Kiera Stonem

Jako každá z nadpřirozených poměrů se jí doslechlo o dítěti mocného hybrida, hlavně tedy původního. Krev toho dítěte mohla zajistit proměnu vlkodlaka v hybrida a ona o tom chtěla rozhodně vědět více. Nebyla si jistá, zda by chtěla být hybrid, ale rozhodně to mohla být zajímavá vyhlídka. Byla by ještě silnější než je teď a to se přeci jenom vždycky hodí.

Odjela tedy až do vzdáleného New Orleans, aby potkala samotného Klause Mikaelsona. Nezjednala si zrovna schůzku, jen dojela do tohohle města a doufala, že bude mít to štěstí, že se k němu dostane. Bohužel musela spoléhat pouze na nějakou ochotu z jeho strany, protože neměla žádné eso v rukávu... Mohla to být chyba, ale ona nepřijela, aby si ho hned znepřátelila. Každopádně pokud by se tedy jednou stala jeho hybridem... Rozhodně by mu nebyla loajální. Nebyla žádný smečkový typ a nenechala by si od někoho jen tak rozkazovat. Většinou dostala to, co ona chtěla a poté prostě zdrhla. Nějak jinak to zatím nebylo...

Jeden z upírů ve městě jí dovedl na místo, kde se měl tenhle slavný hybrid nacházet. Bylo celkem překvapivé, že to bylo zrovna v místním baru. I když vlastně nevěděla, proč jí to tak překvapilo. Byl to neohrožený, nesmrtelný hybrid. Nikdo mu nemohl nijak moc ublížit...

"Klaus Mikaelson? oslovila muže, přičemž si k němu dovolila ihned přisednout. "Jsem Kiera," začala neutrálně, jakoby neměla nic za lubem. Pečlivě si ho prohlížela, každý detail... To, jak na ní reagoval, aby věděla, zda je v bezpečí. Dokonce se ohlédla kolem sebe, zda tu nemá nějaké své kumpány a stačí, aby luskl prstem a bylo by po ní.

"Musí být super... Že konečně budeš moct rozšířit svou rodinu, viď?" z povídání zjistila, že mu šlo o moc. Nevěděla, zda to ještě platilo, ale bylo to dost pravděpodobné. Tohle jen tak ze dne na den nezmizí... "Gratuluji k mimču," uculila se.

Sama nevěděla jakým dojmem mohla působit. Mohl si myslet, že je další z těch, kteří ho budou chtít mít v šachu, či nějak ublížit dítěti... Nešlo jí ani o jedno. Šlo jí jen a jen pouze o sebe. Počet lovců se stále zvětšoval a ona se chtěla co nejlépe ubránit. A zadruhé... Nebyla a není žádná vražedkyně. Neměla k tomu žádný důvod a měla pořád soucit a nedokázala by někoho jen tak zabít. Ani samotného Klause, který ublížil již mnoha lidem.

I když se to nemuselo zdát, ona taková nebyla. Pod tou maskou byla jen citlivá a ustrašená holka, která to nechtěla přiznat a tedy radši tuhle stránku schovávala.

Nelíbilo se mu ani zdaleka, jak si všichni myslí, že krev jeho dítěte, jeho nenarozené dcery využije k tomu, aby si udělal armádu hybridů. Nepotřebuje hybridy a rozhodně kvůli tomu nemá v plánu zneužít jeho potomka. Možná jí z počátku odmítal, ale ten důvod, proč se jí spolu s Hayley nakonec rozhodl zachránit nebyl ten, protože věděl o tom, co její krev dokáže, protože dokud nepřišel Lockwood, neměl o tom ani tušení. A fakt, že tomu dokonce i věřila Hayley s Elijahem nebylo něco, co by celé téhle situaci pomohlo.
Byl kvůli tomu ne málo naštvaný a možná i zklamaný, že nemá jeho bratr a matka jeho dítěte v něm takovou důvěru a opravdu si myslí, že mu nejde o nic víc, než jen o moc, kterou by si stejně za pomocí hybridů, který loajalitu mohou zlomit nezíská. Zatímco nechal tedy svého bratra trpět v zátoce s vlkodlačím jedem v jeho žilách, on sám si šel uklidnit nervy do baru. Sklenka alkoholu je přesně to, co on potřebuje a nejspíše to vlastně neskončí jen u jedné sklenky, ale to není podstatné. Posadí se za bar, naprosto ignorující pohledy ostatních, jenž nejspíše mají stejný názor, jako polovina světa a poručí si dvojitou whisky. No, jakmile jí dostane, nejprve si jen upije, ale během chvilky její zbytek do sebe stejně vyklopil naráz. Nakonec když si ho obsluha zase všimne, že už nic nemá, ptá se opět, co by si dal. No má už zjistěné, že tenhle chlápek nebere sporýš, proto se mu podívá do očí. "Opět whisky a taky si trochu pustíš žilou a svou krví doliješ zbytek sklenky. Poté si dojdeš vyléčit zranění a zapomeneš na to, že se něco takového stalo a pokus se o to, aby nikdo neviděl, že se tu podřezáváš." Ovlivní ho. Konec konců i když bar nebyl vzhledem k denní době zrovna plný, pár osob tu bylo a někteří byli i obyčejní lidé.
Zatímco čekal na své pití, uslyšel hlas nějaké ženy, jak ho oslovuje. Podívá se na ní, když si vedle něj přisedne. "Ať chceš cokoliv, mohu tě ujistit, že ti nepomůžu." Řekne narovinu. Není tu od toho, aby tu dělal dobré skutky nebo tak něco. Za to přišla za špatnou osobu. On je konec konců velký zlý vlk, který chce využít své dítě jen pro moc a vlastně z jiného důvodu ho ani nezajímá. Elijah s Hayley z něj udělali toho špatného, fajn, on si na bezcitného hrát zvládne bez problému.
Neměl v tuhle chvíli náladu na vykecávání se, no přesto se ta holka i nadále snažila. "Co kdybychom vynechali tyhle zdvořilostí fráze a ty si šla rovnou k věci, ať ti můžu znovu zopakovat, že ti nepomůžu a my tak ukončili tuhle zbytečnou konverzaci?" Bylo nejspíše na něm dostatečně vidět, že ho nechytla zrovna v dobré náladě. Přisune si následně k sobě sklenku, kterou před něj konečně barman postaví přesně takovou, jakou si poručil a opět se podívá na dívku. "Takže o co jde?" Pozvedne lehce obočí. No ať jí jde o cokoliv, jeho odpověď bude stejně s největší pravděpodobností negativní, takže tu pravděpodobně byla naprosto zbytečně, ale tak snaha se cení.

"A já se tak snažila," řekne naoko smutně a vydechne, přičemž si taky dovolí objednat skleničku whiskey, aby tu neseděla jen tak po suchu. Nelíbí se jí, že už předem jakoukoliv její prosbu zamítl, ale měla ponětí, že se to může ještě změnit, proto to nevzdávala.
"Není to prosba, aspoň zatím ne," uhne pohledem, nebyla si jistá, do čeho se tady uvrtá. "Jen jsem slyšela o bytostech... Napůl upír, napůl vlkodlak. Co obnáší být tímhle stvořením?" dojde ke svému tématu a poděkuje číšníkovi, který jí donese sklenku a neváhá se z ní napít. Bylo jí jasné, že být hybridem by znamenalo se znovu začlenit do nějaké smečky, ale to ona neměla zrovna v plánu. Stačilo jí se pouze jedním z nich stát, naučit se nové věci, převážně tedy kontrole a poté prostě nějak nenápadně zmizet. Zatím nevěděla, jak by to všechno dopadlo, ale byla to nadějná vyhlídka. Další z možností jak se trošku více o sebe postarat a mít to... lehčí? Nevěděla, zda by se tohle slovo dalo použít, protože by se s ní stala i bestie toužící po lidské krvi...
"Popřemýšlej nad tím," řekne ještě předtím, než by jí stihl poslat k šípku. Byl její jediná naděje a nechtěla jí hned promarnit. "Nebo chceš být vlk samotář?" ušklíbne se. Možnost, že jí odmítne? Veliká. Šance, že to Kiera vzdá? Malá. Kiera je sama o sobě taky tvrdohlavá a když si něco usmyslí, bojuje o to až dokonce. Její podvědomí jí však říkalo, že to spíše Klaus jí měl přemlouvat, aby se nechala proměnit, to mu šlo o smečku, ne? Celou dobu možná hrála ty špatné karty, ale... Nikdy neřekla, že se nechá přeměnit.

Na její slova jí neodpoví. Je si jistý tím, že ať se snažila sebevíc a nebo snažit bude, není to nic, co by ho zajímalo a už vůbec nic, s čím by jí chtěl pomoct. V tuhle chvíli ovšem není ochoten pomoci vůbec nikomu. Jestliže ho ostatní hodlají považovat za někoho, kdo je natolik sobecký, že chce použít krev jeho dítětě na tvorbu hybridů, tak prosím. Budou mít to, co oni sami chtěli. Takže v jeho zájmu opravdu není poskytování jakékoliv pomoci či rad.
Napije se a poslouchá další její slova, když ani po jeho rázném odmítnutí neodešla. Co musí udělat pro to, aby pochopila, že opravdu od něj nedostane to, co chce a že si vybrala opravdu špatného člověka na popovídání si. Podívá se na ní, při čemž si jí teprve teď pořádně prohlídne. "Změna ve vlka kdy chceš, úplněk na tebe nemá žádný vliv, máš slabiny i výhody obou ras. No, jsou ti tyhle věci k ničemu, i kdybys chtěla být hybrid sebevíc, není to možné, takže můžeš jít za někým jiným." Usměje se bez jediného náznaku humoru, byl to spíše až ironický úšklebek. Znova od ní poté odvrátí pohled a napije se opět krve smíchané s alkoholem. Není snad nic lepšího, než alkohol smíchaný s krví. Alespoň pro něj ne.
Jak naivní muselo být si myslet, že tentokrát už odejde a pokud ne, nepokusí se už navazovat žádnou konverzaci. Byl samozřejmě pěkně na omylu. Musel ovšem sám pro sebe uznat, že kuráž jí nechyběla, v tuhle chvíli to ovšem nebylo nic co by v plánu ocenit měl. Zamračí se lehce už na její slova, kterými narážela prakticky na to, že je sám svého druhu (pokud se nepočítá Tyler) a to by se mohlo změnit. Alespoň on to tak pochopil. "Nevím o co přesně ti jde, lásko.." Opět se na ní podívá a změří si jí pohledem. "Ale takhle mi to vyhovuje a nic jako smečku mít nehodlám." Navzdory teď svému naštvání a chování, nemá v plánu použít krev svého nenarozeného dítěte pro tvorbu dalších hybridů, aby se ukázal jako ten, za koho ho mají. Potřeboval teď jen vytrestat zejména Elijaha, který mu nevěřil a jeho špatnou náladu schytává teď i okolí. Včetně téhle vlčice, která by se se svou nedobytností ale vlastně stejně nejspíše jiného chování nakonec nedočkala.