Caroline Forbes

Prišiel ten správny deň. Tešila sa, to rozhodne áno no pri myšlienke na to, že to bude ten moment, kedy sa bude musieť rozlúčiť so svojimi priateľmi ju mierne zarmúcoval. Caroline nechcela myslieť na ten okamih, že bude musieť ako jej priatelia odchádzajú, kedy sa tie cesty môžu pomaly rozísť. Caroline nechcela na to myslieť, pretože pri tej myšlienke sa jej slzy tísli takmer okamžite do očí. Pozerala sa na na svoj odraz v zrkadle, na úhľadné šaty, ktoré mala na sebe a taktiež aj na hábit, ktorý bol prehodený cez postel. Dokonca aj čierna čiapka, ktorá bola milá a ktorá bude určite ladiť k jej blondavým, anjelským vlasom. No to ani len nikto nevedel, čo sa v skutočnosti chystá.

Až po tom ako Caroline prišla k svojim priateľom a pozrela sa na bonnie, ktorá mala na tvári ten svoj ustarostený pohľad pochopila, že sa niečo musí diať. Caroline sa nechcela pýtať na zbytočné otázky, nechcela vedieť všetko aj napriek tomu, že jej vnútro jej doslova horelo po nedočkavosti. Boli to problémy, ako inak. Po tom ako počula niekoho hlas ako sa prihovoril k ľudom, k ľudom ktorých v skutočnosti Caroline nemala nikdy možnosť vôbec vidieť pochopila, že to je ešte horšie ako si to vôbec mohla myslieť.

Kol Mikaelson, človek, ktorý to mal vymyslené tuším do úplných detailov stál na mieste a s úsmevom na perách, ktorý bol pre neho viac ako len typický sa pozeral na ľudí pred sebou. Bol to ten moment na ktorý čakal, moment kedy sa druhá strana na nejaký čas otvorila a on sa mohol opäť nadýchnuť. No v momente, kedy zistil, že to je len na nejakom mieste, ktorý vytvoril takzvaný trojuholník, práve na území ich strednej školy.

Otevření druhé strany bylo náhlé a nečekané. Nikdo z druhé strany ovšem neváhal, aby se vrátil zpátky na zemi a pomstil se těm, kteří zavinii jejich smrt nebo s nimi mají i jiným způsobem nevyřízené účty. Nikdo neví, jak dlouho se budou moci volně pohybovat mezi živými, a proto toho chtějí všichni, nebo alespoň většina využít. Kdo ví, možná někde mezi těmi pomstychtivými dušemi je i nějaká, která se chce například jen rozloučit, což by byl samozřejmě ten lepší případ, ale neměl by být nikdo naivní - takových tu bude totiž minimálně, protože ti, kteří nejdou za pomstou, tak většinou do jisté míry dojdou klidu, ale ti, co zemřeli zejména něčí rukou to mají už trochu horší. A je jasné, že když se stane něco, jako otevření druhé strany, tak je problém na světě.
Se shodou okolností mezi těmi všemi mrtvými nesmělo chybět ani dvanáct čarodějek, jejichž smrt byla zaviněna právě Caroline. Nikdo nemohl čekat, že by jen tak odpustili a tak i ony jsou tu dnes za dosáhnutím své pomsty. Zatím ovšem vyčkávají. Nechtějí, aby se cokoliv zbytečně pokazilo. Bude si lepší počkat na chvíli, kdy ta blondatá upírka bude alespoň o něco více stranou od tohohle velkého davu lidí. Nakonec nechtějí, aby tahle jejich příležitost jim utekla mezi prsty dřív, než by vůbec něco udělali. Sice nikdo neví, jaké to bude mít trvání, ale kdo si dočká ten se dočká.
Ke Klausovi se samozřejmě dostalo, že Caroline bude mít předání maturitního vysvědčení a on tam nemohl chybět. Možná nepřijede přesně na to, ale nemění to nic na tom, že tam alespoň dorazí. Samozřejmě ovšem ani on nemá tušení o tom, co se tam děje a že jeho drahý bratr, který má být mrtvý vymýšlí zase něco, co by neměl. Na druhou stranu je to pochopitelné. Tehdy si myslel, že zabije Jeremyho Gilberta sám, bohužel se k tomu nedostalo a když se dostal konečně z toho domu, tak už tak nějak vychladl. Po několika hodinové cestě konečně autem již projíždí kolem cedule značící, že se v tuhle chvíli už konečně nachází v Mystic Falls. Jak mu tohle město nechybělo.

Kol Mikaeson mal v hlave presný plán. Musel sa dostať von, po celý ten čas, kedy sa nachádzal na mieste nazývanom aj druhá strana mal pocit, že vonku by zmohol oveľa, oveľa viac. Nebolo pre neho ťažké zlákať niekoľko ľudí na rovnakú myšlienku, akú mal práve on. Už len z toho dôvodu, že sa vedel prihovoriť takmer každému jednému a nájsť ten spôsob ako ho prinútiť alebo skôr presvedčiť o tom, že to čo robí je správne a bude ich chcieť po svojom boku.
Nič netušiac Caroline sa v jednom momente ocitla na mieste, kde sa jej to vonkoncom nepáčilo, nepozdávalo sa jej to, že pred sebou vidí mnoho zvláštnych ľudí. Pozorovali ju, pozerali sa na ňu ako na niekoho, kto niečo urobil. Až do momentu, kedy jej Bonnie nepovedala čo sa deje, nemala o tom ani len to najmenšie tušenie. Jej telo sa v jednej chvíli rozochvelo, bol to práve strach, ktorý ňou prechádzal. Až slová Eleny a Bonnie ju vymanili z toho celého.
,, Caroline? Caroline, upokoj sa, nejako prídeme ako to zastaviť. V tejto chvíli mysli iba na to, aký je deň." Elena ju chytila za ruku a naznačila jej, že sa nemusí ničoho báť. Caroline ale vedela, že tento deň ktorý mal byť úsmevným a konečným na strednej škole môže byť aj dňom, kedy sa niekoľko čarodejníc vráti k životu. Práve ten moment, kedy ona mohla za to, že zomreli ju tiažil na srdci už nejaký ten čas.
Caroline sa pozrela ruku a následne sa ospravedlnila, potrebovala vypnúť na okamih svoje myšlienky, ktoré sa vracali stále na to isté miesto. Ona nechcela aby zomreli, nechcela aby vôbec niekedy niekto zomrel kvôli nej.

Kol Mikaelson stál na javisku, pozerajúc sa na mnoho mnoho ľudí, ktorí sa vracali rovnako ako on sám. Túžil len po jednom, nájsť toho jediného a zabiť ho rovnako ako sa to stalo práve jemu. Túžil po tom vytrhnúť srdce mladému Gilbertovi a sledovať ako padá k zemi. Bolo by to pre neho potešením a naplnením tohto dňa.
No on a mnoho ľudí neboli jedinými, kto sa na tom území objavil. Bolo tam aj mnoho ľudí, ktorí sa nestihli ani len rozlúčiť, kedy sa ich osud skončil predčasne. jedným z tých ľudí bola aj stará mama samotnej Bonnie, ktorá nechcela aby to všetko takto skončilo.

Všichni z oživlých měli své plány. Dosáhnout toho, co jim konečně zajistí klid a to dřív, než se vrátí zpátky na druhou stranu, odkud mohli jen pozorovat, jak si jejich vrahové žijí dále poklidný život a komu by se na to dobře dívalo? Nejspíše jen někomu s masochistickými sklony a většina z nich mezi tyhle lidi nepatřila. Teď mají všichni jedinečnou příležitost, kterou nesmějí zpackat. Protože nikdy víc se jim už ani nenaskytne. Netuší, kolik mají času, ale budou muset doufat, že jim ten čas bude stačit. Než se tak stane, přenechají ovšem ještě maturantům jejich chvilkový moment slávy, který následně zničí stejně, jako jejich život. Ostatně oni jim udělali to samé - zabili je, připravili je o to nejcenější, co kterýkoliv člověk má. A to se nedělá.
Čím více se to tu plnilo oživlými mrtvými bytostmi z druhé strany, tím více se blížil čas na zahájení. A nikdo se na to nemohl už dočkat. Kol Mikaelson nakonec přeci jen už opustil prostor jeviště, jelikož bylo zřejmé, že gratulace maturantům již brzy započně a opravdu tomu tak bylo. K mikrofonu brzy dorazil Rudy Hopkins - otec Bonnie. "Rád bych přivítal rodiče, rodiny a přátelé v dnešní nádherný den graduací. Děkuji že jste se k nám připojili v tenhle speciální den, kdy oslavujeme úspěšné udělání maturit. Takže začneme." Dokončí svůj proslov a následně již jednoho po druhém jmenuje, až se dostane i na Bonnie, Stefana, Elenu, Matta a samozřejmě i Caroline. Brzo je všem již pogratulováno a plán pomalu započínal. Jakmile čarodějky postřehnou, že se Caroline odděluje spolu s jejími přáteli od davu lidí, vydávají se za ní.
Mezitím Klaus již vjíždí do města a zanedlouho již hledá volné parkovací místo u školy, což byl větší problém, než se mohlo zdát, ale nakonec přeci jen něco našel a zaparkoval tam. Vystoupil z auta a v černém obleku se vydal mezi lidi do prostorů, kde se všechno odehrávalo. Jak se zdá, přiijel pozdě, protože žádní studenti již nechodili na pódium, ale to nevadilo. Stejně se nakonec vydal najít Caroline, která tady někde zajisté ještě bude.

Caroline Forbes potrebovala čas na to, aby premýšľala nad všetkým, čo sa tu vlastne uskutočňovalo. Musela si dávať pozor na krk, na život a na svojich priateľov. Nechcela aby to bol posledný okamih, ktorý by spoločne zažili, pretože to by bolo nesmierne špatné a kritické. No v momente, kedy si uvedomovala, že postupne začali volať jedno meno za druhým, bolo to ako menšie prebudenie z myšlienok. Takmer všetko sa vrátilo do normálu a na jej tvári sa objavil ten tradičný úsmev naznačujúci, že je všetko v poriadku.
V momente, kedy bolo jej meno vyhlásené, pozrela sa na priateľov a potom prešla hore. Prešla do stredu  a podala ruku človeku, ktorý jej dal papier. Niekoľko fotiek, úsmevov a mohla sa pridať k priateľom. Bola rada, oh ako bola veľmi rada, že to napokon zvládla a spokojne ukončila strednú školu aj napriek tomu, že sa tam odohralo mnoho, mnoho problémov. Stala sa upírom, musela si zvyknúť na novú život, ktorý jej bol ponúknutým. Aj napriek tomu, že o neho nežiadala. Nechcela byť jednou z tých, no do tej chvíli nevedela, čo to znamená. nesmrteľnosť? všetci si pod tým predstavovali krásny život, kedy sa pri pohľade do zrkadla nezdesia stareckej tvári. No nesmrteľnosť mohla znamenať aj niečo iné, mohla znamenať, že človek prichádzal o svojich blízkych pomocou lúsknutia prstov.

keď sa Caroline dostala k svojim priateľom uvedomila si jednu vec, niekto sa na ňu neustále pozerá. Pozoruje ju a jej to prišlo viac ako len nepríjemné. Caroline sa cítila v bezpečí so svojimi priateľmi no po tom ako videla skupinku ako jej venujú pohľad uvedomila si, že ide o tú skupinku ľudí, ktorí neboli tak celkom medzi živými. Boli to tie tváre, ktoré ju sprevádzali už niekoľko dní dokonca mesiacov. Nemohla niekedy spávať, pretože ich videla pred sebou no v tejto chvíli to nebol jeden z tých snov. Mohla vedieť, že si idú práve pre ňu.

V tuhle chvíli konečně nadešel ten správný čas a dvanáct čarodějek zpozorovalo, že Caroline se svými přáteli se oddělují od ostatních. Očekávali, že to přijde. A právě tohle byla ta situace, kdy už nemohou na nic čekat, protože každá sekunda může být drahá. Ladným krokem se čarodějky vydali tedy k oné skupince, kde je i samotná Caroline Forbesová. Zastavili se kousek od nich a ženě tmavší pleti s tmavými kudrnatými a kratšími vlasy se na tváři objevil úsměv. "Ahoj Caroline, pamatuješ si nás?" No, předpokládala že si je pamatuje a tak ani nečekala na odpověď a jen natáhla ruku před sebe, což udělali i ostatní čarodějky v jejím závěsu a začali mumlat nějaká zaříkadla, která způsobovala nepříjemnou a postupně zesilující bolest hlavy. V tom se tam ovšem zničeho nic ohromnou rychlostí přiletěla jedna z čapek maturantů a oddělila jedné z nich hlavu od těla.
Klaus už od první chvíle poznal, že je něco špatně. Poznával pár lidí, kteří by neměli být mezi živými, což mu dávalo jasně najevo, že není něco v pořádku. Prodíral se davem lidí, když v tom zaslechl díky svému upířímu sluchu nějaké zaříkávání čarodějek. Zamířil tedy tam a jakmile už z dálky spatřil, co se tam děje popadl dvě z čapek, které se válely na zemi a poté se k nim již upíří rychlostí přemístí a hodí jednu z nich po jedné z čarodějek, což jí oddělí tak trochu hlavu od těla. "Těhle věcí se všude okolo válí spoustu." Podívá se na čapku, kterou drží v ruce. "Kdo je další? Mohl bych tohle dělat celý den." Zvedne pohled k čarodějkám a na tváři se mu objeví úsměv. Samozřejmě na něj všichni koukali jak na zjevení a následně se již rozhodli přeci jen si jít po svých. Přesto nemohla přít ta co měl v ruce nazmar a tak i tu nakonec ještě po jednom z nich hodil a s čarodějkou se stane to, co se stalo té první předtím. "Jen pro varování." Zavolá za nimi, při čemž mu z tváře nemizí úsměv. Svůj pohled konečně zapíchne do osoby, kvůli které tu vlastně je. "Ahoj lásko." Nebral nijak v potaz, že tu není jen ona. Dokonce se ani neobtěžoval s tím je pozdravit. Konec konců oni nebyli ti, kdo ho zajímali. Tou osobou byla jen Caroline.

Caroline spozornela v momente, kedy sa niekto ozval. Pozrela sa na jednu ženu, ktorá bola tmavšej pleti v jednom momente vedela kto to je. Caroline nemusela vedieť meno ani jej príbeh ani to, či to je tá čarodejnica alebo nie. Caroline nestihla nijako zareagovať, stačilo počuť niekoľko slov, ktoré spoločne rozprávali a neskôr cítila ako jej hlava sa v jednom momente rozbolela. Nebola to obyčajná bolesť. Bolo to ako keby jej niekto vrážal jednu dýku za druhou do hlavy.
Cítila sa stále horšie a horšie. Bolesť ju prinútila kľaknúť si na kolená a kričať. Tak hlasno kričať, že ju nikto nemohol v tejto chvíli zachrániť. Nemohla vedieť, čo sa dialo pretože jej pohľad spočinul na zemi. Nemohla vedieť, že človek, ktorý ju zachránil bol práve tým, ktorého nemala veľmi v láske. Až v momente, kedy bolesť ustúpila a ona sa mohla postaviť na nohy, uvedomila si, že pred ňou stojí práve on. Obávaný Klaus Mikaelson. Prebodávala ho v jednom momente pohľadom pretože si myslela, že ho už nikdy neuvídí. Zasa jej zachránil život? no tentokrát to nebol on, kto ho ohrozil, to mohlo byť jeden pokrok.
,, Klaus..?" postavila sa na nohy, elegantne si upravila hábit, ktorý mala na sebe a pozrela sa mu priamo do očí. Niekedy jej ten úsmev tak prekážal, kedy nevedela čo si myslí alebo čo chce povedať. Malý úsmev mu venovala no bol iným. Bolo z neho cítiť iróniu, ktorú by dokázal spoznať každý jeden človek, ktorý ju vôbec pozná. Musela venovať pohľad svojim priateľom, tým ktorý tak isto pociťovali bolesť a ktorý nemali Klausa v láske. No človek by mohol narátať na jednej ruke ľudí, ktorý mali v láske ich rodinu. Boli hrozbou, ktorá chcela moc a všetko, čo sa toho týkalo. A to sa mnohým ľudom nepáčilo. Caroline vedela, že v okamihu, kedy sa objavil Kol, nebude dlho trvať kým sa neobjaví aj niekto iný. Práve niekto z ich rodiny. ,,prišiel si pozdraviť svojho brata? myslím si, že na to budeš mať už len krátku dobu. Pretože prídeme na spôsob ako to vrátiť do poriadku." Caroline nevedela ktorý z nich je pre nich väčšia hrozba.

O tom, že mezi těmi všemi oživlými je i jeho bratr Kol, kterého zabil Jeremy Gilbert on ani neměl tušení. Do chvíle, než sem přišel vůbec nevěděl o tom, že se tu děje něco, co asi úplně nemá a opravdu nepřijel kvůli řešení nějakých problémů. V New Orleans, kde je zatím pouhou chvilku jich je až až. Nejen že někdo, o kom si myslel, že je mrtvý mu sebral město, domov, ale ještě ke všemu vlkodlačice, se kterou strávil jednu jedinou noc očividně čeká jeho dítě a i přestože se mu to zdálo nanejvýš absurdní, byl nakonec přesvědčen, že to je pravda a on jako hybrid může mít děti. Ale ani to v tuhle chvíli není důležité. Poté co je zachránil před těmi čarodějkami svůj pohled přesunul na Caroline, která ačkoliv má na něj svůj názor a je vůči němu hodně odtažitá, ví moc dobře, že ona je zároveň i ta, která v něm vidí něco mnohem více a to i přestože toho udělal spoustu. Bylo to pro něj něco obdivuhodného. Něco, co ho na ní právě zaujalo, alespoň teda jedna z věcí, která ho na ní zaujala. Na tváři mu stále hrál lehký úsměv, naprosto pro něj typickým a byl směřován právě ke Caroline.
Ten úsměv ovšem nakonec přeci jen povadl po dalších slovech Caroline. "Méhé bratra?" Zeptá se jí, jelikož v tuhle chvíli mu nedocházelo, co se to vlastně děje. No brzy si dal dvě a dvě dohromady. "Takže je mezi těmi oživlými i Kol.." Odpoví si sám dřív, než to stihne někdo z nich. Svůj pohled krátce přesune na Elenu. "V tom případě by sis měla nejspíše co nejdřív najít svého bratra. Pokud ho najdeš pozdě, nebude to hezký pohled." Podotkne. Je mu jasné že by se na něm Kol pořádně vyřádil. Byla by to pomsta se vším všudy a úroky by nechyběli. Následně se opět podívá na Caroline. "Ale nepřijel jsem kvůli svému bratrovi. Nemohl jsem si přeci nechat uniknout tvůj velký den." Řekne nakonec opravdový důvod svého příjezdu. Otázkou ovšem zůstává, zda-li tomu uvěří a nebo si bude myslet, že tu na ní jen něco hraje a pravda je v samém finále úplně někde jinde. Všiml si už dřív, že oni zrovna důvěrou v jeho slova neoplývají, což jim ovšem vzhledem k předchozím a pro ně velmi nepříjemných situací by neměl ani moc zazlívat.

Elena sa stihla len pozrieť na Klausa. Nemala ho v láske, bol tým človekom, ktorý bol zodpovedný za mnoho smrtí. Ktorý ju chcel zabiť len pre svoje blaho a pre osud, ktorý mu bol údajne zoslaný z neba. Elena ale v tejto chvíli nepovedala nič, pretože počula varovanie, ktoré by ho mohlo zachrániť. Pozrela sa na Caroline, zobrala so sebou Stefana a odišla. Len jeden pohľad venovala Caroline, ktorý mal naznačiť to, že sa jej ospravedlňuje ale bude musieť ísť. Caroline mohla odísť s nimi no vedela, že sa bude musieť s Klausom pozhovárať. Neprichádzalo do úvahy aby tu bol len vďaka nej. áno možno to vyzeralo, že mal pre ňu väčšiu slabosť ako pre iných jej priateľov s ktorými mal nezhody ale aj tak jej to prišlo, no jednoducho zvláštne.
Caroline prešla niekoľko krokov k nemu. Nebála sa ho, nemala k tomu dôvod. Na miesto toho ukázala pohľadom pred seba v nádeji, že to pochopí a možno pôjde s ňou o niečo opodiaľ. Caroline mohla vidieť ako ich partia, ktorá bola pre ňu všetkým, sa rozplynula. Caroline chcela vedieť čo je vo veci a či o tom vie niečo viac ako jej priatelia. Musela na to prísť a vedela, že bude klásť jednu otázku za druhou. Možno by sa mala spýtať na to ako sa má, ako sa mu býva v novom meste alebo to, či je niečo nové. No bolo by to nemiestne, keďže v podstate ju to ani nezaujímalo.
,, stáva sa to už nejakým pravidlom Klaus? vždy keď sa v tomto meste objavíte, prinášate len problémy.." v tejto chvíli myslela práve na Tylera a na nevraždivosť medzi ním a Klausom. Mal to byť jeden z tých momentov, na ktoré si rada spomenie aj v budúcnosti no teraz o tom začala pochybovať.

Elena Gilbertová byla beze sporu ta, kterou z jejich partičky měl rád jako jednu z nejméně. No ostatně on neměl od nich rád nikoho, krom Caroline, která se z nějakého důvodu stala tou malou výjimkou. Byl proto nakonec rád, že se Elena rozhodla dát na jeho radu a vydala se hledat svého bratra a mimo to s sebou vzala naštěstí i ostatní. Caroline ovšem i když odejít mohla, rozhodla se zůstat. Ohlédl se ještě za jejími přáteli, kteří brzy zmizeli a poté přesunul svůj pohled na Caroline. "Takže úspěšné složení maturiry. Gratuluji." Na tváři mu hraje stále úsměv. Ne žádný, který by se mohl zdát jako ironický nebo tak něco, byl upřímný. Velmi rychle tuhle celou situaci ovšem Caroline pokazila svou otázkou. Jistěže nemohla věřit tomu, že je tu opravdu jen tak kvůli ní. Myslí si snad, že za tímhle vším stojí? Myslí si, že do všechno snad zorganizoval pro svého mladšího bratra? Ne, on s tím nemá nic společného. "Takže si myslíš, že za tohle můžu já?" Zeptá se jí. No, nenechá se tím nějak vykolejit. Bylo by to zbytečné. "Nejsem očividně jediný, kdo vám způsobuje problémy, lásko. S tímhle nemám nic společného a at je za tím kdokoliv, můj mrtvý bratr též za to tak úplně nebude moct, vzhledem k tomu, že druhou stranu musel otevřít někdo odtud." Odpoví jí jednoduše. Možná se mohl Kol nějakým způsobem s někým spojit, ale druhou stranu musel otevřít někdo živý. Po jeho slovech se nakonec s ní po boku opravdu rozejde dál z tohohle místa. Po chvíli ticha promluví. "Přemýšlel jsem, co by jsi chtěla." Začne pomalu. "Jako první jsem ti chtěl obstarat letenku za mnou do New Orleans, ale vím, že bys to nepřijmula." Zastaví se nakonec naproti ní a podívá se jí do očí. "Proto jsem se rozhodl pro něco, o čem nepochybuji, že přijmeš." Na malou chvilku se odmlčí, než přijde s tím, o co tu jde. "Tyler se může vrátit sem do Mystic Falls." Řekne nakonec a následně sleduje jaká bude její reakce, která snad bude kladná. Konec konců osobě, kterou on nejvíce nesnáší, ale Caroline jí má ráda, povolil, aby se sem vrátil.

Caroline sa na neho pozerala. Musela sa v jednom momente pozrieť iným smerom, pretože by pred ním prevrátila niekoľkokrát očami. Samozrejme, že si myslela, že za tým je práve on! koho by to napokon len nenapadlo. No nepovedala to nahlas, hoci z jej postoja by to vedel vycítiť takmer každý jeden normálny človek.
,, myslel som si, že tento deň prebehne trocha inak. Na miesto toho aby som sa tešila z posledných chvíľ so svojimi priateľmi som čelila opäť minulosti. Myslíš si, že bolo ľahké vidieť pred sebou smrť? " povedala to skôr ako rečnícku otázku, ani len nechcela aby na to vôbec odpovedal. V momente, kedy spomenul letenku do new Orleans tak bola rada, že to napokon nebol jeho dar aj napriek tomu, že ona sa o nič neprosila. Dal jej a zobral zároveň už toľko vecí, že nemala právo niečo žiadať alebo vôbec niečo očakávať. Na jej tvári sa objavil malý úsmev, pretože v tomto okamihu vedel presne vystihnúť, čo by si myslela alebo čo by urobila. Možno by tá letenka skončila v koši alebo by ju niekomu darovala ako dar. No možno by to urobila.
No v momente, kedy z jeho úst vyšlo meno muža, ktorého milovala a s ktorým si preskákala už niekoľko chvíl ale toto bolo to najhoršie tak sa v jej očiach objavili malé iskričky nádeje, že ten život napokon môže mať tak krásny ako si to vždy priala. Jednoduchý život v ktorom by bývala v dome s bielym oplotnením, mala by prácu v meste v ktorom vyrastala a.. a prišlo tam toto a.. nikdy nebude mať deti ktoré by starli spoločne s ňou. No to ju v tejto chvíli nemohlo zastaviť. ,, prečo by si to robil? prečo by si to dovolil, ked si to ty sám zakázal?" chcela vedieť odpoveď pretože v jej ušiach to stále znelo tak krásne, že by to v skutočnosti mohol byť len nesplniteľný sen.

Opravdu nepotřeboval, aby mu odpovídala. Jen z jejího postoje bylo patrné, že jeho slova byla pravdivá a ona si tím pádem opravdu myslela, že v tom má prsty právě on. Na tváři se mu objeví úšklebek. "Kdybych v tom měl nějakým způsobem prsty, nezachraňoval bych vás." Odpoví jí. Kdyby v tom měl prsty, bylo by tohle plánované, tím pádem by neměl vůbec důvod někoho tady zachraňovat.
"Někdy se věci nevydaří tak, jak bys chtěla. Zvykej si." Odpoví jí jednoduše. No v tomhle případě by bylo lepší, když by mlčel. Není těžké slovy něco pokazit a jeho odpovědi bývají někdy dost... netaktní. Proto bude nejspíše úplně nejlepší, když mu Caroline teď už ani na jeho slova neodpovídala, ale kdo ví, co se rozhodne udělat. Následně už pomaličku šel s ní, dokud nebyli dostatečně daleko od ostatních a oba se nezastavili. Věděl moc dobře, že letenka do New Orleans by nepatřila mezi ty vhodné dárky. Možná třeba někdy jednou v budoucnu to bude něco jiného, ale teď v tuhle chvíli nemohl očekávat, že by se prostě sbalila a odjela s ním do úplně jiného města. A i když pro něj je to město domov, pro ní by to bylo něco neznámého a musela by se tam spoléhat jen na sebe nebo na něj a kdo ví, jestli by se na něj vůbec spoléhat dokázala. Ačkoliv jeho zvolený dar se mu na jednu stranu příčil, na druhou stranu věděl, že je to to nejlepší, co jí vůbec může nabídnout a dneska byl vhodný den pro to, aby to udělal. Lehce se pousměje na její otázku, kterou mohl očekávat. "Vím, jak je to pro tebe důležité." Odpoví jí jednoduše a zadívá se jí do očí. "A on je tvá první láska..." Chvíli je ticho, jakoby jí to chtěl nechat všechno pořádně pobrat, ale nakonec je to ticho jeho dalšími slovy přerušeno. "Já budu tou poslední. Ať to trvá jakkoliv dlouho." Stále mu na tváři hraje lehký úsměv. No následně se ještě nakloní k její tváři a věnuje jí na ní drobný polibek, než se od ní zase odtáhne. "Ještě jednou gratuluji, Caroline." Dodá a následně se krátce rozhlédne po okolí, než se opět otočí na ní. "Měli bychom odtud zmizet. Než se tu ukážou další naštvané čarodějky nebo třeba hybridi." Podotkne a následně jí nabídne rámě.

Caroline Tylera milovala o tom nebolo pochýb. jej srdce bilo priamo pre neho a bola neskutočne rada, že sa bude môcť vrátiť späť do mesta a hlavne k nej. Chcela mu to okamžite povedať no tento okamih musela venovať Klausovi. Nie z toho dôvodu, že by musela alebo že by ju k tomu niekto vôbec prinútil. To rozhodne nie. No ten fakt, že to urobil, že ju dokázal takto potešiť a dokonca sa premôcť cez to, že Tyler ho nenávidí z celého srdca, bolo to pre ňu potešujúce.
Jeho slová, ktoré povedal. Tie slová, ktoré jej nedávali spočiatku ani len zmysel boli slovami na ktoré nechcela odpovedať. On vedel, že ho miluje a bolo by nemiestne sa pýtať prečo si myslí, že by to mohlo byť inak. Ani ju nenapadlo premýšľať nad tým, že by niekedy medzi ním a ňou mohlo k niečomu dôjsť. Nie to ešte k nejakému zvláštnemu prejavu náklonnosti.
ked jej ponúkol svoje rameno na moment zaváhala no napokon sa ho chytila a rozhodla sa kráčať s ním. ,,povedz mi, myslíš si, že to bude konečne miesto, ktoré budeš môcť považovať za domov?" mala na mysli new orleans v ktorom nikdy nebola. A možno tam ani nikdy nepôjde, stretnúť niekoho dobrovoľne z jeho rodiny by bolo ako podpísať si vlastnoručne rozsudok smrti. No možno nie s každým. Možno s Elijahom by si mohla rozumieť aj ona bola v niektorých veciach podobnou práve jemu. Aj jej záležalo na rodine a na priateľoch pre ktorých by vedela urobiť doslova všetko.
no v skutku to bol pekný deň, na menšiu prechádzku si vedela urobiť čas. a nebolo to prvýkrát kedy by sa normálne pozhovárali o nejakých veciach. už niekoľko takých okamihov bolo a ona si na ne spomína veľmi dobre. dokonca aj na ten moment, kedy ju nakreslil, bolo to pre ňu zvláštne no aj tak to bolo niečo, čo pre ňu nikto doposiaľ neurobil.

Nejspíše ho ani nepřekvapila, že jeho slova se obešla bez její odpovědi. Přijít na ní s touhle informací nejspíše mohl být šok. Nešlo jen o to, že jí vrátí Tylera, ale samozřejmě i o tu část slov, kdy jí řekl, že bude její poslední láskou. Teď je brzo, o tom nelze pochybovat. Pravděpodobně se dá dohromady zase s Tylerem, ale kdo ví, jak to bude za pár let. A hlavně kdo ví, jestli by to mohlo vůbec fungovat. Jsou v mnoha ohledech naprosto rozdílní a to by mohl být problém. Caroline je oproti němu stále čistá nevinnost a vždycky bude. Bez ohledu na to, co udělala, udělala to protože musela, protože chtěla zachránit blízkou osobu. On tahle často jednal jen protože se mu někdo nelíbil. Právě jeho vlastní arogance ho dostala tam, kde je teď. Leží v žaludku spousta lidem, protože si sám zbytečně z nich udělal nepřátelé. Ale tak on si to jako nejmocnější stvoření, které svět kdy poznal může dovolit. Navíc, měl i své světlé stránky, které neviděl jen tak někdo. A Caroline patří mezi ty vzácné lidi, kterým si tu světlou stránku nakonec rozhodl ukázat. A že krom rodinných příslušníků takových jako je ona, moc není. "New Orleans je krásné město a je to jediné místo, které jsem pořádně považoval za domov já. Jsem si jistý, že kdybys tomu dala šanci, je možnost, že bys to časem začala také brát jako domov." Narodil se v Mystic Falls, ale stalo se tu tolik špatných věcí, ze kterých měl jen těžko radost, že i když tu prožil celé své dětství, necítil se tu bezpečně, tak, jak by se člověk doma cítit měl. Nepovažoval to a nikdy nebude za svůj domov. "Takže ano, myslím si že ano. To, že je Mystic Falls tvá rodná půda totiž neznamená, že to nakonec musí být místo, které ti přilne k srdci." Kráčel s ní nakonec tedy už dokonce i pryč z pozemků školy. Nepotřebuje být konec konců nikým vyrušen a už vůbec ne někým, kdo prahne po pomstě.
"Takže, možná to nebude dnes, ani zítra nebo dokonce ani za rok, ale možná jednoho dne se objevíš u mých dveří a já ti ukážu krásy, které tenhle svět nabízí." Už dříve jí slíbil, že by jí mohl vzít kamkoliv na světě a na tom si trvá. Mají celou věčnost. Oba dva jsou nesmrtelní a jednou se mu možná rozhodne dát nějakou tu šanci.

Caroline pociťovala šťastie, ktoré sa mohlo nachádzať v každej jednej bunke jej tela. Bolo to to šťastie, ktoré sa nedalo oklamať. Na jej tvári sa objavoval úsmev a v jej očiach tie iskričky, ktoré hovorili za všetko. Caroline chcela uveriť tým pekným slovám, ktoré mu vychádzali z pier ale prišlo jej to v ten daný moment také nepravdepodobné. Možno áno, možno niekedy odíde z rodného mesta v ktorom sa narodila a v ktorom si prežila krásne roky svojho života no v tejto chvíli nad tým nechcela ani len uvažovať, alebo áno?
,, myslím si, že v jednom ohľade máš pravdu Klaus. S dievčatami sme sa rozhodli ísť na vysokú školu. Tak ako normálne dievčatá, ako keby sa nás tá časť nadprirodzena vôbec netýkala. V ten moment opustím mesto no viem, že to bude stále miesto, kde sa budem chcieť vracať." Caroline to možno ešte nepovedala mnoho ľudom. Ved to mesto bolo len dve hodinky cestou autom a možno ak by použila svoje upírske schopnosti bola by tam o čosi rýchlejšie. Možno dokonca by bolo zvláštne ak by mu o tom nepovedala a on ak by ju chcel vidieť by ju v meste už nenašiel.

Caroline mala na tvári stále ten úsmev, pretože to ako hovoril o tom meste a dokonca to ako hovoril o možnej budúcnosti nad ktorou ona vôbec nepremýšľala jej prišlo milé. Vôbec jej to neprišlo vtipné, pretože v momente ak by sa jej niekto spýtal na to, čo bude robiť za niekoľko rokov.. určite by nepovedala, že bude viesť nesmrteľný život a už nezostarne ani len o jednu jedinú minútu. Tento čas sa zastavil, bolo to ako keby sa pozerala do zrkadla a ten obraz sa ani len o jednu stotinu nezmenil. Možno ju to spočiatku desilo, bolo to zvláštne.
,, nemusíme premýšľať nad budúcnosťou Klaus. Prítomnosť je momentálne istejšia, nemám pravdu? možno tento večer, tento okamih je posledným kedy sa naše životy stretávajú." nebolo to vylúčené. Dosiahol to čo chcel, už nebol závislým na Eleninom živote. Už nebol závislým na zlomení nejakej kliatby alebo dokonca na tom, že jej priatelia sa ho snažili zabiť. Až na Tylera samozrejme, ten určite stále pociťoval nenávisť vo svojich žilách z toho dôvodu, že mu zobral mnoho vecí.

Počítal s tím, že bude mít z tohohle radost. A proto i když se mu to nelíbí a příčí se mu to víc, než by jeden mohl říct, udělal to. Opravdu povolil, aby se Tyler vrátil do Mystic Falls a to bez toho, aniž by za to nesl jakékoliv následky. Pravdou ovšem je, že on se do tohohle města nejspíše v nejbližší době nevrátí. V New Orleans má spoustu věcí, které musí vyřešit a k tomu brzy dorazí i otcovské povinnosti, což je stále věc, která ho děsí a děsit nejspíše ještě dlouho bude. Tím se ovšem není třeba zaobírat teď. V tuhle chvíli by se měl soustředit spíše na svou společnost. Přikývne na její další slova.
"Takže zkusíš žít normální život? Nechci abys byla zklamaná, ale měla by jsi počítat s tím, že se může kdykoliv něco pokazit. Že se může stát něco, díky čemu tvůj život zkrátka normální nebude." Odpoví jí. Je to něco, s čím by měla počítat. Konec konců už jenom to, že je upír jí příliš nepomáhá k tomu jejímu vysnénému normálnímu životu. Víc než do teď jí ovšem už iluze brát nebude.
New Orleans bylo město, o kterém dokázal vždy mluvit pěkně a se vším elánem. Bylo to město, kde prožil nejlepší léta svého života. Místo, na kterém byl šťastný a cítil se tam vítaný. Lidé ho tam respektovali a několik desítek let je tam Mikael nedokázal najít. Byl to jeho domov a chce z toho udělat domov znovu. A kdo ví, možná se tam právě jednoho dne objeví i Caroline. Možná by dnes nepřijala jeho nabídku, ať odjede s ním, ale za několik měsíců, let, případně století se může ledacos změnit.
"Možná." Přikývne. Možná je to opravdu poslední den, co se vidí a nebo taky ne. "Ale máme před sebou celou věčnost a i když se naše cesty rozejdou i třeba na několik let. Mohu tě ujistit, že se mě tak snadno nezbavíš." Usměje se. Konec konců i New Orleans ho někdy nakonec může omrzet a poté by mohl třeba i vyhledat Caroline. Nad tím ovšem v tuhle chvíli je opravdu naprosto zbytečné přemýšlet, protože něco takového v nejbližší době opravdu neproběhne. Ví to moc dobře Caroline a on si je tím jistý též.

Vždy si predstavovala ten normálny život. Študovať na vysokej škole, potom si nájsť nejakého právnika alebo doktora a žiť v krásnom veľkom dome s niekoľkými detmi, ktoré by boli krásnymi a múdrymi. No kto by si len pomyslel, že tento sen dokáže pozmeniť jeden obyčajný fakt a to ten, že sa stala upírom. Naučila sa s tým žiť, aspoň si to myslela a stále dúfala v to, že môže žiť obyčajný život.
„ nikdy si nad tým ani len neuvažoval? Na nejaký ten čas okúsiť obyčajný život človeka. Aspoň si to myslieť. Možno by si to nazval hrou, kedy sa upír snaží predstierať niečo, čím nie je ale tak to rozhodne nie je. Nemyslím na to ako na ten fakt, že to je pretvárka. No nikdy ťa to ani len na pár hodín nelákalo?“ caroline si popravde nevedela predstaviť jeho život. Bol upírom, ktorý sa na zemi pohyboval už niekoľko stoviek rokov, doslova niečo cez tisíc no ona sama si to nevedela ešte ani len predstaviť. Možno premýšľala nad tým, že večnosť je pred ňou no aj tak si nevedela predstaviť, že by niekoľko desiatok rokov mohla vyzerať rovnako.
" nechcem myslieť na to, že všetky tie sny, ktoré mám by sa mali roztrúsiť len z toho dôvodu, že som tým, kým som. Monštrum, ktoré bude vždy tým, ktorého sa budú ľudia obávať.." v jej hlase bolo cítiť viac pochybností pretože sa nechcela zmeniť na niečo, čo by mohlo zabíjať nevinných. " myslím si, že máme na mnoho vecí rozdielne názory. Určite sa nepozeráš na svet rovnakým spôsobom ako to robím ja. Možno sa na svet budem pozerať podobne ak tu budem dlhšie.." o tom ona sama nepochybovala. No v tejto chvíli bola rada za ten moment, že môže so svojimi najlepšími kamarátkami stráviť nejaký ten čas na vysokej škole. Mohli byť spolu, plánovať niekoľko zaujímavých vecí.

" myslím si, že to bude jednoduchšie ako si myslíš Klaus." povedala s menším úsmevom na tvári. pretože už len ten moment ako rozprával o tom meste, to ako jej ho opisoval bolo viac ako len isté, že tam bude chcieť ostať. " myslím si, že viem ako to dopadne. Práve tento moment sa naplní to, čo chcel od začiatku v meste takmer každý. Tie problémy, ktoré sa spojovali s vašou rodinou sa rozplynú a vy nájdete to správne miesto v New orleans. Nebudeš mať dôvod sa sem vracať." nemal k tomu ani len ten najmenší dôvod. Predsa len už dávno získal to, čo niekedy chcel. Stať sa hybridom.

Kdo ví o čem snil před on před dlouhými tisíci lety, když byl ještě člověkem, nebo si alespoň on a všichni ostatní krom jeho matky a pravého otce mysleli, že je pouhým člověkem. No, je pravda, že před tisíci lety byla mnohem jinačí doba, než je teď, přesto během těch všech let, kdy viděl, jak se tenhle svět čím dál tím víc modernizuje nijak netoužil potom, po čem toužila většina. Něco jako vysoká je pro něj něco, co ho absolutně neláká. Proč by mělo? Nežije normální život už tolik let, vlastně staletí, tak proč by se měl pokusit něco měnit. Navíc každý upír nakonec zjistí, pokud bude žít dostatečně dlouho, že je ve finále mnohem víc naučí život sám, než nějaká pouhá škola. No, přesto je hezké, že i když je upírka a mohla by mít cokoliv by jen chtěla, na vše jde tou poctivou cestou a chce si tam sama najít k tomu cestu od úplného začátku.
Krátce se zamyslí na její otázku, na kterou nakonec přikývne. "Jednou ano." Podívá se jí do očí. "Byl jsem na túře v Andách a přiletěl ke mně kolibřík. Slyšel jsem jak rychle tluče jeho srdce a uvědomil jsem si, jak musí každý den těžce dřít, aby přežil, ale přesto být pořád na pokraji smrti a každý den musí být uspokojící, když opět zvládne přežít, což my upíři už po nějaké delší době neznáme. No a to byl jediný okamžik, kdy jsem přemýšlel nad tím, jaký by bylo mít obyčejný lidský život. A můžeš ho zkusit takový mít, ale je to téměř nemožné, protože to, co jsi ve skutečnosti v sobě nezapřeš, i když se o to budeš snažit sebevíc. Vždy tam budou odlišnosti, které ti budou připomínat to, že nebudeš mít stoprocentní obyčejný lidský život." Je si jistý, že na to ona sama časem přijde. V tuhle chvíli je stále ale velmi čerstvá upírka a zatím nejspíše žije v jisté naivitě, že něco jako normální život bude moci mít bez všech těch omezení. No v tuhle chvíli to ovšem už bude muset nechat jít. Pro někoho, kdo má tolik snů, které by si rád splnil se to nemůže zrovna snadno poslouchat, proto tohle téma nakonec už dál nerozvádí.
"Za ty léta bytí na tomhle světě se ti názor změní mockrát, lásko. Teď máš nějaký a za pár let, dekát nebo stoletích ho budeš mít zase úplně jiný, než v tuhle chvíli." Takhle to prostě funguje, člověk zjišťuje jak to tu doopravdy chodí a podle toho se začnou odvíjet i názory na dané věci. Nikdo, dokonce ani člověk ale nemůže říct, že má stejný názor v letech dospívání a poté v letech stáří. No a Caroline je stále velmi mladá, ještě neměla šanci vidět všechno to špatné, to, že tenhle svět přeci jen není tak pohádkový jak se někdy může zdát. Ještě zas tak moc neokusila realitu.
"Možná bude, to ukáže čas." Sám neví, co teď bude. Sakra čerstvě zjistil, že žena, s níž strávil jednu jedinou noc čeká jeho dítě, i když se to zdá nemožné. Vyslechne si její další slova, při čemž se podíval do jejích očí. "Nepochybuji, že najdeme to správné místo v New Orleans, kde mám teď jisté povinosti. No, možná jednoho dne budeš ty ta, co se objeví v tom městě u mých dveří." Podotkne s lehkým úsměvem. Je jisté, že to město ale opravdu jen tak neopustí. Chce tam udělat bezpečný domov pro své dítě a chce mu být lepším otcem, než byl Mikael jemu. No, v tuhle chvíli se ještě ale vrátil k jejím předešlým slovům. "Říkala jsi, že to chtěl téměř každý v tomhle městě. Co jsi chtěla ty?" To byla otázka, jenž ho opravdu zajímala. No kdo ví, jestli mu nakonec neodpoví nějak vyhýbavě.

Caroline sa v jednom okamihu zastavila. Bolo to ako keby v jednom momente jej srdce niekoľkokrát po sebe prestalo byť no ona ešte stále žila. Žila s tým pocitom, že bude navždy niekým, kým možno si ani len nezaslúžila byť. No v tejto chvíli to bolo iné. Počúvala každé jedno slovo, ktoré mu vychádzalo z pier a dokonca pocítila ako sa jej pery na malý okamih pohli do malého úsmevu. „ uvedomuješ si, že to je po prvýkrát, kedy si mi ukázal svoju, ako to povedať, ľudskú stránku?“ nemala na mysli ľudskú ako ľudskú. Ale tú, kedy mu na niečom niekedy záleží alebo niekedy záležalo. Bola to tá stránka, ktorú nemala veľmi možnosť u niekoho ako bol on vidieť. No aj tak tam bola a ona ju na pár sekúnd mala možnosť pozrieť si. ani len nedúfala, že jej na niečo také odpovie, dúfala ale, že to nebude jeden z tých dôvodov, kedy by sa otočil a odišiel bez jediného slova. Aj napriek tomu, že jej dal to, čo chcela aj napriek tomu nechcela aby len tak teraz odišiel. Bolo to zvláštne, ani ona tomu sama nerozumela.
„ nemyslím si, že by sa to niekedy mohlo stať Nik. Nechcem v sebe mať také myšlienky, pretože práve dnešným dňom sa toho veľa zmení a dokonca už aj zmenilo. Vrátil si mi zmysel života.“ Mala na mysli Tylera, ktorého nevidela už niekoľko dní. nemohol sa vrátiť do mesta, do toho, v ktorom sa narodil a vyrástol. No aj tak to bolo, zvláštne. Klaus urobil ten krok, že mu to povolil no zároveň aj on urobil ten krok, kedy mu to zakázal. A ona si to uvedomovala veľmi dobre. . „ No možno máš pravdu, nikdy nevieš čo sa môže stať o niekoľko rokov. Ako si povedal možno celé stáročia.“ Nevedela si predstaviť ten fakt, že by žila tak dlho. Boli to rok a roky a ona si to nevedela predstaviť. Pre neho jedno stáročie možno nič neznamenalo, len ďalšia čiarka na zozname no pre ňu to znamenalo niečo, čo si nevie ešte ani len predstaviť.
,, aj tak mám pocit, že to je len sen, Klaus. Neverím, že by si niečo také urobil pre mňa. Návrat Tylera." povedala Caroline tichým hlasom. No až v momente, kedy jej položil otázku sa musela nad slovami, ktoré sama povedala konečne dobre zamyslieť.
,, chcela som aby ste odišli. No nie z toho dôvodu, že by som sa ťa bála Klaus, to rozhodne nie." mohla k nemu podísť o niečo bližšie. Nebála sa o svoj život. Ak jej chcel ublížiť určite by to urobil už hned na začiatku a okonca ani žiaden útek by jej nepomohol. ,, bála som sa iba jednej veci Nik. Nechcela som aby sa niečo stalo mojim priateľom. Bolo mi jedno či ste v meste alebo nie ako rodina, no bála som sa o to, aby som neprišla o to dôležité, čo mi ostalo." povedala tichým hlasom, pretože sama mala pocit, že možno to ani len nepochopí.

S nikým snad ještě nikdy neprobíral to, zda-li někdy přemýšlel o tom, jaké to je být člověkem. Caroline je první člověk, který od něj něco takového slyšel. Sám od sebe nic takového neřekl a nikdo se neptal a v mnoha případech by dotyčnému ani neodpověděl. No s Caroline to je jinak a vyprávěl jí něco, co se stalo už před delší dobou, no přesto si to dobře pamatuje. Přeci jen často zrovna nepřemýšlí o něčem takovém, jako je to být člověkem. "Očividně i velký zlý vlk dokáže překvapit." Použije do téhle situace trochu humoru. No naštěstí ne snad takovým, který by totálně zboural to, že se v něm ta lidskost projevila a nebo naopak by možná bylo dobře, když by se přesně to stalo? Přeci jen by si neměl ničit svou pověst ne? Je ovšem pravda, že na Caroline je něco jinak. Do jisté míry jí důvěřuje více, než jiným. Je to zvláštní, jelikož se mu to už dlouho nestalo, přesto právě její chování vůči němu. To, že ho neodsuzovala a dokonce mu byla ochotná občas i pomoci, když se něco dělo. Bylo to chování vůči němu, které od někoho, kdo není rodina už dlouhou dobu neznal a jeho to zaujalo až si získala tu důvěru, byť nebude nejspíše nikdy stoprocentní. U nikoho není, ani u rodiny. Stoprocentně věří jen sám sobě.
"Občas neuškodí dělat ústupky. Otázkou je, jestli to pochopí i tvůj přítel." Věděl moc dobře, že ho Tyler nenávidí jak nejvíce může a není si jistý, jestli se přes to všechno tak snadno přenese a nebude se i přes to všechno chtít mstít. Konec konců jeho by to nepřekvapilo. Je pravda, že když by byl i nadále tady v Mystic Falls, asi by přeci jen tak nepovolil Tylerův návrat, v tuhle chvíli ale ho události táhnou do New Orleans a z toho co se tam děje je jasné, že tam bude muset zůstat a v nejbližší době se na delší dobu zpátky do Mystic Falls nevrátí. "Přesně tak. Já budu teď možná vázán k New Orleans, ale ty se stále můžeš rozhodnout pro to, kam se nakonec vydáš a možná dáš na moje rady a vybereš si právě zkusit nový život tam." Zní to nepravděpodobně, ale tak věčnost je dlouhá. Nikdy neřekl, že to bude někdy v dohledné době. "Tyler je už dostatečně potrestán za to, co udělal, Caroline. Jestli se poučil a využije toho, že má konečně volnost se uvidí." No, on i ona ví, jak je Lockwood tvrdohlavý jedinec a obává se, že promrhá svou šanci, jenž mu byla dáná, i přestože to původně vůbec nikdy nechtěl udělat a šlo mu o to, aby žil po zbytek života ve strachu.
Vyslechne si její další slova. "To bylo vždycky zvláštní. Navzdory tomu všemu jsem v tobě nikdy neviděl strach ze mě." Respekt možná měla, ale to není totožné co strach. Možná i právě protože ho respektovala, vážil si jí mnohem více, než jiných. No, je opravdu pravdou, že když by jí zabít chtěl, už by to dávno udělal. Nebylo to v jeho zájmu ovšem. Dokonce i když jí sám pokousal a Tyler jí tam nechal, aby on sledoval, jak umírá, nevydržel její proces umírání a musel jí vyléčit. Přikývně s lehkým úsměvem. "Já vím, ale ve skutečnosti by se tvým přátelům stalo to, co si sami způsobili." Nešel by po nich bezdůvodně. Ale když ho chtěli zabít, odpovídal holt stejně, také se je pokusil zabít. No do dneška má ovšem stále největší štěstí malý Gilbert, jemuž prošla Kolova smrt.

Caroline si uvedomila že je možné jediným človekom ktorý sa na Klausa  pozerá iným spôsobom. Nevnímala ho ako toho nepriateľa ktorého by mala označiť ako zlého veľkého vlka. Dokonca sa jej na tvári objavil aj malý úsmev. Bolo to z toho dôvodu že si ho predstavila ako v rozprávke O červenej čiapočke. No v momente Kedy si to uvedomila snažila sa ten úsmev aspoň na malý okamih skryť. No v momente Kedy si uvedomila že hovorím ty Tylerovi, na jej tvári sa objavil vírus ktorý hovoril o tom že je mierne nahnevaná. Možno to nebolo na neho ani na Tylera Ale práve na samú seba.
,, Chceš mi naznačiť že mám na očiach ružové okuliare? Myslím si že viem ako to bude nasledovať. Medzi mnou a tylerom je niečo čomu mnoho ľudí nerozumie. Prešli sme si už vlastním obdobím. Videla som ho premieňať sa. Bola som po jeho boku v momente kedy pociťoval bolesť.“ Caroline si uvedomila že to možno nie je téma ktorá by sa mala týkať práve ich dvoch. Mala na mysli to že možno to nie je tá pravá téma na tento rozhovor.
" ale myslím si, že to nie je správny okamih na to aby sme sa rozprávali o Tylerovi." v podstate išlo o to, že každý jeden okamih, kedy on o ňom hovoril ako o nepriateľovi, ktorý by sa mal naučiť pykať za svoje chyby, jej to lámalo srdce. Predsa len, ona tiež bola tým človekom, ktorý robil chyby a niečo také by ju určite zlomilo. Nemôže sa vrátiť niekde, kde je jej domov, jej priatelia a rodina. " ak hovoríme o ústupkoch, urobil si ich niekedy?" mierne nadvihla obočie, pretože v tomto okamihu narážala práve na jej priateľov, ktorý určite boli radi, že toto má byť údajne jeho posledný okamih v Mystic Falls. No aj tak sa neskôr do jej uší dostal smiech, ktorý patril práve Mattovi. Aj napriek tomu, že stál niekoľko desiatok, mnoho desiatok metrov od nich a jeho smiech bol venovaný nejakej dáme. Páčilo sa jej, že sa vedel posunúť ďalej, určite pre neho chcela len to najlepšie. ,, nikdy som si aj tak nemyslela, že tento okamih príde. Jedna kapitola môjho života sa ukončila a ja mám možnosť sa vrhnúť na nové dobrodružstvá." bola z toho pomerne nadšená aj napriek tomu, že tie okamihy na strednej škole jej určite budú chýbať. Mala rada ak bola vo svojom živle. Mala rada ak mohla niečo organizovať a dúfala, že v budúcnosti to tak aj bude. Chudinka Caroline keby len vedela, že v skutočnosti sa jej život zmení úplne od základov. ,, prečo mám pocit, že v tvojom hlase sa stále nachádza niečo, kedy dúfaš, že v budúcnosti by som sa mala objaviť pred tvojimi dverami?.." možno by si dala aj ruky v bok ak by nemala na sebe krásne šaty.

Jediným člověkem nejspíše nebude. I jeho sourozenci o jeho skutečné povaze ví své, ale tak mimo rodinu tomu tak nejspíše opravdu bude. Bylo to něco, co na ní obdivoval. I přesto všechno co udělal jí a jejím přátelům zejména, neodsoudila ho za to všechno stejně jako tomu tak udělali ostatní. Přitom by měla stovku důvodů k tomu, aby tak mohla učinit. Ohrozil i jí samotnou, nehledě na to, že měla být obětovaným upírem při rituálu, ale i tak se k němu neotočila zády. Měla by ho nenávidět, ale nestalo se tak. Proč tomu tak je si nedokáže on sám vysvětlit. Nedávalo mu to smysl. Proč se vůbec namáhala? Na druhou stranu bylo nutné podotknout, že za to byl opravdu rád. Caroline si narozdíl od jejích přátel a přítele oblíbil a ač on sám má někdy problém si to přiznat, není mu lhostejná, i když by to bylo jednodušší, když by byla.
Neřekl to přímo, ale vlastně jeho slova dost vystihla. Nepochybuje o tom, že toho škodného vlkodlaka opravdu miluje, ale v jistých oblastech růžové brýle mít bude. Představuje si s ním nejspíše pohádkovou budoucnost, ale podle svých vlastních zkušeností a toho všeho, co za tu dobu už měl vmožnost vidět, je přesvědčen o tom, že první láska nemůže vydržet. Vůbec ne v případě, když je člověk upír. "Který páry si neprošli vlastním těžkým obdobím? Jsi mladá a nesmrtelná, nespoléhej na to, že bude tvou první a jedinou láskou, se kterou zůstaneš navždy." Ona to za pár let možná pochopí sama. Je jen otázkou času, než si ti dva nakonec polezou na nervy. Opravdu by se nebál toho, že by spolu vydželi po celý jejich život.
"Jo, nekažme si den o někom, o kom máme zcela rozdílný názor." Nemají šanci se ohledně Tylera shodnout bez toho, aniž by jí musel ovlivnit. Bude lepší opravdu Tylera nechat být a věnovat se příjemnějším tématům, kvůli kterým se třeba nakonec nezhádají a naopak jejich poslední společný moment bude hezký. Alespoň prozatím poslední společný moment. V budoucnu se přeci jen jejich cesty znovu střetnou a to víc, než by oba dva čekali. Při její otázce se zarazí. Nečekal to a musel se zamyslet. Jistěže ale nějaký ústupek za svůj život udělal. "Samozřejmě že jsem nějaké ústupky i já udělal." Ujistí jí. Například před lety v New Orleans. Aby všichni spolu vycházeli, i on musel alespoň trochu ustoupit a fungovalo to. Ohledně jejích přátel to už ovšem nejspíše bude horší.
Podívá se na ní. "Co přesně sis nemyslela že přijde? Že se dožiješ ukončení střední školy nebo, že se snad já objevím na tvém předávání a hrdinsky tobě i tvým přátelům zachráním život před rozzuřenými čarodějkami?" Na tváři se mu objeví úsměv. Uvolněný přívětivý a možná i trochu pobavený úsměv. Zadívá se do její tváře při jejích slovech. "Možná v to opravdu doufám. Nevím jak dlouho to bude trvat. Možná to budou staletí, ale i kdyby ses neobjevila před mými dveřmi, jsem si jistý, že jednoho dne se přeci jen ještě setkáme." A opravdu se v tuhle chvíli ani trochu nemýlí, což pochopitelně v tuhle chvíli ani netuší.

Byť s niekým ako bol on znamenalo v mnohých prípadoch pociťovať mierne nebezpečenstvo. No toho sa Caroline nebála, pretože vedela, že z jeho strany mu nič nehrozí. Ona a Tyler. Nikdy to nebude uzatvorená kapitola, no aspoň si to ona sama v tejto chvíli myslí a nikto ju o opaku nedokáže presvedčiť. Pretože v tomto bola Caroline pomerne tvrdohlavým človekom. Mala už niekoľko možností pocítiť lásku no nikdy sa s nikým doteraz necítila tak, ako sa cítila práve s Tylerom. Keby len vedela, že sa to čoskoro zmení a príchod Tylera všetko len zhorší.
,, nemyslela som si, že by si bol niekedy toho schopný.“ Povedala Caroline, pretože to bola pravda. Nevidela v ňom to, čo možno videli mnohí ľudia. Nevidela tú hrozbu, ktorá by ju mala zastrašiť no rozhodne nevedela si predstaviť, že by mohol aj on milovať. Niekedy mala pocit, že táto vec nie je pre niekoho ako je on sám. Caroline k tomu nechcela pridávať nejaké otázky, pretože pochopila, že by sa to určite nehodilo. Na miesto toho sa sústredila na niečo iné, na niečo možno oveľa viac príjemnejšie. V momente, kedy spomenul tie čarodejnice sa musela zastaviť a zasmiať sa. Prišlo jej to pomerne smiešne v tejto situácií.
,, človek by si mohol aj pomyslieť, že si to plánoval od začiatku. Prísť sem v plnej paráde. Mohla by som si myslieť, že si ma chcel ohúriť a z toho dôvodu si zabil niekoľko čarodejníc, ktorým si povedal, aby ma zabili.“ Caroline jemne nadvihla obočie a potom sa musela zasa zasmiať, pretože to bolo naozaj nepravdepodobné. ,, no ale budeme sa tváriť, že v tom nemáš žiadne prsty a bude to len tým, že za každým, ked sa objavíš na blízku so sebou donesieš aj nejaké problémy.“ Bolo pre ňu vážne milé vidieť, že možno niekde tam, kde by niekto povedal, že sa nachádza temnota sa v skutočnosti nachádza srdce. Ona to videla a vedela to.
,, nikdy nevieme čo sa stane za niekoľko hodín alebo niekoľko rokov. Nechcem premýšľať nad tým, čo sa stane za niekoľko sto rokov, pretože nie som tu tak dlho aby som mohla si také niečo predstaviť. No otázkou je, či by to bolo priateľské stretnutie alebo nie.“ Nikto nemohol povedať, čo sa medzi nimi stane. Môže sa stať, že príde moment, kedy ho bude nenávidieť no v tomto momente to tak rozhodne nebolo. Ona bola nesmierne rada za to, čo urobil a vedela, že tento okamih si chce aspoň na nejaký malý moment ponechať.

Možná i on dokázal být kdysi naivní co se lásky týče. Nakonec, u takové Aurory by se to dalo snadno doložit. Naštěstí se z té naivity rychle probudil a teď od ní má daleko. Naopak je spíše vůči věcem skeptický, než aby v něco bezmezně věřil a možná i časem Caroline pozná, že má momentálně nasazené růžové brýle. Tyler je konec konců její první velká láska, je jasné, že chce věřit tomu, že jejich vztah bude pokračovat celou věčnost. Jenže už jenom z důvodu, že mají před sebou opravdu celou věčnost, tak moc nevěří tomu, že je reálná šance pro to, aby vydržela se svým prvním přítelem. Ale nebude jí brát iluze, ví, že by to bylo zbytečné, protože její tvrdohlavost se nedá popřít. "To si nemyslelo spoustu lidí." Pronese. Byla to pravda. Nikdo by moc něco takového do něj neřekl a on většině jen dává důvody pro to, aby si to o něm nikdo neopovážil přeci jen někdy říct. Byla by to slabost, kterou nemůže zrovna on ukazovat. Je o tom přesvědčen. Jenže pravdou je, že milovat dokáže,i když to neukazuje. Miluje svou rodinu, i přestože to tak někdy nevypadalo. Ve skutečnosti ale na ně nedá dopustit. A i přes jeho prvotního rozhodnutí, začíná být již přesvědčen i o tom, že nedá dopustit na svého ještě nenarozeného potomka. Děsí ho sice představa být otcem, když ani neví, jak by se vlastně správný otec měl chovat, ale nedopustí, aby jeho dítě žilo ve stejném strachu ze svého rodiče, jako žil on. Bylo by to pokrytecké.
Když se zastavila po jeho poznámce, zastavil se i on, aby nešel napřed a tělem se opět natočil směrem k ní. Jeho pohled zvážněl. Ne, protože by Caroline řekla něco špatně nebo tak. Jen se rozhodl jí trochu možná rozhodit, znejistit? "Možná je to přeci jen mé dílo a celé jsem to naplánoval, abych tě ohromil, což bych řekl že zabralo." Udělá krok vpřed blíže k ní a podívá se jí do očí. "Nikdy jsem nakonec neřekl, že v tom prsty nemám." Stále se snaží tvářit vážně, nejprve chce vidět, jestli by jí to opravdu mohlo znejistit a byla by mu schopná i tohle uvěřit, nebo bude i nadále přesvědčena o tom, že jí teď neříká pravdu a nebylo tomu tak. Prostě jí jen zkoušel a zároveň se nad konečným výsledkem pravděpodobně on sám ještě pobaví.
Nad jejími dalšími slovy se musel pobaveně ušklíbnout, i když to, co řekla vlastně ani nijak vtipné nebylo. Jeho to ale nějakým způsobem prostě pobavilo. "Jsem rád, že už teď myslíš na to nejhorší."