Town Square

V New Orleans bylo sice vše co potřeboval, na druhou stranu se nic nestane, když se zajede podívat i někam jinam. Nehledě na to, že v New Orleans zahlédl již nějakého lovce stínů a to se mu nezamlouvalo. Stále chtěl být spíše v utajení a pokud možno, hrát si na neviňátko co nejdéle to jen půjde, což by nešlo, pokud by si ho někdo z lovců všiml. Vzhledem ke vzniklé situaci by si ho snad téměř ihned spojili s tím vyšším démonem, který do toho města postupně přispívá svou schopností způsobovat chaos a to on nemá za potřebí. Už jenom proto si řekl, že bude lepší na nějakou chvíli odtamtud odjet a podívat se na to, co by mohl udělat třeba právě v tomhle městě. Nehledě na to se doslechl, že spousta nových lidí v New Orleans je odsud, možná tedy i chtěl vědět, proč se hromada nadpřirozených bytostí rozhodla odsud odejít. Že by tu byl též nějaký problém, který zužuje město? Kdo ví. No, rozhodně to nebude ovšem větší problém, než Abaddon. Ti chudáci, kteří se do NO vydali vlastně neměli ani tušení, že se ženou do chřtánu něčeho mnohem horšího, což jemu samozřejmě nevadí, naopak mu to vlastně docela i hraje do karet.
V tuhle chvíli byl v Mystic Falls sotva pár hodin. No zatím nepřišel tady na nic zvláštního. Dokonce tu nebylo ani příliš té temné energie. Čekal, že tu něco bude, vzhledem k tomu, že všichni odsud odchází, ale nejspíše za tím bude něco jiného a možná to nebude nic nadpřirozeného. To ovšem teprve zjistí, stále je tu jen chvilku. V tuhle chvíli akorát prochází přes náměstí, oděn do obyčejných šedě zbarvených džínů, černého trička a přes to černou bundu, aby tím zakryl co nejvíce run. Jediná viditelná byla snad jen na jeho krku. Samozřejmě po ruce měl i zbraň a stélu, když by se něco stalo. Samozřejmě pro ostatní oči bylo oboje dobře skryté. Nebylo by přeci jen úplně ideální zejména vůči civilům, aby se tu procházel někdo s ostrou zbraní. Nehledě na to, že by i mohl zbytečně přitáhnout pozornost právě lovců, kterým by něco jako muž chodící se zbraní neunikl.

Věděla, že ze svého rodného města musí odjet, od svých kamarádů a i od své matky, které ale zařídila aby se o ní staral jejich známý. Nemohla jí nechat jenom tak osamostatněnou potom co už přišla o jedno dítě a od té doby nepoložila flašku s alkoholem. Nasedla na první autobus s pár věcmi v batohu, měla namířeno do New Orleans ale cesta už tak byla dlouhá a proto se rozhodla vystoupit v Mystic Falls a v cestě pokračovat až za pár dní. Její jakýsi nádor na zádech spíše jak ve tvaru temného motýla rostl a žádal si smrt dalšího ať už jenom přitlačením a vysáním co nejvíce života ale nezabití a nebo hraní hry o předpovědi smrti. Tu hru ještě McKenna nikoho nedonutila hrát i když je velmi v bolestech, nechce nikomu ubližovat ale ví, že bude muset jinak její blízcí na tom nebudou dobře. Zatím stále volila variantu nakrmení té příšernosti ale nezabití člověka. Vydrželo to vždy sice jenom pár hodin ale i tak je to stále lepší než mít pocit viny ze zabití. Procházela se po MF a hledala někoho koho by zrovna mohla využít. Zašla do jedné uličky, která je právě na náměstí a začala se bavit s chlapce, kterého následně po chvilce začala i líbat a jeho ruku položila právě na svůj problém a zmáčkla. Z jeho se tak začal postupně sát život než nakonec upadl do bezvědomí. Žíly měl vystouplé a zčernalé. Stála nad ním a doufala, že do uličky nikdo nepřijde. Nesnášela tuhle svou temnotu ani nevěděla co je to zač, démon, nějaká magie nebo čiré zlo? Omlouvám se, bude to ale dobré, zavolám záchranku oni tě opět vyléčí. Začala mluvit k chlapci, kterému to způsobila a brala si do ruky telefon. V očích se jí střádaly slzy ale fyzicky jí bylo mnohem lépe.

Vážně si myslel, že tu nenajde vůbec nic zajímavého. Tohle městečko se tvářilo až nezvykle normálně. Jistě, jako v každém městě, i zde nějací ty podsvěťané budou, ale vzhledem k tomu, jak se o tomhle městě mluvilo jinde, čekal od toho všeho mnohem více. Ve směs to tu je spíše totiž prolezlé obyčejnou lidskou rasou, kterou on právě tak moc pohrdá. No, to ovšem nevěděl, že ještě to zajímavé a nezvyklé přijde.
Přes náměstí se vydal k nějaké ulici a jakmile zahnul za její roh, pohled se mu naskytl na nějaké dívce a chlapci, který na tom nevypadal úplně dobře. Vystouplé a zčernalé žíly s faktem, že je v bezvědomí o tom říkali své. No a ona dívka na tom taky nevypadala nějak dobře, alespoň po psychické stránce. Byl to snad pro ní někdo blízký? No nemusel být, ovšem vzhledem k její omluvě, kterou zaslechl usoudil, že to co se stalo tomu chlapci způsobila ona. No nutno podotknout, že možná o nějakých takových případech někdy slyšel a často s tím byli spjati nějací démoni nebo přinejmenším černá magie. Rozhodně tohle nepatřilo mezi normální běžné smrti nebo nemoci. "To nevypadá jako něco, co bude dobré." Ozve se nakonec za jejími zády. Kdo ví, co to přesně je, ani on sám to minimálně v tuhle chvíli neví, ale opravdu nemá ten pocit, že by něco takového dokázali nějací civilové zachránit, obzvláště pokud se jedná právě o nějakou tu černou magii nebo právě o něco, co by způsoboval démon. Na to budou i záchranáři krátcí. Sledoval dívku, která byla u chlapce a na tváři si zachovával neutrální výraz. No rozhodně nebyl vystrašený, tohle nebylo něco, co by ho rozhodilo, spíše ho to ještě možná fascinovalo.

Snažila se nejrychleji naťukat číslo do telefonu ale nešel jí v tom zmatku ani otevřít. Věděla, že se bude muset uklidnit aby to zvládla. Proto se zhluboka nadechla ale v tu se v té samé uličce objevil někdo další což pro McKennu nebylo zrovna dvakrát dobré znamení a také nemohla popřít, že se i vystrašila. Otřela si rychle slzy a pomalu se otočila na chlapce, který stojí za ní. "Ale bude, není to nic vážného." Snaží se říct nejvíce klidně jak jenom dokáže ale nevypadal jako někdo kdo by chtěl zrovna řešit to jak je na tom ležící mladík před nimi. Je nervozní z jeho přítomnosti protože vůbec nevěděla co si o něm má myslet a hlavně co od něho má čekat když jí tu takhle našel. Nikdy neuměla moc lhát. "Klidně můžeš jít dále, bude v pořádku, zavolám pomoc." Opět se podívá na telefon a stále stojí před ním a zároveň tak aby na kluka nebylo vidět.

Dívka vypadala hodně vystrašená celou touhle situací, což mu jen napovídalo na tom, že to, co se stalo tomu klukovi bylo něco, za co je zodpovědná ona. Že by nějaká síla, kterou ona nezvládá? Respektivě nějaká temnější síla? No zatím to vypadá zajímavě a to se už vážně začínal obávat toho, že tohle město bude poněkud nudné. Její slova zněla jako kdyby se snažila přesvědčovat spíše sebe, než jeho, ale tak možná to je už jen jeho dojem, protože tahle situace ho zanechává zcela chlaným. Viděl už i horší věci a tohle je jen něco, co ho nijak nepřekvapuje, pouze zajímá a nebylo by od věci zjistit víc. "Co to teda je?" Povytáhne lehce obočí a upírá na ní stále své až ledové modré oči. Udělá pár kroků k ní a následně jí obejde, aby se mohl pořádně podívat na tělo kluka. "Je očividné, že jsi to způsobila tomu chlapci ty." Podotkne stále s naprostým klidem. "Vypadá to jako nějaká temná moc, kterou nezvládáš. Vážně si nejsem jistý tím, že mu pomůže nemocnice." Možná by tomu chlapci on zvládl pomoci, no nemá tu potřebu. Je mu naprosto jedno, co se s ním stane. To, co ho teď zajímá jsou schopnosti té dívky. Kdo ví, možná by se mu mohla k jeho velkým plánům hodit. Možná by jí mohl pomoci s tím, co má a zároveň z toho něco zajímavého vytěžit. Uvidí se ještě, o co přesně vlastně vůbec jde. Nakonec si tedy stoupne naproti ní zase a i na ní upře svůj pohled. "O co teda jde? Možná bych ti dokázal nějak pomoci." Podotkne. Předpokládal, že by na to s tím, že by jí dokázal pomoci bude slyšet. Nevypadá to totiž na to, že by se s celou touhle situací plně dobře zvládala vyrovnat sama.

Snažila se tak moc a ruce měla zpocené až jí nakonec telefon vyklouzl z ruky. Neměla sílu se k němu sklánět a zvedat ho, jenom na něj pár minut zírala a ztrácela se v hlavě. Nechápala jak Violet všechno mohla zvládat, jak mohla vraždit lidi a nemít špatný svědomí, jak mohla sledovat všechno to zlé co dělala a nikdy nic necítit. Tohle McKenna neuměla, vždy byla hodná, milá a nesnášela násilí. "Co je co?" Optá se naprosto zmateně a zvedne k němu pohled. Z jeho pohledu jí projede mráz po zádech neměla z něho moc dobrý pocit a v jejím obličeji se to odrazilo aniž by chtěla. "Ne, teda ano, ale já, neměla jsem na vybranou." Snaží se obhájit aniž by musela. Sama také věděla,že vždy měla na výběr ale nechtěla zahodit svůj život aniž bude vědět co to je a jak se toho zbavit, jak to přišlo, měla nespočet otázek na které neznala odpovědi. Poslouchala ho a jeho reakce na situaci jí přišla čím dál tím více divnější. "Mohli by ho udržet na životu déle alespoň." Zamumlá si spíše pro sebe, doufala v to, že by to tak mohlo jít ale moc přesvědčená už nebyla, tento kluk jí dával dost pochybností.
Podívala se mu taktéž do očí a snažila se stát pevně na nohou. "Ono to není tak jednoduché na vysvětlení, já vlastně nevím, je to složité ale prosím nikomu neříkej, že jsem to byla já, že jsi mě viděl." Podívala se na ležícího kluka na zemi, který už byl skoro mrtvý.

Tahle dívka ho opravdu zaujala, nebo spíše její schopnosti. Vysávání života z ostatních jedinců? To je opravdu zajímavé a netypické. Ani u vyšších démonů takovéhle vysávání života není úplně známé a to už je co říct, protože oni vskutku dokáží nadělat paseku, když chtějí a že jim konec kocnů většinou ani o nic jiného nejde. Příkladem je v tuhle chvíli Abaddon. Démon působící chaos, nemohl se tu objevit snad ani lepší. A nejlepší na tom všem je, že zaměstnává ostatní lovce a on sám je v tuhle chvíli v klidu, protože přeci jen je mnohem menší hrozba, než jakýkoliv vyšší démon, se kterým budou mít co dělat. Stejně jako ho není snadné vyvolat, není zrovna nejsnadnější ho ani poslat zpátky odkud přišel. Rád bude z povzdálí sledovat ty jejich marné pokusy se ho zbavit. Ale zpět k dívce, která vypadá, jakoby se tu každou chvíli měla zhroutit. Po psychické stránce nejspíše nebyla úplně nejsilnější, ale to mu nijak nepřekáží. Sledoval jí tedy s naprostým chladným klidem, což se nedalo říct o ní. Od klidu měla vskutku daleko. "Neměla na vybranou?" Tohle jsou vždy takové výmluvy. Vždy má člověk na vybranou a už jen z důvodu, že něco takového říká, dokázal si domyslet, že buď se pomocí braní života drží sama při životě a nebo jí někdo drží v šachu a pokud nebude dělat to, co dělá, odnese to někdo z jejích blízkých. Přiklání se ovšem k té první možnosti více, ale kde je pravda zatím neví. Na tváři se mu při jejích dalších slovech objeví úsměv. Ta sladká lidská naivita. I on takový dříve byl. Jen ho samotné peklo změnilo a pohřbilo v něm i tu poslední špetku lidskosti, která v něm byla. "Jistě, možná, ale k čemu by to bylo, když jsi jeho ortel právě i tak podepsala? Navrhuju ukončit jeho trápení. Nemocnicí prodlužuješ jen nevyhnutelné." Obyčejní lidé si jen těžko dokáží poradit s temnou magií.
Dalo se čekat, že bude prosit, aby tohle nikomu neříkal. Ne že by to měl komu říct, i když mohl by poslat anonymní typ lovcům stínů. Ale ne, teď ne. To možná udělá až ve chvíli, kdy usoudí, že se mu nijak nemůže hodit a bude potřebovat jejich pozornost odlákat od sebe. Každopádně držet jazyk za zuby nebude zadarmo že? "Nikomu nic neřeknu, ale chci o tom vědět víc." Zatím jeho jediná podmínka. Tímhle má tu holku vlastně dost v šachu. Kdykoliv jí může teď vyhrožovat tím, že to prozradí. Jen krátce se podívá na toho kluka, jehož život by mohl během chvilky ukončit a spolu s tím i jeho utrpení. Zatím se k tomu ovšem nemá a pohledem se vrátí zpět k dívce.