Alec Lightwood

Byl tomu sotva den co vyslovil onu otázku, která již nešla vzít zpátky. Pro všechny ostatní lidi na světě je to jeden z nejkrásnějších okamžiků avšak pro Aleca ne. Věta "Vezmeš si mě?" se pro něj stala spíše noční můrou než štěstím. Možná kdyby se měl vzít někoho, koho miluje, nebyla by to pro něj taková tragédie avšak on si měl vzít Lydii- ženu, kterou sotva znal. Ačkoliv Lydie nebyla typem, který by si dobrovolně vybral, nemohl ani říci, že dopadl nejhůře jelikož byla chápavá a viděla svatbu stejným pohledem. Proč si ji tedy bral? Jednoduchá odpověď na takovou otázku, pro rodinu. Poslední dobou jméno Lightwood v očích významných lovů značně kleslo a tak protože byl Alec nejstarším sourozencem, bylo na něm aby obnovil slávu jejich příjmení. Jediná možnost jak zachránit své sourozence byla výhodné manželství a Lydia Branwell k tomu byla perfektní.  Jméno Branwell bylo u spolku velice vážené a sama Lydie stála velice vysoko ve vedení, byl to skvělý způsob jak pomoci rodině. Alecovi šlo vždycky více o rodinu než o sebe. Navíc tím chtěl zároveň dokázat, že se dokáže chovat jako správný lovec a že na něj mohou být rodiče hrdí. U lovců stínů se totiž nikdy příliš nekoukalo na city právě naopak, podle jejich pravidel by se právě měli potlačovat. Časem se to sám naučil. Dusit v sobě všechny city, které by mohli ohrozit jeho kariéru. Možná, že nakonec si Lydii z části bral i kvůli sobě, aby nemusel přiznat sobě ani komu, že je odlišný. Přes všechny svoje vnitřní rozpory nakonec vždycky došel k tomu, že to dobré rozhodnutí.
Celý den se všem vyhýbal protože věděl jak rychle se novinky po Institutu šíří a nechtěl narazit na někoho s hloupými otázkami. Jediný koho vidět potřeboval byla Isabelle jelikož jí chtěl onu zprávu o svatbě říci osobně. Z největší části to vlastně udělal kvůli ní, kdyby na to nepřistoupil on rodiče by do toho určitě navrtali jí. Alec jí ale nic nezazlíval, možná jí trochu záviděl, že si může vybrat cestu jakou se bude její život ubírat ale to pro ni právě chtěl.
Hledal ji tedy po celém Institutu ale když to vzdal nakonec si sama našla jeho. Nemohl ji najít a tak si myslel, že v budově ani není. Mezitím šel tedy do tréninkové haly. Trénovat potřeboval jelikož poslední dobou vše zanedbával a navíc se mu stále nezotavila po zranění ruka. Ani  ne pár minut na to co začal se ve dveřích objevila právě Izzy, kterou předtím tak usilovně hledal.  „Izzy!" Zavolal na ani aby mu opět nezmizela. Nechtěl tu informaci křičet na celý Institut a tak raději došel až k ní a tak blízko jak jen to šlo. Nejen, že k ní byl dost blízko dokonce svůj hlas ztišil tak, že byl sotva slyšitelný. „Budu se ženit." Vysypal ze sebe překvapivě rychle. Bylo to rychlé protože tohle ještě nebyla tak nejtěžší část. Musí ji teprve říci koho si to hodlá brát a věděl, že jeho rozhodnutí určitě nepochopí. Nabral do plic co nejvíce vzduchu, bylo to těžké jakoby sám nemohl uvěřit tomu co hodlá říci. „ A budu si brát Lydii. " Myslel si jak se mu uleví když to řekne nahlas avšak opak byl pravdou. Najednou jakoby mu došlo co všechno tím ztratí. No, ani tak na sobě nedal znát jedinou známku znepokojení, stál před ní se svým obvyklým pevným výrazem.

Už od rána sa snažila dať si do tela čo najviac. Snažila sa o to, aby sa na ňu matka vedela pozrieť ako na človeka, ktorý si to zaslúži. Mala menšiu nevýhodu a to v tom, že nebola ako jej starší brat. Nevidela v ňom konkurenciu no niekedy, kedy videla ako sú s Jaceom zohraní bolo jej ľúto, že práve ona tú možnosť nikdy mať nemohla. Stále to bola len ona, musela sa spoliehať sama na seba, na svoje myšlienky na svoje inštinkty a to znamenalo len jediné, potrebovala trénovať o čosi intenzívnejšie. izzy sa nachádzala v tréningovej hale, kde si dávala do tela. Na sebe mala čierne nohavice, ktoré boli po boku rozpárané a popreplietané čiernymi stuhami. Na vrchu mala len tričko, ktoré jej siahalo nad pupok, ktoré bolo priľnavé a dokonca malo aj výstrih, ktorým bola Izzy viac ako len povestná.
Nebolo to z toho dôvodu, že by mala v pláne niekoho dráždiť, ich pohľady doslova lákať no takto jej to vyhovovalo o čosi viac.

Ked sa jej tréning chýlil ku koncu, počula ako niekto na ňu zavolal. Bol to práve Alec, ktorý mal zjavne tiež namierené priamo do tréningovej haly. Izzy to popravde nečakala, možno áno pretože o tom hovorilo mnoho ľudí a dokonca to mohla vidieť aj v očiach Lydie, ktorá na to čakala tuším od svojho narodenia. No aj tak to bolo pre ňu nesmierným prekvapením. Pozrela sa na Aleca a v jednom momente si ho stiahla do svojho náručia. Svoju hlavu si položila na jeho hrud, nemohla na rameno z toho dôvodu, že bola od neho o niečo nižšia.
,, nech si šťastný. To jediné chcem Alec. Nemysli na rodičov ani na okolie ale práve na seba. Je to tvoj život Alec.." povedala a potom sa od neho na malý okamih odtiahla. Aj napriek tomu, že ona svoj tréning už mala za sebou vedela, že on ten svoj nie. Musela sa postarať o to aby sa ruka dávala do poriadku. ,, myslela som si, že sa tu už ani neukážeš! čo ak by si mi venoval jeden tréning?.." povedala s úsmevom na tvári a pozrela sa na jeho ruku, nebude ho namáhať no určite mu tiež dá do tela.

Byl to zvláštní pocit, možná by ho popsal spíše jako nepříjemný. Stát tu před svojí setrou, s kterou odmalička vyrůstá a bát se její reakce. Alec nikdy nic takového necítil jelikož po většinu času věděl, že ho bude podporovat ve všem pokud se tak rozhodne. Avšak v této situaci si nebyl tolik jistý. Isabelle už dříve projevila jasný nesouhlas vůči donuceným sňatkům tak proč by to u něj měla měnit. Pro Aleca bylo toto rozhodnutí už tak těžké. Projít si žádostí o ruku a následně celou svatbou a bylo by to pro něj ještě těžší kdyby s tím jeho jediná sestra nesouhlasila. Vždycky mu spíše záleželo na názoru a radách Izzy. Přeci jen kdyby měl poslouchat Maxe, který byl malý a Jace, který sice už nebyl malý ale nápady a myšlení měl ve stejném rozsahu, pravděpodobně by už celý Institut vyletěl do vzduchu. Isabelle a Alec tu byli ti rozumnější.
Každičký sval v jeho těle je napnutý na sto procent při čekání na její odpověď. Zvláštní, že při čekání na její odpověď byl více nervózní než když čekal na odpověď Lydie při otázce ohledně sňatku což jen dokazovalo, že onen sňatek pro Aleca rozhodně výhrou nebyl. Stále ale ani na minutu nezapochyboval o svém rozhodnutí, zvláště když šlo o ochranu své rodiny.
Alec čekal spoustu reakcí avšak spíše ty záporné. Čekal, že na něj začne křičet dokonce čekal, že ho třeba i praští avšak její reakce byla naprosto opačná. Nekřičela na něj ani ho nepraštila ale přitáhla si ho od těsného objetí. Tuhle reakci ale ocenil více.
Alec jí objetí samozřejmě okamžitě opětoval. Obě ruce spojil na jejím zátylku, ignorujíce lehce píchavou bolest v pravé ruce. Díky tomu, že byla o hlavu menší si tak on mohl opřít bradu o její temeno. Ještě k tomu jí krátce do vlasů vtisk malý polibek. Byl skutečně rád, že se zachovala takto protože v opačném případě by se jeho současná, psychická situace ještě zhoršila.
„Tohle to co chci… Je-je to správné.“ Těžko říci zda se o tom snažil přesvědčit Izzy nebo sám sebe. No, možná neřekl tak úplně pravdu. Ano, správné to bylo, bylo to správné pro jeho rodinu ale zda to je to co chce? Sám neví co chce.
Následně spustil své ruce podél těla a když od něj i Izzy odstoupila musel lehce sklonit hlavu aby se jí podíval do očí. Nad její pozvánkou k tréninku se lehce pousmál. „Doufal jsem, že se zeptáš.“ Alec miloval tréninky a oni zraněná ruka mu v tom nemohla zabránit. Přešel tedy ke stojanu, kde vzal jednu z tyčí. Vzal jenom dřevěnou tyč protože přeci jen měl bojovat se svojí sestrou a nechtěl jí ublížit.

Izzy milovala svojho brata. Aj napriek tomu, že ich rozhodnutia neboli vždy rovnakými aj tak vedela, že to je jedna z mála ľudí na ktorých sa môže stopercentne spoľahnúť no on bol jeden z nich. Ten, ktorému mohla povedať všetko a nemusela sa báť toho aby sa proti nej obrátil. No a v tejto chvíli to musela byť práve ona, kto ostane pevne stáť nohami pri zemi a nedovolí aby si niekto myslel, že nie je na jeho strane. Nebude jedna z tých osôb, kto mu to bude vyhovárať. Určite nie. Izzy ale dúfala, že bude vo svojom živote šťastným. Len na tom jej skutočne záležalo.
Izzy nemala v pláne pokladať nejaké otázky, ako to urobil alebo dokonca to či použil starý prsteň ich rodiny, ktorý sa dedil po generáciách. Otázky by boli zbytočnými, videla to v jeho očiach. To, čo možno pery doposiaľ nepovedali.

" je len málo okamihov, kedy si môžeme zatrénovať spoločne, alebo nie?." Izzy vedela, že ho bude musieť šetriť. Aspoň tú ruku, ktorú mal zranenú no to neznamenalo, že mu prenechá výhru. Pozrela sa na palicu, ktorú si zobrala do ruky a potom na ruku, ktorú mala voľnú. Pre všetky prípady mala zbraň, ktorá ju vedela už v mnohých situáciách zachrániť. Držala palicu pevne v rukách, postavila sa na miesto do stredu, ktoré bolo urené práve na súboj z blízka a venovala pohľad priamo Alecovi.

Bolo to zvláštne bojovať proti bratovi. Nie v tom ohľade, že by sa ho bála alebo že by sa bála utrieť vpred, to rozhodne nie. Na to bola pripravená dostatočne a vec rodiny alebo osobného záujmu ju nemohlo zastaviť. Ale vedela ako premýšľa a to isté vedel aj Alec. niekoľkokrát ho mala možnosť vidieť sledovať to ako sa pohybuje, to ako útočí. Možno na tom nebola rovnako ako jace, ktorý by mohol povedať dokonca aj to na čo v ten moment myslí. Izzy bola tá, ktorá mu v tejto chvíli prenechávala česť prvého úderu.

Byl vděčný, že na chvíli může hodit všechno rozhodování ohledně svatby hodit za hlavu a jen si zatrénovat se svojí sestrou. Trénink mu vždycky udělal dobře ať už šlo skutečně jen o snahu se zlepšit anebo si vybít všechen stres a zlost. Pokud trénoval cítil se Alec jakoby ho nic nesvazovalo, jakoby svůj život skutečně ovládal a kontroloval. Takto se cítil při trénování jenže pravda byla úplně jiná. On sám nebyl tím kdo ovládal svůj vlastní život ale byla tím jeho matka. Nebyl tím, kdo ho dostane do vedení Institutu ale tím člověkem byla Lydie. Opět a opět cítil jakoby nebyl vlastním pánem života jenže takový byl život lovců. Obětovávali své životy aby jiný měli jednodušší průchod životem. Nemyslel na sebe jen aby Izzy s Maxem mohli žít podle vlastních podmínek. Byl jejich starším bratrem a proto měl větší povinnosti než oni.
Vlastně Alec byl z rodiny jediný, který se choval tímto způsobem. Jediný, který neřekl jediné slovo proti matce. Alec se vůbec v tomto lišil od svých sourozenců. Oni byli průbojní a sebevědomí, nenechali se komadovat naopak on šel přikrčený ve stínu jen proto aby se s matkou hádat nemusel. Nebyl jako Izzy čehož v určitých situacích litoval. Alec se prostě více podobal své matce a Izzy zase otci, no a Max byl někde vprostřed.
„Je pravda, že poslední dobou jsme na to vůbec neměli čas.“ Nebylo to mezi nimi jako dříve kdy se spolu bavili každý a den a prakticky i každý den trénovali. Na to se mezi ně postavilo až spousta věcí a nebyla to jen ta svatba ale problémy ohledně Valentaina a Clary. Alec už od první chvíle věděl, že s tou zrzavou holkou budou problémy a také měl pravdu. Nejen že díky ní porušovali snad všechny zákony spolku ale také se kvůli ní hádal jak s Izzy tak Jacem. Alec si tedy vážil každé chvíle kdy mohl být se svou sestrou a neřešit problémy týkající se jeho budoucnosti. Ano, právě takovéto chvíle kdy si s ní může zacvičit.
Mírně rozkročmo si stoupl naproti Isabelle a dřevěnou hůl chytil do obou ruk. I když jeho zbraň byl luk dokázal používat i ostatní zbraně přestože ne tak mistrně. Třebaže byla jeho sestra a on jí miloval tak jí výhru jen tak přenechat nehodlal a věděl, že ona jemu také ne. Mezi Lightwoodovými sourozenci byla soutěživost výrazným znakem.
„Připravena?" Optal se ještě před tím než udeřil. Po souhlasu udělal tedy první výpad, který ale skončil nezdarem. Při Alecově prvním výpadu se Isabelle skvěle vyhnula a jeho hůl padla na zem naprázdno. Při druhém to dopadlo prakticky stejně a až při třetím útoky jí mírně vytrhl z rovnováhy.

Izzy mala pocit, že posledné dni dokonca aj týždne boli tak hektické, že sa od seba dvaja súrodenci pomaly ale s istotou odlučovali. A ona sama nechcela, aby sa to stalo. Alec pre ňu znamenal tak mnoho a ona si nechcela ani len predstaviť ten okamih, kedy by sa ráno zobudila s pocitom, že so svojim bratom neprehovorila už niekoľko týždňov alebo dokonca rokov.
" myslím si, že to bolo teraz pomerne hektické, nemám pravdu? nechcem aby sme sa od seba nejako separovali. Musíme si nájsť jeden na druhého čas." ona sama to tak robila. Na miesto toho, aby si ten čas na neho našla tak to nechávala len tak. Nerozprávali sa už tak ako predtým a to ju nesmierne trápilo. No vedela, že v okamihu ak pôjde do chomúta ako ženích určite bude mať na ňu ešte menej času ako doteraz. No v tomto okamihu na to nechcela myslieť pretože tu boli spoločne. On aj ona a na tom len záležalo.
" myslím si, že to je mierne nepodstatná otázka. Pretože na to, by som mala byť vždy pripravená." zasmiala sa Izzy, pretože to bola pravda. Bola učená, trénovaná k tomu aby bola pripravená za každých okolností sa brániť. V momente, kedy videla ako sa Alec rozbehol, sústredila sa len na jeho pohyby. Bolo to ako keby jej myseľ v jednom momente prepla na iný režim a ona sa sústredila len na tie podstatné vnemy.
izzy sa sústredene vyhýbala jeho úderom, dokonca sa o niekoľko pokúsila aj ona sama. Niektoré boli úspešnejšie iné zasa nie, no v okamihu, kedy pocítila ako jej švihol po nohách sa nezmohla na nič iné ako na dopadnutie na zem. Chytila si nohy pod kolenom a následne mu venovala jeden úsmev.
" myslím si, že by sme mali prejsť na trocha taktickejšiu hru.." Izzy sa postavila, pozrela sa na tú zbraň, ktorú mala pri sebe a takmer okamžite ju odhodila. Na miesto toho si z ruky na ktorej mala obmtaný svoj šperk ho zobrala a tým pádom ukázala možnosť dlhšieho biču. Bolo to pre ňu oveľa príjemnejšie a dokonca prirodzenejšie. Po tom ako mu Izzy venovala jeden úder, ktorý bol mierený na hrudník pozrela sa na neho a následne pred seba. " myslím si, že to by stačilo. Chcem aby si mi ukázal ako strieľaš z luku, treba ti precvičiť to rameno." ona by nebola ten najideálnejší tréner o tom nebolo pochýb no vedela, že v niektorých okamihoch musí prestať myslieť na bolesť a ísť hoci aj cez mŕtvoly.
" Alec? ako si predstavuješ svoju budúcnosť.." zaujímala sa o to Izzy.