Aurora de Martel

Bylo to asi dva dny po té, co se Aurora probudila ze spící kletby. Bylo nadmíru jasné, že jí stále ovládal vztek a zuřivost, což nevedlo k ničemu dobrému. Tyhle emoce v sobě nedokázala nikdy zkrotit, teď je otázkou, co vyvede tentokrát? Rozhodla se tedy, že na krátkou chvíli opustí New Orleans a odebere se do města lásky, do Paříže. Byla to docela ironie, protože jedna velká její životní láska jí už tak dost ublížila a zklamala, možná proto se vydala sem. Možná chtěla jen nějaké rozptýlení nebo druh pomsty přes nevinné lidi, kteří si myslí, že zamilovanost trvá věčně a že pravá láska existuje. Tuhle naivitu jim ona chtěla vzít.
Stála zrovna před nějakým barem, kam se dost lidí chodilo bavit. Bylo to místo, kde Paříž ožívala, proto se tam také Aurora vydala. Jistým krokem se vydala dovnitř mezi dav a očima těkala z jednoho člověka na druhého, hledala svou dnešní oběť. Na povrchu možná vypadala, že už se snad s tím, co jí udělala rodina Mikaelson smířila, ale uvnitř ní to pořád bublalo, byla jen otázka času, než to všechno vyjde na povrch a ona se utrhne opět ze řetězu. Jediný, kdo nad tou její šílenou povahou měl kontrolu, byl její bratr, který byl ale v současné době k nenalezení.
Když došla k baru, tak si nechala nalít sklenku nějakého drahého šampaňského, na kvalitě si vždycky potrpěla a o peníze přeci jen se nemusela starat. Přimhouřila očka, když konečně zahlédla někoho, kdo byl ukázkovým příkladem naivní zamilovanosti. Aurora přesně věděla, co che udělat a proto se hned zaměřila na chlapce, který po ní tak nevinně pokukoval, i když byl právě se svojí přítelkyní, která si bláhově myslela, že má oči jen pro ni. Proto se po chvíli zvedla z barové židličky a rozešla se směrem k nim. "Zdravím zlatíčka" s úšklebkem na tváři se na oba podívala. Viděla na tom chlapci, jak nervozní je z její přítomnosti, měla ho v hrsti a tak ho stačilo jen zmanipulovat, aby se své přítelkyni přiznal, jak "jí je vlastně věrný a jak má oči jen pro ní".
Říkal slova, která by snad ublížila každé dívce, Aurora se nad tím vším skvěle bavila a nakonec se začala smát, když ona dívka s pláčem utekla. Pak se podívala zpět po tom chlapci, tentokrát už s vážným výrazem "Vidíš, jak jsi jí ublížil? Vy muži jste všichni stejní. Jediné, co dokážete je nás zranit. A to se nedělá" zakroutí nad tím hlavou a přimhouří naštvaně očka. Ale to už se chlapec rozběhne pryč a utíká za tou dívkou, aby se jí nejspíš omluvil, ale to už Aurora spěchá za ním a objeví se v tu ránu před ním a veselu mu s hravým úsměvem na tváři zamává. "Nemyslíš si, že bych tě snad jen tak nechala odejít zpět za ní, po tom co jsi udělal, že ne?" V jednu chvíli nic nedělá, jen stojí a v druhou chvíli svou upíří rychlostí rozbije sklenku od šampaňského o zeď a vrazí mu jeden z velkých střepů do břicha. Nikdo je neměl šanci vidět, byli zrovna v nějaké uličce, kde se sotva mihl nějaký živáček. Když už bylo dost očividné, že trpí, tak se nahnula k jeho uchu "Nic jiného sis nezasloužil" šeptne se smíchem a než úplně chlapec padne do bezvědomí, tak se do něho ještě zakousne.

Mohlo to být pár let od jeho poslední návštěvy New Orleans. Od některých událostí, které se tam udály se rozhodl odjet z New Orleans na nějakou dobu a tak se rozhodl pro Paříž. Město na pohled pěkné a tak si Lucien řekl proč taky ne. V Paříži se vyskytoval zhruba pár měsíců, ale i to mu stačilo k tomu, aby tohle město pochopil. Na každém rohu jste mohli vidět nějaký ten zamilovaný pár, což mu postupně už začalo i vadit. Našel si dokonalý byt uprostřed Paříže, samozřejmě přepychový, jelikož Lucien si na tenhle druh luxusu potrpěl. Měl v plánu se samozřejmě vrátit do New Orleans, jen to neplánoval na blízkou dobu. Stačila mu Paříž a pokud ho i tohle město omrzí, tak může navštívit jiné. Přeci jen on má dostatek času, ještě když k tomu je i upír. A kde se Lucien nachází zrovna teď? V tuhle dobu bývá v jeho oblíbeném klubu, který je v Paříži dost oblíbený.  Seděl v jednom ze vzdálenějších boxů a jeho společnost tvořily dvě dívky- jedna černovlasá a druhá naopak hnědovlasá. Lucien na sobě měl jeho klasickou tmavě červenou až lehce hnědou košili, která nebyla zrovna nejlevnější a samozřejmě také kalhoty a boty. Nějakou tu hodinu zde už sedět mohl a to také svědčí o několika skleničkách nacházející se na stolku před ním. Obě své ruce měl hozen přes ramena dívek a usmíval se, přičemž se díval na dění před ním. Ale také aby se věnoval dívkám tak se k černovlasé dívce natočí a ve vteřině se jí zakousne do krku, kde už byly vidět známky předchozího kousnutí. Po chvíli se od ní odtáhl a věnoval jí jeden z jeho zářivých úsměvů. Druhá dívka samozřejmě měla také na krku viditelnou známku od kousnutí upírem. Pokračoval by takhle i nadále, jenže si v davu lidí všiml dívky, jež měla rudě červené vlasy. Okamžitě věděl kdo je tou dívkou. Bez sebemenšího zaváhání vstal a otočil se na obě dívky. Dámy, budu už muset jít. Užil jsem si to s vámi a určitě si vás ještě najdu. Mrkl na ně a s těmihle slovy také odešel z boxu, přičemž následoval rudě červené vlasy, které se mu po chvíli ztratily. Netrvalo mu to ale nijak moc dlouho a Lucien se octl v jedné z uliček, které jsou za klubem. Mohl kousek před ním vidět Auroru, která se zjevně dobře bavila. Myslím, že už má dost. Promluvil po chvíli ticha, čímž na sebe upozornil. Chlapec měl zjevně už dost, jelikož vypadal, že už padl i do onoho bezvědomí. Ale klidně pokračuj. Nenech se rušit. Řekne s lehkým pobídnutím a úsměvem na rtech. Stál opřený o zeď, přičemž sledoval Auroru kousek před ním. Jak dlouho to bylo jak se tihle dva neviděli? Dost dlouho. Nemohl říct, že mu nechyběla, jenže si taky pamatoval dost dobře na její odmítnutí v podobě, že vždy byl lepší Nik a vždy také bude. Už jen to změnilo celý jeho pohled na věc a uvnitř sebe se také změnil. Samozřejmě se změnil jen v některém ohledu, jinak zůstal stále stejný.

Aurora si ještě nějakou chvíli užívala ten pocit jakési úlevy, kdy si svou zlost vybíjela právě na chlapci, který se jen ocitl ve špatný čas na špatném místě. Aurora ale určitě nelitovala toho, co právě provedla, naopak... Byla ráda, že té dívce pomohla se zbavit tohohle otravy, který by jí jen zničil život nebo hůř, aby jí v budoucnu ještě víc ublížil. Vlastně by jí měla konec konců za to poděkovat. Přesně takhle o tom právě smýšlela, takhle ospravedlňovala své chování.
Najednou ale zaslechne až jí moc známí a povědomí hlas, který nemohl patřit nikomu jinému, než Lucienovi. Proto se zastavila v činnosti, kterou právě dělala a bezvládné tělo hocha nechala dopadnou na zem před ní. Jen se po něm krátce podívala s "lítostivým" pohledem a nakonec se podívala před sebe, aby se přesvědčila, že před ní stojí osoba, kterou moc dobře znala. V tu chvíli už opravdu mohla spatřit muže, kterého hodně dlouhou dobu neviděla. Možná proto se jí na tváři objevil hravý úsměv. Vždycky na něm měla ráda tu jeho náklonnost a city, které k ní choval, i když je ona nikdy neopětovala. Vždycky nakonec raději dala přednost Niklausovi, protože do něho byla vždycky tak bláhově zamilovaná. Ale teď možná, po té spící kletbě, potom co jí tak nemilosrdně zazdil a nakonec i řekl, že pro něho nic neznamená, možná přeci to jen s ní trošku pohnulo a její city ke Klausovi se změnily. Teď už snad k němu cítila jen zlost a pomstu, kterou si žádá. Kdo ví, jestli by se teď mohla zamilovat i do někoho jiného? Nejspíš by jí to pravděpodobně ani s nikým neklapalo, vzhledem k její povaze, kdy své emoce nedokáže udržet na uzdě. I když bylo pravdou, že alespoň nikdy nic nepředstírala.
“Ale, ale,.. Jestli tohle není můj starý přítel Lucien?” Naklonila mírně hlavu na stranu a přimhouřila očka, mezitím co si ho důkladně prohlížela. Vůbec se nezměnil od té doby, co ho neviděla, byl pořad stejný. Tedy alespoň vzhledově. Proto k němu popošla blíž, až se nakonec zastavilo přímo u něho "Čemu vděčím za to, že si mě přišel obšťastnit svou přítomností?" svou ruku na krátký moment položila na jeho tvář, ale stále z něho nespouštěla oči. Nějakým svým způsobem byla ráda, že ho vidí, protože spolu mají dlouhou minulost, kdy se s nimi osud nepáral a která je možná spojila už navždy. Museli přeci jen společně i s jejím bratrem Tristanem utíkat, museli spolu spolupracovat a vycházet. Na tu křivdu co jim způsobila rodina Mikealson už nikdy nezapomenou nejspíš ani jeden. Ztratili tolik let života, jen kvůli tomu, že byli donuceni si myslet, že jsou někdo jiný. Nakonec svou ruku stáhne zpátky k tělu, ale stále se mu dívá do oček, bez toho aniž by uhnula pohledem. "Nečekala bych, že zrovna ty jsi typ, který by měl rád Paříž" svraští nad tím obočí a založí si ruce na prsou. “Všude samé zamilované páry, je to tak otravné, no ne? Myslela jsem, že ty si spíš na jednorázové úlety, než na nějaké milostné aféry” zacukají ji nad tím mírně koutky. "Co tu tedy vlastně děláš?" zvědavě se po něm koukne.

“Také tě ráda vidím” na její tváři se objevil potutelný úsměv, který snad mluvil za vše. Opravdu byla ráda, že ho vidí, nebo že alespoň narazila na známou tvář, protože samotu moc dobře nenesla. Obzvlášť, když s ní nebyl její bratr Tristan, na kterého by přece jen nedala dopustit. Bylo vždycky až divné, že spolu nejsou, vždycky když se někde objevila Aurora, bylo jasné, že poblíž bude i Tristan. “To máš pravdu, změna prostředí ti prospěla. Zdáš se mi takový jiný..” skousla si jemně spodní ret. “Ale v dobrém slova smyslu” očka jí v tu chvíli zajiskřila. Opravdu na něm byla vidět určitá změna, která se Aurore líbila. Také mohla vidět, že jeho náklonnost k ní už nebyla taková jako bývala a možná proto ho měla teď o něco víc raději. “Kdo ví, jestli s tou změnou nepřišel i nějaký nový vztah” přimhouří očka a se zvědavým pohledem po něm koukne. Přeci jen Bůh ví, jestli jí nelže a jestli opravdu není v Paříži s nějakou slečnou, i když moc dobře věděla, že šance byla tak jedna ku milionu, i tak se zeptala.
“Kvůli NĚJAKÝM událostem si odjel z New Orleans?” slovo -nějakým- zdůraznila a když řekl, že to není nic, co by jí mělo dělat starosti, o to víc byla zvědavější. “Nikdy to není jen nějaká událost” zavrtí nad tím nesouhlasně hlavou. Pak po něm koukne, když jí donutil udělat pár kroků dozadu a trošku nad tím svraštila obočí. Opravdu se k ní najednou choval tak odtažitě a nebylo divu po tom, co řekla naposledy. Muselo to Luciena nejspíše hodně zranit, když řekla, že bude vždycky jakýsi nástroj k dosažení jejích cílů. I když tohle tvrzení nebylo tak úplně pravdivé, řekla to prostě v zápalu rozčílení, když jí Niklaus donutil říct. Nejspíš se mu chtěl nějakým způsobem pomstít za Camille a zranit ho stejně tak. Ale nemělo smysl pro Auroru mu vysvětlovat, proč to řekla, nejspíše by jí to ani v nejmenším nevěřil a tak se ani o to nesnažila. Otočí se tedy jeho směrem, když kolem ní projde. “Co tady dělám já?” párkrát zamrká a na chvíli se koukne do země, přičemž zatne ruku v pěst. Když jen pomyslí, co se stalo, než přijela do Paříze, dohání jí to k naprostému šílenství a najednou má v sobě znovu tu touhu se někomu pomstít, za to jak jí bylo ukřivděno. Znovu ztratila pár roků života, kvůli té zpropadené rodině. Pak se na něj znova koukne, tentokrát se napřímí a zhluboka se nadechne “Potřebovala jsem se někde na chvíli ukrýt a řekni mi.. Kdo by mě hledal zrovna v tomto městečku lásky?” zacukají jí nad tím mírně koutky. Bylo pravdou, že by jí asi nikdo nehledal v Paříži, kde jsou na každém rohu zamilované páry. Mělo by všem být jasné, že by to Auroru štvalo a nejspíš by tu nevydržela ani den. “Co by jsi řekla na to, kdyby jsme šli dovnitř a pobavili se chvilku tam? Možná by jsi mě mohl pozvat i na sklenku šampaňského, jak se sluší a patří” Aurore pořád zbyli nějaké zvyky z minulých století, kdy se gentleman dvořil dámě a totéž očekávala i od mužů z dnešních dob. Bylo jasné, že když jinak nebylo po jejím, bylo zle.

Samozřejmě. Podotkl při jejích slovech, když mu řekla, že jí chyběl. Možná to byla pravda, jenže tím si nemohl Lucien být stoprocentně jistý. Její úsměv jí ale samozřejmě opětoval, přičemž se jí stále díval do očí a neuhýbal. I on byl jistě rád, že jí potkal, po těch několika desítek let, kdy se neměli společně kdy vidět. Kde máš vlastně Tristana? Neříkej mi, že je uvnitř a užívá si s některou z dívek! Pověděl naoko šokovaně a aby tomu dodal ten správný důraz tak se jemně pootočil čelem ke dveřím od klubu, jakoby se tam Tristan měl právě objevit s nějakou z místních dívek. Vlastně to bylo nereálné, jelikož Tristan takový určitě nebyl a pokud by ho Lucien uviděl s nějakou z místních dívek, tak by byl docela překvapen. Bylo zvláštní, že u ní nevidí Tristana protože přeci jen, Aurora a Tristan byli jako nerozluční. Vždy byli po svém boku, ruku v ruce a čelili svým problémům společně. Proto ho zaráželo, že zde není. Alespoň si to myslel. Stále zde byla možnost, že se tady někde před ním objeví. Takže dobře jiný? To si budu muset zapamatovat. Mrkl na Auroru. Jeho náklonnost vůči její osobě už nebyla tak velká, jako kdysi bývala. To snad nemohla ani čekat, vzhledem k tomu, co mu kdysi řekla. Ty slova se Lucienovi zaryly do paměti jako nic jiného a možná i díky tomu, se takhle změnil. Možná za to vážně mohla samotná Aurora. Už jsem přeci řekl, že žádná dívka u mně nevydrží nastálo. Žádný nový vztah Lucien doopravdy nemá. Muselo by se stát něco vážně převratného, aby si našel dívku, která by po jeho boku zůstala déle než na jeden den. Nikdy se žádnou dívkou nevydržel déle než pár dní, i těch pár dní bylo pro něho úspěch. Ano, kvůli nějakým událostem. Jak říkám. Nic ti po tom není, drahá. Podíval se jí do očí a jemně nadzvedl koutek svých úst. Události které se před několika lety odehrály v New Orleans nechtěl rozebírat, jelikož na to si počká, až se tam znova ukáže. A už ani při nejmenším to nechtěl probírat zrovna s Aurorou, i když jí má rád ve své společnosti. Lehce zatlačil do dlaní do jejího ramene, aby si udělal prostor a mohl tak kolem ní projít. Jak už jsem zmiňovala, tak jeho city vůči ní se docela změnili od posledně kdy se ti dva společně viděli. Lucien neměl totiž ani tušení, že jí ty slova donutil říct Nik a i kdyby mu to sdělila, tak by jí stejně asi ani nevěřil. Takže by to z její strany byla marná snaha. Prošel kolem ní a po pár krocích se na ní znovu otočil, přičemž si poupravil rukávy od košile. Ano, co tady děláš. Kývl hlavou a podíval se na ni. Zajímalo ho to. Co jí přivedlo do tohohle města. Proč zrovna Paříž? Ukrýt? V tom případě Paříž je pro tebe dobré místo. Tady tě hledat vážně nikdo nebude. Byla to pravda. Nikdo by Auroru nehledal v tom největším městě lásky. Paříž pro ni byla perfektním místem na úkryt. Ale jistě. Souhlasí s ní a rozejde se ke dveřím klubu, přičemž je otevře a nechá projít Auroru jako první. Až po tobě. Kývne hlavou směrem dovnitř a jakmile Aurora vejde dovnitř tak jí hned následuje i on. Jistěže znal co se sluší a patří, jelikož přeci jen se narodil v minulém století a stále mu takové chování zůstalo. Občasně ještě používal jiné výrazy a byl spíše takový gentleman, hlavně co se dívek týče. Po boku Aurory došel až k baru a otočil se na ni. Sklenka šampaňského nebo budeš chtít něco jiného? Zadíval se jí do očí, čekající na odpověď. Nemusel čekat nijak dlouho a nadiktoval barmanovi jejich objednávku. Poté už se celým tělem natočil k Aurore a usmál se.

Když se zeptá na Tristana, tak jí úsměv z tváře spadne, protože tohle bylo pro ní dost citlivé téma. Její bratr byl to nejcennější, co v životě měla a také pořád má a bude za něj bojovat i dál. Jeho by se jen tak nevzdala, vždycky si k němu nějakým způsobem najde cestu. "Tristan.." vydechne jeho jméno a se zklamaným výrazem se koukne do země a chvilku kouká na špičku svých bot. Potom hlavu znovu zvedne, tentokrát už ale s naštvaným výrazem ve tváři. Její změny nálad jsou nejspíš dost  viditelné, ale kdo jí zná, tak ví, že s tímhle Aurora zápasí už celá staletí. "Tristan tu semnou vlastně není a sám moc dobře víš, že můj bratr není takový jako ty, co se týče dívek" vyčte mu hned, že vůbec něco takového o něm řekl. Nedokázala hold pochopit, že si dělal pouze srandu. "Vlastně ani nevím, kde se teď nachází.." dodá a přimhouří nad tím mírně očka. Přeci jen se nedávno probudila ze spící kletby, takže musela dohánět svůj ztracený čas. Ale věděla, že je s ním nejspíš něco v nepořádku, protože jinak by se Auroru už dávno pokusil jistě zachránit. Určitě by na ní také nedal dopustit. "Myslím, že ho drží někde v zajetí naše oblíbená rodinka.." mírně se ušklíbne nad tím pojmenováním, protože oblíbená opravdu nebyla nejspíš ani pro jednoho z nich..".. nebo se před nimi někde schovává" svraští nad tím obočí a snaží se najít důvod, proč nedal o sobě takovou dlouhou dobu vědět, prostě by to jinak nedávalo smysl. Přeci by na svou milovanou sestřičku jen tak nezanevřel. "Ano, dobře jiný a měl by sis to zapamatovat, protože po druhé už to neřeknu, drahý" mrkne na něho a na tváři se jí objeví znovu ten její hravý úsměv, kterým dávala najevo, že ta jeho změna je opravdu příjemná a že mu svědčí. "Takže jsi pořád stejný v tomhle ohledu.." zacukají jí nad tím koutky, když řekne, že žádná dívka u něho nevydrží na stálo. Moc dobře věděla, že nevydrží, jen se opravdu chtěla ujistit, kdyby náhodou opravdu měl nějakou dívku. Ale to by byla nejspíš opravdu v šoku.
Když už pak po druhé jí napomenul, že jí nic není po tom, co se odehrálo v New Orleans, tak byla ještě víc zvědavější a hodlala to ještě dnes večer zjistit. "Jen jsem zvědavá" odpoví nakonec a skousne si lehce spodní ret, když znovu kolem ní projde.
Když zmíní, že Paříž je opravdu nejlepší úkryt pro ní, tak se nevinně usměje. "I když musím podotknout, že tu snad už dlouho nevydržím. Opravdu mě to tu už otravuje, samé zamilované páry,.. Co si myslí chudáčci? Žádná věčná láska neexistuje" zakroutí nad tím hlavou a zasměje se, najednou jakoby to snad ani nebyla Aurora. Ta by přeci jen tvrdila, že její věčná láska je Niklaus, kterého opravdu miluje a myslí si, že jsou stvořeni jeden pro druhého. Ale to už dneska neřekla, nejspíš opravdu v tomhle myšlení o Klausovi pokročila. "Proto jsem také právě té nebohé dívce, která byla naivně zamilovaná do tohohle chudáka, ukázat, že je podvodník a lhář" koukla ke svým nohám, kde ležel chlapec, kterému by nejspíš nenahmatala ani puls. "Ostatně jako každý muž, všichni jsou stejní" zamumlá si spíš pro sebe a založí si ruce na prsou. Pak se koukne zpátky k Lucienovi, který souhlasil s tím, že se půjdou pobavit i na chvíli dovnitř. Rozešla se tedy ke dveřím a když jí pustil první jako gentleman, tak mi věnovala upřímný úsměv. Aurora vždycky měla ráda takovéhle chování a vždycky si na něm náležitě potrpěla a jak vidno, tak Lucien se některých jeho zvyků z minulých století nezbavil, což bylo jedině dobře. Hned ho měla zase o stupínek raději! Pak už jen společně došli k baru, kde se jí hned zeptal, co by si přála. Chvilku se mlčky rozmýšlela "Myslím, že si zatím dám jen sklenku šampaňského, ale pokud máš něco, co bys mi doporučil, tak si ráda nechám poradit" řekne nakonec a děkovně se na něho usměje. Když už se pak na ní natočí celým tělem, tak nakloní mírně hlavu na stranu a chvilku si ho znovu prohlíží, přeci jen ho opravdu neviděla dlouhou dobu, musela využít příležitosti, že je tu teď s ním.
"Takže už mi řekne, co se stalo v New Orleans?" zeptá se zas a znovu, jakoby si nemohla dát pokoj. Ale Aurora v tady těch věcech byla otravná a nikdy si nedala pokoj, dokud nezískala jakoukoliv kloudnou odpověď. Mohl si vymyslet cokoliv, ale Aurora předpokládala, že se jí nakonec pravdivě svěří, ostatně jako vždycky se snažila ho získat svým šarmem, který měla. Možná jen chtěla na Luciena nějakým způsobem zapůsobit, což by normálně neudělala.

Neměl ani tušení co se stalo Tristanovi, ale asi to bude vcelku vážné, když ho tady nikde neviděl, hlavně když ho neviděl ve společnosti Aurory, jelikož ti dva byli vážně nerozluční. Zaregistroval ztrátu jejího úsměvu, který se vypařil tak rychle jako se objevil, a tak také poznal, že s Tristanem to bude asi vážnější téma než by očekával. Upřímně, Lucien nikdy moc Tristana neměl rád, dával to najevo docela často a věděl, že Tristan to v jeho směru cítí stejně. Prostě vždy měl blíže k Auroře, už z důvodu že to byla žena, ale o to tu teď nešlo. Tristan se Lucienovi zdál stejný jako Elijah, mohlo to být hlavně z důvodu, že byl jeho prvorozený upír a Lucien byl naopak podobný Klausovi, ale nikdy ho neměl moc v lásce. Vždy si z Tristana snažil dělat svým určitým způsobem legraci a proto se i teď jemně usmíval nad touhle situací ohledně Tristana. Samozřejmě, jak bych mohl zapomenout. Tristan, takový svatoušek, mám pravdu? Nadzvedne provokativně obočí. Nemohl si nevšimnout nálady Aurory, která se změnila pouhým lusknutím prstů. Byla naštvaná a Lucien tomu určitě napomáhal, protože jeho slova byla vůči Tristanovi docela ironická a pobízející, ale vůbec se nebál toho, co by mu mohla Aurora udělat. Hádám ale, že se nenachází zrovna tady. Ve Francii. Podívá se kolem sebe a následně jen s lehce viditelným úšklebkem na rtech pokrčí rameny. Otočí se zpátky k Auroře a nadzvedne jemně obočí o něco málo nahoru při jejich dalších slovech. Myslíš? Je to vcelku možné, ale taky je možné, že se prostě někde potlouká. Třeba tě hledá. Mohlo to být tak či onak, ale Lucienovi je Tristan upřímně úplně někde a neměl v plánu po Tristanovi pátrat a hledat ho. Lucien nevěděl ani o spící kletbě, kterou na Auroru seslala rodina původních, ani o tom co se Tristanovi vlastně stalo. Vždyť Lucien byl donedávna mrtvý a najednou je zpátky zase mezi živými a hodlal si to pořádně užít. Nechtěl teď nic řešit. Chtěl si prostě jen užívat, dokud se znovu nerozhodne navštívit New Orleans, kde byl zabit. Možná ho zabila jeho vlastní blbost, možná na to moc spěchal. Ale byl silný, mohl zabít Hayley i Klause, ale nepodařilo se mu to. A tímhle mu dává někdo možnost to zkusit znova. Tentokrát lépe. Nemusíš se bát, zapamatuju si to velmi dobře. Nadzvedl koutky svých úst do širokého úsměvu. Nemám důvod se v tomhle ohledu měnit. Ale zajímalo by mě, proč se o to tak zajímáš. Přeci jen si naposled pamatuju, že ti to kdysi bývalo úplně ukradené. Podívá se jí do očí, ale ne nadlouho. Přeci jen se na ní nechtěl pořád jenom dívat. Na slova ohledně její zvědavosti nic neříká a jenom nad tím pokrčí rameny. Věděl, že Aurora se toho jenom tak nepustí a pokud jí to zajímá a je svým způsobe zvědavá, tak to z něho jednou dostane a možná to bude i dnes. Kdo ví, co se dneska ještě může stát. Možná, že nevydrží, ale o ni v něco věřit přeci jen musí. Jsou to lidi. Co od nich očekáváš. Když byl sám ještě člověk taky takový byl. Naivní, zaslepený a neviděl co má přímo před sebou. Ale teď, když je upír vidí to úplně jinak. Samozřejmě, že je možná trochu chápe, ale ne tolik, aby se choval jako oni. To by musel klesnout o několik stupňů dolů. A to on nehodlal podstoupit. Její slova ho ale překvapily. Vždy měl za to, že její pravá a skutečná láska byl Klaus a proto se nad jejími slovy musel pouze zasmát, jakoby jim nechtěl uvěřit. Ano, to vidím. Podotkne když se podívá směrem ke chlapci, který ležel mrtvý na zemi opodál.  Její slova slyšel zřetelně i když si to spíše jenom zamumlala sama pro sebe. Ne každý byl stejný, a to by měla Aurora jednou pochopit. No nevyvracel jí to. Vešel zpátky do klubu hned po ní a namířil si to rovnou k baru, přičemž se usmál na pár procházejících dívek, to by nebyl celý on. Zatím to necháme u toho šampaňského a potom se uvidí. Mrkne na ni a jakmile k nim přijde barman tak jim objedná a zase se otočí zpátky k Auroře, které teď věnuje plnou pozornost. Jakoby si to nevěděla. Pamatuješ si na to, jak jsem po tobě chtěl aby si se společně se mnou stala silnějším upírem než jsou původní? Aby si se mohla pomstít? Nadzvedne obočí a napije se ze sklenky s nápojem, který jim barman akorát stihl přinést. Polkne hořkou chuť nápoje a se sklenkou v ruce pokračuje dále. Tak jsem to kouzlo provedl sám. Zaútočil jsem na Klause a tu jeho milovanou, skoro se mi podařilo je zabít. Ale jak už asi tušíš, nepovedlo se mi to. Jeho milovanou nemyslel samozřejmě nikoho jiného než Hayley, která tam také byla. Sice nebylo v plánu i její zabití, ale byla zrovna ve špatném čase na špatném místě a prostě se mu to i hodilo. Zabili mě. Klaus mě zabil. Ale jsem zpátky, takže na to si připijeme. Dopoví a nadzvedne skleničku o něco málo nahoru než obvykle a hned na to se napije. Pořád byl naštvaný, ne ani tak z důvodu jeho smrti, ale z provedení. Koutky úst rozřízlé do širokého úsměvu, vyrvané srdce. Chybělo k jejich smrti tak málo, ale nakonec zemřel on.