Theo Raeken

Mal svoj plán a nehodlal sa ho vzdať. Nemohlo byť tak ťažké predstierať záujem, dostať sa do jeho smečky a následne jedného po druhom odtrhávať ako malé lupienky kvietku. Nemohlo a Theo to určite dokáže. Aj napriek tomu, že nie je veľmi trpezlivým človekom, snaží sa byť no mnohokrát by najradšej odišiel alebo to riešil silou tak teraz si povedal, že to bude robiť postupne. Krôčik po krôčiku. Bude si vytvárať príbeh milého chlapca, ktorý sa vrátil do mesta po niekoľkých rokoch po tom ako mu zomrela milovaná sestrička a jeho rodina nechcela v meste naďalej pokračovať.
No malo to jeden, jediný malý háčik, ktorý všetko mohol pokaziť. Nikto predsa nepočítal s tým, že sa v jeho okolí bude nachádzať niekto, kto bude do toho vrtať a vrtať a nebude to chcieť pustiť. To rozhodne nie. Theo ale vedel ako sa bude musieť k Stilesovi zachovať len aby sa dostal presne na to miesto, na ktoré sa chce dostať.

V tento moment sa nachádzal v lese vo svojej vlčej podobe čierneho vlka, ktorý bol takmer rovnakým ako normálny vlkodlak. Zvláštne, všetko takmer bolo rovnaké až na jeden fakt. On nebol vlkodlakom ale chimérou no o tom nikto nemusel predsa vedieť. Vždy chcel byť niečo viac, cítil to v kostiach.
Bol tmavý večer, schyľovalo sa k búrke, ktorá sa mala objaviť možno o niekoľko hodín nad ich mestom. No práve to bolo krásne, to vlhko v ovzduší, ktoré mohol cítiť. Cítil ako sa zemina pod ním otvárala a obrovské laby sa vnárali do nej, bol to príjemný pocit až do momentu kedy neucítil niekoho prítomnosť.

V tento večer se vydala do lesa. Hodně lidí by mohlo říci, že je blázen, že nikdo nechodí do lesa, když se schyluje k bouřce. Ona však taky nebyla normální člověk a preferovala ten fakt, že tam nikdo až na ní nebude.

Vždycky však bylo možné, že zde potká alfu, který jí proměnil. Po nocích běhával po lese a hledal nový přírůstek do své smečky. Na to, kolik lidí přeměnil, moc velkou smečku neměl. Bylo mu totiž jedno, jak na tom daná osoba byla, že je velké riziko, že to nepřežije... Byl zaslepen touhou po své smečce, která ho bude všude doprovázet a ochraňovat. Chtěl hodné pejsánky, kteří by se za něj obětovali. To však Kiera nebyla.

Opřela se o blízký strom a soustředila se na uklidňující zvuky přírody. Naslouchala i tomu, jak se postupně zvedal vítr, jak se počasí chystalo k bouřce a pořádnému slejváku. Z těchto zvuků jí vyrušil pach. Nebyla si jistá, zda to byl vlk či možná vlkodlak?

Pak ho však zahlédla. Byl to černý vlk... "Hej!" zařvala na něj, přičemž věděla, že na ní možná nezareaguje. Bylo dosti možné, že se otočí a raději uteče před člověkem. Taky se proti ní mohl rozběhnout a pokousat jí, ale to jí vážně už netrápilo. Dokázala by se ubránit a poté by se uzdravila. Takhle jednodušší život vlkodlaka byl.

Chtěla však něco zkusit. Její oči se rozsvítily tou zářivě žlutou barvou. Zajímala jí reakce vlka. Co na tohle říkaly zvířata? Cítily, že jsou skoro jako oni? To však nemohla tušit, že tohle není pouze vlk a právě se tak trochu prozradila.

Theo mohol cítiť niekoho prítomnosť už na niekoľko desiatok metrov, no aj tak sa priblížil bližšie a nechal toho človeka ktorý bol opodial aby si ho všimol. Nebolo by pre neho ťažké zmiznúť mu z obzoru a zároveň sa ho striasť no on nebol takým. Bola to jedna z výziev, ktorú si on sám dal a tie on doslova miloval. Prešiel pomalým krokom vpred. Dával tým pádom najavo, že sa ničoho nebojí. Pomalým kedy on dával priestor tej žene, skôr mladému dievčaťu aby sa vrátilo do bezpečia.
Jeho veľkou tlamou sa pozrel zo strany na stranu. Chcel jej dať najavo, že môže byť nebezpečným ak chce. Dokonca aj tesáky, ktoré sa nachádzali v jeho tlame boli ukrutnými a dokázali by bez problémov rozhrýsť ľudskú kostru.

No v jednom momente mu to prišlo zvláštne, prečo by obyčajný človek volal na vlka? Theo vedel, že bolo len málo, málo vlkov, ktorý sa vedeli premeniť do svojej podstaty. Vlkodlakov, ktorý dokázali sa premeniť do zvieracej kože. Ved predsa len ani ten Scott McCall, ktorého milovalo takmer celé mesto to nedokázal a to ho hrialo pri srdci. Ak by samozrejme bolo jeho.
Theo sa pozeral na dievča tým pohľadom, ktorým sa díval aj v ľudskej podobe. Kto to je? nikdy som ju tu nevidel. Ani len necítil. boli to myšlienky, ktoré sa nachádzali v jeho hlave. Hoci to možno nebolo ani len podstatné. On mal byť tým nováčikom v meste, nemohol poznať takmer nikoho okrem ľudí s ktorými kedysi chodil do školy.

Možná si jí tak jenom prohlížel. Čekala, že se vlk třeba aspoň posadí, či stáhne ten svůj ocas, ale nic z toho se nestalo. Povzdechla si a posadila se ke stromu a své oči nechala změnit opět do normálu. "Tak asi nic, vlčku," natáhne k němu opatrně ruku, protože si ho chce pohladit.

Tohle vás všude učí, ať neděláte. Avšak Kieře to bylo celkem šumák, opět. Tyhle lidské věci už jí dávno netrápily. "Jaké je to být přímo vlkem?" zamumlala si pro sebe. Ten pocit, kdyby se uměla proměnit a proběhla by se jen tak lesem... Zdálo se to býti k nezaplacení. Bylo tohle možné i pro ní?

Kedže Theo nebol žiadnym hlupákom mohol vedieť, že pred ním sa nachádza vlkodlak. Bolo to miestom, kde mal mnoho skrýši no v tejto chvíli premeniť sa na čkolveka a nechať pohľad na jeho nahé telo by bolo možno v skutku zvláštne.
prešiel k nej o čosi bližšie, kedže nechala svoju ruku natiahnutú on takmer okamžite svojou veľkou hlavou sa dostal pod jej ruku a nechal sa pohladiť. Niekoľkokrát dokonca zavrčal až do okamihu, kedy sa odtiahol a odbehol. Tak rýchlo, že ho dokonca nemusela ani len vidieť, že vôbec odbehol. Mohla by si myslieť, že sa jej bojí no v skutočnosti si bol len po šortky s ktorými sa vrátil späť. Jeho odhalená hrud bola v šere určite dostatočne príťažlivou a jeho pohľad? mnoho dievčat by mohlo padnúť dokonca na kolená.

Prešiel zozadu. Tak ticho ako sa len dalo až do momentu kedy nebol pri nej blízko, niekoľko centimetrov. ,, myslím si, že by sa to niekedy mohlo vypomstiť. Len tak naťahovať ruku k vlkovi, nemyslíš? " prešiel pred ňu a venoval jej jeden pohľad, dokonca aj jemné nadvihnutie pravého kútika pier.

Chvilku si užívala hlazení vlka po jeho krásně hebké srsti. Mohla by tak zůstat ještě nějakou dobu, ale pak se rozběhl pryč. Přeci se možná jenom bál... A nebrala mu to za zlé. Kdyby byla taky takovéhle zvíře, taky by jí pravděpodobně vyděsil člověk se svítícíma očima. Mohl z ní však cítit také vlka, ale to tu váhu nezmenšovalo.

Pak se však lekla toho hlasu a rychle vyskočila na nohy, přičemž zaujala svůj obraný postoj a otočila se mu čelem. Mohl to být onen vlk? To byla přeci hloupost. A ano... Byl velmi okouzlující a přitažlivý, ale ona svůj pohled držela na úrovni jeho hlavy, protože nechtěla, aby si myslel, že pod ní má nějakou kontrolu.

"Možná... Ale hádám, že to asi není tvá starost," falešně se usmála, přičemž se postavila už normálně. "Taky by se ti mohlo vymstít takhle stalkovat lidi kolem sebe," odvětí ne zrovna příjemně.

"Potřebuješ něco nebo jen tak stalkuješ lidi večer v lese?" založila si ruce na prsou.

Theo sa nad tým musel zasmiať, pretože mu to prišlo pomerne zábavné. Nedochádzalo jej to a bolo to dokonca na prvý pohľad rozkošné. Prešiel niekoľko krokov od nej, pozrel sa do zeme na stopy, na tie stopy ktoré patrili práve jemu a potom sa pozrel do diaľky. Nevenoval jej v tejto chvíli ani len jeden malý pohľad alebo dokonca úsmev. To nie, pozeral sa do diaľky na stromy, ktoré by niekoho mohli zmiasť pretože vyzerajú rovnako no on v nich mohol vidieť niečo viac.

,, pred malou chvíľkou som sa nachádzal na tomto mieste. Pohľad zo zvieraťa je vždy iným ako pohľad z tejto kože." bolo to iné, vždy to bolo iné no mnoho ľudí to nechápalo. Potom sa pozrel na neznáme dievča, ktoré meno nevedel no to mu neprišlo v tejto chvíli dokonca podstatné. ,, myslím si, že čoskoro to vypukne. Môžeš to cítiť aj ty sama alebo nie? cítiť ako sa v ovzduší všetko premáva. čoskoro padne prvá kvapka a dalšie ju budú nasledovať." sám Theo mal v pláne ostať v lese. Ešte si nenašiel nič, čo by sa podobalo domovu alebo aspoň niečomu podobnému. Les pre neho nebol žiadným neobvyklým miestom. Bolo tu tak mnoho vecí kde sa mohol človek ukryť, že to prišlo dokonca komické.

Jeho slovy jí potvrdil, že to byl on. Nevěděla sice, jak to bylo možné, ale rozhodla se chvilku s otázkou počkat. Nechtěla, aby si myslel, že jí má v hrsti, když bude mít tolik otázek. Chtěla působit tím dojmem, že jí je to vlastně všechno jedno.

"Kdybych věděla, že to není normální vlk a že to jsi ty... Nikdy bych tu ruku nenatáhla," pokrčí nevinně rameny. Snažila se vypadat v pohodě s tím vším, i když věděla, že se předtím prokecla. Věděl, že o něm předtím nevěděla. "A jo... Samozřejmě, že to cítím... Proto tu taky ještě zůstávám," řekne krátce. Nehodlala se mu svěřovat s tím, že jí to tady uklidňuje nebo tak něco.

"Kde máš svoji smečku?" zeptá se pak však. Byl to osamělý vlk? Vlci většinou pobíhali ve smečce, on byl sice vlkodlak... Ale to nic neměnilo na to, že to jsou společenská stvoření, která nejraději všude pobíhala společně. Tedy na nějaké vyjímky jakou byla třeba ona.

Theo bol jednou z tých výnimiek. Doposiaľ nemal nikoho vo svojej smečke dokonca ani on nebol ten, kto by sa v nejakej nachádzal. Samozrejme, že mal plán, ktorý sa postupne rozhodoval učiniť. On mal v hlave niekoľko plánov o tom nebolo pochýb a taktiež nebolo pochýb o tom, že mu jeden po druhom budú následne vychádzať. Vedel to, muselo to tak byť.
Theo sa na ňu pozrel, musel sa zasmiať pretože jej správanie sa menilo ako počasie, ktoré sa nachádzalo nad ich hlavami. Bolo to vtipné, no aj tak na to nereagoval.

,, nemyslím si, že ešte prišiel ten správny čas na to, aby som sa nachádzal v nejakej smečke alebo aby som nejakú dokonca vlastnil. No ked to príde, dám ti vedieť.." bol samotárom, v tejto chvíli rozhodne. Tak ako to bolo roky pred tým ale nechce aby to pokračovalo. On chcel aby mal smečku, ktorá by ho počúvala na slovo. Ktorá by robila presne to, čo on od nich vyžaduje.
,, tak tu budeš len tak stáť a čakať na dázd? alebo sa presunieme na nejaké bezpečnejšie miesto." Bolo to jej rozhodnutie no on sám mal v pláne nájsť si nejaký úkryt. áno dázd bol fajn, cítiť ho na pokožke no celú búrku sa nachádzať na jednom mieste? to rozhodne nemal v pláne.

"Nemyslím si, že jsem se tě prosila o tom, ať mi dáš vědět," protočí očima a furt si ho prohlíží neprůstřelným pohledem. Každopádně ti dva měli něco společného - byli to vlci samotáři. A oba tak ještě nějakou chvilku tak chtěli.

"Takže jednoho dne se chceš stát alfou? I kdyby jsi měl zabít někoho jiného a vzít jeho místo?" neodsuzovala ho, to ne. Jen ona samotná by toho asi nebyla úplně schopná. Nebyla to nejvíce nevinné děvče - od toho měla právě dost daleko. Přesto by to nikdy neudělala.
Takže přeci jenom mezi němi rozdíl byl. Ona se nehodlala smečkou vázat a on jednoho dne třeba ano.

"Co ti je do toho, zda tu budu ještě postávat?" nakrčí obočí a pokrčí rameny. "To, že toužíš po mé společnosti jsi mohl říci hned," koutky úst jí cuknou do úsměvu. Dala se tedy do pochodu, aby našli nějaký úkryt.

Bylo to zároveň celkem vzrušující opět poznat stejnou bytost jako ona. Někoho, od koho by se možná mohla ještě něco přiučit. Proto jí lákala ta možnost tohohle člověka poznat. Něco na něm bylo, ale sama nevěděla co. A nebylo to pouze to, že se měnil na černého vlka.

Theo sa musel opätovne zasmiať. Možno na niekoho tie slová fungovali, kedy sa snažilo dievča pred ním vyzerať pomerne drsne a ľahostajne no on bol ten, koho to naopak veľmi bavilo a ešte viac ho to nútilo k tomu aby s ňou nadviazal rozhovor. Dokonca mal pocit, že po dlhej dobe to je niekto, kto nemá zbytočné otázky len kto vie, čo sa môže za pár minút alebo desiatok minút predsa len zmeniť.
Theo sa zamyslel. On vždy túžil po tom aby mal smečku aby boli ako rodina alebo aspoň niečo podobné. Hoci ani on sám si nevedel predstaviť ten fakt, že by pre niekoho mohol riskovať svoj život alebo o čosi horšie. Keby mal pre niekoho zomrieť. Prišlo mu to viac ako len absurdné.
,, kto vie čo sa stane o pár mesiacov alebo rokov. Nepremýšľam nad tým úpenlivo. No ked pride ten správny čas, budem vedieť presne, čo mám robiť..“ theo prechádzal vpred. Pozeral sa pod nohy, všímal si okolie okolo nich tak ako sa len dalo, predsa len sa mohol v okolí ešte niekto nachádzať aj napriek tomu, že to bolo viac ako len náhodné, že by tam niekto bol pred búrkou.
,, presne tak, chcem ťa mať vo svojej spoločnosti tak dlho ako to len bude možné..“ nepozrel sa na ňu, nedal na tvári vedieť žiadnu emociu, ktorú by si mohla všimnúť takže to bola len odpoved do prázdna, ktorá by mohla znamenať viac vecí. Mohol to myslieť vážne alebo naopak, mohla to byť len ironická fráza.

"Líbí se mi tvůj přístup," poznamenala s úsměvem. Sama nebyla velký plánovač věcí dopředu, ale taky občas něco plánovala. Nad některými věcmi přemýšlela, když nemohla spát a pak se jich nemohla zbavit. Myšlenky nad tím, zda se někdy někde pořádně usadí, či jí někdy dostane nějaký lovec.

Podívala se na něj, aby zjistila, jak to myslel. Ten kluk musel být velmi dobrý ve schovávání svých emocí, protože na něm nešlo nic poznat. Proto jen nakrčila nos a pokrčila nad tím rameny. "Hádám, že nejsi první ani poslední," pokračovala tedy jen tak ze srandy, aby se rozhovor dále rozvíjel a nepanovalo mezi nimi to trapné ticho.

Vítr se zvedal čím dál tím více a to znamenalo jediné. Déšť a bouřka přijdou každou chvíli a ona si to chtěla pořádně užít. Nechat na sebe spadnout několik kapek a pak zalézt do nějaké skály a jen pozorovat blesky a padající kapky. Ty zvuky jí taky velmi uklidňovaly.

"Máš přímo nějaký tip kam jít, či jdeme prostě naslepo?" ona rozhodně neměla nikam namířeno. Šla prostě tam, kam jí nohy vedly. Znala zde pár míst, ale chtěla je zachovat svými a ne je ukázat prvnímu klukovi, kterého viděla.

,, nie si jediná, kto mi to už niekedy povedal " zasmial sa Theo a kráčal dalej cestou necestou. Mohol takto kráčať aj celé, celé hodiny no na miesto toho sa pozrel do diaľky z menšieho kopca mohol vidieť jaskyňu v ktorej mal ukrytých pár kusov oblečenia. Ved to nemohol riskovať, nebolo to po prvýkrát kedy sa takto premával po lese vo svojej vlčej podobe a určite to nebude naposledy. Musel mať nejaké miesta, kde by si schoval oblečenie a mohol potom ísť medzi ľudí. Tak ako aj v tejto chvíli.

,, vidíš tú jaskynu? tam to mám namierené. Ale ak máš lepší nápad nech sa páči ja sa ničomu nebránim dokonca nemám v pláne ťa ani len uniesť alebo spútať ak by ťa to vôbec napadlo." v jeho tvári sa v jeden okamih objavili malé iskričky a na tvári sa objavil úšklebok. Mal to namierené tou drsnejšou cestou dole, nemal v pláne to obchádzať celé naokolo len z toho dôvodu, že by mohol niekde prísť k menšiemu zraneniu. Kedže nemal na sebe žiadne topánky len tie šortky tak sa mu nohy zabárali do zeminy. Ale to mu vôbec nevadilo, ba naopak ked sa rozbehol priamo dole aspoň mohol svojimi chodidlami brázdiť zeminu a tak to nejako brzdiť.

,, bude to tam oveľa teplejšie a bezpečnejšie, to mi môžeš veriť. " bola to obyčajná jaskyňa o tom nebolo pochýb. Dokonca sa v nej nachádzalo aj niekoľko vecí na prípravu ohňa ak by mali v pláne tam stráviť o niečo dlhší čas ako len pár minút alebo hodín.

"Bezpečnější?" zeptala se tiše. "Jaké nebezpečí by nám mohlo hrozit? Myslela jsem, že vlkodlaci se jen tak něčeho nebojí," skousla si spodní ret, ale pak opět nasadila svůj neutrální výraz. Situace s lovci se jí teď nezdála býti až tak vážná, možná proto se celkem divila.

Následovala ho i tou jeho zkratkou, nedbala na nějakou velkou opatrnost. Nepromýšlela každý svůj krok, byla v něčem zbrklá, což byla nevýhoda, ale v nějakých situacích to byla výhoda. Kdyby pečlivě promýšlela své kroky, rozhodně by ho nenásledovala. Neměla totiž důvod mu věřit. Byl sice jako on, ale i vlkodlaci mohli jít proti sobě.

Proto se rozhodla, že na něj bude dávat pozor. "A to říkáš každé? Pojď se mnou, bude tam tepleji a bezpečněji?" nadzvedla jedno obočí a tiše se zasmála tomu, jak absurdní by to bylo. Vlastně to říkala opět jen, aby udržela konverzaci, což u ní nebylo až tak zvykem.

Theo sa zasa musel zasmiať, táto osoba, ktorá sa nadchádzala pred ním mu prišla v jednom okamihu pomerne vtipnou. A to sa možno ani nesnažila o to, byť vtipná. Možno to z nej išlo samo, v jeho prítomnosti. ,, myslím si, že o vlkodlakoch ešte nevieš to podstatné. Vždy sa nájde niekto alebo niečo, čo ich môže ohroziť." povedal s menším úsmevom a potom vošiel dnu do jaskyne. Prešiel k svojej malej skrýši kde mal oblečenie a vybral si čisté, tmavé tričko do ktorého sa obliekol.

,, presne tak. pretože každý jeden deň sa nájde niekto v lese, kto má potrebu sa pokochať mojou srsťou a prechádzať po nej svojimi prstami. Zabárať sa do nej rovnako ako ty. A mne potom neostane nič iné ako ich pozvať do jedného z mojich úkrytov." povedal pričom sa k nej otočil a venoval jej malé žmurknutie. nebola to pravda, to rozhodne nie. Nemal v pláne niekoho vábiť na sladké rečičky, prečo by to aj robil? on mal potrebu len nájsť niekoho výnimočného.

"Tyhle kecy mi nepřišly nikdy podstatné. Naučila jsem se jen základy a zbytek téhle vaší teorie mě nezajímal," pokrčí rameny. Samozřejmě je jejich alfa varoval o různých hrozbách, které v Beacon Hills občas byly, ale ona to brala jako pouhé povídky, které mu měly pomoci s věrností jeho vlků. Donutit je si myslet, že bez něj budou ztracení a nepřežijí žádnou hrozbu. "Upřímně to není nic, co by mi teď dělalo starosti. Žiju přítomností, pokud sis nevšiml."

V jeskyni pro ní bylo poměrně útulno a proto si u jedné z kamenných zdí udělala své pohodlí. Opřela se a nožky si natáhla, přičemž na chvilku zavřela oči, mezitím, co si vytahoval nějaké oblečení. Dopadl na ní klid, který dlouho nevydržel, protože opět promluvil.

"Auč," ušklíbla se. "Víš... Kdybych to věděla, tak raději uteču," asi by neutekla. Spíše by se snažila zjistit, jak je jeho přeměna možná. Nebyla vlkodlak krátce, ale nedalo se říci, že by se nějak vyznala. Což šlo poměrně dost poznat, i když se to snažila skrývat.

"Každopádně ani ten člověk, co mě proměnil se neuměl přeměnit," skousla si spodní ret a dlouze na něj pohlédla. "Co je jiné? Co musí člověk udělat?"

" práve o to ide. Mnoho ľudí si myslí, že t ide prirodzene ale každý jeden vlkodlak by sa mal naučiť niekoľko podstatných vecí." povedal Theo. Sám nevedel čo by sa mal od niekoho učiť, na všetko prichádzal postupne a sám možno rovnako ako to robila práve ona. Pri pohľade na to ako si urobila pohodlie a dokonca hovorila o nejakom zvláštnom úteku sa musel zatváriť pomerne vážne.
" zvláštne pretože nikto ťa tu nenútil ísť násilím. Len moja príťažlivosť ťa tu doviedla." Vyzdvihol hlavu trocha vyššie ako keby mal mierne zvýšené ego no nebolo to tak. O to sa nikdy ani nepokúšal.

" myslím si, že toto je kapitola sama o sebe. nedokáže to každý jeden vlkodlak. Doposiaľ som sa nestretol s nikým, kto by to dokázal." bola to pravda a Theo bol na to patrične pyšný. No to ani len nevedel, že nie je jediným, kto to dokáže. Stále tu bol Derek Hale, ktorý to dokázal a určite viac ľudí no stále to bolo niečo, čo sa nedalo len tak jednoducho. " myslím si, že túto jednu zásadu si nechám pre seba a nebudem sa o to zatiaľ s nikým deliť. Chcem byť predsa len jeden z výnimočných." zasmial sa a posadil sa na jednu skalu, ktorá bola po jeho pravici.

"Víš... Já nějak extra nepotřebuji, aby mě poučoval nějaký náhodný cizinec," zamumlá a zase se podívá směrem ven. Za pár minut se strhne liják, až je možná ráda, že je teď v nějakém přístřešku, tedy pokud se to tak dalo nazvat.

A ano... měl pravdu. Nikdo jí sem nenutil jít, ale ona si tak občas připadala. Chtěla si asi připadat nějakým způsobem důležitá, chtěná. "No... Nevím, zda to byla zrovna tvoje přitažlivost," zároveň jí lidi s velkým egem bavili, občas je však nesnášela a lezli jí na nervy. Ona sama občas měla velký ego, ale tak na sobě jí to bylo jedno. "Byla to spíše moje zvědavost.

Opět se na něj podívá a od srdce se zasměje. "Okay? Takže ty jsi tady ten výjimečný?" tohle vážně mohlo znít dost egoisticky, až to Kieru celkem nakrklo. Samozřejmě to tak třeba nemyslel, ale jí to štvalo. I ona to chtěla umět, i když to nechtěla uznat. "Nepotřebuji tvé rady. Naučím se to sama," sama zvedne hrdě hlavu.

Theo sedel na jednej zo skál, ktoré sa tam nachádzali a počúval jedno slovo za druhým. Dokonca pri niektorých sa mu kútiky pier dvíhali do malého úsmevu, pri iných sa zasa na tvári objavovali malé vrásky spôsobené tým, že krčil čelo.
,, Nie každý jeden vlkodlak je pripravený na to, byť samotárom. Možno to tak chceš no postupne môže prísť moment, kedy to zvládať nebudeš. Jeden uplnok za druhým, príde jedno napadnutie civila ktorý bol niekedy tvojim priateľom a postupne to bude s tebou ísť dole vodou. " Možno by to Theo chcel vidieť, to ako niekto postupne prichádza o rozum. Ako niekto hľadá správnu cestu no nevie ju nájsť.

,, Nie som egoistickym maniakom ktorý potrebuje dávať rady každému okolo seba. V podstate by mi to bolo jedno ak by si túto noc zomrela vďaka nejakému z lovcov." Preložil si jednu nohu cez tú druhú a rukami sa zabáral do stehna. V jednom momente to mohlo vyzerať ako keby ho drtil. ,, Prečo chce š okamžite niečo čo vidíš." Zasmial sa Theo pretože pochyboval že by to niekto zvládol. Bolo tak málo ľudí na to, aby to niekto zvládol.

"Myslím si, že jsem dostatečně připravena, dík," protočila otráveně očima. "Nějakou dobu jsem byla ve smečce a základním věcem jsem se naučila. Nikdy jsem nikomu smrtelně neublížila a jakmile jsem se cítila dostatečně zkušená, odešla jsem ze smečky. Konec příběhu, takže mě můžeš přestat poučovat, jako kdybych byla tvé mládě."

Možná to trochu přeháněla, ale ona taková byla. Dokázala občas s jedné špatně vyložené věty udělat tragédii už jen z toho důvodu, že měla ráda chaos. Neuměla to snad ani pořádně ovládat a taky se o to nesnažila.

A i když nezná ani jeho jméno, tak to co řekl jí dokázalo svým způsobem ranit. "Mně by to taky bylo jedno," zavrčela a zhluboka se nadechla. Sama by nevěděla, zda by mu pomohla, či ho nechala na pospas smrti způsobené lovcem. Či by si raději zachránila na sto procent svůj krk, či by riskovala a zachránila je oba dva. Nebylo to lehké rozhodnutí, ale dalo se říci, že on rozhodl za ní. Neudělala by pro něj něco, co on pro ní ne. Sice se neznali a Kiera vypadala jako lhostejný člověk, někde hluboko uvnitř tomu tak nebylo.

"Zapomeň, že jsem se tě na něco ptala, pane Nafoukaný," taky takový byl její názor. Zdál se jí nafoukaný, sebestředný a kdo ví co ještě. Přesto, že jí za tu chvilku takhle podráždil, nechtěla nikam odcházet. Přeci jenom se dost rozpršelo, sice nebyla z cukru, ale nechtěla být úplně promočená.

"Každopádně už vím, proč nejsi v žádné smečce," obdarovala ho širokým úsměvem. "Nikdo by s tebou nevydržel déle než hodinu."

" tvoje správanie je miestami spôsobené tým, kým si nemám pravdu." Theo sa musel zasmiať, usadil sa na skale o čosi pohodlnejšie a na miesto toho aby jej venoval svoj pohľad tak ho venoval na miesto pred sebou. Nepotreboval sa pozerať do jej očí aby vedel, že to boli len slová namierené na neho.

Pán nafúkaný? možno by to mohlo byť jeho meno, ktoré by mohol používať čoraz častejšie. No on sám bol rád, že to povedala aspoň vedel, že v ňom nevedela čítať a to mu vyhovovalo. Doposiaľ sa nenašlo mnoho ľudí, ktorý by to dokázali a on vedel, že ak on sám nebude chcieť aby niekto ho spoznal tak to neurobí. Tak to jednoducho fungovalo.

" je tak dojemné, že si mi povedala tento príbeh. prišiel mi.." hľadal tie správne slová, ktorými by to mohol vyjadriť. " tak poučiteľný pre teba a tak bezvýznamný práve pre mňa. Je mi jedno či si pochádzala zo smečky alebo budeš mať smečku alebo budeš len samotárom. Si len dievča nachádzajúce sa v tejto jaskyni, kto tu prišiel aj napriek tomu, že nemusel. Niekedy je lepšie ak o sebe cudzím ľudom nepovieš nič. Pretože ver mi, že to vo mne nič nezmenilo. nemám v pláne urobiť si tu táborák a hovoriť o minulosti alebo o dávnych príbehoch."

Theo si vydýchol a postavil sa na nohy. prešiel k okraju jaskyne a vystrel ruku len aby pocítil ako dážd padá. Cítil ako padá na jeho pokožku pričom na tvári sa mu objavil malý úsmev.

Zaraženě nadzvedla obočí a zdálo se jí, jakoby celou věc špatně pochopil. Ona se mu tady také nehodlala svěřovat se svým životem, bylo tady toho hodně, co nevěděl. Hodně věcí, které jí udělalo takovou, jaká je.

"Jsi i celkem vtipný," pobaveně jí cukly koutky úst do úsměvu a pozorovala ho. "Ty by jsi možná neměl cizím lidem na všechno skočit," rozhodla se to proměnit i ve svou hru. Nechtěla být v jeho hrsti, být ta, která byla v pasti. Ale věděla, že on je pro ní velká konkurence. "A na trik 'poslouchal jsem tvé srdce' nespoléhej. Strávila jsem hodně času trénováním," a teď taky mluvila pravdu.

Celou dobu, všechno co řekla, mluvila pravdu. Ale to on vědět nemusel, ne? "Vy kluci jste někdy tak naivní," pokroutí nad tím hlavou a sama raději vstane a chvilku postává, než dojde k okraji jeskyně jako on, ale ona na chvilku i vyleze, aby si užila ty dešťové kapky.

" vážne si myslíš, že mi záleží na tom, či hovoríš pravdu alebo nie? " pousmial sa Theo a prešiel k svojej taške pričom vybral niekoľko čokoládových tyčiniek. Nemusel sa rozdeliť, to rozhodne nie no on na miesto toho aby si všetko nechal len pre seba jej jednu hodil a následne na tvári vyčaril krásny, malý úsmev.
" čo keby sme pre tentokrát nerozprávali o svojich životoch ani o ničom podobnom. nepýtali sa na otázky ako sa premieňa. Nepýtali sa na to, čo je za nami v podobe minulosti." Theo by aj tak nepovedal pravdu. Svoje pravé ja dokonalo skrýval a v tomto chcel aj pokračovať. Nemal v pláne to niekomu len tak prezradiť.

" nechcem vidieť tú tvoju drsnú tvár, pretože mám pocit, že takto sa správa každé jedno druhé dievča. " Theo sa tomu musel zasmiať pretože mu to prišlo náramne vtipné. Ako sa snažila, tak milé no jeho to neohúrilo, on nebol obyčajným človekom.
" máš tendenciu prirovnávať ľudí k iným? " nadvihol pobavene obočie a otvoril si čokoládovú tyčinku z ktorej si odhryzol jedno väčšie sústo.

Na nějakou chvíli zmlkne, protože ten kluk jí nepřestává vyrážet dech. Vlastně vůbec nezáleželo na tom, co řekla. Mělo vůbec smysl tady být? Díky vlkodlačím instinktům chytí tyčinku. "Tak asi díky."

"Máš pravdu, já tě neznám a ty neznáš mě. Proto nemáš právo nic z tohohle říkat," řekne ostře, jakoby v ní něco spustil, nějaké negativní emoce. Hodně lidí si myslelo, že se takhle chová, aby byla drsná a odehnala od sebe lidi. Jenže tohle nebyla jen nějaká drsná stránka, život jí takovou udělal. Bylo jí jedno, že v něčích očích je 'cool' či není. Naučila se, že názory jiných nejsou tolik důležité, protože ty umí pouze odsuzovat.

Čokoládovou tyčinku pouze svírá v ruce a pokrčí rameny. "Asi jo," odpoví na jeho otázku. "Každý je sice jiný, ale... Časem se naučíš rozpoznávat jací skutečně jsou a dokážeš je pak k někomu přirovnat," i jeho už měla zařazeného a rozhodně v něm neměla žádnou důvěru.