Jeremy Gilbert

Na druhou stranu Bonnie toho měla na práci až, až. Přeci jenom, pokud nedělal nic nikdo jiný, musela to být ona, kdo situaci, ano dámy a pánové, znova vyřeší. Začalo tedy její uvažování nad tím, kde by mohla najít nejcennější zdroj informací, který byl potřeba. Vlastně, nejnadějnější východisko je Jeremy - jeden z mála - vlastně možná už jediný lovec široko daleko, který je natolik posednutý lovením upírů a ne, nemůže za to on, pokud se ptáte na tohle.
Možná by mohla najít nějaké odpovědi v knihách její babičky a protože se nacházela ve stejném domě, mohla by to být zlatá žíla, kterou právě potřebuje naseknout a pokud nic nenajde tu, její další kroky povedou do rezidence jejího rodu, sice už je to spíše rozpadliště než dům, ve kterým by se dalo žít - nuže, předci nelžou, ne?
Navštěvuje místnosti v domě, o kterých si myslí, že jsou cílová a do rukou bere knihy o kterých si myslí, že by mohly být odpovědí plné. Strká je do tašky, protože rozhodně nebude trávit den v tomto domě. Venku je krásně, ale to není ten pravý důvod - že ano, slečno Bennettová. Možná si tak podvědomě doufá, že po cestě potká někoho z jejich party, jehož zájem o vyřešení tohoto smrtelného nebezpečí nebude natolik mizerné, jako vlastně všech ostatních až na tu jedinou, která se pro obětování sebe samotné snad i narodila. S taškou naprosto naplněnou knihami opustí dům a jaké vhodné místo, nežli Mystic Grill by na tohle šprťácké odpoledne bylo více než vhodné?
Vkročí dovnitř za doprovodu zvonečku, který by měl zaměstnancům dát vědět, že někdo přišel, ale viděli jste někdy Grill? Je tak velký, že zvoneček mohlo slyšet maximálně pár lidí, co se nacházeli u dveří, a tak bezmyšlenkovitě pokračuje do hlubin tohoto podniku. Pohledem se samozřejmě střetla s Mattem - jediným, kdo je jí nejvíce podobný, protože zbytek tohoto šíleného osazenstva - tedy, její kamarádi byli ... jiní. Natolik jiní, že to Matt ani za ty měsíce, roky nedokázal vstřebat.
Zasedne k volnému stolu a okamžitě, bez nějakého hlubšího rozmýšlení sáhne do hlubin tašky, kterou si sem sama přinesla a vyloví jednu z knih. Na název se nedívá, v této chvíli je bezpředmětný, důležité je, co se v knihách píše a tak se začte, aniž by ještě komukoliv v tomto baru dala najevo, že je duchem i tělem přítomná - tedy, čte tak soustředěně, že už je spíše nepřítomná.
Ale Matt jako správný zaměstnanec baru přijde s otázkou - co bude asi tak pít. Čte, nedívá se, nesoustředí se, a tak to Matt zkusí znova a ona se probudí z té euforie, co pociťovala při čtení knihy, protože s každým posledním písmenkem si myslela, že je blíže odpovědi, ale začátky vět jí pokaždé zklamaly. "Jó, promiň. Ahoj. Víš, asi mi udělej jenom čaj, prosím." Věnuje mu úsměv, než se opět ponoří do knih.

Nevšímá si ani skutečnosti, že do baru vstoupil Jeremy. Nuže, vždyť se na ni podívejte, je čtením až moc zapálená na to, aby si všimla nějakého takového mini detailu, který byl vlastně bezpředmětný. Bohužel v okamžení, kdy se Jeremy dostal do blízké blízkosti - cítíte ten paradox, Bonnie, kniha byla uzavřena a tak veškeré soustředění vyprchalo a ona ze svých úst vypustila jen úlek skřížený s jakýmsi povzdychnutím, kterým se snažila dát najevo, že takhle to bejt nemělo. Vyčítavě se na Jeremyho podívala a po chvíli tohoto vražedného pohledu se prostě usmála. "Ahoj Jeremy, jak ti je?"
Když se zeptá na knihu, přitáhne si ji blíže a chytí ji pevně do rukou, snad aby nevyklouzla. "Tohle?" Natáhne obočí vzhůru na svém obličejíku, knihu znova pohledem přejede. "Nic důležitého," to byla lež Bonnie. Chceš zachránit své přátele tím, že jim budeš lhát?