Allison Argent

Madison neměla sebemenší tušení, jak dlouho již v pekla byla. Plno lidí na jejím místě o tom ani nevědělo, prostě si mysleli, že žijí nějaký strašný život. Ona však moc dobře věděla, že tu je a proč tu vlastně je. Svůj život nežila nikdy nejlépe a pokud se odsud ještě někdy dostane, chtěla by to aspoň trošku změnit.  Zase ne to úplně přehánět, ale znáte to. Trošku se zlepšit, aby měla větší šanci na nalezení pokoje.

Člověk by řekl, že si postupem času na to potupování zvyknete že ty nevhodné komentáře zákazníků nebudou pak tak hrozné. To se ještě dalo snášet, ale jakmile na ně byla nepříjemná, přišel její šéf, který byl vážně příšerný. Dával jí dokonce i různé šoky jako potrestání a vždycky musela jít přerovnávat zboží. Dělala to skoro pořád a už jí to lezlo na nervy. Byla doslova nešťastná a vždycky si tam ukradla svou chvilku, kdy prostě naštvaně praštila do složených ručníků a vyšlo z ní něco jako vzlyk.

Najednou však samotná Madison cítila něco jiného. Něco se najednou změnilo... Mohl jí snad někdo přijít zachránit nebo tak? Vydechne a rozhlédne se kolem sebe, jenomže všechno vypadalo pořád stejně. Pořád byla v tom stejném pekle. Protočí očima s povzdechem a už se otočí zpět k ručníkům, ale zahlédne brunetu, která vypadala poněkud zmateně. A Madison si byla jistá, že ona sem nepatřila. Vždycky se tu objevovaly jiné tváře, ale časem se přeci jenom opakovaly. Chudák dívka určitě ani netušila, že je v pekle.

"Překvápko mrcho," dojde k ní. "Teď tu budeš se mnou. Tak honem do uniformy, práce čeká."

Allison zomrela bolestivou smrťou. Posledná vec, ktorú si pamätala bolo to, ako videla Scotta, jej jedinú lásku do toho momentu. Bolo to hrozné, pretože v momente, kedy sa zobudila necítila nič. Allison otvorila oči a pozrela sa na ranu na bruchu, ktorá tam nebola. Ako keby sa ráno zobudila a tá bolesť, ktorú cítila tam už dávno nebola. Bol to pomerne príjemný pocit no aj tak mala pocit, že to je zvláštne miesto.

Nepoznala to. A to poznala každú jednu časť doma. Každú budovu aj každú uličku no tuto, kde sa nachádzala jej prišlo ako keby to úplne bolo miesto, ktoré po prvýkrát videla. Allison vstúpila do zváštneho obchodu kde sa v ten daný moment nikto nenachádzal. Pozerala sa okolo seba, veci sa jej zdali známe no aj tak sa ich nemohla dotknúť. Cítila sa sama až do momentu, kedy ju niekto nevytrhol z premýšľania.

,, počkaj, čo?" pozrela sa na dievča, ktoré stálo pred ňou a potom na jej pery. Slová ako keby ani nevychádzali z jej pier, pretože to boli slová, ktoré sa zrazu rozoznievali po celom meste. ,, nie nie to bude nejaký omyl. Ja tu nepracujem." zakrútila hlavou Allison.

Madison mohla podle její reakce již odtušit, že dívka nemá vůbec ponětí, na jakém místě se nachází. Samotná musela uznat, že vypadala dost nevinně, ale i andělé mohou vystrčit růžky. Za tou její pěknou tvářičkou se mohlo skrývat mnohem více, ale jí to bylo jedno. Již nebyla odsouzena na věčnost na samotu. Teda... Doufala, že tato dívka nebude osina v zadku.

"Jo, říkala jsem si úplně to stejný," vzpomene si Madison s povzdechem. Jak by si taky mohla myslet, že někdo jako ona, by pracoval v takovém to obchodě? Prohlíží si tuto nebohou dívku a přemýšlivě si skousne spodní ret. "Sežeň si něco na vytírání a pak mi pověz, co jsi tak špatného dělala," řekne najednou poněkud vesele. Zajímalo by jí, co vyvedla. "Kradla jsi dětem sladkosti? Ne... Počkej, nic neříkej. Už vím! Kradla jsi přítele?" nadzvedne pravé obočí a nakloní hlavu na stranu. Zjevně si z ní tak trošku utahuje, přičemž ona sama vytírá.

Člověk by býval řekl, že tady nemusí nic dělat a můžou se jenom flákat, ale tak to nebylo. Byl tu velmi nepříjemný šéf, kterému děsně záleželo na názorech všech kromě ní. To by se dalo překousnout, ale pokaždé při nějaké chybě, dostala elektrošok. K tomu všemu jí strašně zesměšnil a všichni zákazníci (jinak znudění) se smáli.

,, nemyslím si, že by som mala robiť tvoju prácu." pozrela sa na ňu Allison, na to ako vyzerá aj to, ako sa správa. Už na prvý pohľad sa jej rozhodne nepáčila ako človek, pretože z nej bolo pomerne cítiť aroganciu. Nevedela ani prečo by si to mala vôbec nechať páčiť. Pozrela sa na dievča a potom sa rozhodla na malý moment hrať jej hru.

,, prečo sa ty nevenuješ svojej práci? pozri sa na tie pulty, sú tak otrasne umyté, že je vidieť, že zjavne to nezvládaš. A čo tie neuložené veci v regáloch? " nadvihla jedno obočie, dala ruku v bok a potom si uvedomila, že na toto asi nie je tak celkom stavaný človek. Zamyslela sa nad tým, čo vlastne povedala. Nikoho neokradla a taktiež to nemala v pláne. No ked si uvedomila, o čom vlastne rozpráva tak jej bolo jasné, že zjavne sa nenachádza v Beacon Hills. ,, zomrela som. Po tom ako ma prebodli. Takže toto je nejaké peklo.." Allison sa pozrela okolo seba a potom sa musela pousmiať. Jej peklo to nebolo, svoje peklo musela ešte len nájsť. No čo ak jej peklo spočíva v tom nachádzať sa v prítomnosti tejto blondíny.

Nad její odpovědí protočí očima. "Teď už je to i tvá práce, zlatíčko. Krutá realita, co?" prohlédne si své nehty, které by už vážně potřebovali nalakovat. Tu však tyto možnosti teď moc nebyli. Možná mohla ukradnout jeden z regálu, ale momentálně na to fakt neměla čas. Nad její dost drzou poznámkou si založí ruce na prsou a jen jí sleduje probodavým pohledem. Co si to dovolovala? Tohle vážně bylo peklo. To jí tu vážně dali někoho jako je ona? Lepší už to bylo, když tu byla sama. "Tak se předveď ty, zlato," pokrčí nevinně rameny a dál se věnuje vytírání. Bude sranda jí pozorovat. Allison to tady neznala ještě jako ona. Mohla pracovat jak chtěla, ale jakmile měla všechno hotové, bylo to všechno při starém. Hrozně rychle byl nepořádek v regálech, všude prach... nebylo to normální. Taky že byly v pekle. Co se dalo čekat? Že si vezmou v práci dovolenou a půjdou se opalovat?

"Ne nějaké peklo," zakroutí pohotově hlavou a na chvíli se na ní podívá. "Vítej v pekle Madison Montgomeryové," dramaticky roztáhne ruce směrem k pokladnám. Byla si dost jistá, že tohle bylo pouze její peklo. Netušila, jak se tu Allison ocitla, ale zároveň jí to ani nijak nezajímalo. Dá si tedy pauzu od vytírání a ještě jí poslouchá. "Mě taky zabily. Proto jsme tady," pokrčí rameny. Přišla jí to jako jasná věc. Věděla, že pro Allison to musí být matoucí. Hodně mrtvých ani netušilo, že jsou v pekle. Neuměli si to vysvětlit.

" Prečo by som mala robiť presne to, čo ty?." Allison sa na ňu pomerne nechápavo pozerala. Pretože možno jej peklom bolo práve byť v prítomnosti niekoho ako bola Madison len o tom nemala ešte ani len to najmenšie tušenie. Allison sa pozrela okolo na obchod, ktorý nevyzeral najlepšie. Bolo tam určite ešte veľa práce no to nebolo na jej rukách. Ak toto malo byť takzvané peklo, nevidela dôvod, prečo by to mala robiť. " nechám ťa robiť si túto prácu ale dakujem za tvoju ponuku." Ona sama si našla miesto, kde by sa mohla posadiť. Bola to jedna stolička pri stole kde si pred sebou mohla všimnúť nápojový lístok. Necítila smäd alebo hlad, necítila nič. Bolo to zvláštne. Chcela sa na to sústrediť, no nemohla, pretože nič necítila. Mohol človek vôbec cítiť na tomto mieste niečo podobné? Allison jej venovala svoj malý úsmev a potom si jednu nôžku prehodila cez tú druhú.
" čo keby si sa na moment zastavila v tejto činnosti a vysvetlila mi to? Ako si sa sem dostala a ako sa dostaneme preč. A nehovor mi, že tu nie je žiadna cesta, pretože z podobných situácií sa ľudia dostávajú takmer dennodenne." V jej živote to bolo normálne. Stilesa vedeli vyslobodiť z miesta pri ktorom na neho úplne zabudli. Možno toto je nejaké podobné miesto. Ale čo ak aj na ňu ľudia počas toho budú zabúdať? na to nechcela ani len pomyslieť. Chýbala jej rodina aj priatelia, na ktorých nikdy nedala dopustiť. Bol to svet do ktorého sa chcela určite ešte vrátiť. Allison jej venovala svoju pozornosť.
" ako sa ti to stalo. Mám na mysli, ako ťa zabili?" možno mala veľa otázok ale ak toto malo byť peklo, tak rozhodne na to mohli mať pomerne dostatok času.