nemusíte se bát. Budu už ale muset jít, takže můžete se o něho postarat? Budu vám vděčný. Řekne jejich směrem a po těchhle slovech se vydá pryč z místnosti, nechávajíc mrtvého upíra opřeného o zeď v rohu místnosti. Doufal v to, že když pracují v nemocnici, že se o jeho tělo nějak postarají, přeci jen by to nemusel být takový problém. Postaral by se o něho sám, ale nevěděl kam s ním a hlavně se nechtěl procházet po nemocnici s mrtvolou upíra, takže to nechal na nich. Porozhlédl se kolem sebe a chvíli mu trvalo, než našel Lucindu s napadenou dívkou, ale po pár minutách hledání je konečně našel a tak si stoupne kousek za Lucindu. Už je to lepší? Podívá se na napadenou dívku, která už měla něco na krku, čímž jí nejspíše Lucinda zastavila krvácení a poté se podívá na Lucindu. Věnoval jí pohled, který říkal, že jí to vysvětlí, ale ne teď a tady. Možná nakonec jejich večeře dopadne úplně jinak než měl v plánu.

Od doby, co som sa rozišla s Damonom už uplynul nejaký čas. Bolo to pre mňa ťažké obdobie, no muselo to tak byť. Nevedela som si predstaviť zostať s niekym, kto priniesol toľko zla do môjho života. Úprimne ma mrzelo, že som to nevidela skôr. Milovala som ho, to samozrejme áno, ale potrebovala som vo svojom živote spraviť reštart, hrubú čiaru za všetkým. Začala som pracovať ako doktorka a pomáhať druhým. Dlho tu bol v meste kľud, žiadne vraždy, no dnes sa to zmenilo. Prišiel mi na príjem jeden pacient, ktorý bol celkom isto kusnutý od upíra. Hneď som šla za ním, aby som mu pomohla. Dobrý deň, počujete ma? Čo sa vám stalo, vnímajte. Hovorila som na toho človeka, aby mi neodpadol, to by bolo zle.

Boli to už celé roky, kedy ho videl naposledy. Nevedel sa s tým pocitom vyrovnať aj napriek tomu, že vedel, že to je možno pre neho o čosi viac bezpečnejšie miesto ako toto. Myslel si, že je stále medzi živými, dokonca sa mu niekoľkokrát stávalo v new Orleans, že má možnosť vidieť niekoho, kto sa na neho podobná. No nebolo to tak, musel to byť len nejaký prízrak, ktorý sa ho chce snažiť odpútať od zdravého myslenia aj napriek tomu, že už možno to zdravé myslenie dávno nemal. Damon sa zmenil, nebol to ten človek, ktorý by myslel na niekoho iného. On myslel len a len na seba a na to, čo je pre neho dobré. Nemyslel ani na Caroline a na jej rodinu, pretože vedel, že každý jeden okamih, ktorý by spoločne strávili by mu pripomínalo to, čoho sa vzdal pred niekoľkými rokmi. Dokonca si spomína na to, ako niekoľkokrát chcel svojho brata zabiť. No teraz by bol rád za to, keby ho videl po svojom boku rovnako ako to bolo pred niekoľkými rokmi. Keby len Damon vedel, že skutočnosť je niekde inde a jeho brat vážne žije. No to by bol iný príbeh.

Damon sa vracal do Mystic Falls. Aj ked tam nemal domov, pretože ho poskytol škole pred niekoľkými rokmi, aj tak sa tam z času na čas na niekoľko dní zastavil. Nič ho nevedelo zastaviť a v tejto chvíli to bolo rovnaké. No možno mohlo byť ak by sa on sám nedozvedel o tom, že v meste sa nachádza niekto iný. Upír, ktorý zjavne robil začiatočnícke chyby. Chcel vedieť to, ako sa správal. Pretože každé jedno napadnutie malo svoje špecifiká. Po tom ako sa dozvedel, že jeden muž bol privezený priamo do nemocnice neváhal ani len minútu aj napriek tomu, že vedel, že v nemocnici pracuje práve ona.

Samozrejme sme ho hneď zobrali na ošetrenie, stratil veľa krvi a mal aj šok. Keď sme ho ošetrili, bol umiestnený na samostatnú izbu, kde bol izolovaný. Vychádzala som od neho a v tom som do niekoho narazila. Zdvihla som pohľad a nemohla som uveriť vlastným očiam. Damon? Preboha, toho vidieť som zrovna nechcela. Po smrti Stefana z neho bol úplne iný človek, ako ten, ktorým býval predtým. Chápala som to, no zároveň nie. Sklonila som pohľad. Vlastne sa rozišiel on so mnou a zároveň aj ja s nim. Bol to náročný rozchod.

Damon vedel, že tu je veľká možnosť k tomu aby sa s ňou stretol no aj napriek tomu nechcel na to myslieť. Mohol počuť niekoľko srdc, ľudských predsa sa nachádzal v nemocnici kde to bolo priam neobvyklé. No on sa sústredil len na to jedno, ktoré bilo pomalšie a pomalšie. Typoval, bol to len ľahký typ, že bude patriť práve jemu. No v momente, kedy prechádzal a pocítil ako do neho niekto vrazil, samozrejme sa zjavne tá osoba nepozerala pred seba uvedomil si, že to je ona. Elena Gilbert. vôbec sa nezmenila, to rozhodne nie. Ked prechádzala, musel ju chytiť za rameno aby náhodou nespadla na zem. Bolo to pre ľudí viac ako obvyklé. Boli tak krehký, tak jemný, stačilo použiť trocha sily a boli na zemi v bolestiach. Aj on si na to spomínal, bol predsa človekom.
,, Dobre, že ťa vidím. Potreboval by som tvoju pomoc." pustil jej ruku a ruky si dal do koženej bundy, ktorú mal na sebe. Na tvári sa mu opäť nachádzal ten úsmev, ktorý bol pre neho typickým. Malé nadvihnutie pier do menšieho úsmevu.

,, počul som, že pred malou chvíľkou tu priviezli pacienta v pomerne zlom stave. Ty aj ja vieš, čo tomu bolo následkom." Damon sa pozrel okolo seba. Bolo tu tak mnoho ľudí na to, aby niečo povedal priamo. že to bol útok nejakého upíra, ktorého nepoznal no vedel, že skôr alebo neskôr ho aj tak vystopuje. ,, potreboval by som ho vidieť, zavedieš ma za ním?." Nepovedal jej nič, nekládol jej nejaké iné otázky, pretože k tomu nemal takmer žiaden dôvod. Na miesto toho sa len na ňu pozeral, nevynechal ani jeden centimeter jej pokožky.

Úprimne som čakala, že ma aspoň objime, že bude rád, že ma vidí, že prejaví nejakú emóciu. V mojom vnútri sa toho odohrávalo naozaj veľa - hnev, smútok, láska, zmätenosť aj radosť, že ho vidím. No nedala som to na sebe poznať. Povzdychla som si a pozrela sa mu do očí. Práve som vyšla z jeho izby. Je stabilizovaný, ale ten, kto to urobil, príliš veľa skúseností nemal,.. Ten chlap si presne pamätal, čo sa mu stalo. Keď už tam pôjdeš, mohol by si mu nejako vymazať spomienky na to. Povedala som Damonovi neutrálnym hlasom, no pri pohľade do jeho prekrásnych modrých očí som sa ako vždy strácala. Nech je aký je, jedno sa musí nechať - je to jeden z najkrajších mužov, akých poznám. A Damon, nezabi ho. Dodala som ešte, keďže viem, že Damon momentálne nemá zábrany.